Šeďáci prďáci

Anotace: Jak by to mohlo být, ale určitě to tak nebylo 2 :)

,,Doktore Pfeiffere, vy to musíte uvést v život, odmítnete-li, budeme pokračovat v nastoleném režimu,“ zahrozil arcikněz Regis.

Tady ty tunely pod Mnichovem kontrolovala americká armáda. Poté, co agenti C.I.A dovolili Hitlerovi uprchnout do Argentiny výměnou za nacistické technologie, pokračovali v děsivých výzkumech.

Doktor Pfeiffer se potřeboval nadýchat čerstvého vzduchu, nevěděl, jak dlouho to Regisovo vyhrožování ještě vydrží.

Pořádný hajzl ten Regis. Na povrchu rozbombardovaného města si vykračoval jako vážený kněží, usmíval se na lidi, kázal jim v kostelích a oni ho milovali. Pod povrchem se ale stýkal s těmi, co v Evropě zůstali po konci války, aby jako arcivévoda pekelný mohl stát v jejich čele a vyvolávat s nimi otce lži, který náckům vždy dobře radil, jak nejlépe dostat lidi pod kontrolu. Hlad už byl vyvolán, zemědělství zničeno, fabriky rozbombardovány a láska mezi lidmi pošlapána.

Technologie zítřka spadaly do plánu kontroly víry vyhladovělích Němců. Zrod ďábla s lidskými buňkami v těle mohl být nyní dokončen. Bylo k tomu potřeba doktora Pfeiffera, ten pracoval na biologických výzkumech před válkou i během války. Zprvu věřil, že dokáže svým studiem pomoci lidem od nemocí. Pracoval nejprve tedy s dobrovolníky, mužům odebíral spermie a ženám vajíčka. Vzniklé zygoty pak rostly ve zkumavkách za nastolených podmínek.

Hitler i Regis věřili tomu, že nebude trvat dlouho a naleznou v podzemí svou vysněnou rasu Árijců. Na Hitlera ti mimozemšťani mluvili, když se s nimi spojoval při vyvolávání duchů. Slibovali mu, že se brzy ukážou. Měli to být humanoidi velmi podobní lidem, s blond vlasy a technologiemi schopnými meziplanetárních letů. Hitler jim připravoval půdu a nutil vědce k pokusům na lidech, aby jednou vtělené zlo přivítal.

Pfeifferovi se pokusy dařily. Za války už dostával hodně biologického materiálu. Regis ho zatahoval i do seancí, kde mu Árijci sdělovali, jak má postupovat při křížení člověka se zvířaty. Přicházelo to tak postupně, že si Pfeiffer zprvu ani neuvědomoval, že už nepracuje na výzkumu nemocí, ale na genocidě lidské mysli. Po úspěšných pokusech už mu ale svítalo, že bytosti, které stvořil, nemají nic společného s lékařskou přísahou. Chtěl skončit. Nacisti jeho žádost zamítli. Nejdříve zabili jeho malou dcerku. Na výstrahu. Její tělíčko mu v podzemním vězení předhodili jako psovi žrádlo. A tak náckové pokračovali s dalšími členy jeho rodiny. Neměl pak už jinou možnost, než si píchat pervitin, aby zapomněl. To už se mu pak i lépe spojovalo s podsvětím. Ďábel totiž nikdy nespí, zvláště když mu drogami otevřeš bránu ke své duši.

Jasný návod do laboratoře zahrnoval jak lidská embrya, tak i embrya obojživelníků. Prvotní gametogenezi lze ovlivnit vstupem zvenčí. Naráželo se však na problém, žabí vajíčko nechtělo přijmout lidskou spermii. Pomohli ale těžké kovy, intox různými chemikáliemi, živočišnými i rostlinými jedy, sloučeninami bojových plynů. Při správném dávkování se rozdílné gamety konečně spojily. V laboratorních podmínkách ale nešlo udržet organogenezi buněk při životě. Byl potřeba embryotransfer do lůna ženy. Dlouho se ale nedařilo, aby se hybridní embryo uchytilo na stěně dělohy. Organismus normálně rozpoznává cizí antigeny a nepřijímá je. Ty ženy bývaly často nemocné a slabé, neboť jejich imunita neustále ničila nechtěný antigen a ony zmetaly. Potracená embrya se pak využívala při výrobě vakcín. Bylo potřeba obejít imunitní reakce, donutit tělo, aby přijímalo i nepřirozené součásti. Tak vznikly všechny ty jedy používané i dnes k potlačení imunity.

Hrozní mutanti se rodili. Někdy chyběla celá kostra a narodil se pouze rosol zhruba natvarovaný do podoby dítěte. Oči veliké jako mají pulci žab spojené nervy s mozkem. Celé to šlo přes rosol dobře vidět. Někdy se ani ústa nevyvinula, a když, tak jen náznakově, že ta bytost nemohla přijímat potravu. Pokud to nezdechlo, dalo se celé tělíčko naložit do živného roztoku smíchaného z plodových vod a krve. Mimo tento roztok to ale nežilo dlouho. Pořád bylo co dohánět. Když se narodil jedinec s chrupavčitou kostrou, jednalo se o úspěch. Veliká hlava, velké černé oči, malý nos, ústa drobunká. Tělo v poměru k hlavě hodně subtilní, slabé. Mezi prsty žabí plovací blána a kůže šedavá, pórovitá. To humanoidní dítě se mohlo těžko hýbat, spíše bylo vláčné, jako když se v moři vlní chapadla medúzy. Při dýchání to vyluzovalo tlumené kuňkavé zvuky. Mimo tekutinu dlouho nepřežilo.

Po nějaké době se přišlo na to, že těmto pseudobytostem pomáhají získávat sílu elektrošoky. Proto se jim do těla voperovávaly minerály s vysokým obsahem tantalu, který udržoval elektrický náboj a tento humanoid mohl částečně přežít i mimo živný roztok.

Hitlerovi se výsledky Pfeifferových pokusů líbily. Tito humanoidi byli pak bráváni i na duchovní náckovské seance. Vyvolaným duchům se v tak nečistých humanoidech dobře pracovalo. Tvor vzniklý bez lásky byl totiž vhodnou matricí. Šeďáci, ač nedokázali pořádně mluvit, dorozumívali se s lidmi telepaticky. To, co ale Hitler v hlavě slyšel, nebylo odlišné od toho, co slýchával, když se při seanci zfetoval. Nemluvila duše humanoida, ale zatracená duše, jejímž úkolem je zavádět člověka daleko od pravdy. Teď ale ty kecy namířené proti člověku, konečně získaly svou tvář.

Po válce se celý výzkum přesunul do Ameriky. Už se vědělo, co a jak smíchat, které chemikálie dokážou otevírat či zavírat geny, aby vznikl potřebný mutant. Nebylo to ale to jediné. Další pokrokovou technologií byly letouny s antigravitačním pohonem, známé jako Haunebu. V Americe tedy pokračoval proces ničení lidské důstojnosti. Majitelé otrávených srdcí ale nejsou zděšeni. Přijali teorii chaosu a vytvořili si vlastní logický konsenzus vývoje lidstva.