Kariéra plavčice

Po úmorném hledání jsem konečně našla brigádu. Jako plavčík. V jedněch krytých lázních hledají plavčíka, nebo plavčici. Jelikož jsem žena, asi budu plavčice. Vždycky jsem chtěla být plavčice. Vlastně vůbec neumím plavat. Ale to nevadí. Možná trochu plavat umím. Když mám třeba záchranný kruh. Můj záchranný kruh je ve tvaru dinosaura, a když se držím za jeho nafukovací dinosauří hlavičku, tak se cítím sebejistě. Ale nesmí to být záchranné rukávky, v těch mi to moc nejde. Stejně se tam určitě nikdo topit nebude. A kdyby náhodou, tak budu dělat jako že nic. Nebo se půjdu na chvíli schovat na záchod, než tomu nešťastníkovi někdo pomůže. A kdyby opravdu nastala krizová situace, to znamená, že by moc hlasitě křičel a nenašel by se nikdo, kdo by mu pomohl, tak bych si přece vzala záchranný kruh a zachránila ho. No, a kdybych náhodou nikde nesehnala záchranný kruh, tak by byla určitě poblíž nějaká loďka, člun, kajak, parník, nebo obrovský leknín. Prostě pokaždé bych se k tomu topícímu nějak dopravila. A jakmile bych ho zachránila, stala by se ze mě hrdinka. A třeba bych potom byla slavná.

Vždycky jsem chtěla být slavná. Psali by o mně ve všech novinách, má fotka by byla na všech titulních stranách. A kdyby mě tolik lidí uvidělo na titulní straně v plavkách, určitě by se objevil někdo, kdo by mi nabídl roli v nějakém seriálu. Moje míry jsou 90-90-90, takže skoro úplně jako Miss a nabídky by se tím pádem jenom hrnuly. Ideální by byl nějaký seriál ve stylu Pobřežní hlídky, kde bych mohla uplatnit svou postavičku a plavecké nadání. Stala by se ze mě herečka. Vždycky jsem chtěla být herečka. A při takovém natáčení bych se jen slunila, chodila s pěknými polonahými chlapy a sem tam bych někoho zachránila. Třeba bych se proslavila až v Hollywoodu. Páni, být hollywoodská hvězda, to by bylo něco! Dostala bych se mezi ty nejznámější osobnosti a určitě bych sbalila toho nejkrásnějšího a nejbohatšího herce. Ten by měl sice dávno manželku, páč takové nedostatkové zboží, když se občas naskladní, je zase hned nedostupné. Ale kvůli mně by se prostě rozvedl a odstěhovali bychom se do jedné z našich mnoha vil. Povalovala bych se na lehátku, jedla ty nejvybranější dobroty a záda by mi mazal opalovacím krémem můj okouzlující přítel. Milovala bych ho stejně jako jeho naditou peněženku. Takže šíleně moc. Jelikož umím krásně zpívat, určitě by mě obsadili i do nějakého muzikálu. Můj hlas je jemný a vybraný jako paštika z jehněte. I tak stejně zní – jako z jehněte. Stala by se ze mě muzikálová hvězda a slavná zpěvačka. Vždycky jsem chtěla být muzikálová hvězda a slavná zpěvačka. Můj okouzlující muž by mě už omrzel, protože bych tam poznala jiného okouzlujícího muže, který by se do mě samozřejmě ihned bláznivě zamiloval. Ti dva se znají z natáčení filmu a oba by se kvůli mně poprali. Ale mezitím už mám vydělány spousty dolarů, tak radši uteču třeba… Třeba na Hawai. Protože umím krásně tančit, přidám se k místním tanečnicím a proslavím se jako tanečnice. To jste nečekali, co? Vždycky jsem chtěla být tanečnice. Budu známá po celém světě. Budu tančit na nejvelkolepějších show. Budu taneční superstar, budu superdancer!

Ale budu tak slavná, až mi ta sláva začne lézt krkem. Nemám žádné soukromí, všichni mě pořád fotí a jsou mě až moc plné noviny. Všeho moc přece škodí. Tak se seberu a odjedu do Afriky zachraňovat ohrožené druhy zvířat. Tam si pěkně odpočinu od veškeré té otravné slávy. Objevím tam nové druhy komárů a napíšu o tom vědeckou knihu. Stane se ze mě slavná spisovatelka. Vždycky jsem chtěla být slavná spisovatelka. Má kniha se stane nejčtenější knihou roku, protože téma „komár“ je velice žádané a můj rukopis je prý nenapodobitelný. Jsem opět slavná. Stejně mi ta sláva už chyběla. Pořádně si ji tedy užiji. Ale pak si potřebuji zchladit hlavu, tak se odstěhuji do Ruska. Tam začnu ve značné míře degustovat tu jejich proslulou vodku a málem se ze mě stane slavná alkoholička. Slavná alkoholička jsem nikdy být nechtěla. Radši se vrátím zpátky do Evropy, protože všude dobře, doma nejlíp. Jelikož už jsem zralá na vdávání, je mi sedmdesát sedm let, tak si najdu o deset let mladšího dědečka ( jo jo, vždycky jsem byla na zajíčky... ) a máme svatbu. Konečně je ze mě nevěsta. Vždycky jsem chtěla být nevěsta. A tak bychom si žili šťastně až do smrti (což by asi moc dlouho netrvalo...)

Musím tam okamžitě zavolat a nastoupit do práce co nejdřív. Cože? To místo už není volné? Někdo bude slavný místo mě? Proč mám pořád takovou smůlu? Kdybych tam jen zavolala dřív…

(14.5.2008)