Do bejčka daleko!

Ty vůbec nejsi trendy! Vyhrkla ma mě přítelkyně Manda, v hospodské lavici. Posloucháš mě?
Hele dneska na Netu psali:
“Za deset dvě je passé: Poradíme vám jak správně držet...."
Šly na mne mrákoty z té žízně. Jazyk slepenej s patrem mý tlamičky, kodrcáním ve sluneční peci z kopce dolů do nálevny, čekaje tam u stolu záchranu. Mařka, majitelka a šéfka hospody „U zlámaný lžíce“ se právě nachomejtla kolem. S napůl vytrčenou hrstí prázdnejch žejdlíků, šinouce se ostentativně k pípě okolo stolu pro passanty, zahulákala: „Dáte žejdlík ušáci?“
Totiž aby bylo jasno, Mařka nepravověrný markýruje ve svý nálevně „ušáci“. Jen štamgastům, kterých si váží, lichotí něžně nadávkou „bejčci a bebiny“. A to já s přítelkyní ještě nejsem.
Jen pomocí prstů jsem naznačil, Mandě velký a mě malý pifko. Možná, když odcházela, zaslechl jsem potupné: „jó-Manda a Pinďus“. Toho Pinďuse mi schválně votlouká pokaždý vo hlavu abych se načuřil. Páč jinak mám šest stop a čtyři palce, abyste věděli. Viděl jsem, že ještě u pípy mele pyskem, něco jako: “Takovej velkej a lemtá malej žejdlík, škudlil!“
Sotva jsem dorazil odezíračku, už nesla natankovaný piviště. Hnedle jak se mi odlepil jazyk s patra, jsem poznamenal:
“Mařka nešpicuj, s Mandou tu budeme mít důležitou rozpravu.“
„Simtě, jaký vy dva ušáci můžete mít téma, když hnijete na samotě v kopci pod lesem? Furt spolu! Nebo už i tam partyzáni z Prahy postavili rezort?“
„Neblbni ty! Hele Mařka, zrovna mi Manda tvrdí, že tady dole v civilizaci se upouští od pozice za deset minut dvě, je prej zastaralá! Že teď je daleko lepčí držet figuru třičtvrtě na tři.“
„Blbci jste, voba! To je proto ušáci, že nemáte správný echo a chytáte z éteru tupý fejky. Přeci to první je pro starý baby a novinka pro mlaďoučký nevybouřený sportovní řachadla, nejlíp z překážkovýho běhu! To by pro vás už moc nebylo, pastuchové. Mladý pipiny při tom vyžadujou už i lízačku!“
„Nekuj hřeby, Mařka, jaká lízačka? Si myslíš, že je správný v tomhle provozu na silnici ještě chladit a lízat érbeg?“



„Šmarjá Pinďus, si vypadl z inkubátoru, či co? Vo tom přeci nevedu řeč, ušáku!“
„Ty a bejčkem? Nikdy, rozumíš, nikdy!“
 
Mařka nabrala do plic várku novýho luftu.
„Přeci mluvím vo šukačce. By mě zajímalo, co na tom kopci děláte v noci.“