Ilea (Nejasná hranice svědomí)

Ilea (Nejasná hranice svědomí)

Anotace: Pak přistoupil anděl. Uklidnily mne ty oči se svatozáří, když řekly:

      Proč jsem se ocitl na večírku maturantů, Irwing D.Canegy Academy, opravdu nevím. Jen jsem chtěl vidět Matese a jeho novou kámošku Kiley. Prý moc krásnou, jak stálo v telexu: „Příjeď, pomůžeš mi s bednama, kabelama  a mixem. Ukážu ti nový skvost, bude letos maturovat, nikdy jsi neviděl krásnější a hlídanější nohy!“ Zrovna moc se mi nechtělo. Jeho mladší brácha a také maturant mi moc nepasoval. Jediný, co mne dotlačilo do bot a Greyhoundu byly desky. ZZ top a othrer company. A samo i nedávno vydaný bezejmenný album L.Z. Už byli slavní, ale ještě ne na vrcholu, Robert a Jimmi, John a John Paul. A pak taky černý dvojalbum DíPí, Made in Japan. Na „Párplíky“ jsem byl odvázaný kotě. Sweet child in time, you'll see the line..

      Mates byl jako já šílenec do elektroniky a stavby elektronkových zesilovačů. Prachy na origoš Marshally nebyly, ostatně stačil menší výkon. Taky reprobeden, co se zdobily perletí, do nástřiku se míchaly flitry a granule skleněných mačkaných korálků. Vlastně všechno, co vyjadřovalo doznívající květinovou revoluci.

      Nebylo zas tak lehký ty krámy natahat na podium a propojit všechny kabely. Sál byl ještě v polotmě, jen my nahoře makali pod reflektory. Přeci jen jsem viděl, že mne čísi oči pozorují. Až po chvíli jsem si uvědomil, že jen já jsem trochu v odvazu, bez saka, kravaty a insigniií školy. V košili, co mi šila máma, ještě než jsem vzal roha za Velkou louži. Vůbec nevím, kde se k tomu úžasnému manšestru se vzorem džungle tam v tom rudým lágru dostala. Snad šila pro nějakýho mladýho papaláše a ten se strachy na zkoušce posral, protože vyjít s tím „tam“ na ulici by kádrově fotr nepřežil.

      Otočil jsem do publika pomocný reflektor, jen jako záblesk. Měla rudé rty, docela přírodní. Drobná až moc, tušil jsem postoj malé dračice nabité energií. Začala provokovat mou duši. Možná se blížila tehdy mladý Romy Schneider, ta se mi dostala pod kůži. Noblesou, výrazem. Ne, ne, pak byla moc v depresi, defétizmu. Pátral jsem dál, kde jsem obdobnou tvář už viděl. Můj mozek se snažil, ale šlapal v bahně a nepohnul se z místa. Vlastně je to blbost, křehký drobný dívenky jsem neměl v oblibě. I když, možná? Možná „Leslie C.“, jenže i to je dávná historie. Mno, to by šlo.  Hodil jsem do portálu pološero abych se dole nepřerazil. Slezl jsem a obešel portál bočním schodištěm. Drze jsem se jí zeptal: “Chceš mě?“ Odlepila se od stěny a její sukně rudých máků s černým lesklým okrajem se nadechla. Sešpulila rty: „Snad tu džungli, tu bych ráda jednou viděla.“ Její jméno Ilea bylo nezvyklé, ostatně zvyklé nebylo v té době nic. Hlavní, že mi dala signál výpravčího, co zvedne zelenou plácačku.

      Mates nastartoval a řádil u aparatury, mě už nebylo potřeba, nemaje ty insignie školy. Až pak, před půlnocí mi vyschlo v krku v šatně, když přišla. Volno k odjezdu jsem si vysvětlil rozepnutím patentu mezi jejíma lopatkama a pak? Padla na mne tréma, abych neudělal nějakou kravinu a neřekl jí, že malý prsa nerad.  Moje vnitřní mučení vytušila a svojí drobnou rukou moji obejmula a přesunula na levou bradavku. Skoro jsem neslyšel, až pak můj mozek dešifroval: „Ještě jsou v záruce, pečlivě jsem je hlídala.“ Nebránila se, hodil jí na záda mou koženou bundu a odvedl noční oběť k Matesovu obstarožnímu korábu Ford Falcon, model SW 65 s lůžkovou úpravou. Bál jsem se, že mi uteče než přesunu vzadu nevyložené elektro harampádí. Překvapila, byla trpělivá, neřvala, byla srozuměná se ztrátou své božské brány. Sundal jsem jí lodičky. Není nic horšího, než je v polovině trhat z obložení střechy. Jen moje záda utrpěla několik záseků jejích rukou, tedy spíš nehtů.

      Chtěla studovat a já vydělávat prachy na další cesty. Pak mi telefonovala a později i napsala, že se asi bude vdávat. Bylo mi líto, že jsem s ní nešel dolů na jih a neurval ji pro sebe. Ze slušnosti jí napsal, že jsem druhý v pořadí, kdyby něco nevyšlo.

      Práce nahoře, na otevíraném ložisku Prudhoe Bay byla otročina a samota ve spolku bouřlivých ztroskotanců. Jenže za dva a půl násobku, co bych dostal někde v teple. A k tomu tři měsíce dovolený. Tedy spíš jen šest týdnů a k tomu nasbírané přesčasy. Prostě se to tak praktikovalo. Většina v pauze odletěla šoustat černošky do tepla, někam k Miami, nebo do Kalifornie. Bílý barvy těžaři měli za sezónu dost. Právě mi končil sedmiletý kontrakt, což byla maximální povolená doba tam nahoře. Pro mne byla volba jasná. Zabalit vak a do Seattle letadlem. Pak autem, takovým autovandrem po krajině dolů po pacifický jedničce. Někam k mexickým hranicím.

      Možná za to mohlo to ostré večerní slunce, nebo nemístné zasnění. Opravdu nevím jak dlouho jsem cestoval v podsvětí. Do bárky Chárona občas teklo ale i tak se mi podařilo část vody vyšplouchat přes okraj zpátky do vln řeky Styx. Když se trochu vlny uklidnily, nade mnou trčel škaredej černoch se kterým jsem se pral. Pak přistoupil anděl. Uklidnily mne ty oči se svatozáří, když řekly: “Tady balíme, zafixujte džungli, naložit, jedem!“ Usoudil jsem, že balvan co ležel na mé hlavě už odvalili. Pak se mi rozjasnilo, že k těm očím patří maková sukně s černým lemem. Byl jsem na nějakém lůžku, nešlo se pohnout a do dáli lítaly hnusný modrý a žlutý blesky, když jsem zase usínal.

       Probuzení v nemocnici bylo příšerný a bolavý. Chtěl jsem zase obejít portál a najít jí. Toužebně jsem se modlil, aby přišla a dala mi pusu jako tenkrát v sokolím wagonu,  Fordu ze šedesátého pátého. Představoval jsem si, že se objeví, řekne mi, že se už rozvedla. A že určitě si ji budu moci odvézt kam budu chtít.

       Přišla. „Víš, jsem dost pracovně vytížená, nemůže tě mít i když ses mi líbil. Studovala jsem medicínu a rozhodla se, že se vdám za nemocnici. Pořád to platí, je to můj osud!“

Autor Lesan, 10.09.2018
Přečteno 169x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter