Někdy jsou i dvojky dobrý!

Někdy jsou i dvojky dobrý!

Anotace: Bylo, nebylo...

      Venku praštělo, až mrzlo. Přiznám se. Utekl jsem z těch debilních, ještě pozdně listopadových nákupů do tepla. Zasraný Vánoce. Stejně jsem nenašel nic kloudnýho a pozorovat ty okolní vytřeštěný oči mne úplně odrovnalo. Dusily mne regály a stropy tlačily do zoufalství. Jen včerejšek mi udělal radost. Zajel jsem ke Kocourovi nakoupit léčivky. Tedy tu druhou půlku, protože první nasbírám do zimy okolo baráku na okrajích sadu v lese, popřípadě na lesních pasekách. Já totiž žiju, na mou duši, už patnáct let mezi pařezy. Dobrovolně.

      Zadkem zaraženým do křesílka jsem luštil v knížečce popis Eukalypt-list, v oddílu „Co Vás nezabije, to vás … . No tohle. Vono se to nesmí žrát, je to jedovatý, to bych prej chcípnul!  Až na dalším vytanulo, že list Blahovičníku je opravdu jen k louhování a pak! Pak už má mysl plula v blaženosti a já plul nahý v termální voděnce finského sudu s náloží macerovaných listů eukaliptu a levandule, obklopen Lesním královstvím. To vše podpepřeno vlahou půlnocí a svit luny pobleskující v korunách borovic. Ale počkat. Proč tvrdí, že je to koupel zklidňující? Já klidnej a vyrovnanej jsem. Už dlouho. Těch patnáct let.

      Čísi tlapa mne praštila zpoza zad do ramene. Ten úder mi roztrhl sen a vyvrátil mozek ze sekce blaženosti do stavu nasranosti. Úderné zvíře mne obešlo a zařechtalo: “Servus. Co děláš v knihovně?“ Vytřeštil jsem cíněnky na zjevenou profesorku matematických a fyzikálních obludností. V mžiku jsem Tínu obrazně zahrabal u hřbitovní zdí s předchozí nádivkou eukapyptu v jejím žaludku, ale! Musel jsem potupně ustoupit jen do imaginární roviny. Zkuste to provést na figuře šest stop a čtyři palce! Ke všemu rozhodně ne rachitické kostry ale řádně osvalené sportovkyně.

      Jenom tady trochu sním, odvětil jsem skromně bývalé kamarádce mé ženy. A pak razím na kafčo s dlažďáčkem.

„Nemáš co dělat, co? A na mě taky kašleš, jako ostatní! Pozvání do kafírny nebude, co?! Vy chlapi jste už úplně sexuálně vyšisovali." Dodala zklamaně a její velké hnědé oči mne sevřely sklíčeností.

Až po chvíli pokračovala. "Pořád myslíš na ní, přiznej barvu.“ Ne, to ne, je to za mnou a já se neotáčím. Teda tenkrát to jo, to byly na pořadu mladý pěkný holky. Až u ní jsem se zasekl, ani se moc necukala, na hodně moc let. Jenže je to pryč. Zdena prostě byla v ten osudný den na štatným místě, ve špatnou dobu. A ironií je, zabil ji vlastní žák. Zrovna když z nelásky chtěl zabít sám sebe. Proto se asi vožral a jel.“

Dneska máš Tíno u mě jednu trojku, nebo dvě. Z mravů! Urvala jsi mi tím pohlazením ramene sen. Jo a někdy se zastav u mne na samotě. „Hele musím zase jít učit, zavrněla, Pa, pa.“ Odcházela a mimoděk mumlala: “Doprdele trojky by se šikly. Mám jen bolavý kolena z basketu a  povislý dvojky!“

--

Když zazvonil v prosincové tmě u dolní brány opravdický zvon, čekal jsem přílet Čerta s Mikulášem. Překvapilo mě elektrokolo s kletrem vytrčeným a umístěným těch jednosto devadesát centimetrů nad zemí. Do tý vejšky mi chybí cenťáčky tři, proto jsem poslušně otevřel bránu a pozval dál pedagogickou návštěvu. Celý život jsem totiž tímto druhem byl a patrně i budu obklíčen. Smířil jsem se s tím už jako dvojnásobný novomanžel v minulém století. „Ještě že jsi zapálil krb, to u mne v garzonce nejde.“ Nenechala mne ani vydechnout. Ostatně pedagogický sbor se vyznačuje trvalou žízní, tedy jsem uvolnil kuchyni a umělecké ingredience na svářo, které se Zdenou kdysi mistrně ovládaly. „A hlavně nepřestávej se škrabáním na zádíčkách!“ Zvolala, když byly dva palebné příděly rudého moku prolity našimi chřtány.

„Já jsem snad prašivá. Prohlížím se, jestli mi něco nechybí. Chybí, všecko! Je to už od narození. Máma mě pohodila do baby boxu. Nemám nikoho. Nikdo mne nechce, jsem hluchá jalovice a čekatelka na zubatou. Pro mužský jsem velká kobyla, která ani nemá kozy. Ani ty jsi mě nikdy nechtěl, když jsi zůstal sám. A já věřila, že to uděláš!“

Jako vysloužilý nájemný žoldnéř jsem pochopil, že bitevní vřava bude s nejasným výsledkem. Pak jsem opustil zákopová pásma u krbu, cestou omylem zakopl o maršálskou hůl a zbyla mi jen halapartna. Tedy spíš klacek, dokonce ani ne okovaný. Z posledních sil jsem zatroubil k útoku, když jsem v podkrovním bastionu učinil výpad a zajistil radost mé zbylé mužné síle. Neboť milování je jediná bitva, kde si i podléhající strana přijde na své!

      Uviděl jsem Tínu až v létě. Mydlil jsem to na kajaku proti proudu řeky a míjel městské koupaliště. Byla na dece, zamávala na mne. Na dálku ještě vidím dobře, tak jsem přirazil ke břehu, abych prozkoumal poklad na kostkovaný dece. Ten chlap sice ani nebyl mý vejšky, ale podle brejliček jsem tipoval něco jako doktora. Pak mi to docvaklo. Byl to doktor! Tína měla, pokud se mi nezakalil zrak, nový tři a půlky, určitě víc než trojky. K její figuře akorát!

 

Letošní Vánoce už mne asi potřebovat nebude.

Ale i tak „Štastné a veselé!“

Autor Lesan, 06.12.2018
Přečteno 236x
Tipy 4 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: suchol, Akyš
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter