Okno

Okno

Anotace: Když jsem následující ráno otevřel oči, zíral na mě skrz vlčí mlhu nahý zadek. Vykukoval zpod sousední bílé peřiny, ...

     Říká se, že dokonalá milenka se po sexu promění v sud piva a partu kamarádů. Moje přítelkyně těchto kvalit nedosahuje. Po milování zůstává ležet v posteli neproměněná, pro lahváče si musím dojít do lednice sám. Když se k ní vrátím, dám jí napít, přitulím ji k sobě a povídáme si. Teda hlavně ona. Neustále o něčem švitoří. Já do toho převážně říkám jen „no“, „jo“, „aha“ nebo jiná jednoslabičná slova, která lze při troše dobré vůle považovat za projev pozorného vnímání. Naštěstí je natolik shovívavá, že neklade kontrolní otázky. Popíjím pivo, sem tam jí prsty pročísnu vlasy, podřimuji a je mi fajn.

     První prázdninový týden odjela na dámskou jízdu k moři. Obvolal jsem kamarády a vyrazili jsme na pánský pochod po žižkovských hospodách. Konečně jsem si mohl dopřát víc než jen pár pěnivých kousků a vrátit se domů bez výčitek svědomí z rozšafného kroku, zamotaného jazyka a dechu čpícího tlejícími utopenci s cibulí. Ráno mě sice trochu bolela hlava, ale jinak to byl vydařený tah. Druhý i třetí večer jsem taky strávil u piva. Ten čtvrtý jsem pro změnu zamířil do vinotéky. Spolužák ze střední slavil kulaté narozeniny. Na dobrém vínu nešetřil.

     Když jsem následující ráno otevřel oči, zíral na mě skrz vlčí mlhu nahý zadek. Vykukoval zpod sousední bílé peřiny, lehce se v ní vlnil jako fata morgana v horkém vzduchu vyprahlé pouště, jakoby se potutelně culil a říkal: „Cos mi to provedl, rošťáku?“ Zamrkal jsem, aby to vlnění přestalo. Znovu jsem se na něj podíval. Měl oblý hruškovitý tvar, byl pevný, do bronzova opálený. Líbil se mi, přímo vybízel k pohlazení. Natáhl jsem k němu ruku, ale pak jsem se zarazil. Co tady dělá?

     Podíval jsem se vzhůru a zjistil jsem, že nevím, co tady dělám já. Tohle nebyl můj strop. Ani lustr, který se pod ním pohupoval sem a tam, mi nebyl povědomý. Znovu jsem zamrkal, aby se zastavil. Ne, tohle vážně nebyl můj lustr. Safra.

     Otočil jsem se zpátky k zadku a vyjel pohledem vzhůru po peřině. Přes zmuchlaný polštář stékaly dlouhé prameny rozpuštěných hnědých vlasů. Naklonil jsem se nad ně, abych se podíval, komu patří.

     Nespala. Měla otevřené oči a strnule zírala do protější zdi. „Taky nevíš, s kým a kde jsi?“ zašeptala.

     „Nemám tušení,“ odpověděl jsem upřímně.

     „A taky ti je tak zle?“ pokračovala.

     „Dost mizerně.“

     „Musela jsem si lehnout na bok,“ povzdechla si. „Když jsem na zádech zírala na ten houpající se lustr, zvedal se mi žaludek.“

     „Příště na něho zamrkej. Zastaví se.“

     „Vážně?“

     „Jo. Funguje to.“

     Začala usilovně mrkat.

     „Co to děláš?“ zeptal jsem se.

     „Jakoby tam pod oknem někdo hrál na tahací harmoniku. Slyším i bublavý zpěv.“

     „To budou radiátory. Asi nejsou odvzdušněné, proto to bublání. Mrkej ještě.“

     Mrkala, jako by nevěřila vlastním očím. „Už se to zastavilo. Máš pravdu, jsou to radiátory.“

     Někdo zaklepal na dveře. „Pokojová služba,“ ozvalo se za nimi. „Objednal jste si snídani pro dva, pane.“

     „Pojďte dál,“ zavolal jsem překvapeně i odevzdaně zároveň.

     Pikolík vtlačil do pokoje vozík s jídlem. Pohled na nás dva ho vůbec nezaskočil. S prkenným výrazem ho přistavil před pelest. Měli jsme míchaná vejce, šunku, jogurt, ovocný salát, ovesné vločky s ořechy, pomerančový džus, konvice s kávou i horkou vodou na čaj. Vedle dokonce stála vázička s růžovou orchidejí. Popřál nám dobrou chuť, pootočil se na stranu a s decentně skloněnou hlavou pomalu šoupal nohama.

     Rozhlédl jsem se po pokoji. Všude se válely kusy oblečení. Moje zmuchlané kalhoty ležely v koutě na podlaze vedle roztržených černých kalhotek. Tahle noc nebyla nevinná.  „Támhle v zadní pase mám nějaké peníze,“ ukázal jsem mu prstem. „Vezměte si stovku.“

     „Děkuji uctivě, pane,“ ožil pikolík. Skočil ke kalhotám, vytáhl z nich zelenou bankovku a s úklonou zmizel za dveřmi.

     „Teď aspoň vím, že jsi gentleman. Vzal jsi mě do slušného hotelu, kde nosí snídaně až do postele,“ usmála se trpce.

     „Teď aspoň vím, kde jsme,“ odtušil jsem. „Dáš si třeba jogurt a k němu džus?“ natáhl jsem se po vozíku.

     Neodpověděla. Místo toho najednou vyskočila a utíkala nahá do koupelny. Slušelo jí to. I s nafouklými tvářemi a dlaní přitisknutou k ústům. Naštěstí jsem tu neskončil s nějakou pravěkou příšerou. Slyšel jsem, jak zvrací do umyvadla a oplachuje se tekoucí vodou. Za chvíli se vrátila. Ve tváři byla zelená jako prošlá paštika.

     „Dala bych si černé kafe,“ svalila se zpět do postele.

     Podal jsem jí šálek a sobě nalil druhý. Seděli jsme mlčky vedle sebe opření do polštářů a pomalu usrkávali kávu. Na jídlo neměl nikdo z nás ani pomyšlení.

     „Bylo mezi námi něco?“ zeptala se nejistě.

     „Nepamatuji se, mám okno.“

     „Takže nebylo,“ zhodnotila situaci.

     „Proč myslíš, že nebylo?“

     „Protože, kdyby mezi námi něco bylo, tak by sis to pamatoval.“

     „Ola la,“ zasmál jsem se. „Jsi v posteli vážně tak dobrá, nebo jsi jen taková namyšlená buchta? Tohle přece říkají macho chlapi opilým holkám. Ne naopak.“

     „To já jen tak, pro odlehčení. Připadám si dost trapně,“ řekla omluvně.

     „To já taky,“ přitakal jsem.

     Zase jsme mlčeli.

     „Bylo, nebylo,“ vstal jsem nakonec a začal se oblékat.

     Pokrčila rameny. „Dáš mi na sebe telefon? Třeba si vzpomeneme aspoň na útržky toho, co se přihodilo. Mohli bychom se potkat. Za střízliva, pro změnu. A zkusit je poskládat dohromady. Nejhorší je nemít vůbec žádné vzpomínky.“

     Vytrhl jsem z bločku na nočním stolku list papíru a načmáral na něj tužkou číslo a jméno. Na druhý napsala ona svoje.

     „Michelle,“ přečetl jsem nahlas. „To zní hezky.“

     „Dík. Táta zbouchl Francouzku.“

     „Tak teda, ahoj, Michelle,“ sklonil jsem se k ní, dal jí pusu na tvář a odešel dolů na recepci vyrovnat neskromný účet.

     Nezavolala. Ani já jí.

 

Autor Zaphod Beeblebrox, 12.08.2019
Přečteno 59x
Tipy 5 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Frr, jitoush, Dreamy
ikonka Komentáře (3)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

..dobře se četlo....Ji/úsměv/

12.08.2019 21:13:56 | jitoushreagovat

Pěkně svižné od začátku do konce. Ty hrozná rána, kdy si člověk není jistý, co se předcházející noc dělo, jsou asi nejhorší.

12.08.2019 18:59:29 | Saudruhreagovat

Vtáhla mě...:)

12.08.2019 08:30:04 | Dreamyreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter