Osud

Osud

Anotace: Osud je často nevyzpytatelný...

Vzala housle do ruky a přistoupila k oknu. Byl zde nádherný výhled na moře i na okolní přírodu.
Vložila to nádherné dřevo pod bradu, smyčec jemně, s láskou vykonal pár drobných tahů po strunách. Přecházela postupně z dlouhých pochmurných tónů do radostného skřehotání ptáků.
Ale byla to falešná radost.
Smyčec a její ruka jako by si dělaly co chtěly...
Pomalu zase začala zvolňovat tempo a ozvaly se znovu ty smutné tóny.
Bolest.
Samota.
Nikdy by nevěřila, jak dokáže být člověku teskno při ztrátě blízkého člověka.
Jenže nikdy jí nenapadlo, že i ona by jednou mohla být tou osobou, která bude tolik trpět...
A přeci.
Možná, že by lépe nesla smrt blízkého přítele. Jenže tohle bylo jiné. Nikdy by se na to ani neodvážila pomyslet.
A zase ten bolestný tón.
Ani nevěděla, kde se to v ní bralo. Šlo to z jejího nitra. Trhalo jí to, rvalo na kusy.
Bolest. Strach. Samota.
Otec se před ní i před celým světem také uzavřel.
Co jí zbývalo?
Možná už jen ty její housle.
Nikdy neměla moc přátel, a netoužila po nich. Měla přeci svojí hudbu.
A rodiče...
Ne, teď už jen otce, kterého začínala také ztrácet.
Chodil jako tělo bez duše.
Proč zrovna její matka?
Nevěděla.
A byla si jistá, že na tuhle otázku by jí neodpověděl nikdo.
Na chvíli se ztratila ve svých myšlenkách. Teď už byla zase zpět ve svém temném pokoji, se svým smutkem a bolestí.
Ano, napadlo jí řešení.
Věděla jak se zbavit té bolesti.
Jenže by musela způsobit bolest jiným.
A to nechtěla, nemohla...
Jenže to bylo asi jediné řešení. Věřila, že čas pomůže.
Ale jak dlouho měla čekat?
Nechtěla, a neuměla čekat.
Chtěla smrt.
Jak to ovšem udělat.
Nechtěla otci ani ostatním přidělávat ještě další smutek a starosti. Nevěděla, jak opustit tento svět, aniž by způsobila další utrpení.
Jenže co bylo přednější?
Sama zažívala nesnesitelná muka, nebo přidat na otcova bedra, už tak prohnutá bolestí, bolest další.
Vždy dávala raději přednost druhým. Ovšem dnes? Nebyla si jistá co udělat. Byla sice úplně na dně z matčiny smrti, ale jí muselo být určitě lépe.
Když ještě žila, zažívala nesnesitelné bolesti.
Bylo to šíleným utrpením i pro ně. Koukat, jak postupně vadne, jako květina, které se nedostává vody, slunečního světla.
Uvadala pomalu, ale jistě.
Byla plná rozporuplných pocitů. Na jednu stranu toužila ulehčit ostatním, pomoct jim s tím trápením. Ale na druhou?
Neměla už sílu cokoli pro ostatní cokoli dělat.
Rozhodla se tedy pro jediné.
Osud rozhodne...

Ráno vstala do smutného, deštivého dne. Jako by dnešní ráno přesně vystihovalo její náladu.
Avšak, nebyla na tom už tak zle jako včerejší noc. Začínala se smiřovat se svou bolestí.
Nasnídala se a vyšla do chladného, deštivého rána.
Byla zase sama se svým smutkem. I když ho přestala vnímat tak jako včera.
Jenomže byla zase ve svém světě a okolní svět ostatních pro ni přestal existovat.
Byla tak zamyšlená, že si ani neuvědomila, že sešla z chodníku.
Byla už v polovině silnice, když se ze zatáčky vyřítilo auto.
Nikdo už nemohl zabránit nezvratnému osudu. Sama svůj život vložila do jeho rukou. A on právě rozhodl...
Volil smrt.
Autor ruach, 03.12.2006
Přečteno 235x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ne ja nejsem odevzdana osudu... a smrt?co je to vlastne smrt? pro me je to jen zmena byti...budeme tu dal, jen trochu jinak, a jednou v jiny cas se zase vratime zpet, v jine podobe, tele, ale duse bude stejna, jen si vzpomenout a pochopit...
je videt, ze jsi pochopil moji dusi, moje ja... ale jak je to mozny?
kdo vi...jen, jsi zatim prvni clovek, ktery to dokazal pochopit, diky..

17.01.2007 20:46:00 | ruach

Děkuju za "ozvěny" na mé povídky-to potěší-četl jsem i něco "z tebe"-mám otázku:Je pro tebe smrt "druhým břehem" nebo visutým mostem přes propast?-ty nejsi odevzdaná, viď?...snad plamen svíčky, co neví, zda se bát více větru nebo tmy?...no nic, tak přeju pro tuhle noc "hvězdy s plným nebem"...Šedý Vlk

16.01.2007 20:22:00 | Šedý Vlk

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter