Spaghetti pro Marcella

Spaghetti pro Marcella

Anotace: Nežli Apeninský poloostrov, mám raději ten poslední evropský skrojek poloostrova Iberského. Ale kladem je, že i když ústa Itala mlčí, tak hovoří tělem. Krásná nespoutanost vášně a Skandinávec v porovnání, jak křížala.Zamýšlení se pohledem "gastropovídky."

 

 

 

Tak nevím. Hned v počátku mlží tuto synopsi má stále zbytnělejší sklerosa! Film mi živě běží před očima, ale bez názvu… a kterého roku to bylo?

Snad vetchou omluvou může být, že film (z jehož scénáře právě čerpám) jsem zhlédl před dlouhými léty. Jsem si ale jistým, že v inkriminovaném dialogu byla jedním z dvou účinkujících, tehdejší starr Marcello Mastroianni. Sešli se spolu v hektické poválečné době druhé světové války jednoho z brusu nového činžovního domu. Ve společně sdílené kuchyni pro čtyři byty na patru s úmyslem ukuchtit si pro sebe něco k snědku.

Mastroianni, říkejme mu nadále ve zkratce M, zcela neschopným si uvařit… a to cokoliv. Druhý, mě neznámý herec, který držící v ruce svěží svazek bazalky, říkejme pro změnu N. Ten, jak vidno, jisté kulinářské zkušenosti má. Napřed u sporáku jeden druhému dávají přednost, přičemž M byl v tomto ohledu iniciativnějším. Nechtěl, aby vyšlo najevo, že si sem přišel uvařit jen kávu a obložit si k obědu bagetu s chorizzem!

N se toho ale dovtípil! Shovívavě se nabídl, že pokud M souhlasí, svoji zamýšlenou přípravu spaget klidně rozšíří na dvě porce.

„Je to při jedné práci a jednom upatlaném nádobí.“ dodal ledabyle.

M souhlasil a nabídl čerstvě „samo jmenovanému šéfkuchaři“ ruku k seznámení.

Rozproudila se mezi nimi živá konverzace. M se postupně doznal, že vlastně vařit vůbec neumí, protože v mládí mu vařila výhradně matka. Následně až do minulého týdne, ji vystřídala jeho manželka.

„Zjistil jsem její nevěru a stal se potupným paroháčem!“ mimicky to zdůraznil po italsky, do široka rozmáchlou paží i vzletným patosem.

„Chtěl jsem spáchat vraždu! Vlastně zabít napřed jejího milence a v zápětí sebe. Pozbýval jsem v sobě dostatek odvahy – život je kretino!

Rozhovor plynul ve vzájemné důvěře a otevřenosti. V tom rozpoložení pan N vykoktal, že je v pravdě také paroháčem. Již celý rok… a tuplovaným!

„Ke všemu, matka už nežije. Okolnosti mě donutili starat se sám o sebe, což je znatelné s porovnáním s vámi… jak bych to tak nejlépe vyjádřil, no, debutantem?“ pousmál se povzbudivě na kolegu M a rozpačitě dodal.

„Nebojte se! Uvyknete jako já. A nakonec. Co nám oběma schází?

Teď vám ukážu, příteli, jednoduché jídlo, které je – jak sám poznáte, přímo delikatesou!“ N si prsty nahrnul splývající vlasy z čela do zátylku. Energicky ze země pozvednul na stůl nákupní tašku opřenou o plynový sporák. Její obsah vyklopil.

„Tak podívejte, všeho máme dost i pro dva!“ prohodil N a s rukama v bok si zálibně prohlížel nakupenou hromádku ingrediencí.

„Tady máme základ – mlaďoučké cukety, s hlaďounkou slupkou pletě Madony. Zde hlavička česneku, tu ďábelsky ostré růžky chilli papriček. Spagety z tvrdé pšenice, olivový olej – áá, teď pozor! Ten je původem z mé rodné Sicílie a zaručuji, že v celém světě lepšího oleje nekoupíte!“

N se na vteřinu zarazil. Hřbetem prstu svého ukazováčku si uhladil černý pěstěný knírek a následovně zamyšleně pozvednul špičku svého nosu.

„No potom, samozřejmě, kus sýra parmegiana, svěží bazalku a pár čerstvých oliv. Vy, kolego, podívejte se do kredence – sůl se tam najde? Tak jdeme na to!“

M sůl v přihrádce kredence vyštrachal. Položil jí na stůl a pozoroval zaujatým obdivem strůjce svého dnešního oběda. Měl vyhrnuté rukávy do předloktí a znalecky uchopil velký kuchyňský nůž.  Vele opatrně pohladil jeho ostří a spokojené pokýval hlavou. Dal se do práce.

„Cukety – kolego, víme? Musíme nakrájet na slabé, dva centimetry dlouhé hranolky.“

N popadnul cuketu. S překvapující rychlostí ji pokrájel.

„Kolego-příteli, vy tu jen tak nestůjte. Podpalte už sporák a dejte do toho největšího kastrolu vodu na spagety!“

M teď trochu zpanikařil. Nežli našel směr, otočil tělo kolem své osy, kde konečně nalezl kastrol. Naplnil jej po okraj vodou. V mžiku stál nad hořákem s pohupujícím se květem modravého plaménku.

„Zapalte hořák druhý!“ velel N který právě oloupal poslední stroužek česneku. Na kuchyňském prkénku jej dál pokrájel na tříšťky. Postavil na druhý planoucí hořák objemnou litinovou pánev a z karafy nalil deci oleje.

„Táák. Teď do vroucího oleje vsypeme česnek, který tím olejem necháme polaskat. Studem zrůžověl… to právě od nesmělce očekáváme! To je ono, to právě tak stačí, aby nám česnek nezhnědnul a nezhořknul. Přidáme pokrájené chilli papričky i s pecičkami, aby to mělo říz. Trochu promícháme a už je tu právě čas vsypat cukety. Podejte mi prosím poklici! To je ono. Necháme je dvě minutky – ale opravdu, jen dvě minutky podusit staccato. Co voda, vaří se? M přikývnul na souhlas a zvolal „avanti!“

„No to je skvělé, tak tam utopte spagety! Já se zatím podívám… nó, už se cukety v chilli potí, to je dobře. Teď přidáme konečně sůl i olivy a necháme vše ardito doběhnout do cíle.

„To je synfonico allegrissimo. A ta vůně!“ prohlásil vděčně M který zcela propadal gastronomické suitě

„Co spagety? Jsou-li hotové, tak ven s nimi!“ pronesl rázně N.

Odstranil poklici vidličkou vsunutou do jejího ucha. Následně s ní zalovil v hrnci, aby ochutnal obsah.

„Jsou výborné a delikátní. Jen taky ochutnejte!“ a už nabízel omotanou spagetku na vidličce, vedle stojícímu a hladově vyhlížejícímu M. Ten jí vsál v ústa, kde sousto převalil. Pozvednul oči v sloup. Mlaskl a uznale pokýval hlavou. V zápětí připravuje prázdné talíře a dělí porce jídla. Něžně je zasypává navinulým parmezánem. Nakonec vše glorifikuje lístečky bazalky.

 

 

 

„Již cítíte tu vůni, čtenáři? Tu lehkost okamžiku. Vidíte také, ty rotující „taktovky“ vidliček? Rozehranou harmonii, která roztančí těm našim aktérům chuť do života. Spolu se sklenkou sladce slibujícího aperitivu… ale, už je necháme v klidu najíst.“

Před léty, po zhlédnutí tohoto filmu, jsem přišel domů. Svěží pamětí prožité sugesce a inspirace následně popadl kus papíru, který jsem měl zrovna po ruce. Recept si pečlivě zaznamenal a založil. Kamsi a tak, abych později při povadlé paměti, jej marně hledal!

Vše později upadlo do hlubokého zapomnění.

Před nedávným časem, jsem procházel složitým obdobím života. Valí se spousty starostí, ze kterých si už myslíte, že nevybřednete?

Jednoho takového bezútěšného dne probírám svůj letitý „domácí archiv“ všelijakých formulářů, dopisů, účtů a zpozorněl! Na rubu staré zažloutlé stvrzenky je cosi tužkou poznamenané. Byl to onen založený „filmový recept“ z Italského filmu, více či méně, dnes pojatý v adaptaci mé paměti a fantazie. Pročtením opět vyplynula ta jeho jednoduchost! Obdobně filmovým hrdinům si v domácnosti hospodařím sám. Bylo rozhodnuto! Na druhý den jsem zakoupil ingredience a dal se do vaření.

Jídlo bylo opravdu výtečné.

Po jídle vyvstala dlouho postrádaná pohoda i jistá duchovní vyrovnanost. Opravdu a bez nadsázky. Osobní trable se počaly pojednou rozptylovat. Už se nezdálo býti nic tak neřešitelným a složitým.

Tím jsem přehodnotil svůj rozostřený úhel pohledu na lidskou spontánnost a hloubku prožitku. Mému vychlazenému „Českému duchu“ bych fandil, kdyby byl sezdán s fanfaronsky bláznivou, „Italskou mentalitou.“

Ano, Italové myslím nestojí jenom o jiskru. Oni nechtějí ani plápolat. Chtějí jen hořet!!

To právě oni – a ne my, jsou veskrze „šéfkuchaři života.“ Mají století osvědčené recepty, jak mnohdy těžký a složitý život, udělat přeci jen trochu „stravitelnějším.“ Ano prosím, věřte mi! V té italské jednoduchosti výtečného stolování, je zřejmě ukryta nějaká extra životní filozofie. Och, ta lehkost ingrediencí… ta lehkost postupu. Ta schopnost pro zážitek si to jídlo užít a vychutnat.

Tak by asi měl člověk zacházet i s darem svého života. Dost možná, přátelé, je poučený Marcello opět v  kuchyni a zve nás k prostřenému stolu a tabuli života. Tak neváhejme. Život stojí za to! BUONO APPETITO.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

 

 

Autor šerý, 09.09.2020
Přečteno 98x
Tipy 21
Poslední tipující: mapato, Vivien, Dreamy, Amonasr, Anděl, piťura, Iva Husárková, umělec2, Akrij8, jenommarie
ikonkaKomentáře (23)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...a ta lehkost Tvého projevu, milý šerý, jako bych to prožíval...víš k čemu jsi mě dohnal, i když to asi nebude ono: "La grande bouffe"...skvostné, rok 1973, v Praze v kinech tedy tak nejdřív '75...hezký zbytek neděle, milý šerý...m

20.09.2020 14:22:20 | mapato

Tvůj zmíněný film - myslím, "Velká žravost?" Nebo tak nějak obdobně? Ten jsem asi viděl. Mezi sebou soutěžilo vícero lidí, kdo toho nejvíce sní. Taky tam hrál Mastroianni, ale tento inkriminovaný film, tím mým v příběhu není.
Znát v jídle míru a vychutnat si jej, by mělo být takovým malým všedním obřadem a potěšením. I tak se dá u spolu stolovníka vydedukovat talent k tělesnému "náruživému prožitku" a vytvořit k tomu příjemné prostředí.
Potěšils Mapato, že si do povídky nahlédnul. Díky.

20.09.2020 17:46:24 | šerý

Drahý šerý, myslím, že komentář už sis napsal v anotaci, tedy nepůjdu s dřívím do lesa a rovnou ST. A jen mžik myšlenky na bryndzové halušky se slaninou, co právě trávím na Slovensku a mou poetickou mysl naprosto zazdily:-)

11.09.2020 23:03:08 | Vivien

Jejdy, kampak s dřívím do lesa a krmit kůrovce?
Jinak halušky taky dobrý a já je rád se zelím. Rád bych je třeba připravované na salaši při tónech hudby na fujaru. Je ale faktem, že romántico, je romántico! Slovensko je krásné* Za nehet Ti trochu závidím. Užij jsi to a děkuji, že si ke mě nahlédla*

12.09.2020 00:36:04 | šerý

A to se prý večer nemá nacpávat.
Mám nápad..."Pojďte Pane, budeme si hrát!"
Já budu M a ty budeš N a pak to zase budeme jen "my", co si po výborných špagetách dají sklenku dobrého vína. :)

10.09.2020 19:31:02 | Dreamy

Vítej, Gurmánko života. Co my víme, když zatoužíme? Třeba to jednou bude prima... a nebude to u Kolína. Sny se mají plnit, nejen... na Literu. Fajn návrh, víno, špagety a "my." Budu se těšit, Dreamy.

Díky a in vino veritas. Na sporáku plamen, v číši moku. Drahá, chystej hodokvas.

10.09.2020 23:10:54 | šerý

Moc ráda jsem četla...můj táta často říkal - já mám hrozný hlad! ale nemám na nic chuť...a byly doby, kdy požadoval jen maso. a hodně omastku...muže, kteří vaří velice obdivuji...protože mne to vůbec nebaví:-) čas trávený v kuchyni považuji za promarněný..ale ráda jím:-) moc ráda:-)myslím, že Tvá jídla jsou barevná a veselá...a též nonšalantní a...jak bych to řekla...graciózní:-)))))já bohužel dnes nemohu jíst...deprese mne svírá v obručích..ale ráno si to vynahradím...mám tu totiž svoje domácí utopence:-) a na ty se opravdu těším....děkuji Šerý!!!!!! *ST*

10.09.2020 16:56:55 | Anděl

Nad douškou o Tvém otci se usmívám. To jo. "Stará masová škola." U mého otce tomu bylo obdobně. Já co si navařím, tak si musím sníst. Mám žaludek pěkně vykručenej. Na repertoáru mám deset jídel, které stále točím do kola. Na depky jsou prima pomeranče a fazole. "Po hlučných" fazolích přijdeš na úplně odlišné myšlenky :-)
Tak dobrou chuť, ať si na hastrmanských úlovcích ráno pochutnáš. Dnes je nádherný sluneční den a tak já se večer nacpu zmrzlinou.
Děkuji Andílku, že si ku mě našla kurs*

10.09.2020 17:28:25 | šerý

Moc hezký. Jdu si osmahnouti česnek do růžová, otevřu láhev vína. Ke snídani. Aby byl den prosvícen.

10.09.2020 08:23:37 | umělec2

Po ránu být ještě nahý pod zástěrou a připravovat menu cukety s vínem? To věru, kolego, jsem ještě neprubnul. Ale proč ne? Zažil jsem u kamaráda, který v současnosti bydlí v Berlíně, že snídal dort s pivem.
Ale kvituji Tvůj počin... jen. Raději s tím vínem opatrně. Aby jsi neměl místo prosvíceného dnu mrákotné šero.
Díky za souznění*

10.09.2020 14:02:51 | šerý

Tedy, milý Šerý, tak teď už vím co s cuketami, letos se jich urodilo, že je ani nestíháme zpracovávat. Nu a ktomu ten životní nadhled nad problémy. Člověk, když se trápí tak mnoho nejí a možná v tom je i ta chyba. Skvělá inspirace i recepis. Děkuji Ti za ně, krásně jsi prostřel, jen co je pravda.

10.09.2020 00:54:51 | Akrij8

Vzácný, prima kolego Jiří. Ty přerostle cukety jen s náplní mletého masa s kari kořením (po indicky.) Nebo v přesně dodržovaným receptem guláše s tím rozdílem, že místo masa je na kostky nakrájená přerostlá cuketa zbavená jader. To nedělám chytrého. To mám zase vyčtené z knihy herečky Štěpánkové, která měla s rodinou cukety ve velké oblibě. (Dokonce dokázala z ní udělat chutný koláč i dort!) Tedy ne, že bych zde cuketu glorifikoval. Ale je to v podobenství filmu Laska slunce jahody, kdy tam ten capart odmlouval Růžičkové "Jéé, zase bude k obědu králík!" To je na fantazii. Já jsem dělal třeba z králíka skvělou čínu, nebo tlačenku. Nu, nejen v lásce je zapotřebí kreativnost a fantazie.
Ale to jsem, Jirko zabředl do "žvance." Je pravdou, že (i!) pikantní stolování může být doplňkem a přílohou dobré partnerské pohody. Každá inspirace k dobré chuti ducha i těla vítána. A já jsem za Tvé sdílení s povídkou vděčný. Díky, Jirko, za Tvůj os. pohled a nahlédnutí.

10.09.2020 01:39:47 | šerý

S radoSTí jsem si přečetla a pokyvuji, ano přesně tak, krásné vůně, umět si vychutnat. Každý okamžik žití a vždy dobré jídlo, s láskou vařené, rozezní nejenom chuťově buňky, ale i probudí
..já bych..loupaná nakrájená rajčátka a kapku vína..ale i takto je recept výtečný. Vařím také nejraději z mála a s kvalitními ingrediencemi
..s hudbou a vše, tak nějak odplouvá pryč.
Skvělá relaxace i léčba v jednom.
Moc pěkně jsi prostřel ...dobrou chuť
a ať požitek trvá co nejdéle
milý Šerý. *ST;)

09.09.2020 21:43:47 | jenommarie

Ty rajčata fakt nikoliv, Marie. To zase po Buloňsku a Nepolitane… ne a ne! Tohle je fakt, bez tomat. Já vím. Dnes moderní kombinace... třeba okurkové nebo černo rybízové pivo. Ale milá Marie. My jsme klasikové a žádný takový. Jednou to ve filmu režíroval Sica a to byl taky klasik. Já jsem si dal povídkou za cíl Vám všem udělat velké chutě a to pod reklamní sloganem "Ať si prozaik, básník ty... nebo ty. Odzkoušej Marcellovo cukety!"
Ale vidíš. Ten Tvůj nápad doprovodu stolování hudbou mě nenapadl. To je skvělá myšlenka! K Maďarskému guláši Bartók, nebo lidoví čardáš. K italskému stolování G. Puccini nebo Ricchi e Poveri.

Jsem moc rád, že Ti u mě virtuálně chutná. Pro nikoho, jen jednohubka. Ale mě to není putna!
A tak díky za pěkný moment. za Tvůj hlas a pěkný koment*

10.09.2020 01:15:49 | šerý

Jistěže né a né:D ..ruka by mi upadla..hanobit receptík klasika a milovníka žen pana M.;) Kdeže...
Když mě..popadne nálada " zavařit si",
tak hlavně propojit činnost s láskou a tancem..je to kombinace živočišné směsi a vždy si to také užiji.
Popsal jsi přesně atmosféru a načichávám
..o víkendu prubnu..mám tam cuketu.;)
Takže tvůj slogan a pohárky chutí..zafungovaly..výtečně;). Užij si příjemný den a snad nám i nějaké ty nové nalezené...opět naservíruješ, budu se těšit.

10.09.2020 12:17:28 | jenommarie

Jen to ozkus a potom mi "to řekneš tancem a písní." :-)

10.09.2020 16:30:34 | šerý

Jj ;)

11.09.2020 20:36:03 | jenommarie

.....ten recepis si zapíši...../smích/....a nejen za uši....milý Šeráčku.......Ji....Hezky si to naservíroval....jak na talíř.....tak i do
duše....../úsměv/

09.09.2020 21:28:48 | jitoush

Žádný takový, Jituško. Nikoliv zapisovat "třeba, že jednou?" Ale hup rovnou do praxe! Já fakt nepřeháním a budeš se z rodinkou olizovat, až za ušima. Jestli nejste zaměřený proti zelenině, tak mě za rodinné ovace dáš s díky pusu, jak vodňanskou husu. (Taky mňamm.) K tomu si má chuť vymyslela, že je k tomu v souznění kvalitní Muller Thurgau. Já jsem na to "nachytal" nejednu Ženu. Tebe tedy asi nenachytám. Ale kdyby jen si položila svého muže na lopatky, tak přijď ku mně na kulinářský seminář. Mám plno životního koření a velikánskou vařečku.
Promiň, estli jsem byl příliš indiskrétním. Ale když jde o legraci a cukety zvláště, tak neznám ani sestry.
Děkuji, že si nahlédla do mého kouřícího se hrnce. Teď nedávno jsem se dočetl, že nejvíce vražd v domácnostech se odehrává v kuchyni (asi ty kudly při ruce?) Myslím, že jsme spolu ti, kteří tuto teorii vyvracejí. Na tuto hloupost bychom v zápalu chutí jistě ani nepomysleli a jen spolu vařili jedna BÁSEŃ.
Jsi prima a jistě bys mě utáhla i na vařený nudli. No jo. Jsem jen hladoví a bezmocný muž-už!

10.09.2020 00:40:33 | šerý

......Kdyby si mě teď viděl,tak se směji......jsi Laskavec laskavý
a ten Tvůj recept budu muset vyzkoušet,zvláště když si jej takto podal....Ji./smích/...A rozdáváš
dobrou náladu,víš to?....Jsem přesvědčená,že žádná žena,která prošla
Tvým životem a jistě stále prochází/úsměv/se s Tebou nikdy nenudila...
a nenudí...

10.09.2020 10:45:14 | jitoush

Tedy Žen, jsem se na partnerskou "otravu" neptal. Ale i když už z kopce jedu na reservu, tak na doraz!
:-)

10.09.2020 16:42:41 | šerý

krásně naservírováno ... jednoduchoSt .... přirozenoSt ... radoSt ... nespoutanoSt ... děkuji, Šerý .... usedám ke stolu .... úsměv.z

09.09.2020 20:44:25 | zdenka

Děkuji, Zdenko, že si usedla za můj pomyslný stůl. Ten zakomponovaný recept Ti opravdu doporučuji. Není týdne, abych si toto menu alespoň jednou nedopřál. Je to opravdu lehce stravitelné a jednoduché jídlo, které je za okamžik hotové. A žádnou případnou mýlku, že Italové bez protlaku k špagetám neuvaří.
Děkuji za nahlédnutí a sounáležitost. Potěšilas*

09.09.2020 21:19:02 | šerý

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter