Toulky po žánrech

Tak jo, už několik dní se s tím peru. Je to těžké zadání. Ale dám se do toho.

 

Tmavá místnost, možná sklep nebo skladiště. Velká tabule a několik židlí.

Sedí tu pár chlápků. Jeden z nich má přezdívku Profesor. Starý kriminálník.

To on je mozek téhle akce. On plánuje vyloupení banky. Má naučené 

všechny detaily a teď o nich bude přednášet ostatním. Každý si z toho

vezme jiný poznatek, aby správně splnil svůj úkol a pozici. 

Ale chce to nějaký háček. Jasně, jeden bude krysa. Prostě práskač. 

 

Sebevědomě si troufám tvrdit, že to není moc originální. Tak to zkusíme jinak.

 

 

 

Dobře, tak třeba horor. 

Parta studentů, co chce zabít svého profesora. Nebo naopak.

Parta profesorů bude chtít zabít studenta. Nějakého problémového 

hajzlíka, co sebevědomě všechny uráží, vyrušuje a nenechá je v klidu

přednášet. 

A chtělo by to nějakou originální smrt. Třeba ho nacpou křídou až 

praskne. Nebo ho budou nutit poslouchat celé dny ty nejnudnější 

přednášky o politice až se z toho ten student zblázní. 

Mohl by to být i jeden vraždící učitel. Nebo třeba pořádně namíchnutý

školník s uklízečkou. To by bylo vražedné duo.

 

Hele, kamaráde, vezmi si z toho nějaký poznatek a začni to psaní už brát vážně.

 

 

 

Tak jo, mozku, zkusíme sci-fi.

 

Vesmírná loď Profesor. Výzkumná loď, co přistane na neznámé planetě.

Posádku tvoří odborníci, co chtějí získat nové poznatky a pak o nich přednášet.

Sebevědomě nakráčejí do smrtelné pasti. Jeden z nich se něčím nakazí nebo 

sebou na palubu přinese cizí formu života.

 

No tak, mozku. To je originální? Vždyť právě v televizi běží Vetřelec a ty mi

tu zkopíruješ osud posádky Nostromo?

A co třeba něco o světovém míru a jak se mají všichni lidé rádi? To je přeci 

slušné sci-fi. 

Ne, to bych v tom příběhu nechal raději lidstvo vyhynout a vrátil bych dinosaury.

 

 

Další pokus. Drama. 

 

Životní příběh člověka, co se z nadějného profesora a sebevědomě 

vyhlížejícího člověka stane vyvrhelem společnosti. Přednášel 

na univerzitě a teď je nezaměstnaný ztroskotanec, co v malém bytě 

utápí svůj žal na dně láhve whisky.

Vzpomíná na šťastné dny, na ženy, co ho opustily, přátele, které ztratil.

Nikdo ho nemá rád. Užírá se depresemi. A v hlavě mu pořád dokola

běží šťastné vzpomínky a chvíle.

 

Chtělo by to něčím okořenit. Je ve vězení. Nebo už zemřel a příběh

je retrospektiva. 

Jeden originální poznatek..... člověk, kterého nemá nikdo rád, je v depresích

a na dně.... přestaň psát o sobě.

 

 

 

Tak romantika? To nedám. Já a milostný příběh? 

 

Profesor a studentka? Ne, to raději ne. 

Profesor....... a jiný profesor? Ani náhodou.

V dnešní době padesáti různých pohlaví by mě ještě někdo zažaloval.

Jak se vyhnout škole, když mám slova profesor, přednášet nebo poznatek?

 

Student, co si sebevědomě myslí, že si domluví rande s nejhezčí profesorkou 

na škole? Ta slova mě vedou jinam než bych chtěl. 

Co může být originální v milostném příběhu? Třeba se do sebe zamilují dva ježci 

na zahradě. Nebo třeba láska mezi mrazákem a ledničkou. 

 

Kašlu na to. Tenhle žánr je pro mě tabu. Láska je mrtvá.

 

 

 

A co můj milovaný western?

 

Ale komu může na Divokém západě nějaký profesor přednášet?

Možná Indiánům o civilazaci a o tom, jak jim bílý muž krade budoucnost 

přímo před očima.

 

Prohnilý učitel s koltem nízko u pasu se uprostřed ulice dostane 

do střeleckého souboje se svým žákem. Ten ho sebevědomě 

vyzval, ale jediný poznatek, který si z toho vzal, byla jeho vlastní 

smrt. A na učitele bude vypsaná odměna.

 

A originální nápad do westernu? Třeba šerifka nebo starostka 

špinavého městečka. Nebo místo střeleckého souboje třeba 

smrtelné šachy nebo soutěž v nadávání.

 

Neposkvrním přeci žánr, který v posledních letech tak skomírá.

 

 

 

Mozku, ty ďáble, vždyť máme tolik rádi válečný žánr.

 

Ale do jaké bitvy se pustit? Určitě druhá světová válka. Ale kam přesně?

A co s profesorem?

No jasně, sebevědomě vyhlížející profesor Hitler přednáší německému 

lidu v Berlíně. Ani nechci vědět, jaké poznatky si z toho kdo odnesl. 

 

A nebo originální pohled na tuhle krvavou část dějin. Život polárníka 

na Antarktidě v den, kdy byl napaden Pearl Harbor. A aby to bylo 

opravdu válečné téma, tak hlavní hrdina bude muset potlačit největší 

povstání tučňáků v dějinách. Smrtelné přestřelky sněhovými koulemi. 

Tučňáci se snaží dobýt polárníkovu chatu.

 

To je panečku ale hovadina.

 

 

Pojďme to vzdát, mozku. Ta slova jsou moc těžká. Nesestavíme příběh,

co by za to stál. 

Jedině ta slova užít úplně opačně než by člověk čekal.

Profesor bude tajné heslo do klubu.

Sebevědomě může být myšleno ironicky. Vysmát se nějakému zbabělci.

Originální bude třeba VHS kazeta, kterou ten zbabělec ponese do klubu 

s heslem.

Poznatek bude příjmení člověka, co na tu kazetu v klubu čeká. Jo, Standa 

Poznatek. 

Přednášet se bude v tom klubu, až se pustí kazeta. Bude na ni školení 

pro striptérky. 

A je to. To je příběh....

 

A pokud to někdo dočetl, tak se vám moc omlouvám.