Vzpoura

Vzpoura

Anotace: Je tu další sci-fi povídka, tentokrát trochu delší, než mé předchozí povídky. Postavy z řecké mytologie jsem si vypůjčil, snad to Homérovi nebude vadit :)

V roce 573 Př. n. l. vládce Horas a jeho dva služebníci Deklionus a Praghonius emigrovali z planety Bandigon právě na naši Modrou planetu. V jejich galaxii Z17 byli mnohem mocnější tvorové. Zlobrům, Černým čarodějům a Elfům nesahali ani po kotníky. To byl důvod, proč se Horas rozhodl sestoupit na Zem. Vládce planety Bandigon-Horas s dlouhými rohy měřil dva a půl metru. Mezi jeho rohy blýskalo elektrické napětí s hodnotou asi 10 000 Voltů. Jeho chlupatou hlavu s výhružně rudýma očima a výraznou pusou nechcete nikdy vidět. Místo prstů na levé ruce měl kouli s bodlinami připomínající ten nejpichlavější kaktus. Na chlupatých, dlouhých nohách nebylo nic zajímavého. Kromě toho, že místo palců na chodidlech měl ostré nože. Jeho celé tělo je pokryto černými chlupy. Tato charakteristika vlastně platí i na jeho dva služebníky, akorát dosahovali výšky jen dvou metrů a místo dvou rohů s elektrickým napětím měli dva malinké růžky. Dříve by tato charakteristika platila i na dalších půl milionu ďáblů z planety Bandigon. Poté co Černí čarodějové vyhladili celou planetu Bandigon, rozhodl se Horas udělat to samé. Ne však v galaxii Z17. Hlavní důvod byl ten, že neměli zázemí, protože celá planeta byla zdevastovaná, ale také ze zoufalství, jelikož všichni ďáblové byli šíleným způsobem zavražděni.

Vetřelci dopadli na území Starověkého Řecka. Ve chvílí, kdy zde dopadli, byla temná noc. Jediné, co zde viděli byly velké špičaté stavby. Svými magickými schopnostmi se do nich ukryli. Čekali, až přijde vhodný čas. Vhodný čas zaútočit. Ten nastal po třech dnech.

,,Dnes je den, kdy celá tato planeta padne, pár dní poté se zde bude procházet stovky tisíc ďáblů,“ pronesl vládce Horas ukrytý v pyramidě.“ Jeho služebníci Deklionus a Praghonius nebyli tak krutí. Vlastně ani nesouhlasili s Horasovými plány. Z vraždění a násilí se oběma zvedal žaludek. Bohužel proti svému ,,šéfovi‘‘ byli bezmocní. Ale odporovat mu nemohli. Jinak by je Horas zabil. ,,Za chvíli půjdeme z tohoto stavení ven a začneme s útokem, vlastně jen já, vy se na mě budete civět a jako vždy mi nepomůžete!“ Pronesl arogantně Horas. ,,Nemáme schopnosti jako vy, náš pane, proto vám nemůžeme pomoci,“ řekl poníženě Praghonius. Horasovi v tváři upadal jeho neutrální výraz. Připomínka Praghonia ho zjevně vyvedla z míry. ,,Jsem dojat z tvých slov, ty ufňukánku. Nejdůležitější je se svými slabinami pracovat, takže dnes berete meč a jdete se mnou do útoku. Teď si dáme rozchod, abychom si prošli okolí, až bude tma, sejdeme se zase na tomto místě, k útoku dojde večer, příští ráno tu budou ležet jen mrtvá těla.“ Oba služebníci museli nedobrovolně souhlasit.

Praghonius i Deklionus se vydali stejnou cestou, pomocí kouzla se přestrojili za dva pastevce. Několik hodin chodili po okolí a dívali se, jak to chodí na jiné planetě. V tuto chvíli stáli na nádvoří, které bylo hradem ohraničeno ze všech stran. Uprostřed nádvoří stál velmi vysoký strom. Kolem nich byly nějaké stánky. Zastavili se u stánku, kde někdo prodával mušle. Praghoniovi se líbily. Horas by ho za tohle seřval. Byl krutý, neměl v sobě žádné emoce. Oba měli hrůzu z večera. Ani jeden si neuměl představit, jak má někoho zavraždit.

Z ničeho nic zahřmělo a začalo zuřivě pršet. Ohraničené nádvoří se začalo plnit vodou. Lidé utíkali sem a tam, nevěděli, jak mají utéct, protože se záhadně všechny brány, dveře, vchody uzavřely. Deklionus a Praghonius si jako jediní všimli žebříku, který byl přistaven kolmo k zdi u nádvoří, oba po něm vstoupali k malému oknu, do kterého se stejně nemohli vlézt. Přímo naproti od místa, kde se drželi žebříku, bylo obrovské okno, rozhodně k němu nedokážou doskočit. ,,Musíme počkat, až se voda naplní na naši úroveň, pak budeme moct přeplavat k tomu velkému oknu a vejít do té stavby!“ Pronesl plán Deklionus. ,,To tu chceš nechat ty bezmocné lidi utopit se?“ Odvětil Praghonius. Deklionus se zamyšleně podíval kolem sebe. ,,Musíme ten strom uprostřed vyvrátit, aby se zachytil o to okno, které je naproti nám, pak budou moct vyšplhat všichni!“ ,,Tak rychle, než se utopí,“ Zavelel Praghonius.

Oba seskočili do vody. Kouzlo proměny v tu chvíli naštěstí vyprchalo, takže mohli svou pichlavou rukou a svými ostrými palci na chodidlech mlátit do stromu. Zdálo se jim, že to trvá nekonečnou dobu. Ďáblové mají obrovskou sílu, ale i tak se jim to ve vodě dělalo zatraceně špatně, už ji totiž měli po pás.

Konečně. Strom se vyvrátil, jeho nejvyšší bod dopadl přesně k onomu oknu. Všichni lidé se kolem povaleného stromu shlukli a jeden po druhém vyšplhali a následně oknem vlezli do hradu. V tom zmatku nikdo nezaregistroval, že vedle stojí dva ďáblové. Deklionus a Praghonius pořád zůstali ve vodě. Sahala jim po krk, už se chystali taky vyšplhat a zachránit se, ale najednou se tu objevil jakýsi muž. Vysoký, krátké tmavé vlasy, velké modré oči, v ruce držel tyč připomínající vidle, celé jeho tělo bylo svalnaté. Oba sjel pohledem a luskl prstem.

Rázem všude byla tma. Oba měli pocit, že se nemůžou hýbat. Mluvit ale mohli. ,,Co se stalo? Kde to jsme?“
,,Jsem Zeus, bůh blesků a vládce bohů,“ oba slyšeli tajemný hlas, ale nikdo tu nebyl, ,, vy dva jste zachránili život desítkám lidí, gratuluji. Tu vodu na vás poslal vládce moří Poseidón, aby vás zneškodnil a zachránil před vámi planetu Zemi. Po vašem hrdinském kousku jsme pochopili, že toho chce učinit pouze váš vládce Horas. Jaká smůla, že do něj dnes uhodil blesk a ztratil se ze zemského povrchu.“ Oba na chvíli pocítili radost, ale báli se, jak s nimi Zeus naloží. ,,Teď se oba vrátíte do galaxie Z17 na vaši planetu Bandigon. Rozhodl jsem se vám poskytnout bleskovou ochranu kolem vaši planety před mocnějšími tvory, které nedokážete přemoci. O její obnovu se už budete muset postarat sami.“

Najednou měli ďáblové pocit, že letí. Ani netušili, jak velkou rychlostí.

Praghonius i Deklionus se ocitli na své planetě Bandigon. Oběma hlavou probleskla poslední věta, kterou od vládce bohů slyšeli. ,,Brzy to tu bude jako dřív,“ řekl Praghonius a usmál se. ,,My to zvládneme,“ oplatil mu úsměv Deklionus.
Autor Mathes, 17.05.2020
Přečteno 43x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter