7 Ran Smrti: Zoufalství

Anotace: Spectra si jde pro Archiváře, Raswal se chce vyspat, Odboj musí utéct...

Sbírka: 7 Ran Smrti

Raswal zrovna dorazil na předsunuté stanoviště, když přišla Gregorova zpráva.

A tak se dozvěděl, že za pět minut má přímo sem přijít první vlna útoku.

Sledoval shon a zmatek, jaký zpráva vyvolala, seděl v klidu před hlavní stanem, žvýkal „jídlo“ co mu „milosrdně“ hodili a nabíral co nejvíce sil.

Nemínil bojovat.

Ne teď.

On chtěl pokračovat v cestě ještě pár kilometrů. Ale zatím nevěděl jak.

Řídit neuměl a i kdyby uměl, pochyboval, že by odsud mohl vzít jakékoliv vozidlo.

A mezi věci, které odváželi, by ho nevzali už vůbec. „Možná se asi zapojím do boje.“zamyslel se.

Kdosi z procházejících vojáků si posměšně si odfrkl. Raswal to ignoroval. Pak si ale všiml známého obličeje v davu.

Srbovského by Raswal poznal kdekoliv. To on, Raswal, Srbovkému způsobil přes oko tu jizvu. „Srbovský!“ Srbovský se otočil po hlase a protočil oči v sloup. Začal se k němu prodírat davem a Raswal mu šel naproti.

„Už jsem tě považoval za mrtvého, když jsi nedorazil na místo setkání.“ Svou obrovskou tlapou potřásl Raswalovi rukou. „O žádném jsem nevěděl.“ Pokrčil rameny Raswal. Srbovský vztekle zkřivil obličej.

Raswal to přešel a odvedl ho stranou od davu. „Jak to vlastně skončilo? Dostali se všichni pryč v pořádku?“ vyzvídal hned.

„Já, dva další z odboje a archivář jo. Díky, žes jich nalákal tolik.“ Raswal nad tím jen mávnul rukou.

„Co je vůbec dál v plánu?“ „Archivář odjíždí. My zdržíme Spectru a následně se pokusíme ustoupit.“ Odkud si se ozvaly zvuku tanků. Raswal v tom zvuku slyšel zkázu celého tábora, ve kterém se právě nacházel.

„Šílený plán.“ Vyjádřil svůj názor Srbovskému.

„Máš snad lepší?“ohradil se Srbovský. Raswal musel zakroutit hlavou. V čele Spectry určitě poběží arpexové. Už jen oni tenhle tábor roztrhají na kusy. Ostatní tábory a základny budou potřebovat čas na to, aby se stáhli.

První linie na tom bude nejhůř a zároveň musí co nejvíce vydržet. Raswal se rozhlédl a nakonec se rozhodl, že nemusí být u všeho. „Vadilo by ti, kdybych odjel?“ zeptal se přímo.

Srbovský ho překvapil, když zakroutil hlavou. „Vůbec ne. Sotva chodíš a tvůj stav taky není žádná sláva. Jeď s archivářem a cestou co nejvíc odpočívej.“ Raswal mu děkoval. Po dnešku už neměl náladu absolutně na nic. Chtěl se jen prospat a něco sníst. I kdyby na posbírání sil měl jen pár hodin.

Srbovský ho odvedl i k pěchotnímu vozidlu, které ho mělo odvést, a dal přesné instrukce řidičovi. Hlavně byl důrazný, co se týče Raswala. „Hned jak přijede, tak na můj rozkaz dostane najíst. Kdyby kdokoliv křivil rypák, může si Raswal dělat co chce.“

Hlavně při poslední větě byl důrazný, pak se otočil a zmizel. Raswal chtěl za ním ještě něco zakřičet, ale ztratil ho z dohledu. Nezbylo mu nic jiného, než si sednout do zadní části vozidla a pokusit se usnout. Ani ne za pár vteřin už tvrdě spal.

 

Ghost si prohlédl zdi tábora a podíval se na obrazovku na zápěstí.

Jedna minuta.

To přesně stačilo, aby si ještě jednou prohlédl okolí.

Termálním skenerem si ověřil pozici hlídek i jejich trasy a velmi snadno si spočítal, že během útoku se všechny soustředí k centrální budově, před bránu a k obranným věžím. Přičemž malou část zadní části tábora nechají nechráněnou.

Ghost právě tam našel skulinu. Krytý, únikový východ, vedoucí do základny i daleko od ní.

Zbývalo třicet vteřin.

Ještě jednou vše zkontroloval a pomalu vyrazil ke zdi. Než k ní doběhl, obrazovka na zápěstí zčervenala.

Z oblohy se ozval ostrý svist a přímo před bránu základny se zřítilo vznášedlo.

Ghost nastavil autopilota, aby kroužil ve vysoké výšce, zatím co on sám vyskočil záchranou kapslí. Teprve až na zemi změnil rozkazy a nechal vznášedlo vystoupat a připravit se na kolmý pád.

Zeď přelezl snadno. Přesně jak předpokládal, v základně nastal zmatek. Vojáci Odboje zmateně pobíhali a hledali neexistujícího nepřítele kdesi ve tmě před nimi.

Ghost zatím odstranil těžké víko a skočil rovnýma nohama dolů, přímo do půl metru vody.

Genetický upravené svaly utlumily náraz dopadu ještě víc. Ghost vůbec neměl pocit, že právě skončil z výšky patnácti metrů, když se podíval vzhůru a následně prozkoumal okolí.

Ve stěnách viděl snímače a výbušniny. Byl si vědom toho, že pokud senzory na něj zareagují, odpálí stěnu tunelu. Nejdříve to považoval za hloupost, ale rentgenovým viděním spatřil další chodby, nacházejícím se ještě hloub a mnohdy daleko větší.

Dokonale vysvětlení, proč Odboj před třemi měsíci vykradl sklad experimentálních, sonických razičů.

Ghost natáhl ruku a otočil ji. V konečcích prstů ucítil známé mravenčení, jak mikroskopičtí roboti, v jeho těle, přenášejí z mozku signál do senzorů a činí tak ghost, pro ně, neviditelným.

S nataženou rukou pokračoval svižným tempem dál. Ruku měl stále před sebou nataženou, aby pozměnil i případné další senzory. Ke konci tunelu dorazil v momentě, kdy nad sebou zaslechl dunění nohou.

Bylo nepravděpodobné, aby se o jeho přítomnosti dozvěděli tak rychle. V mysli si vyvolal plány Spectry a přesný postup.

Uklidnil se.

V přesně tento čas měli kolem tábora proběhnout arpexové.

Jen proběhnout.

Gregor si mohl dovolit vyzradit plány i z toho důvodu, že i takové malé „proběhnutí“ mohlo vyvolat obrovský zmatek. A přesně to taky udělal.

Ghost tlumeně slyšel ze shora hřmící hlasy velitelů, kteří se snažili zastavit zmatenou střelbu do řad nepřátel, kteří všem v táboře měli jen nahnat strach.

Přesto však zmatek nepotlačili.

Táborem se rozezněl alarm. Ghost s něčím takovým počítal, ale ne tak brzo. Musel si pospíšit. Jeho výstroj dokonale splynula s pozadím a dovolila mu, se pohybovat naprosto nespatřen chodbami.

Cesta k řídící místnosti mu zabrala jen minutu, a vyřízení dvou strážných mu zabralo ani ne setinu.

Obranný systém by Ghosta určitě rozesmál, kdyby se smát mohl. Jeho cíl se nacházel v nižších patrech, a pokud se Ghost nemýlil, určitě nebude sám.

Podíval se na zápěstí a o vteřinu na to zaslechl hlasité zvuky explozí, po kterých se otřásla celá základna. Rozeřval se další alarm, světla změnila barvu na červenou a Ghost registroval hlasitější zvuky vojáků.

„To nejsou vojáci…“ zamyslel se. Jeho oči se nyní staly kamery v chodbách. Viděl utíkat stovky lidí. Rozeznával mezi nimi i civilisty.

A všichni míří dolů.

Když si prohlédl plány základny, okamžitě zjistil proč a rozhodl se už déle v řídící místnosti nezůstávat.

Neměl moc času. Přesně za minuty jeho cíl zmizí neznámo kam, pomocí únikového metra. A to odmítal Ghost připustit.

 

Nic ho už nepřekvapilo.

Raswal se převalil na posteli a snažil se ignorovat hlasité zvuky tábora. Všechny ty exploze a střílení. Vytí a výkřiky…

„Aspoň jednou by Gregor mohl brát ohledy na potřebu spánku!“ Vrčel, zatím co si natahoval kalhoty, obouval boty a rozhlížel se po hrudním brnění a kabátu.

Ještě stále potřeboval odpočinek, to poznal podle stavu svého těla. Spousta ran se zacelila ještě teď a to měl na nabrání sil hodinu a půl. Většinu z toho přitom strávil jízdou v transportéru, který byl součásti karavany jedoucí k nejbližšímu táboru.

Odtud se začal přesouvat náklad rychleji, a hlavně bezpečněji, podzemím.

Raswala nepřekvapovalo stáhnutí do tunelů. Podle toho, co zjistil po příjezdu sem, se fakt Gregor rozzuřil. Tak agresivní frontový útok neprovedla Spectra už řadu let.

Raswal sice nebyl součástí prvního útoku na veškeré světové vlády a velmoce, který Gregor Wood tehdy komentoval v přímém vysílání z Bruselu. Podle vyprávění to stálo za to. Gregor nejdříve všem shromážděným prezidentům a ministrům klidně oznámil, kolik mu dluží za technologie. Pak řekl, že už překročili úrokovou sazbu a přečetl data států, které jsou pozadu se splátkama.

A následně nechal, doslova, vypařit Washington, Moskvu, Peking a Berlin.

NA každé město stačil výstřel z orbitálního satelitu, který schazoval skoro 50 metrové wolframové tyče přímo z orbity...

O zbytek se postarali jeho vojáci a zbraně.

A, jako poslední, osobně pozabíjel všechny přítomné v místnosti. A to za živého přenosu v televizi, na youtube i facebooku...

Raswal sám byl tehdy zavřený v temné místnosti a poslouchal jediný hlas.

Když si oblékl brnění a hodil na sebe kabát, pousmál se. Rozhodně to bylo lepší, než sedět v cele a čekat.

Ve dveřích minul vojáky. Raswal se je neobtěžoval oslovit, ani následovat. Jen sklonil hlavu a prošel.

Nejdůležitější pro Odboj, aspoň podle něj, byl archivář a jeho znalosti. Raswal znal postupy Spectry nazpaměť, takže logicky sem, v tom všem zmatku, určitě pronikne ghost.

„A ten půjde po kom?“ zeptal se sám sebe, ale odpověď už znal. Rozeznění sirén v tom všem Raswala jen ujistilo.

Útok začal a byl ničivý. Už jen první vlna otřásla podzemním komplexem jako naráz meteoru a Raswala otřes srazil na zem.

Rychle vydrápal na nohy a začal utíkat. V chodbách slyšel dusot nohou a křik. Ten křik patřil civilistům.

Musel zahnout chodbou co nejdál od nich. Půjde delší oklikou, ale aspoň neztratí tolik na rychlosti. Ale už dávno si zvykl, že ne všechno jde podle jeho plánu. '

V polovině cesty se před ním uzavřela chodba, a když se Raswal pokusil vrátit, i dveře zpět se zavřely. Zavyl vztekem.

Ghost už rozhodně na základně byl a docela se činil. Při rychlém průzkumu objevil kameru. Serval ji a praštil s ní o zem.

Něčím takovým se odmítal nechat zastavit. Ale sotva začal hledat cestu ven, jedny dveře se otevřely a pak rychle zavřely. Raswal cítil přítomnost ghosta. Zavrčel a vycenil zuby.

V protějším rohu místnosti zajiskřilo modrým světlem dlouhé ostří. Pak se pohnulo.

Raswal vyskočil vzhůru a přitáhl se ke stropu pomoci trubek, hned na to opět uhnul před bodnutím ze zdola. Při dopadu odskočil co nejdál. Koutkem oka zahlédl ostří. Odrazil se od zdi a padl na ghosta. Bohužel i na ostří.

Projelo mu pod žebry a Raswal okamžitě začal cítit rychle se šířící mravenčení. Prudce se zvedl a čepel vytáhl. Okamžik na to dostal úder do obličeje. Celý svět se před ním zatočil a po dalším úderu spadl na zem.

„Zůstaň ležet. Jen si to ztěžuješ.“ Raswal, po hlase, naslepo máchl rukou.

Paží mu projela bolest, když mu ji ghost zlomil nadvakrát a následně dostal úder do spánku. Po tomhle byl sice při vědomí, ale nezmohl se na nic.

Jen zůstal ležet. Ghost zmizel. Raswalovi stále v hlavě řvali sirény a slyšel křik.

To když se do lidí pustil ghost.

Šel po archivářovi.

Raswal se kousl do jazyka. Bolest pomohla bojovat s bezvědomím. Začal sebou zmítat a bojoval tak s paralýzou. Než stál na nohou, dozněly všechny lidské výkřiky.

 

Útok Spectry byl vždy oznámeý dopředu a stejně se na něj Odboj nikdy nemohl pořádně připravit. Vojáci utíkali, vyděšení pohledem na masy arpexů, nebo padali jako mouhy, když se do nich pustili ghosti, skryti dokonale před jejich zraky.

Nemluvě o stovkách "mrtvých" vojáků Spectry, oživeny a poháněny nanotechnologii a obrovské stroje, likvidující cokoliv, co jim stálo v cestě.

Spectra se dostala do bunkru.

Raswal hledal archiváře. Našel ho o pár metrů chodbou dál. A zrovna v ten okamžik, kdy ho uviděl, ghost archiváři uťal ruku až u ramene.

Muž strašlivě vykřikl a v ghostově sevření ochabl. Raswal naběhl ghostovi do zad a zaryl mu drápy do chráničů na rameni.

Oba se svalili na zem a po chvilkovém zápase se Raswal dostal nahoru a s řevem začal mlátit ghostovi hlavou o zem. Skončil, až zaslechl arpexi v chodbách. Pro jistotu do ghosta ještě kopnul a dupl mu ještě jednou na hlavu.

Archivář žil.

Kolem odseknuté paže se mu obalila stříbřitá masa, pulzující rudým světlem. Držela se jen u rány a očividně zabraňovala krvácení.

Raswal za to děkoval. Samotný archivář ale ležel v bezvědomí na zemi. Když Raswal v chodbě zahlédl arpexe, nezdržoval se archivářovým buzením.

Hodil si ho na rameno a začal utíkat. Za sebou jich slyšel desítky.

Utíkal chodbou a snažil se co nejvíce zatáčet. Arpexe to zpomalovala, jak do sebe v chodbě naráželi a útočili pak i na své druhy.

Když se Raswal dostal až k metru, ještě tam jedno stálo. Vojáci ho viděli a málem začali střílet. Až o chvíli později si uvědomili, koho vleče a vyběhli mu vstříc.

„Jo je v pohodě, a já taky…“ poznamenal s hranou skromností v hlase Raswal.

I tak mu ale nikdo nevěnoval pozornost. Už chtěl zamířit k vlaku, když za sebou zaslechl zvuk skřípajícího ostří a vrčení.

 

Přímo za ním stál ghost a za ním poslušně čekali arpexové.

Vypadal hrozně. Půlka masky byla popraskaná a prosakovala skrze ni stříbřitá masa a krev. Ghosti měli rychlejší regeneraci.

Jeden byl problém pro celý tucet arpexů. Raswal si uvědomil, že stejný počet arpexů nyní čeká na ghostův povel za jeho zády. Mírně natočil hlavu a snažil se sledovat i ghosta i vlak, který se začal pomalu rozjíždět.

Ghost se pohnul nečekaně. Raswal stačil před ostřím uskočit jen tak, tak.

Nyní měli více prostoru a Raswal musel přiznat, že to hraje spíše v ghostuv prospěch.

Ostří skoro ani neviděl. Přisuzoval to nejdříve únavě, ale pak uznal, že proti sobě má zkušeného nepřítele.

Oddechl si jen na chvíli a to v momentě, kdy se ghost otočil na zrychlující vlak. Raswal nijak nebyl hrdý na druhý útok do zad. Povalil ghosta na zem a z posledních sil vyrazil k vlaku.

Ještě ale než udělal pár kroků, ghost mu usekl obě nohy. Raswal si pádem vyrazil dech a než se vůbec pokusil cokoliv udělat, už ho tlačili k zemi arpexové. Raswal se radši přestal hýbat. „Říkal jsem ti, že si to jen ztěžuješ.“ Ozval se znovu Ghost.