7 Ran Smrti: Plán

Anotace: ghost a Raswal se dostávají do rukou Odboje. Thiron se však chystá je získat.

Ten arpex měl odvahu. To se musí nechat. Dokonce i určité schopnosti.
Ghost už nepřemýšlel o něm jako o snadném cíli. Spíše jako o počínajícím problému.
I teď na něm pozoroval, jak se rozhlíží.
Ano, sice jeho tělo zasáhla neznámá choroba, to ghost odhalil, ale stále v něm cosi bojovalo a chtělo pryč. Potřeboval by jen strategii.
Uklidni se. Snažil se mu vsugerovat. Upnul se na tu jedinou myšlenku.
Raswal se nečekaně přestal rozhlížet a jeho oči se zaměřili na ghosta.
Slyšel ho. Ani jeden nevěděl jak, ale slyšel ho se.
Ghost se pokusil o větší soustředění. Něco v něm pracovalo. Měnil se.
Uklidni se. Musíme si to načasovat. Pokoušel se vysvětlit pomocí myšlenek.
Arpex stále na něj zíral a ghost pokračoval vtelepatické komunikaci.
Šetři síly. Ještě bude šance utéct, ale ne teď. Rozuměls? Arpex neodpověděl. Odvrátil pohled, a díval se jinam. Ale uklidnil se. Takže ghosta slyšel.
Zarktan je nesl dál. Vepředu si vykračovala ta žena. Ghostova pozornost se opět zaměřila na ni. Už ji někde viděl, ale kde?
Že ji zná, o tom nebylo pochyb. Jeho tělo si až příliš snadno a rychle poradilo s tou nemocí, kterou u něj vyvolala. Ale ať se přehraboval v paměti, jak chtěl, pamatoval si jen poslední dva dny cesty devastátorem, se zraněným arpexem.
Raswal. Ozvalo se mu náhle v hlavě.
Ghost se překvapeně podíval na arpexe, který momentálně sledoval utíkajícího potkana.
To odpověděl arpex, nebo někdo poblíž. Jmenuji se Raswal. Tentokrát se na něj arpex díval. Ghost si uvědomil, že to podivné spojení, stále funguje.
Slyšíš mé myšlenky? Ghost nadzvedl obočí
Tak trochu. Odsekl Raswal.
Ghost se začal znovu rozhlížet. Tahle komunikace by jim usnadnila spolupráci. Ghost si znovu prohlédl ženu a Zarktana. Oba jim nevěnovali moc pozornosti, spíše svému okolí. Ani hadi, u ženina krku, se moc o ně nezajímali. Spíše jako by větřili v okolí. Raswal na okamžik zavřel oči. Ghostovi neušlo, jak se mu na tváři mihl úsměv.
Co je? zeptal se. Raswal neodpověděl. Přímo před Zarktanem vybuchla země a odmrštila jeho i s nákladem o několik metrů dozadu.
Žena se náhle ocitla pod ostrou palbou několika zbraní. Sice utrpěla několik zásahů, ale zářící, zelená krev, je ihned zahojila. Pak mávla rukou.
Kulky se začali odrážet od něčehos vzduchu. Zarktan si přestal hledět svých vězňů a s řevem zamířil do budovy. Ghost s Raswalem zůstali bez dozoru, nikoliv bez povšimnutí.
I na ně se soustředila palba. Ale více na ghosta, než na Raswala. „Odboj.“ Rozesmál se Raswal. Tím na sebe upoutal pozornost ženy. Otočila se k němu a rázně vykročila. Střely se i nadále odráželi, jako by ochranná clona letěla vedle ní. Ghost sáhl pro katu a prudce ji po ženě mrštil. Zásah do ramene s ní trhl prudce dozadu. V očích měla překvapení. Ghost skočil a katanu uchopil. Otočil s ní a uťal ženě ruku.
Vykřikla. Ghost i Raswal měli pocit, že jim ten výkřik rozdrtí mozek na kaši. Dokonce i střelba ustala. Pak ghosta cosi smetlo. Byla to horní část trupu vojáka Odboje. Zarktan následně dopadl hned po ni. A přímo na svůj cíl.
Ghost měl pocit, že se ocitl pod pásy tanku a zároveň pod těžkým náletem. Zarktan snadno rozdrtil hrudní brnění a už mu zlomil několik žeber. Žena přestala kvílet a nyní ji ghost zahlédl koutkem oka, mezi údery. Zvedala ruku druhou ruku a v jedovatě žlutých očích zaplály ohně. Naštěstí se ghost neměl nikdy dozvědět, co se chystala udělat. Na scénu nastoupil Raswal.
Zaútočil drápy s takou rychlostí, jakou u něj ghost nepozoroval. A pak přešel na pěsti. Zarktan se ohledl a zařval. Katanu! Pomyslel si zoufale ghost, na jedno oko slepý a druhým viděl jen obrysy. Už po druhé. Jeho ruka se však natáhl pro zbraň a… Stiskl ji. Raswal mu ji musel hodit.
Než se Zarktan zmohl na cokoliv, ocitla se mu čepel v krku. Tentokrát mu ghost celou hlavu uťal. Žena se zatím vzpamatovala a Raswal zpomalil. V obličeji měl velkou námahu. Po chvíli úplně zastavil a padl na kolena. Obličej měl sbrocený potem a vyrážkou. Kůži měl pórovitou.
„Miluji takové okamžiky.“ Usmála se potěšeně žena a sledovala srůstající paži s rameno. „V takový moment se všichni dozvědí, kdo má doopravdy na vrh.“
Rána raketou ji překvapila a odhodila do stěny budovy. Zmizela v doutnající díře a o vteřinu na to se na ni sesunula budova. I když nemoc ustupovala pomalu a i když ležel na zemi s vyraženým dechem, Raswalovi začali cukat koutky a s námahou potlačoval smích. Střelba ustala úplně.
Toho si všimli oba. Nevšimli si ale postav v oknech okolo. Až do teď.
Museli Raswala znát, protože spousty zbraní se zaměřilo hlavně ghosta, stále ještě ležícího pod bezhlavou mrtvolou Zarktana. Hlava byla kousek stranou. Stále upírala vzteklý pohled na Raswala.
„Nestřílejte!“ Pokusil se s námahou zavolat Raswal. „Není na straně Spectry!“ „Když jste se rvaly na té budově, nevypadalo to tak!“ Ten hlas Raswal poznal. „Jen nedorozumění, Srbovský! Už jsme si to vyříkali!“
Srbovský se objevil v jednom vchodě. V ruce držel raketomet a na obličeji měl několik nových jizev. Změřil si nejdříve Raswala, pak ghosta. Pak si povzdechl. „Seberte ho. Mizíme, než se ta fůrie z té jámy vyhrabe!“

Kdyby mohl, udělal by Raswal pro ghost víc. Ale už tak udělal maximum. Aspoň nebyl v cele spoutaný a dostal najíst. Byli ukryti v bunkru Spectry.
Členové Odboje to tady našli úplně nefunkční, po Gregorově zprávě, že jsou ohroženi civilisti. Velitelství Odboje tomu nejdříve nevěnovalo význam s domněnkou, že jde jen o další stupidní Gregorovi hry.
Jenomže průzkumnici to potvrdili a když Gregor nabídl ochotně pomoc, podporu a dočasné příměří…
„Prostě jsme na to kývli. Všem je jasné, že takhle Gregor bude mít o starost míň a dál se bude rozrůstat… Ale co jsme měli dělat? Nechat ty lidi pochcípat?“ zeptal se Srbovský a utřel si čelo.
Seděli s Raswalem ve velíně bunkru, ze kterého si Srbovský zřídil kancelář a Raswal hladově hltal potravinový příděl, pro vojáky Spectry. Nebylo to sice nic moc, ale potlačovalo to hlad. Neodpověděl, jen polkl a kývnul.
„Chápeš, že? Aspoň někdo. Ne jak polovina lidí v téhle jednotce. Přitom tu druhou polovinu povraždil ten velký arpex.“ „Zarktan.“ Doplnil s plnou pusou Raswal. „Je mi jedno, jak se jmenoval! Zabil dvacet lidí a basta! Holýma rukama Raswale! A když jsme do něj stříleli, tak ho ty střeli jen polechtaly. Fakt se nepleteš v tom, když mi říkáš, že to je arpex?“ Raswal zakroutil hlavou.
Byl si jist, že je. Cítil to. Dokonce to Zarktanovi bylo vidět i na očích. Srbovský si protřel oči a položil hlavu zoufale do dlaní.
„Deset takových a jsme v prdeli všichni. Víš, odkud mám ty jizvy?“ Ukázal si na tvář. Srbovský nečekal na odpověď.
Samozřejmě, že ty jizvy měl z první linie. A jakým si zázrakem měl jen tyhle jizvy. To si aspoň Raswal myslel. Srbovský se zvednul a sundal si vestu a triko.
Raswal piskl, když viděl mnoho, ještě stále se hojících jizev. Srbovský měl podobně zdobeny i záda. Dlouhé, hluboké škrábance, které by jistě poškodili i orgány, kdyby Srbovský neměl rovným dílem sádla jako svalstva. Ale určitě se to bez těch pár pohmožděných orgánů neobešlo.
„Vytáhly mě z pod spálené hromady těch příšer. Víš, co bylo nejhorší? Nejdříve jsme je neslyšeli, ani neviděli. Slyšeli jsme jen devastátory. A ty pak utichly. Čekali jsme artilerií, ale ta byla mířena na lokalitu za námi. Ve tmě jsme neviděli nic. Teprve až jsme rozsvítili reflektory, spatřili jsme je, jak se plíží. Pak zařvali…“ zbytek Raswal nepotřeboval slyšet.
Uměl si představit, jak arpexové sborově zavyli a zaútočili. Jak se jako vlna kobylek přehnaly přes první obranný, a zároveň nejdůležitější, val.
„Jak jsi to přežil?“ zajímalo Raswala. „Vypadal jsem jako mrtvý. Vlastně jsem málem byl. Při životě mě snad udržovala jen moje paličatost nezdechnout.“ Rozesmál se Srbovský a napil se tekutiny v plechovém hrnku.
„To bych i věřil.“přikývl Raswal a otřel si ruce do potrhaného kabátu, který našel ve zbrojnici. Vlastně úplně obnovil zbroj arpexů. Cítil se v ní nejlépe.
Jen kabát by chtěl lepší. Tenhle měl už opravdu hodně za sebou. „Ve kterém jsme vlastně městě?“ zeptal se Srbovského.
„No chlapče, nebudeš věřit, ale jsme na území Spectry. Takže jsme ve Třetím okrese.“ Bylo to už podruhé, co Raswal písknul. Byli velmi blízko. Dalo by se říct, že Raswal je skoro doma. Někde tady poblíž byla laboratoř, kde pracovali na něm.
„Takže bych tě měl asi přivítat doma, co?“ znovu se rozesmál Srbovský. Raswal chápal jeho dobrou náladu. Zaháněl hrůzné vzpomínky. „To jo.“ Usmál se. „Co máte vůbec v plánu dál?“ změnil Raswal radši téma.
Srbovský si protřel spánky a zoufale na Raswala pohlédl. „Máme tady ty dvě ženské zdržet. Prostě je stále hecovat a držet tady.“ „Proč?“ nechápal Raswal. „Protože ve světě je ještě pět takových. A čím jich méně bude ve světě, tím snadněji si s nimi Odboj a Spectra poradí.“
Raswal se musel usmát. „To si jako vážně myslíte, že je zdržujete?“ Raswal svěsil ruce podél těla a zaklonil hlavu. „Viděl jsem ještě minotaura a něco jako lidského ještěra s křídly. Ten minotaur po mě byl schopen mrštit devastátora.“ Raswal se významně odmlčel, aby to Srbovskému došlo.
„Navíc utekli ze základny Spectry. Srbovský, teď mě poslouchej, cokoliv nebezpečného a neznámého přesouvá Spectra na ty nejbezpečnější místa. A Spectra takové věci náhodě fakt nenechává.“ Srbovský se snažil tvářit vážně, ale v obličeji zbledl.
„Ta ženská, navíc ovládala arpexe. A jako že fakt velkého, co myslíš.“ Srbovský, na Raswaluv dotaz, přikývl. „Nebylo by lepší radši sebrat lidi a vypadnout odsud, dokud nějaké lidi ještě máš?“
Ta otázka zůstala vyset tiše ve vzduchu. Srbovský v klidu upíjel a Raswal se pustil do dalšího přídělu. „Dávám ti za pravdu, ale…“znovu si Srbovský otřel čelo.
„Seš voják." pokrčil Raswal rameny. Následně mu začali cukat, stejně tak i nohy. Potlačil to.
To něco v něm se opět ozývalo a Raswal zatím o tom nemínil s nikým mluvit. „Pomůžeš mi, Raswale?“ to zoufalství nemohlo Raswalovi uniknout. „Kdy plánuješ další akci?“ zeptal se místo toho. „O půlnoci.“ Srbovskému zajiskřili oči. „Až se vyspím, tak ti odpovím.“

Dostat svou sestru ven z pod suti, Shanry odmítala.
Proto přivolala Taranka, který, víc než ochotně přiložil ruku k dílu.
„Měl bys pohnout. Je tam už přes hodinu.“ Upozornila a prohlížela si nehty. Torank na ni vztekle pohledl a zrychlil tempo.
Mohl sice použít své schopnosti, ale energii teď potřeboval na něco jiného. Navíc byl dopálen nezájmem ze strany Shanry.
Spíše ji zajímala její zničená hračka a taky to, že by si mohla potrhat šaty.
Měla podobné šaty, jako vídal na Gwendyd, ale více odhalovali. Zejména stehna, břicho, ňadra a krk. Byly černé a vysoký límec byl opatřen volně vysícímy šlahouny, na konci opatřené hrotem s háčky a ostří.
„Nemysli na to.“ Zapředla Shanry a pohlédla do Tarankovích očí. Cítila z něj touhu. Touhu rozdrtit ji krk. Vždycky milovala Tarankovu zuřivost. Ve svém hněvu dokázal být až neskutečně kreativní.
Kopancem přikutálela Zarktanovu hlavu k jeho tělu. Založila si ruce na hrudi a šlahouny, svobodně se prodlužující, začali hlavu k tělu přišívat. Některé zůstali v tkáni, ale ty se oddělili a znovu dorostli i s bodcem. Když skončila svou práci, posadila se vedle něj a jeho hlavu, nyní spojenou i s tělem, si položila do klína.
Jemně Zarktana hladila po tvářích a víčkách a pobrukovala klidnou melodii.
Arpex chvíli na to otevřel oči a upřel na Shanry mrtvolný pohled.
Jeho oči byly modré, ledové. Bělma čistě bílá. To však nebyla jediná změna. Vlasy zešedivěly a nyní se protáhly až k pasu, kůže zbělela a nyní připomínala mramor. „Slíbila jsem ti přeci, že tě nenechám zemřít.“ Zašeptala tiše Shanry a políbila Zarktanovy bledé rty. Rychle se odtáhla a pohledla na Taranka.
Nyní vytahoval v náručí Gwendyd. Její sestra vypadala strašně. Skoro to v ní vyvolalo soucit. Ale jen skoro.
Ji spíše zajímal Zarktan. Nedýchal, ale oči se pohybovaly. A upírali se na ni. Shanry mu naposledy pohladila tvář a zvedla se. Tarank neustále držel Gwendyd, jenomže nyní byl v kleče, a tiše vyčkával, až se její ruka i tělo uzdraví.
Po několika minutách konečně otevřela oči. Pohledla nejdříve na Taranka, který okamžitě sklopil oči a díval se k zemi. Gwendyd to na okamžik překvapilo, ale nakonec se vymanila z jeho náruče a uhladila si šaty.
„Velice děkuji za pomoc, sestro. Celou tu dobu jsem tě cítila poblíž, ale ty jsi nehnula ani prstem.“ Shanry si s povzdychem prohlédla nehty.
„Teď jsme vyrovnány. Když jsem ti svěřila Zarktana doufala jsem, že se mu nic nestane.“ Tarank ji věnoval nechápavý pohled.
Ta mrtvá, vysoká věc, je jí bližší, než její sestra? Tarank už jednou Zarktana zabil. Tehdy, když utíkal z vězení, se na něj mohutný arpex vrhnul. I se svou minimální silou byl Tarankovi asi stejným nepřítelem jako je obyčejný komár.
Zatřásl hlavou a zapřemýšlel, jestli by Shanry svého mazlíčka oživila i po třetí. Navíc změněného v hutnou kaši na podlaze. Shanry přivřela oči a zahleděla se do Tarankovích. Do toho všeho zavrčel i Zarktan. Jeho hlas byl daleko hlubší a chladnější. Stoupl si před Shanry a rozkročil se.
„Radši se uklidníme.“ Stoupla si mezi ně Gwendyd. „Momentálně máme jinačí starosti. Jeden z nich se oživil a ten druhý, přesto že měl být mrtvý, mrtvý není a je daleko odolnější.“
„Thiron o nich už ví.“ Vystoupila Shanry zpoza Zarktana a podívala se k obloze. „Informovala jsem ho. Prý dorazí v momentě, až zkontroluje Tarankovo dílo.“ Obě ženy se zasnily. Moc dobře věděli, co Tarank vytvořil.
Sídlo. Ať už byli kdekoliv, ať už měl svět jakékoliv podmínky, Tarank dokázal stvořit stavbu nevídané krásy a rozměrů.
„Konečně místo, hodno odpočinku.“ Gwendyd pohledla na Taranka. Doufala, že upoutá jeho pozornost, ale Tarank dál sledoval Zarktana a svíral pěsti.
„Taranku varuji tě. Ještě jedna taková myšlenka, a poteče krev. I když, v tvém případě bahno.“ Tarankuv obličej se zkřivil v grimase hněvu.
Na jeho zavrčení odpověděl Zarktan, ale v porovnání s minotaurem to znělo tak nějak slabě. Skoro jako pískání.
To naprosto stačilo, aby se Tarank rozesmál a odvrátil se od nich. Gwendyd měla taky co dělat, ale pak se přidala, zatím co Shanry po obou metla blesky.
„Něco k zasmání?“ Thiron se vynořil neslyšně odnikud. Ruce měl za zády a všechny si zkoumavě prohlížel.
Veselí ustalo.
„Nikoliv, jen přátelské rozepře.“ Mávla Gwendyd rukou.
„To mě těší, že nikoliv nepřátelské.“ Začal chodit kolem všech v kruhu.
„Práce stojí, mí drazí. Naše síla ještě není zcela obnovena, proto vás žádám, abyste zábavu odložili na později a pustili se do práce. Stejně tak i vaše nesmyslné handrkování, dle Nazrielova upozornění, by mělo radši jít stranou. Překvapivě…“ Thiron se na chvilku zastavil a zhluboka se nadechl. „On je momentálně nejsilnější, takže si jeho slova vezměte k srdci.“
Zvedl ruku, aby mlčeli. Věděl, že chtěli něco říct, ale Thiron nesnášel zdržování. „A nyní, proč jsem tu. Dozvěděl jsem se, o dvou naprosto výjimečných anomáliích, které vyžadují mou pozornost a jsou zde. Jak je vám jistě známo, nachází se zde i několikátí členné komando nepřátel. Dle toho, co ze situace logicky vyplívá, se naše cíle dostali do rukou právě tohoto komanda.“ Otočil se k nim zády. Zkoumal díru ve zdi.
„Ano. Jsou na jejich straně. Víme, kde se toto komando nachází?“
„Já vím.“ Odpověděla Shanry. „Přímo v centru tohoto místa. V opevněném bunkru.“ Thiron přemýšlel jen chvilku. Pak se zhluboka nadechl a pohlédl nejdříve na Shanry. „Už tě zde není potřeba. Nahradíš Arga v jednom hlavním městě. Tvým úkolem je co nejvíce narušit infrastrukturu a to v co největší diskrétnosti. Gwendyd?“
Všiml si jejího ramene. Látka na něm byla natržená a Thiron cítil i zranění pod tou látkou.
Navíc ji ve vlasech zahlédl ještě trošku suti.
„Až se dáš dohromady, půjdeš podpořit Barzara. Momentálně provádí prudké přepady na menší města. Využiješ svých schopnosti. Ale oslabuj, nezabíjej. Důležité je narušit morálku Odboje a jeho boje schopnost.“
Gwendyd chtěla něco namítnout, ale nakonec jen přikývla. „Tarank zůstane zde. Shanry? Jakmile vystřídáš Arga, okamžitě ho pošli sem. Abychom zajali náš cíl, bude třeba jeho.“
„A ty? Co budeš dělat?“ chtěla vědět oslovená. „Společně s vaši kořisti se odeberu do našeho sídla a začnu s extrakcí.“ Thiron mávl rukou a vytvořil dva portály. „Jděte.“ Pokynul jim lehkým pohybem hlavy.
Když už chtěl projít i Zarktan, gestem ruky byl zadržen. „Ty ne. Když už k nám patříš, budeš dostávat i ty práci.“ Během vteřiny se ze stínu vynořil Arg.
„Jsem zde, jak jsi žádal."
„Prozkoumáš oblast. Zarktane? Ty jsi návnada. Taranku?“ Zamyslel se. Jak vylákat nejlépe přepadové komando?
„Připrav vězně a přiřadíš je k Zarktanovi. Sám pak budeš vyčkávat, dokud odboj nezaútočí. Očekávám výsledky. Nyní mě omluvte, jdu připravit extrakce.“ Mávl rukou a zmizel.
„Jsem z nás tří jediný, kdo umí mluvit?“ zeptal se Arg. Torank si odfrkl a odešel pro zajatce, Zarktan zavrčel a čekal na místě. „Takže asi ano.“ Povzdechl si Arg.