Výpověď

Výpověď

Anotace: AI

Víc než poslední týden mi nestál, nestál za nic. Soudek střelného prachu v mých játrech trošičku explodoval před deseti dny. Řekl jsem jí věci, co byly původně v šuplíku „delete“. Jenže, jenže jsem se z racionálního stavu překlopil do emocionálního chvilkového bezmozku. A řekl jí na plnou držku, že je bordelářka, hovno umí vařit a masturbuje od odpoledne u tý placatý seriálový krávy na stěně, co bliká jak debil! A tudíž strádám jako hladové zvíře a musím si večer kašpara leštit v posteli sám!

Tu kravskou TV, po tomhle incidentu, v práci za malý peníz převzala, a ráda, roztlemená Ivuš. Skoro vypadala, abych jí to dotáhl do toho jejího suterénního kutlochu jedna plus jedna a hned tam taky zůstal, co by servisák. Kdo si vzal mojí Renatku neřeším, dobrou chuď mu teda nezávidím. Ten nebožák se musí stát veganem, prý zrní se jen praží, to možná zvládne.

Nebudu zastírat, že jsem taky dostal vejplach. Už jsem si zapsal, že ponožky patří do koše v koupelně, ne na toaletní dizajnový stolek. Že zubní pasta se uklízí, mačká odzadu (mačkaní od zadku jsem však plnil, no né?) a umyvadlo umývá a nečůrá se příležitostně do něj. To chápu. Ale ona nechápala, že při mý postavě šesti stop a pěti palců mi prostě pinďour přepadne při ranní hygieně do něj. Zajímavý, na začátku jí nevadilo, že se zásadně ráno myji nahatý. To se jí docela líbilo, tak co? Na začátku se jí líbilo i moje jméno Norbert. Všiml jsem si, že po nějakém čase se jí líbí i Herodes, jméno svého šéfa v práci. A to se zase nelíbilo mě.

Rozhodl jsem se, že přeci jen se poučím z krizového vývoje. Snad, snad příště.

V pondělí jsem dorazil do práce trošíčku později, jen o fous, ve dveřích mne čekala Konstanze Punčošníková. Taky nářez ale každý jsme si hrál na jiném úkolu, tak se dala přežít. Jako vědeckého pracovníka mne přitahovala prapodivným způsobem. Měla obvykle jedno prso výš a druhé? No dnes to bylo jedno. Oznámila mi, že po mne touží vrchnost, abych přispíšil do náměstkova doupěte, o tři patra výše.

Když vás totiž šéf nenechá u sebe sednout, je to průser a jistě jde o průplach. Tohle bylo vážně vážné!

„Pane Norberte naše konsorcium se s Vámi loučí, předávám Vám výpověď z pracovního poměru, opce ve smlouvě jste neměl, tím to je pro obě strany jednodušší. Náležitosti jako obvykle. Bez odstupného a zaměstnaneckých akcií, atd.“

„Pane náměstku, znamená to, že jsem byl v práci nejhorší?“

„Ne, jsem s vámi spokojen, pouze snižujeme stavy!“

„Tak proč nevyhodíte toho nejhoršího? A navíc, už příští rok bych měl nárok na ...“

„Vy to nechápete. Právě proto?! Vždyť Vy opovrhujete našimi vedlejšími produkty, nemáte dosud ani žádnou kreditní historii v naší podnikové bance!“

???

„Když nemáte žádnou půjčku a to celých pět let, nemáte k firmě žádné závazky, vy snad naším konsorciem pohrdáte?!“

„Nemám potřebu kupovat nepotřebné věci.“

„Právě, právě to není pro nás výhodné! A navíc jste svobodný a to nám také nevyhovuje!“

„Ale já předpokládal, že jsem tu na práci...“

„Tak to špatně chápete, prostě nemáte závazky a tudíž jste pro nás neprůhledný!“

???

„Co se divíte, nejste s naším konsorciem myšlenkově a prostorově spoután, tedy nevíme kdy od nás odejdete!“

???

„Nejste pro nás čitelný, my musíme obezřetně plánovat, konkurence nespí. A teď to nejdůležitější, když jste si o to řekl. Vy totiž můžete odejít hned, otočením se na kramfleku. Ke konkurenci, kam jinam, že! Která vás klidně špinavě přeplatí a nás potopí. To vám nedošlo?!“

„Jak potopí?“

„Přenesete firemní informace, tajné know-how. Tomu se dost dobře nedá zabránit! A to my, my musíme řešit!“

„Ale já nejsem svině!“

„To jsem neřekl! To si vyprošuji, na to jste měl myslet dříve! Ale ani my, rozumíte mi dobře, nejsme svině. Dáme Vám ještě jednu šanci. Naše oddělení “lidských zdrojů a programů šťastné budoucnosti“ Vám připravilo nápravný program. Přijďte se ukázat za šest týdnů, pohovoříme o Vaší situaci a zamyslíme se, zda je možé Vaše další působení u nás“.

Kartonovou krabici mých propriet z pracovního stolu jsem ostentativně věnoval dole v recepci děvuchám, které měly vybrané přednosti. Medový hlásek a plnou uniformu. Vykročil jsem k zítřkům obvyklou parkovou cestičkou, via bar „U medvěda“. Dopoledne bylo dost volno a barman se mi mohl plně věnovat. Lehce jsem se zlil do podoby malého vrávorajícího medvíděte. Narazil jsem v podvečer na už bývalou kolegii Nelly, co mne uchýlila jednu noc na rozložené truc kanape v jejich garáži. Její muž pochopil, že někdy se bárka prostě překlopí. Druhý den jsem už jen přikrmil svoji trudomyslnost a odpoledne rozpoznal siluetu žlutého cabbu, který mne odvezl na rozcestí na křižovatku k odbočce na mou haciendu. Uvědomoval jsem jako řádný občan, že musím vyvětrat a přijít k domu ve stavu, abych se trefil klíčem do zámku.

Už sto metrů od domu jsem šokantně a zmateně otáčel v domnění, že jsem špatně udal v taxi svoji adresu. Kus přede mnou totiž stála slavobrána s idiotským tmavěmodrým nápisem: „Vítáme novomanžele“. Já pařížskou modř miluji ale tohle hraničilo, vlastně jsem nechápal, s čím to hraničí. Šel jsem opatrně blíže. Obrysy domu se mi zdály nejen známé, zdály se mi reálně správné. Kolmo na bránu však stála další slavobrána, tentokrát s bleděmodrými nebeskými fáborky a věncem, opět z nápisem :“Vítáme novomanžele“ To už jsem si připouštěl i možnost, že jsem zlitý jako prase, tedy více, než zlitý jako medvídě!“ V zahradě jen dvě cizí úplně stejná auta. Já ty kluky japonský od ISUZU miluji. Šestiválce RODEO, typ devadesát devět, automat. I šoustat se v tom dá, tedy když je co. Jedno v pařížské modři, druhé, hotová nebesa.

Představte si, klíče do hlavních dveří domu pasovaly, tak jsem odemkl. Blaženě mi došlo, že jsem se strefil už na první pokus. A v koupelně obrovské překvapení. Je to moje umyvadlo! Jsem správně doma! Jen jakýsi šumot na mé obrovské pergole ,na druhé straně domu, mne mátl. A také zvuk, snad šplouchání, či dokonce vlnobití. A vůbec, tohle vypadalo, že se v mém koupacím sudu nejen topí dřevem, pro tu přicházející vůni, ale i někdo se v něm koupe!

Zásadně nemám rád palné zbraně od té doby, co jsem skončil jako žoldák. Dělají svinčík po zdech a já nerad štukuji díry, když jsem doma. Chytil jsem tedy svoji milenku za koženou rukojeť a s mačetou eMtři, skrytou za zády, otevřel francouzské dveře.

No tohle! Na stole připraveny dvoje svatební ženské šaty s ostatníma sarapatičkama. Tmavě modrá razantní Pařížská modř se světle modrými volánky a světle blankytná, přetažená bílou krajkou. A v sudu dvě, co měly postavy právě do těch šatů. Rozrušením jsem rozpažil, jako že se divím a mačetou jsem sejmul ze zdi skleněnou uměleckou vitráž „Nebeský sen“.

Zadrhlo se mi v krku. Obě se otočily, přestali šplouchat vodou s eukalyptovými výtažky, a pousmály se mým směrem. „Byly jsme k tobě delegovány agenturou „Rodina a Vlast“ a konsorciem z oddělení „Lidských zdrojů..“
přiděleny Ti k šestitýdennímu nápravnému programu.

Vysral jsem se na mou milenku, mou mačetu a také na rozflákaný „Nebeský sen“. Dovrávoral jsem k roztopenému sudu s voňavou vodou a v hadrech přepadl dovnitř. Nedoufal jsem v osvěžení, prostě jsem se zhroutil. Bylo jasné, že se nevzmužím po tom chlastu a návštěva mne na úvod pomluví. Všiml jsem si však, že na ostění sudu jsou doplněny láhve vhodné pro odpolední drink. Simonka, jak se představila, patrně ta z těch „Pařížanek“ byla rychlejší a zkušeným pohybem ve vodě, otěrem o mé kalhoty zjistila mé citové rozpoložení. Shovívavě se usmála na Donu, zřejmě bleděmodrou vetřelkyni, a zašpulila nenalíčené rtíky. I Dona byla šikovná, také se pousmála. Podstrčila mi úslužně do ruky dvojitého Jendu chodce. I jí bylo jasné, že tenhle den už nikam dál nepůjdu.
POKRAČOVÁNÍ ???
Autor Lesan, 17.05.2020
Přečteno 87x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter