Těžký život chlapa

Těžký život chlapa

Ty doby, ty doby jsou pryč. Já nezradil, to on. Z báječného chemika sklouzl na šikmou plochu do náruče Hippokrata. Ovšem úroveň mu zůstala, to zas ano. Bílý plášť jako bílý plášť.

„Další!“

Polstrované dveře s medovým nádechem zaklaply.

„Jméno!“

Nemohl jsem vydechnout překvapením. Hned mi problesklo hlavou: “Hmmm. vyměnil Bětušku za nový model.“ Mé vyplavené endorfiny nesly do zchátralých mozkových závitů tyto informace: “Jednosto sedmdesát jedna, dvacet osm-nebo už devět?, rozvedená určitě jen jednou, zachovalá, podprda sedmdesát lomeno E, vyšší kalhotky Fleuer, že by bez tetuáže? Faldíky, dva vertikální faldíčky, ty by stály za ...“ Nemohl jsem návalem krve ani domyslet metodu, jakým útokem se k nim dostat.

 

„Vincenc Rozkošný, ročník padesát jedna“

 

Šuplík katrotéky vyjel, prstíky se stříbrem se vnořily a vytáhly mou archiválii za uši destiček.

„Prosím pane doktore“

 

Zvedl obočí, trochu zdevastované životem. „Servus kolego.“, pronesl lehce nakvašeně. Tys mi tady scházel! Tak copak ti je?“, pronesl už spíše melancholicky a otočil se na sestřičku. „Příště sestro už jsem tyhle zdravě kypící nevpouštějte, kazí nám klientelu. No podívejte se. Svobodný, neopotřebovaný, opálený svalnatý stařík, sto devadesát dva, pačesy jak Tarzan a neuváženě bohat!“

Dopadl jsem bez vyzvání na židli. „Ježíši doktore , já potřebuji pomoct! Tohle se nedá vydržet, celej život tohle snášet. Nebo skočím z mostu, tedy jestli se na nějakej ještě vyškrábu!“

"Mám hrozný návaly do hlavy, skoro až závratě! A potřebuji něco dělat s erekcí!“

„Sestři jako obvykle, tlak, teplota a rosný bod a napište žádanku na krev, na hodně krve, tenhle jí má zřejmě dost!“

„Ještě ty si ze mě dělej srandu“, vyhrknul jsem a vyroloval rukáv košile. Něžné prsty, ne však lakované, mi obepnuly biceps a zahájily tlakovou zkoušku. Údaj neprodleně vetknula do počítače a namířila mi na čelo pušku. Čekal jsem kulku, ale opět jen poškádlila klávesnici počítače s naměřenou hodnotou.

„Jo zastřelit, to by bylo nejlepší!“, prohlásil jsem zvrácenou hlavou vzhůru.

 

To víš v našem věku už odchází erekce. Máme přeci splněno, no né, kolego?

"Doktore, nejsem kolega, já obyčejnej provozní chemik. A tys pokračoval na medině.“

 

"Potřebuješ tedy něco na zvýšení erekce? A co lečebný pobyt, čerstvý vzduch, zdravá strava, to snad by byla cesta k nápravě!"

 

"Karle, doktore, to ne. Já naopak potřebuju tu erekci snížit! Brutálně snížit. Zkoušel jsem Ibuprofen čtyřista a nic! Acylpirin taky nefunguje! Jedině snad amputaci a na to jsem srab!“

Podíval jsem se na útrpně sestřičku. Zdálo se, že se začíná dobře bavit.

 

„A jak to začalo?“, sundal a otřel si brýle bývalý spolužák chemické průmyslovky,

 

"Karle, včera zase. Vysvitlo sluníčko, tak jsem se na houpací posteli opaloval docela nahatej. Vždyž žiju na samotě v lese, to abych se oprostil od toho ženskýho dráždivýho elementu. A koukám na letadla. Dříve jich lítalo třeba šest- sedm najednou. Ty čáry nešlo ani sčítat. Na to flajtradaru jsem viděl kam směřujou, kolik lidí mastí do Egypta, do Panžaváru, Thajska. A teď, v tom lokdaunu? Jedno, jediný, po dlouhý době. A jak má člověk víc času, hned jsem si vzpoměl na efemérní Věrku, tehdy dělala letušku, no prostě kočka! A vozila mi doutníčky z Portugalska, namáčený do pravýho Portskýho! Vždyť já jsem blahem na tý posteli málem ejakuloval! Doktore, představ si to, v mým věku! Na samotě v lese! Šílený. Jedině snad skočit do ledový vody, jenže v koupacím sudu je od toho Slunce už horká! Víš jak já jsem neštastnej!“

„Sestři, není tohle na zabití?", pronesl pan doktor.“

Jen periferně jsem zahlédl tu prohnanou šibalskou ženskost a jazýček olizující rtíky.

 

Špitla: „Mám kamarádku, ta tohle umí vyléčit. I když je jen pedikérka!“

Autor Lesan-2, 25.04.2021
Přečteno 292x
Tipy 10
Poslední tipující: šerý, Pittoresque, umělec2, kudlankaW, Marten
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To jsou ty naše - nám vrozené, přírodní jevy. Pěkně a čtivě popsané. Přišel jsem si na své. (Aby také ne!)

02.05.2021 17:31:19 | šerý

Vždyť já jsem ouplně nešťastnej písmák. Dočista!
O těch, co ještě putují cestami po tomto světě je mi žinantní psát. Na psaní o ruských dálavách a tajze zdá se doba nevhodná. A o cestách za Velkou louží vhodná je, ale málo uvěřitelná, když holt máme to mee to a BLM.
P.S. A kdyby náhodou někdo psal o mě, možná bych se dost divil!

29.04.2021 11:13:59 | Lesan-2

Dík za chválu, hezky se to poslouchá.
Problém nás pozemských červů je, že všichni chceme mluvit a nikdo z nás poslouchat, co chtějí jiní.

29.04.2021 11:04:52 | Lesan-2

paráda! ST!

28.04.2021 13:23:01 | Pittoresque

Ty to fakt umíš. A dokonce dost dobře. Tak, že ti to závidím. A ještě se tomu nakonec zasměju. Jen po pravdě nechápu, že tolik lidí si to přečte a přitom neocenitelné. To nevidí to zlato co já?! St

28.04.2021 09:02:22 | umělec2

prsy velikosti E?
ach to byla jistě krása
taková velikoST!
Plný počet za text i iluzi exkluzivní zdravotnice

25.04.2021 20:57:14 | kudlankaW

Už jsem se obával aby syn nebyl na něco jiného. Ten blažený pocit, po jeho svatbě. Není!

25.04.2021 22:44:32 | Lesan-2

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter