Jako děti jsme žili v různých partách. Ta naše se jmenovala Vlčí dráp, tři bratři a jeden kámoš.
Naše eldorádo nebyla jen naše vesnice, ale hlavně blízké lesy, kde jsme měli vytvořená různá tábořiště. Někde pod šikmou skálou, jinde na jejím vrcholu. Příroda nám k tomu vytvořila perfektní prostředí.
Občas se stalo, že jsme našli ukryté poklady po odsunutých Němcích.
Jednou při stavbě tábořiště jsme odvalili velký šutr, který nám překážel, a pod ním byl opravdový poklad, tedy pro nás. V mastném papíru zabalený revolver, bubínkáč, a nějaké náboje. Malá krásná dýka v pochvě s ozdobnou ručkou a staré hodinky na řetízku. A pár dalších věcí, které se staly základem našeho pokladu.
Domů jsme si přinesli jen zbraně.
Ostatní věci z pokladu jsme ukryli na tajné místo a museli jsme všichni přísahat, že ho nikdy nikomu neprozradíme, i kdyby nás mučili. Od té doby jsme byli opravdová parta Vlčí dráp.
Později jsme ještě našli dvě šavle a nůž. Naší normální výzbrojí byl ručně dělaný lovecký nůž s ručkou z paroží a malá sekyrka. Na tu dobu jsme byli slušně vyzbrojená skupina dětí od 8 do 14 let.
Doma jsme se pokusili vyzkoušet revolver. Bratr ho upnul do svěráku, protože jsme se báli poprvé vystřelit kvůli bezpečnosti. Hlaveň se taky mohla roztrhnout, byli jsme totiž zkušení zbrojíři.
Já se schoval pod ponk a bratr pomocí drátu vystřelil. Povedlo se, hlaveň to vydržela, jenže kulka se odrazila od litinové vany a proletěla kousek od hlavy dalšího bráchy, který nic netušil a právě vstupoval do stodoly.
Jaryn, střelec, se vylekal a raději odnesl revolver sousedovi, byl to myslivec a ve zbraních se vyznal. Následoval výslech, kde, kdy a co jsme ještě našli, ale podle přísahy jsme samozřejmě nic dalšího neprozradili.
Příběh s touto zbraní tím ale nekončí. Soused myslivec měl v lese chatu a v ní měl zbraň schovanou.
Jenže po několika desítkách let jim chatu vykradli a zbraň našli dva lumpové, kteří s ní provedli přepadení a postřelili nějakého člověka. Při výslechu řekli, kde pistoli ukradli.
Přijeli policisté a můj bývalý soused musel vysvětlovat, kde tu pistoli vzal. Chudák ani nevěděl, že ji jeho otec schoval v chatě.
O dalším osudu našeho pokladu až někdy příště.
Článek vyšel na mém vzpomínkovém webu Komen.cz
11.07.2026 19:06:06 Pavel D. F.
Krátká vzpomínková povídka. Já jsem s kamarády vykopal tak maximálně slepičí kosti. Zbraně (dřevěné) nám vyráběl soused stolař, něco i můj děda. No a tady ve městě jsem si užíval zbraní vzduchovek, když jsem chodil do střeleckého kroužku. V každém případě jsme skutečně žili a nehleděli pořád do mobilů, jak to dnes někteří mladí dělají.