Genius Loci

Co to … je tu někdo? Hej! Kdo jsi?

Probudil jsem tě?

Co?  Jak ses tady dostal? Nevidím tě. Kde jsi?

Všude okolo. V celém bytě.

Kde všude? Nikoho tady nevidím.

Mě neuvidíš. Jen mě slyšíš.

Jak to myslíš, že tě neuvidím?

Prostě neuvidíš, můžeš se mnou jen mluvit. Jestli o to ovšem stojíš? Ale už je to týden, co  ses nastěhoval, tak se mi zdálo, že je nejvyšší čas na naše seznámení.

Děsíš mě. Ty tady bydlíš taky?

Samozřejmě, odjakživa. Dělal jsem společnost všem nájemníkům.

Všem? I paní Majnušové, co mám její jméno na zvonku?

Tak té obzvlášť. Moc milá dáma. Nebyla jako vy ostatní. Vy jen přijdete na pár měsíců a pak se po vás slehne zem. Ona tady zůstala až do úplného konce. Stejně jako její jmenovka na dveřích zůstává. Vždycky ji jen přelepíte svým jménem, které pak zase strhnete, když se stěhujete pryč.

S ní jsi taky mluvil, jako teď se mnou?

Ona byla první, u které jsem se odvážil. Nastěhovala se ještě v devadesátkách, když jí zemřel manžel. Nemohla si už dovolit platit velký byt po něm, tak se přestěhovala sem. Dlouho tady byla sama jen se svou kočkou. Až později za ní začal chodit pan Karel. Poznali se prý v divadle. Děti jí daly k vánocům lístek do lóže na Dva na houpačce. Měl lístek hned vedle. Miluju tyto náhody. Jak vám lidem vždy převrátí život naruby.

To mi povídej…

Já vím. U tebe je to ona, že? Ta co tu byla dnes večer. Krásná … ale komplikovaná, ne? Postavu má ale nádhernou. Ve sprše si ji rád prohlížím.

Cože?! Ty víš o všem, co se tady děje? Viděl jsi všechno… to ne…

Ale no tak, já nikoho nesoudím, neboj. Viděl jsem mnohem horší věci. Navíc mezi vámi je to většinou pěkné. Tady nebyla vždycky láska.

Nebyla láska? Jak to myslíš?

Pamatuji si jednoho, byl sám jako ty. Vodil si tady slečny. Jednu za druhou, jako by to byl nějaký sport. Obzvlášť si liboval v hodně mladých, naivních.

Na tom přece nic není, ne?

Ne, ale byl to zlý člověk. Vždycky je pak ještě v noci vyhodil na chodbu. Někdy je ani nenechal se obléknout. Měl rád jejich slzy. Možná víc než to, co jim předcházelo. Nikdy jsem s ním nemluvil. Neměl jsem ho rád. Ale taky na něj došlo.

Došlo? Jak?

Narazil. Na takovou, co byla jako on, akorát si toho nevšiml. Namluvila mu, že má ráda svazování. S každou rukou zvlášť přivázanou k radiátoru pak ale skončil on. Nahý se zavázanýma očima. A aby si nepřivolal pomoc, do pusy mu nacpala své kalhotky, do kterých se předtím ještě vymočila.

Fuj!

Počkej, to ještě není všechno. Byl leden, mráz. Otevřela všechna okna a tak jej tady nechala. A to mu ještě předtím dala do pití koňskou dávku projímadla. Takže když pak hasiči vyrazili dveře bytu, našli jej se tady válet se ve vlastních výkalech. Na chlupaté břicho mu rtěnkou napsala: JSEM PRASE.

Není to už trochu moc?

Moc?! Zasloužil si to přece. Po dlouhé době jsem měl pocit, že spravedlnost existuje. Jak mi se ulevilo, když se po té ostudě odstěhoval.

Hmm, tak to jsem se dostal do “zajímavé” společnosti.

Překvapený? Divil by ses jaké životy někteří lidé žijí. Dokud se jim nepodíváš domů, vůbec o tom netušíš.

To tady nežil nikdo normální?

Ale ano. Jen tak malý byt prostě přitahuje osamělé lidi.

Taky si někdy připadám sám. Vůbec jsem netušil, jaké to bude. Měl jsem asi hodně naivní představy.

Jen se nelituj. Máš přece ji. Vidím, jak se na tebe dívá. Záleží  jí na tobě. Když tady přišla poprvé a přinesla ti ten dárek … to se tady často nedělo. Jak ona se dokáže usmát. Vůbec nevíš, co máš.

Vím, všechno si jen komplikuju. Přitom by stačilo být šťastný.

Před tebou tady byla Hana. Ta byla sama. Celé dny tu jen proplakala vsedě na podlaze. Pořád jí volalo jedno číslo. Nikdy to nevzala. Vždycky jen obrátila telefon, aby neviděla display a rozplakala se.

A nevíš, co se jí stalo? S ní jsi nemluvil?

Nechtěl jsem ji vyděsit. Taky jsem pochopil, že chce být sama. Měla ráda ten strom za oknem, stejně jako ty. Pokaždé se u okna zastavila a dívala se do jeho koruny. Jednou se pak při tom poprvé usmála. To se začala uzdravovat. Myslím, že jí pomohla ta veselá kamarádka, co ji tady nakonec objevila.

Kdo to byl?

Co já vím. Neměla to s Hanou vůbec jednoduché. Ale nenechala se odbýt, dokud neviděla, že se to zlepšuje. Každý z vás někoho takového ve svém životě potřebuje. Někoho, kdo jej nakonec zachrání. 

A kdy se odstěhovala?

Začala se pak všeho zbavovat, prodávat všechny své věci. Myslím, že plánovala nějakou cestu. Často jsem ji viděl, jak na notebooku studuje mapy a cestovatelská fóra. Naposledy jsem ji viděl s velkým batohem. Stála u okna a dívala se do té koruny stromu jako ty. Byt už pak předávala ta kamarádka, co jí z toho dostala. Taky jednou odejdeš. Přál bych ti to.