Verbování tajné organizace

Verbování tajné organizace

Anotace: Když se dostanete do situace, kdy vás chce naverbovat jako vojáka do svých řad jedna tajná organizace, která nebere na nic ohledy. Inspirováno snem mé kamarádky. Nespisovnost některých slov je záměrná kvůli charakteru hlavního hrdiny.

Všude bylo tak vlhko a chladno, ale bylo tu čisto. Aspoň o něco se tu postarali i když způsobem, že podlaha byla kluzká jak na plovárně a vzduch byl natolik nasáklý dezinfekcí, že po každých pěti minutách jsem si musel odkašlat.

Nevím kde to jsem, ale podle toho, co vidím z okna, zřejmě hodně vysoko. Zavřený v podivné místnosti, s postelí přivázanou ke zdi a kbelíkem stojícím vedle ní. Chvíli jsem nad kbelíkem znuděně přemýšlel, jestli slouží jako nočník, nebo na zvratky, protože se mi ze zápachu té dezinfekce už hodně točila hlava. Nakonec jsem se sám se sebou shodl na názoru, že je tu pro jediný účel - abych si ho omlátil o hlavu.

Naštěstí jsem to neudělal a sundal povlak z peřiny a na matraci, svázal je k sobě a připevnil ke kbelíku. U okna jsem zkoumal, jestli se mi takto podaří slézt dolů a i když jsem byl názoru, že je to sebevražda, tak jsem začal mlátit kbelíkem do zamčeného okna až jsem ho rozbil.
Pak mě obklopila tma.

Nevim jak dlouho jsem byl omráčený, ale probral jsem se v jiném pokoji. Naštěstí tolik nepáchl lacinými prostředky proti plísni. Na zemi bylo připravené jídlo na jakémsi ošmudlaném tácu. Kuřecí nugetky. Asi nechtěli abych se pokusil udávit kuřecími kostmi. Sakra, jsou chytřejší než jsem si myslel.

Když jsem snědl kuře, co mimochodem chutnalo jako bota, tak jsem chtěl udělat to samé jako předtím. Teď by místo kyblíku měl hlavní roli tác. Než jsem si stačil přichystat povlečení, tak někdo odemkl dveře. Vyděšeně jsem couvl a čekal, co se bude dít. Dá mi další kuřecí nugetky s příchutí boty? Zabije mě?

“Pojď se mnou” řekl muž a odešel pryč s klíči v ruce.

Neměl jsem co nazbyt, tak jsem se vypravil za ním s tácem v jedné a prostěradlem v druhé ruce.

Posadili jsme se v jiné místnosti se stolem na kterém bylo tetovací náčiní, dvěma židlemi a lampičkou. Pár sekund jsme jen tak seděli proti sobě. Asi čekal, že se začnu vyptávat. Tak dobře řekl jsem si…

“Proč mě tu držíte!?” vyhrkl jsem.

“Začneme od začátku” Chlápek si vzal z náprsní kapsy krabičku cigaret a zapalovač, kterým si jedno z tabákových potěšeníček zapálil.

“Vítej v organizaci Sodoma. Jsi jedním z nových rekrutů války, která již pokračuje více jak 400 let.” popotáhl z cigarety a poté vypustil z úst popelavě šedý dým. Probouzel ve mne příznaky abstinence.

“400 let? To je nějak hodně ne?” zamyslel jsem se.

“Více nepotřebuješ pro začátek vědět. Rekruti, které posíláme jako pěšáky obvykle moc dlouho nevydrží…”

Zhrozil jsem se. Mám bojovat ani nevím proč a navíc brzo umřu!? No to snad ne. To nemůžu dovolit.

“Každý voják dostává své specifické tetování, abychom vás pak mohli rozlišit. Na jakou ruku ho chceš?”

“Um….třeba na levou…”

“Dobře” vzal si jehlu a začal mne tetovat.

Začal od konečků prstů, kterým zabílil konečky a po jejich hřbetech vykreslil táhnoucí se skvostné čáry končící u kloubů kořenu každého prstu.

“To jsou čáry pěti smyslů. Zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Posílí je.” řekl během toho co dokončoval své dílo.

Dále se vrhl na hřbet ruky na kterém zobrazil vážku, přesahující hlavičkou do prostředníčku.

“Vážky jsou jedny z nejnebezpečnějších predátorů hmyzí říše. Avšak jsou stále velmi dobře zlikvidovatelný hmyz’ dodal při dokončování detailů na křídlech.

Dalším tetováním byla dvě na lokti. První se táhlo od hřbetu zápěstí k polovině lokte, znázorňovalo jakýsi nedokončený trojúhelník ověnčený ze dvou stran rozkvetlými liánami táhnoucími se po stranách lokte. Druhé tetování bylo od ¾ lokte do začátku paže. Byla to podivně se klikatící šipka, na jejímž začátku byla tečka, zasahující do předloktí.

“Nenech se táhnout pocity a vždy najdi cestu jak vyváznout z každé situace” doplnil chlápek a začal se věnovat poslednímu tetování, které bylo největší ze všech.

Bylo to od předloktí po rameno. Přes paži se jednalo o jakousi abstrakci a na rameni bylo zakončeno spirálou čtvercovitého tvaru.

“Nikdy nenech utéct své nepřátele a zabij je” dokončil tetování a já byl rád, že už ty šoky z bolesti a lechtání přestaly.

Ve finále mi ještě vytetoval cosi na krk, ale neřekl mi co to bylo. Poté jsem omdlel.

Opět jsem se probral na tom pitomém vydezinfikovaném pokoji. První co mi problesklo hlavou, bylo to, jak mi nechají umřít někde na frontě. To jsem nechtěl. Rychle jsem se zvedl a odkopl nohou kýbl, jehož hmota se rozlila po celé podlaze. Nedbal jsem na to, že šlapu po svých výplodech a namířil si to ke dveřím. Když to nešlo oknem, tak to jistě půjde tudy.

Někdo si asi myslel, že zas utíkam oknem. Odemkl a otevřel dveře. Neváhal jsem, ihned do něj vrazil a rozběhl se pryč. Běžel jsem co to jen šlo, že jsem si málem nevšiml, jak jsem prosvištěl kolem dveří jakési místnosti, ve které stál vyjevený tater, se kterým jsem se včera setkal. Za mnou již vyběhla odchytka, aby mne zase chytila. No to zrovna.

Doběhl jsem ke zvláštně postavenému schodišti a začal po něm pálit přímo dolů. Po chvíli jsem si uvědomil možnost skákání z mezipatra do dalšího mezipatra a ihned tak uskutečnil. Trvalo mi snad 20 pater než jsem se dostal dolů na jakýsi betonový blok na místě výtahu.

Celkem jsem se lekl, když jsem si vteřinu na to uvědomil, že v patře ve kterém právě jsem, stojí na schodišti malá bílá Lombaxí holčička s rudými vlasy a modrýma smutnýma očima. Chtěla mi něco říct, ale ta kamenná deska se náhle pohnula a začala svištět velkou rychlostí dolů. V přízemí se zastavila a já měl volnou cestu utéct ven z budovy, ze které jsem taky velmi rychle vyběhl.

Při mém explozivním útěku co nejdál od budovy s odchytkou v patách, jsem měl stále před očima tu holku. Co tam dělala!? Měla být taky voják? To asi ne, na to byla moc mladá…

Pak do mne náhle něco velkého a rychlého narazilo z boku. Těsně před tím než jsem byl opět neochotně omráčen, jsem si vybavil výraz toho tatera. Jeho vykulené oči a ústa v podivné grimase. On se usmíval.
Autor Sheizou, 28.08.2017
Přečteno 222x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter