Zpráva

Zpráva

Dostal jsem emailovou zprávu. Všude ale varují, jaké je to teď riziko, když se jedná o peníze! Přemýšlel jsem, zda ten někdo, tedy z banky mne opravdu tak miluje, že mi chce poradit jak dál. Dál v životě. Ale proč by mi kdosi psal, mě loserovi, beznadějnému případu? Mne přeci vyhodili i z Pionýra už po týdnu. Za zmuchlaný šátek na krku. Vždyť mě už teď ve stáří nepíše nikdo ani z Istambulu, nikdo mi nenabízí dědictví po nejvzdálenějším strýci. Nikdo mne nemiluje, dokonce ani kapitánka cizího námořnictva, toho času v nouzi.

Došel jsem vrátit do knihovny ukrutně smutnou knížku o agentech. Minulý týden jsem dost špatně spal, totiž v městě London u Temže mne honili nějací desperáti. Ani nevím, co chtěli! Tak jsem si chtěl půjčit něco veselého na uklidnění. A nic, Na recepci provoz, knihu jsem vrátil. Na patře s beletrií havárie, řemeslníci byli auf. Vyšel jsem smutně ven a ejhle, naproti banka, co mi něco chce. Tak tam radostně zamířil k ní a těším se na milou, krásnou, vstřícnou a vůbec...

Opravdu, rádi Vás vidíme pane, hned přijde kolegyně, ta to s vámi vyřídí. Vyhrabal jsem z portmontašky průkaz občana, to se musí. Bál jsem se, aby se moc nelekla, je tam zavařené mé foto s vizáží chlapa, patrně po propuštění z věznice Sing-Sing.

Mile se usmála a prý: „Kde pracujete?“ To mne překvapilo, jen jsem vyhrkl: „Rentiér“. Tak rozzářené oči krásné ženy jsem už dlouho neviděl. Pak se zeptala, zda jsem politicky činný. Úplně zkoprnělý jsem sklopil hlavu. Téměř do horolezecké bundy jsem tiše odvětil: „Mne žádná strana nikdy nechtěla. Nikdy. Vždyť já tenkrát musel dlouho přemlouvat i tu slečnu, aby si mne vzala. A ta mne teď taky, jako už babička, opustila. Prý jsem nenapravitelný a vůbec!“
Chvilku bylo ticho. Pak, asi to byl nutný postup pro další běh bankovního úřadu, mne chtěla trochu oblažit a i zašpásovat: „Vy jste asi ji asi moc radil, nebo ne?“
„Vám se to řekne, radil. Vždyť já nevím ani jak se zapíná automatická pračka, co je bílé a barevné a s vařením je to obdobné. Jsem už úplně out. Tak snad abyste mě taky vyřídila s tím potřebným údajem a já se vydám na poslední cestu.“

Zvedla obočí, dosud schované na multifokály: „Ale to snad ne“, přidala smutným hlasem. „Už ano!“, vmetl jsem jí do líbezné tváře. „Musím! Zajdu vedle do redakce místního Hlasatele Hvězda.“
Jen čekám, jak doplníte údaj o mém životě, co bance chybí. A potom vyrazím do zdejší reakce novin podat si inzerát na seznámení.

Hloubavě se podívala na mne, pak na tučnou výši účtu a vynesla ortel: „Pane, a není to příliš?“ Zvedla oči do mých a trochu cukla účesem, pak zamrkala.

Nevím co to od ní znamenalo, jakoby jsem slyšel: „Nebezpečné...“
Autor lesan-3, 24.11.2022
Přečteno 25x
Tipy 3
Poslední tipující: Narragan, mkinka
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Leckdo by si myslel, že být rentiér je vstupenka ke štěstí a nekonečným dovoleným. Ta bankovní poradkyně se už určitě viděla na Bahamách nebo v Karibiku. Ale co dál? Stačilo by jí to chuděrce?

25.11.2022 18:44:34 | Narragan

Málokdo ví, jak těžké je býti rentiérem, nebo dokonce bohatcem. Po nocích sledovat burzy komodit, kurzy, volalitu hýčkat v náručí, hlídat brookery a manželku. Zrovna v tomhle kvasu doby, kdy pobídky stíhají dotace!

25.11.2022 22:37:08 | lesan-3

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí