O panince, která nikdy nikde nepotkala Boha

O panince, která nikdy nikde nepotkala Boha

 

- Nevotravuj, vobšouste! odháněla anděla Smrti, a běžela za roh za sousedkami, aby vyzvěděla, co je nového.

To se nasmála, až se málem počůrala, když slyšela o vlastním pohřbu! A byla pak opravdu uražena, když si jí ženské nevšímaly a dokonce, za družného štěbetání, odešly úplně bez pozdravu!

Šla domů. Před dveřmi zjistila, že si zapomněla klíče, a tak jimi prošla.

Byl pořád za ní. Cítila jeho přítomnost.

- Víš, proč není Bůh? najednou se na něj otočila. – Protože by nikdy, rozumíš? nikdy nedopustil takové ukrutnosti a nespravedlnost, co je na světě! A nikdy by nedovolil, aby mě ty báby jedny přehlížely jak rodný lány, a přitom mluvily o mně! Dokonce o mojí...

- ...Smrti, dopověděl za ni. – Musíme už jít, je před námi daleká, předaleká cesta.

- Já nikam nejdu! dupla si.

Po chvíli zjistila, že už tam není, že už za ní nestojí jak fíkus.

Postavila se k oknu a hleděla na ulici. Jezdila tam auta, chodili tam lidi. Ne, nic nenasvědčovalo existenci něčeho jiného.

 

Autor jarynn, 29.05.2022
Přečteno 50x
Tipy 2
Poslední tipující: Frr
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí