Anotace: Zůstala sama. Jednadvacetiletá dívka s nemocnýma nohama a hrdým srdcem. Včera navždy dotlouklo srdce Zdeňky Mašínové mladší.
Tatínku?! Táto… maminka odešla, uštvali ji v nemoci. Na chladném kameni, na špinavé podlaze pankrácké cely. Už je s tebou, táto? Ne, neboj se, nezlomili ji, však tvé řádky slov posledních snad tisíckrát přečetla.
Ptáš se, co já? Vždyť víš, tatínku, ani o mě strach mít nemusíš. Chybíte mi, pravda. Chybíš mi ty, bráškové a teď, teď i maminka. Ale ani já se zlomit nenechám, slibuji, jak stokrát jsem ti v duchu slíbila, jak jsi mě učil, když jsi při mně stál v bolestivých prvních krocích mých neposlušných nohou.
Přísahám, táto, že to naše jméno neponesu jako břemeno, ale s hrdostí, kterou tys mu první dal, s hrdostí ponesu ho jako štít. Slibuji, přísahám, tatínku.
10. června 2026 zemřela v 92 letech Zdena Mašínová mladší. Od dětství byla těžce zkoušena vážným onemocněním dolních končetin.
Jejího otce zavraždili nacisté. Těžce nemocnou, vězněnou matku nechali bez pomoci zemřít komunisté v pankrácké věznici. Její bratři za dramatických okolností emigrovali z komunistického Československa.
Většinu života pak prožila pod dohledem StB, perzekvována režimem. Po listopadové revoluci dosáhla plné rehabilitace své rodiny a po dlouhých soudních sporech obnovila rodný statek v Lošanech, kde vybudovala „Památník tří odbojů“.
Pavel Kuchynka - Blog iDNES.cz