Plácačka na žlutý masařky

Plácačka na žlutý masařky

Sedím po třech dnech v pracovně a je noc. Nevím jestli už jsem čiperný stařec, teorie okolí se různí. Vím ale, že jsem staromilec. Mám totiž v garáži pověšenou hůlku mého dědy a nad stolem rodokmen z otcovy strany. Hůlka jako solitér visí na čestném místě, je totiž ručně ohýbaná z jasanu. S kovovým bodcem v žáru výhně vyrobeným a plechovými štítky míst, které děda navštívil. Vedle rodokmenu nad stolem je pověšená i plácačka na žluté masařky. Něco tak bytelného si nedovedete ani představit. Lískovka tlustá jak palec, na konci vydělaná volská promaštěná kůže. Promaštěná od těch, co včas neulítly.

A to vám povídám, předevčírem mi zachránila možná i život.

 

To bylo tak.

Víte jaká je dřina rozvážet dobře uleželý hnůj na pole? Nevíte? To jsem si mohl myslet. Čtvrtý den máte packy samý mozol. Nechci se vychvalovat, ale mám výborné i periferní vidění. To víte, hovna je potřeba vidlema i správně nasměrovat. To vidění, s dobrou kondicí mi zachránilo život!

Jak tak sedím po obědě u pracovního stolu, než oddechnu a zvovu vyrazím s hnojem, nechci říci přímo s hovnama na pole, vidím něco divného. Moje staromilské připojení internetu po kabelu, směrem k routeru, se nějak nafukuje! Jako když tím kabelem leze krtek. No vážně!

 

Už je to tady. Nepřítel před routerem!“

 

Pořád čekám, v hlavě šrotuju, zda mám doběhnout pro kalač, nebo mačetu?!

Nebo snad nacpat brokovnici sekáčkem z olova?

Ale nebyl čas!!!

Ta příšernost se proplazila kabelem dál a už nafoukla router!

Jako žába Bufo Bufo vypadal!

A potom?

Potom to přišlo. To mé periférní vidění.

Šáhnul a strhnul jsem Plácačku na žlutý masařky.

A sevřel. Pevně, až mi praštěly kůstky v zápěstí.

A pak?

Pak se to stalo!!!

Z routeru se vyvalila do vzduchu kulička velikosti ping-pongového míčku.

Celá žlutá, místy už krvavě rudá! A smrděla!

Odporně smrděla.

Tak jsem ji majznul Plácačkou na žlutý masařky!

Hrozná pecka, jen to zasyčelo sirnatým smradem. Cosi se pálilo.

Né, cosi se odporně škvířilo!

A doutnalo!

Když jsem odtrhl Plácačku na žlutý masařky od stolu, zhrozil jsem se.

V té kůží a také na desce pracovního stolu je vypálen nápis.

Děsný nápis!

 

COVID-19

 

A pak všici kecaj, že jenom vzduchem se šíří! Blbost, nejdříve po kabelech! Po kabelech na věčné časy a někdy í jinak. 

Je to jistý, jsem vrah. Já tu svini zabil! Plácačkou na žlutý masařky. To by děda nevěřil. A jestli na mne kouká, určitě mne chválí. I když to dělal dost nerad. Jakmile jsem jako kluk ohnul kladivem hřebík, hned se mi poškleboval: „Fouká, co?“

- -

Velkej pochod

Velkej skok a kulturní revoluce.

Velkej virus.

- -

To jsem zvědavej, co vymyslí mandarínci příště.

 

Doufám, že nebudu potřebovat použít ten okovanej čakan z garáže!

Autor Lesan, 22.10.2020
Přečteno 27x
Tipy 3
Poslední tipující: Marten, kudlankaW
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter