Výkřiky

Výkřiky

Po necelých dvaceti letech na samotě v lese a asi jedné kopy návštěv (pro mlaďochy, to jest šedesát kusů) jsem předpokládal, že mne už nic nemůže překvapit. Fádní výroky už jsem jen přecházel úsměvem.
 
Například výkřik při snídani:
„ Tady je v noci takový ticho, že jsem nemohla usnout!“
 
Po obědech, či odpoledních pokecech, už jsem zvyklý na:
“Nádhera, to vám závidím, ale žít bych tady nemohla, nikdo tu není!“
 
Skoro mi bylo smutno, že už nic pikantnějšího neuslyším. Já popleta, spletl jsem se. Zatím vítězný výkřik před večeří:
 
„Tady máte v lese tolik kyslíku, že mi to trhalo plíce!“
 
Pyšně jsem chtěl zavolat ErZetu na „Stopadesát pět-doktor je tu hned!“. Ale ta chytrá operátorka by sem určitě poslala dva chlapy v bílých pláštích s kabátkem, co má dlouhý rukávy na zavazování.
 
Jo, tenhle svět je dočista vykloubenej! To tvrdil pan herec Jan Pohan, když jsem u něj tehdy zastavil na návštěvě jeho osamocené chalupy na Horské Kvildě.

Autor Lesan-2, 03.04.2021
Přečteno 50x
Tipy 9
Poslední tipující: mkinka, Iva Husárková, Vivien, stromeček, Marten, Frr
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

no a právě ta vykloubenost světa je nejlepší inspirací pro psaní...:-) Tip.

03.04.2021 18:42:43 | stromeček

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter