Zkratka

Zkratka

Anotace: něco ze šuplíčku

            Ten příběh je někdy z roku 1983. Tedy v době neomylných soudruhů s posledními záchvěvy vládnoucí Rudé pracky. Ovšem podstavce, ty leštěné piedestaly mocných se už jaksi pomalu drobily. Byly i postavce odstřelené do nebes. To potkalo podstavec, co stál na Příbramském sídlišti. Na podstavci žulový hlasatel v životní velikosti, co hýkal  „že se právě vrátil z Hradu“. Jenže já budu povídat o trochu jiném prožitku.

            Leletice, vesnička na pomezí krajů jižních a středních čech. Z hlavní silnice třetí třídy ještě odbočka klikatící se silničkou asi dva-tři kilometry na konec světa, kde končila točnou u poslední stodoly. Autobus ráno a odpoledne. Ovšem krajina nádherná. Lesnatá, louky vonící trávou, výhled z náhorní plošiny na jihozápad do otevřeného kraje. Blyštící se oka mnoha rybníků, když sluneční paprsky ostře kreslí odrazy ve vodních plochách. Remízky a břehové porosty kolem potůčků, haluze šumící v mírném vánku letního dne.  Scenérie jako z obrazů malířů krajinářů. Mistr Slavíček , ten by to vystihl. Realita je trochu níž při zemi. Kamkoli daleko, pro vše nutno někam dojet. Počet původních osadníků klesal, mladí jdou za prací do města. Ještě že máme tu národní víkendovou chalupářskou náturu s chutí obnovovat původní stavení.

            Přijet ráno autobusem ještě šlo, ale zpět? Až odpoledne po třetí, jako vratný spoj, co přiveze lidi z továren. Když jsem práci udělal, technický návrh ve skice  a pochůzka ve vsi byla u konce. Čas oběda, mírně po poledni. Restaurace dávno zavřena, ale svačinu si šlo koupit v obchůdku Jednoty. Do doby odjezdu autobusu hodně času. Co s tím? Nejkratší cestou k hlavní silnici, je tam zastávka „Luka“ a jezdí zde více spojů, nebo mne vezme někdo stopem. Nečekal jsem, rozhodnutí neoddaluji. Nad vesnicí jsou místa s malými lesíky, v prolukách pastviny. Vezmu to zkratkou. Jenže oči klamou, to už jsem někde psal. Z počátku šlo vše idylicky. Jen do doby, kdy jsem přišel k ohradám s dobytkem. Býci na výkrm. Zajímavé, jak jsou zvířata zvědavá. Kdopak je to navštívil? Co přinesl dobrého? Nejsou-li stresovaná v malém a neutěšeném prostoru, neútočí. Nemají proč, když cítí, že jim nejdete po krku. Ale těsné obklíčení není zas nic příjemného. Co kdyby…

            A tak jsem šel podél ohrad, v předpokladu správného směru. Ovšem překážky teprve přišly. Prameniště. Křižující se polní cesty lemované strouhami, křovím. A rovněž drobné skládky odložených věcí již nepotřebného exmajetku. Suma sumárum hezké poznání krajiny. Jít po asfaltové silničce bylo sice delší, ale určitě snažší. Vyšel jsem pod kravínem, před silážní jámou. Bláto na botách, bodláky na kalhotách. Ta osada Luka je vlastně asi pět domů, tři chaty, zastávka a ten kravín. První domeček u silnice mne mimořádně zaujal. Měl prosklenou přístavbu ze dřeva, velkoverandu ve stavebním slohu lidové tvořivosti. Pojem zimní zahrada za socializmu byl zcela odvržen, neboť zaváněl blahobytem imperialistických škůdců. Zeptal jsem se majitele, staršího pána,  zda se mohu umýt u zahradního kohoutku před velkoverandou. Přijal mne s pochopením a venkovní zdroj vody na kropení uspokojil moji potřebu odbahnění. Skomně jste se představil jako potulný technik s tím, že nejsem předvoj "revoluční trojky". A hned. Dáte si kafe? Proč ne, moc děkuji. Když jsem vešel do velkoverandy pochopil jsem, co to tam tak svítí.

            Na policích byly seřazeny busty. Všech možných potentátů i důstojných lidí. Zajímavé, při podrobnějším prozkoumání mi došlo, že čím příkladnější a vzdělanější hlava, tím v jednodušším provedení. V hlíně nebo patinovaném kovu. Sestava desperátů byla vyvedena nóbl a začínala od stříbrem patinované sádry po pozlacený odlitek. Ten byl označen "Klement". Čím větší tyran, tím podlézavější provedení. Jak jsem se zmínil na jiném místě povídání, na okrese Příbram jsem našel za třicet let jen dva pomníčky pana prezidenta Masaryka. Tady byla busta třetí, v malém provedení. Ovšem podpořena hned vedle hlavou generála Pattona a americkou vlaječkou. Neboť demarkační čára II.sv.války byla nedaleko. Ke každému kousku v řadě na polici jsem vyslechl příběh, kde byl ukořistěn. Lze použít i slovo „ ulachven “. To je významově kombinace slov zachránit a uchovat, plus přemístit, plus zrekvírovat, plus zajistit a archivovat, patrně nyní již odloženou nepotřebnost.

            Káva mimořádné chuti, poučení rovněž. S odstupem času si myslím, že to byla v té době i odvaha, mít něco takového na očích okolojdoucích. Snad, že v místě nebyl žádný policejní konfident Pepek Vyskoč. Doba však byla ještě vachrlatá, jak jsem sdělil výše. V té době milující horníci odstřelili na Příbramském náměstí-sídlišti z podstavce toho ve zlatě vyvedeného, jež měl indicie K.G. S příbramskými „šachťáky“ jsem chodil do sauny. Věděli všechno, policajti nevěděli nic, nikoho nechytili. I město na Moravě zanedlouho po sametu přejmenovali zpátky na původní Zlín.

             Já Vám řeknu, setrvávat na jakémkoliv postavci je vždy riziko.  Zvlášť, je-li přítomen kat se šibenicí. Ale ani samotný kat není terno. Proč končit tragicky. Život je hezký. A tak Vám radím. Když jdete zaručenou zkratkou, vyhýbejte se ohradám s býky. Co kdyby  mezi nimi byl nevzdělaný vůl.

Autor Lesan, 23.02.2018
Přečteno 210x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter