Besinka a páneček

 
Fenky prý dávají přednost mužským členům rodiny. Nevím, jak by to bylo při střídavé péči, ale jsem s ní skoro pořád; krmím ji, hraju si s ní, chodíme na procházky... Neustále si mě hlídá.

Když není páneček doma, zahřívá mu jeho pelíšek u televize. Jakmile zarachotí klíčem v zámku, vystřelí odtud a honem se uklidí do svého.

Až si páneček sní večeři, přijde mě Besinka požádat, abych ji k němu uvedla. Někdy se osmělí a jde za ním sama. Vyskočí na gauč, lehne si zkraje, chvíli se převaluje a potom se opatrně plíží k němu.

Páneček ji hladí, škrabká, masíruje a lituje, že musela s paničkou na túru a jak trpěla v tašce.

Se mnou někdy zkouší, co jí dovolím. Přijde páneček, a je z ní vzorná školačka.

Chodím s ní do obchodu, kde si může vybrat, na co má chuť.

Pánečkovi se podařilo někde nakoupit speciality, jaké v našem obchodě nemají. Je po nich jak posedlá, mám podezření, že v tom jsou nějaké psí drogy.

Páneček jí nedá celý kus hned, kdepak. Ulomí kousek, a dělá drahoty. Besinka je celá vzrušená, neví, jestli pochoutku dostane, nebo ji páneček sní sám, poskakuje, vrtí ocáskem, panáčkuje, zkouší na ni dosáhnout... až ji konečně dostane a pro jistotu s ní okamžitě zmizí ve svém pelíšku.

Stejně ji páneček napíná i s lumpíkem nebo míčkem. Několikrát se rozmáchne a hodí pouze náznakem, a Besinka jde hledat. Za chvilku se diví, že lumpík je zase u pánečka, který se nehnul z místa. Ode mě má všechno hned.

Pánečka mrzí, když Besinka neuposlechne jeho povel. Ale ona je odmalička zvyklá na ženské hlasy. Možná mu úplně nerozumí, protože pejsek slyší tóny, nerozumí slovům.

Babičku poslouchá, i když jí dává úplně jiné povely. (Například: já volám - "ke mně", babička - "pojď sem".) Páneček zavolá "ke mně", ale že má hluboký mužský hlas, asi mu nerozumí. Nebo má zrovna jiné plány.

Pokud za ním chce jít, nemusí ji dvakrát pobízet.