Najhezčí svajba, na keré sem kdy byl

Anotace: Podobnost s reálnými událostmi není náhodná

 

     Dostal sem sa na svajbu jednému kamarádovi. On a jeho žena, mladí lidi, dvacet něco. On je to aj kolega z práce. Říkejme mu třeba Luboš. Že tam pudu, sem ani neměl v plánu. Ale jak už to tak bývá, přemluvili mňa, respektivě mňa přemluvil kolega Pavel. Ani sme nevěděli, lesti sme pozvaní.

     ,,Ale jo. Mě sa zdá, že nám Luboš neco takého povidal.“

     ,,Enem tak mimo řeč, no jasně. To sú ty najdůležitější věci,“ pravil Pavel.

     ,,Jo, pozval nás. Šak budem enem na obřadě,“ povidám, ,,proč by ináč dával svatební oznámení v práci na nástěnku? To je jasná pozvánka.“

     Tož sme jeli. Já a Pavel v mojem autě na místo určení do evangelického kostela v jednej malebnej dědině. Nabídl sem sa, že budu řídit, aby aspoň jeden z nás mohl pit také ty vítací štamprle. Pavel aj připravil přání v obálce obohacené pětistovků. Šak oba sme sa podepsali. A když sem chtěl přihodit já pětistovku, jé to bylo řečí, že prý su řidič a budu platit ledvá tak benzin. Inu, pravil sem: dobrá tedy, co sa týče financí, já sa nevnucuju.

     V autě Pavel spustil, že mu jeho rodina skoro aj zakázala jít na svajbu evangelíků, že prý bude hrůza, až sa to doví farníci. Vite, Pavel aj s rodinů sů katolíci. Oni si to nechcú moc znečistit tu svoju církev.

     A já, běžný křesťan, co nechodí do kostela, ani na žádné jiné katolické seance, mu povidám:

     ,,Jak to bylo v tom Novém zákoně, jak tam ten Petr nebo Pavel, už nevim kerý, měl vidění s tema štírama a hadama, jak mu padali na tu střechu a on jedl nečisté věci? Šak to enem Starý zákon jim to zakazoval. Pak to Boha hen navrchu přestalo bavit a napsal Nový zákon. Od té doby sa lidi možů stýkat s kým chcú, aj s takzvaně nečistýma.“

     A on mi řiká: ,,No šak jo.“

     ,,Akorát lidi to nechcú pochopit,“ povidám, ,,furt hledajů rozdíly a žijů ve Starém zákoně. Fanatici.“

     A on, katolík, mi povidá:

     ,,Ty mňa dycky tak nahlodáš s tema tvojima kecama.“

 

     Dojeli sme na místo. Malebná vesnica v Hostýnských vrších. Svatebčané a všude veselí. Zmerčili sme tam další dva kolegy z práce, aniž bysme sa domlůvali, Jendu s Frantů Ono je to pěkné, když sů chlapi ve smečce. Tož sme utvořili smečku.

     Ženich Luboš stál na schodech kostela, škňúřil sa, lebo byl krásný den a slunéčko mu svítilo do tváře, a volal na všecky, ať sa přesunů dovnitřku. Lidí asi třicet, co sme tam stáli, a nikdo nešel. Učinil sem tedy krok.

     ,,Tož poďme, ne?! Šak to máme obílené přímo od ženicha!“

     Dál sa stálo.

     Řikám: ,,Tož chlapi, kurňa, já tam nepudu sám.“

     Pak sa z davu vynořila kerási roba, mladá, kolem čtyřiceti jí mohlo byt, lehké zelené šaty, dlůhé temné hebce vlnité vlasy, pohledná. Trošku lesana a zachránila mňa.

     ,,Prosimťa deme. Když sa k tomu nemajů, nekdo to musí začat.“

     A lidi jagdyž zahučá traktór, co veze siláž kravám a ony teprve tehdy zjistijů, že by sa měly hnůt, tož sa hnuli. No bodejť.  Měli keho následovat. Zelené šaty a červenů košulu. Jak prosté.

     V kostele bílo. Bílé stěny bez nejaké té přílišné okázalosti a bledě zelené lavice provrtané červotočem. Lidí už celkem asi sto, nuže, posedali sme.

     Já sem furt pokukoval po té čtyřicítce, že bych sa s ňů po obřadě aj dal do řeči.

     Pavel to ale zabil, pošeptal mi, že je to manželka farářa a že ju viděl v jakýchsi novinách. Oni ti evangelíci sa totiž možů brat jako normální lidi.

     Tak si řikám, no a co? Stejnak sa Pavlova teze nepotvrdila jako správná. Po obřadě ale tajemná lesana zmizela neznámo kam. Možná že spíš byla anděl anebo jen ženská, kerá ráda chodí na cizí svajby. Pravú farářovu ženu sme po složitých dedukcích vypátrali. Pavel sa cabl o celů délku vlasů, farářova manažerka byla holohlavá jak Šined Ou Konor.

     Čeho sem sa střežil byl Mendelsonův svatební pochod. Jakú radost sem měl, že ho nehráli! No už profláklina.

     Svajba krásná, já ubečený dojetím. Dlůho sem si tak hezky nezabečál. Šak ženich taky bečál. Umývali si pak s nevěstů nohy. To sem eště na svajbě neviděl. Farář vysvětlil, že to odkazuje na Ježíša, jak umýval nohy svým apoštolům. Já tam vidím vodu. Voda symbolicky očišťuje od hříchu, ale nám běžným křesťanům musí stačit enem víra. Šak Pámbíček taky jednů očistil celů zem obrovsků potopů. Slíbil ale, že nic tak velikého, co sa vody týče, už do budůcna neplánuje. To je úžasné zjištění, zvláště když do budůcna k očistě země plánuje oheň.

     Prstýnky, polibek, ano, ano, pohoda.

     Pak sa venku udělal štrůdl, družičky všem rozdaly hrstě sušených růžových okvětních plátků a házali sme. Fotograf to odfotil a kdosi drapl celů tu ošatku s růžovýma lístkama a vysypal ju ženichovi na hlavu. Jé, to bylo smíchu.

     Na svatební oběd sme samozřejmě nešli, to patřilo blízkému rodinnému kruhu. Ale dostal sem sa jednů na svatební hostinu omylem. Před pár lety po obřadě kamaráda Tomáša. Druhý kamoš, účastník Tomášovy svajby, Ruda, co byl pozvaný na oběd i se ženů a dětma, a to sem ani nevěděl, že sů pozvaní, mi po obřadě nabídl, že sa s něma možu svést, tož sem jel. No nezatahl mňa na ten oběd? A tož už sem tam byl a Ruda sa enem tlemil. Já bez menovky na stole, málem sem sa haňbů propadl. Zašel sem si tedy popovídat s ženichem:

     ,,Tome, moc sa ti omlůvám. Nemám tady byt.“

     ,,Juro, nevadí. Esis došel až sem, tož tady máš byt.“

     Vytlemený Ruda mňa pak usadil na židlu jeho syna, kerému sa protahli plavecké závody, a tajně mi oznámil, že sa s manželků rozvádí. Pak mi tu tajnů zprávu pověděla i ona. Není nic lepšího, než na svajbě řešit rozvod, eště k temu s obůma aktérama zároveň.

     Ale vraťme sa k Lubošovi. Jeho nová manažerka Ludmila uměla úžasně hrát na cimbál. A to už bylo hluboko večer po veselce. Cimbálovka vyhrávala, tančilo sa, pilo sa. Já teda moc nepiju, ale pit umim, jen co je pravda. Ono aby člověk vydržal, musí sa každá štamprla zapit čistů vodů. Pak možeš aj víno a pak zase vodu a na to štamprlu. Jak sa to poředí, vydržíš cokoliv. Enem pivo sa k temu nehodí, lebo chmel uspává.

     Kamoš Jencek tam aj sehnal číslo na tu cérku, s kerů tančil. Nevim, kde sů teď, možná si esemeskujů.

     Ale k Franckovi sa tam jedna měla. Terezka. Kurňa já sem aj myslel, že už sú spolu chvílu, že si ju tam dovédl. No neznali sa před tym vubec.

     Po jednom odmítnutí od jedné hen píšťalky, sem si to zamířil za nevěstů Ludmilků. To vám byla pařmenka. Svatební šaty sa enem otáčali. Její manžel Luboš zrovna hrál na basovů kytaru na pódiu, aj s kapelů. Nejaké klávesy tam eště měli, bubeníka, kytaristu. Luboš aj zpíval všecko možné, Nak nak nakenón hevns dór nebo Evanescenc. Různé věci. Šlo jim to, a to prý spolu hráli poprvé. Luboš si totiž pozval najlepší hudebníky z kraja. Muzikanti si rozumijů.

     Poté Francka ta jeho cérečka Terezka jaksi přestala bavit. Šikovná byla, drobná, italské rysy ve tváři, živá, nekdo by pravil, že až přeživělá. No jak sa na mňa nalepila, měl sem to bez práce. Což o to, ono je to příjemné, když sa na vás děvčica usmívá a vy na sobě cítíte všecky její měkké tělesné křivky. Ani o masáž sa po chvilce nebála říct. No kurňa, stačilo, abych si zašel na záchod. Šak víte, že já na akcích piju hodně vody. Vrátím sa, a ona už v klíně kehosi druhého. Ani to už nebyl Francek, ale Michal. Začal sem sa smát. Michal byl dobrý borec. On aj s Terezků vypadali, že sů spolu nejaků chvílu. No neznali sa před tym vubec.

     A toto byla, vážení, najhezčí svajba, na keré sem kdy byl.