Masters of Rock 2009

Anotace: Rok uběhl jako voda a je tu opět druhý červencový víkend a s ním již 7. ročník největší mezinárodní open-air hudební akce v Čechách – Masters of Rock. Na své třetí pouti do Vizovic jsem zažil mnoho (nejen hudebních) zážitků, o které se s vámi podělím...

PROLOG
Stává se už tradicí, mezi námi chudými studenty, že vstupenky kupujeme ihned s prvními zveřejněnými kapelami za co nejnižší ceny. Ani tento rok nebyl vyjímkou, a tak jsem ihned v prosinci 2008, po zveřejnění jmen jako Blind Guardian, In Extremo či Europe, objednával 5 lístků. Postupem času přibývalo mnoho dalších zvučných jmen a s nimi i další lidé do party. Opět Jura s Atletem, někdy v březnu i nováček Vašek a cca dva týdny před festem nakonec i další nováček Verča. Stejně jako vloni, i letos jsme se rozhodli jet už o den dříve (ve středu) a dát si sraz a pokec s dlouholetou kamarádkou Jančou.

DĚJ
Středa 8.7.2009
Budík nastavený na 9:30 z nedočkavosti vypínám. Budím se totiž už kolem osmé ráno a jsem celý natěšený na téměř týdenní pařbu. V klídku si sbalím svých pět švestek, ke kterým letos po roční odmlce přibaluji i stan. Mám ještě dost času do odjezdu v 11:15, a tak svou pouť zahajuji pivkem u ponku v hospodě. Na nádraží se poté setkávám s první částí bandy – nováčky Vaškem a Klárou a stálicí Ichem. Místní cápek švabach opět nezklamal a nedorazil, tudíž pojedeme jen 4. Vlak se nám tedy drobet prodražil – 224 Kč... Zabaleno máme samozřejmě také občerstvení v podobě 24 vychlazených braníků. Můžeme tedy konečně vyrazit. Ve vlaku se setkáváme s pátou částí naší bandy – nováčkem Verčou. V Kolíně přestoupíme na rychlík, který nás šokuje svou nenaplněnou kapacitou. Poprvé v historii sedíme v kupé!!! Cesta ubíhá, braník též. V Otrokovicích se přestoupí na osobáček (zážitek č.1 – poprvé v životě jedu slavnou žlutou Regionovou), abychom ve Zlíně mohli vystoupit a setkat se s Jančou. Nádražní hospodu z loňska letos měníme za luxusnější podnik, ve kterém doplňuje jak pivní tekutiny, tak nějaké zahřívače žaludku v podobě panáčků. Nesmí chybět ani jídlo... Poslední kulturní na dlouhou dobu. Během chvíle doráží i další, moravská, část bandy, a sice Juro a Atlet. Po cca 2 a půl hodinách příjemného posezení se loučíme s Jančou a pokračujeme za vydatného deště na přeplněnou čugálku, směr Vizovice. Po tradiční blátivé cestě podél kolejí přicházíme do stanového městečka, kde zabíráme naprosto úžasné místo. 15 metrů od pana Kozla, 20 metrů od nejčistší TOIky v areálu a také nedaleko od vchodu. Parádička. Po rozbití tábora poznávám „souseda“. Má vodku. Dobrou vodku. Jdeme navštívit pana Kozla. Pomalu se stmívá, my popíjíme kousek za kouskem a na celý kolektiv začíná pomalu doléhat únava. Postupně všichni odpadávají, až nakonec zůstávám jen s Atletem a Vaškem. Někdy kolem půlnoci se rozhodneme jít spát také...

Čtvrtek 9.7.2009
Je něco po šesté hodině ráno a někdo nám klepe se stanem. Jura, který včera zalehl jako první, nás vyhání ze spacáků na pivo. Kolektivně ho posíláme do prdele. Nakonec se probírám zhruba v půl osmé a jdu na Kozlárnu. Tam už vysedává Jura s Atletem. Přidávám se do kolektivního pití. Následující program je jasný. V 11 se otvírá areál. Po několika škopkách je konečně hodina do poledne, a tak si jdeme pro štempl. Naprosto nás šokuje gigantická fronta. Pár lidí se otočí a já s Jurou, Verčou a Vaškem na férovku předběhneme dobře 5000 lidí a jsme ihned na řadě... Necháme se okroužkovat, nabereme dárková CD a jdeme projít areál. Hrajeme golf, chutnáme příšernou plzeň. Před polednem už opět sedíme u Kozla. Pivníme, klobásujem, hrajeme karty a čekáme do tří hodin na první kapely. Atlet se poprvé ožírá do totálních sraček a jde spát.
15:00 ... první kapela, kterou jdeme navštívit, nese název BETHRAYER. Parta českých nadějí odehraje solidní, i když celkem krátké vystoupení. Po koncíku přichází řada na pivko a zpět do areálu.
16:50 ... další kapela patří už k místním tradicím. FLERET s Jarmilou Šulákovou zahrají naprosto skvělý setík folkových songů, řízlých rockovými melodiemi, prokládané typickými moravskými lidovkami v podání Jarmilky. Ta letos slavila 80. narozeniny a její vystoupení sklidilo takový úspěch, že se nám z toho nejstarší žijící aktivní rockerka rozplakala. V závěru nám dala několik rad do života, popřála nám mnoho zábavy a oficiálně tak zahájila Masters of Rock. Poté jí kytarový virtuoz Viktor Smolski z Rage předal puget s kyticí, vyšvihl pořádnou poklonu a Jarmilka nakonec nastavila ještě jednu písničku... Naprosto jedinečná atmosféra.
18:00 ... jsem donucen zůstat na VYPSANOU FIXU. Přesunujeme se ovšem na tribunu a šetříme síly na večer. Totálně sjetej Márdí neuvěřitelně špatně zpívá naprosto stupidní texty doprovázené ubohou hudbou a navíc prší. Moknou nám pláštěnky a já se celkem nudím. Jeden z nejotřesnějších zážitků na MORu má snad jediné pozitivum, a sice to, že frontman byl tak zkouřenej, až byl místy vtipnej...
19:30 ... přichází, pro mě, jeden z vrcholů festivalu. IN EXTREMO. Před dvěma lety mě tato kapela nadchla tak, že jsem si pořídil jak triko, tak originální DVD. Letos jsem se na ně těšil maximálně, ale když jsem se dozvěděl, že kapela hraje takhle brzo, nemohl jsem dělat nic jiného, nežli nadávat programovému managerovi. Kapela odehrála mnoho svých starých hitů, koncertu nechyběla atmosféra, pyrotechnické efekty, ani charismatický das letzte Einhorn. Také několik nových songů, zařazených do setlistu, se líbilo. Jediné mínusy jsou tak nezahrání Omnia Sol Temperat a odpolední čas koncertu. Přesto jsem nadmíru spokojen...
21:00 ... opět se přesouváme na tribunu a čekáme na další dnešní koncert. RAGE slaví 25 let. Speciální setlist, složený jak z novinek, tak nejstarších hitů, má také oživit několik hostů. Rage vidím již po několikáté a zdají se mi být pořád stejní. I tentokrát zahrají standardní vystoupení , které sice kdovíjak nenadchne, ale také neurazí. Někteří hosté jsou výbornými zpestřeními (třeba když se ke Smolskému přidal kytarista Grave Digger, nebo mně neznámá zpěvačka v luxusních šatech), naopak třeba „výpomoc“ zpěváka z In Extremo mi nepřišla jako nejlepší volba. Dvěma slovy – standardní koncert.
23:00 ... blíží se, pro mnoho fanoušků, vrchol festivalu. NIGHTWISH. Já je nemusel ani s Tarjou, natož s Anette. Shlédneme cca 4 songy naprosto zoufalé zpěvačky, které ani kapela moc nepomohla, a tak se jdeme do kempu na Kozla. Pro dnešek máme s hudbou utrum. Vašek a Verča jdou spát. Atlet se po druhé během dne ztřískal jako prase a usíná také. Já s Jurou ještě chvíli pivníkujeme a nakonec nás jak zima, tak únava, žene před druhou hodinou do spacáků...

Pátek 10.7.2009
Je zhruba půl sedmé a já se budím. Ležím ve spacáku a čekám, kdy přijde Jura, který slíbil, že mě vytáhne z pelechu... Nepřichází a tak v 7 vstávám sám. Dám si pivko a klobásu a sedím s jediným týpkem sám v hospodě. Po chvíli přichází Verča. A během několika dalších minut se postupně scházíme všichni. Pivníkujem, klobásujem. Rozhodujeme se jít projít tak druhou část areálu u vchodu od vlaku. Od minulých let se toho mnoho nezměnilo. Když už jsem na cestě, tak nakonec padne rozhodnutí, že se půjdeme podívat na starou známou Korsiku. Po celkem solidní štrece zadní cestou konečně přicházíme. Korsičan nás ihned poznává... Zhodnotíme rok, pokecáme, dáme si Kozlíka, pohoupem se na houpačce a kolem druhé hodiny vyrážíme do areálu na kapely.
15:00 ... mnou vybraní KEEP OF KALESIN nejen že mají cca 20 minut zpoždění, ale navíc se hudba většině nelíbí a tak to po 2 songách zatahujeme, abychom se o pár minut později vrátili.
15:55 ... letím do areálu akorát na čas a čeká nás nemilé překvapení. KREYSON začali cca o 3 minutky dříve a tak přicházíme o zhruba půlku prvního songu. Zabíráme „náš“ plácek v kotli a užíváme si Láďu Křížka. Luxusní koncert s výbornou atmosférou asi překonává moji, zhruba měsíc starou, návštěvu Kreysonů na Votvíráku. Na konci sklízí kapela obří potlesk ... Další kapelu, Death Angel půlka skupiny vynechává a naopak půlka na ní přichází z kempu. Já patřím k vynechávačům. Návštěvu další grupy – KATAKLYSM mi přerušuje akutní potřeba, a tak cca třetinu koncertu poslouchám z akustické TOIky. Na zbytek už nemá cenu chodit, a proto jdu na pivo nabrat sílu na nejnáročnější pasáž festivalu.
19:30 ... s koncem Kataklysm se přesouváme do areálu, abychom zabrali dobrá místa na lidi s pralesa – KORPIKLAANI. Ti přivezli novou desku s názvem Karkelo, která obsahuje hit Vodka. Ten a mnoho dalších zaznělo v průběhu jejich skvělého vystoupení. Začátek koncertu, který byl poznamenán deštěm většinu davu zchladil, aby naopak ve druhé půlce všichni skákali a pařili jako o život, ve snaze se zahřát. To navodilo úžasnou atmosféru, kterou vynikající show finských týpků jen podpořila. Rázem se z Korpiklaanů stal žhavý kandidát na post nejlepší kapely letošního Masters...
21:30 ... Po skončení show zůstáváme na místě, abychom nepřišli o flek na nejnaspeedovanější kapelu letošního festu – DRAGONFORCE. Tato kapela, mnoha fanoušky označována jako nejrychlejší kapela na světě, předvedla naprosto výborný koncert. Vynikající kytarová sóla, perfektní zpěvák, naprosto šílený klávesák a neuvěřitelně rychlý bubeník nám připravili úžasnou metalovou jízdu. S Václavem jsme naprosto nadšeni.
23:00 ... rychlé odběhnutí pro občerstvení a rychle zase zpátky do kotle. Monstrózní kulisy, zatím největší na tomto ročníku, nás připravují na vynikající zážitek. Po chvíli už nastupuje Tobby „teplouš“ Sammet a jeho kumpáni z EDGUY. Tou dobou mě už začíná sužovat velká potřeba a zároveň příšerná bolest zad a nohou. Navíc mám půlku věcí mokrých... S první částí koncertu trošku bojuji, ale pak se dostanu do tempa, která už v závěru opadává. Edguy odehráli dobrý koncert, nabušený až po okraj hity, a proto mě o to víc mrzí mé indispozice a také to, že nezahráli Dragonfly!!! Totálně mrtví a znavení míříme do kempu. Všichni už dávno spí, Václav se jde napravit škopkem a já TOIkou. Chvíli po jedné ráno zaléháme...

Sobota 11.7.2009
Je sedm ráno a já se rozhodl navštívit sprchy. S Verčou tam dorážíme někdy před půl 8, když jsou fronty ještě relativně malé. Cca po 10 minutách jsme již na řadě. Totálně ledová sprcha mě probere jako nic jiného, a tak v 8 ráno směle sedím na netradičním místě u pana Kozla a popíjím pivko, pojídám klobásu. Kolem desáté přijíždí tradičně hovnooooooooooooocuc, a tak se stěhujeme o pár laviček vedle. Jeden chudák stále hledá svou kočku s prostřelenou hlavou a bez nohy, která dělá shyby na drátech vysokého napětí...
11:40 ... jdeme se podívat na jednu z mála neznámých kapelek. KISSIN DYNAMITE. Z tribuny poslechneme dva songy a poté všechny táhnu do kotle. Parta nedospělých němců válí jako svině. Rychlé, svižné a luxusní songy je radost poslouchat. Pro mě patrně největší překvapení festu! Poté se přesouváme opět na škopka, nějaké to fastfoodové jídelko (nejlepší žraso byla jednoznačně čína s rýží, naopak u masové směsi mi poprvé víc chutnala zelenina, jak maso...)
14:00 ... další grupa na řadě je brutální LEGION OF THE DAMNED. Tato holandská úderka nasadila od začátku svižné tempo a koncík se nám líbil. Klasický tribunový standart. Poté následovala opět občerstvovací pauzička.
16:45 ... další z mých vrcholů. Německá speedka AXXIS. Nehorázně mě naštvala drzost organizátorů, že pustili kapelu na plac o 10 minut dříve a já tak přišel o půlku intra. Naštěsti jsme se pak prodrali na dobrá místa a naprosto bezvadný koncert si užili. Zpěvák místy nestačil s dechem, a tak songy prokládal vtipnými vystoupeními s papírem češtiny, či s dnes již kultovní JOHANOU... Koncert se povedl, já se bavil a rozhodně se jednalo o nejvtipnější vystoupení na MORu. Ihned po koncertu letíme na zakoupenou exkurzi po areálu Rudolfa Jelínka. Postupně navštívíme historickou část, dozvíme se něco o vzniku, současnosti, možnostech pálení, druzích pálenky, o whisky atd... Navštívíme několik expozic, shlédneme zajímavý krátkometrážní snímek a vrcholem je poté ochutnávka švestkových alkoholických produktů. Vše pečlivě zaznamenáváme fotoaparátem. Prohlídka byla celkem zajímavá a rozhodně jí nelituji. Poté si jdeme pro jídlo a na škopek...
21:00 ... cpeme se do kotle na finskou legendu STRATOVARIUS. Ta přiváží nové album Polaris, z něhož taky zazní pár songů. Většina setlistu je naopak poskládána ze starých a osvědčených pecek. Začátek koncertu celkem dost pokazil zvukař, ostatně jako u mnoha dalších kapel, kdy se během prvních dvou songů ještě ladilo. Kotipelto se předvedl v dobré formě a i když to nemělo na vystoupení z roku 2007, pořád se jednalo o vynikající koncert.
23:00 ... po finech následoval můj absolutní vrchol. Hansi přivezl svou legendární kapelu BLIND GUARDIAN. Zpočátku mě mírně šokoval svým účesem a také první, špatně nazvučenou písní, kdy zpěv nebyl téměř slyšet. Pak už se ale vše obrátilo v dobré. Zazněly staré osvědčené pecky, nové mystické songy a taktéž naprosto úžasné Mirror Mirror a Valhala, kdy s Hansim notoval celý dav... Škoda snad jen, že Bard Song u nás zná tak málo lidí. Jinak, vystoupení skvělé, skladba songů též a já byl naprosto šťastný...
Po půl jedné táhneme do kempu, jsem opět bolavý, ale jdeme se napravit škopkem. Po chvíli přisednou celkem sympatičtí mladí lidé. Dáme se do řeči s jednou slečnou a začneme přikrmovat pivkama. Nakonec zkejsneme u pana Kozla do zhruba 3 hodin a pak jdeme spáti...

Neděle 12.7.2009
Je 7 ráno a já vstávám. U Kozla už tradičně Juro s Atletem. Dám si pivko. První. Druhý. Třetí. Začíná mi nebezpečně chutnat. Do oběda jsem již solidně střiženej a začínáme hrát mariáš. Postupně se vykašláváme na Interitus, Eluveite (tam šla Verča), Tleskač... Poté měníme hru. Mastíme sedmu. Začíná se panákovat. S Atletem jsme již příšerně zprasení. Ruším Heaven Shall Burn. Atlet jde chrápat. Ostatní se tak nějak točí a já do cca 10 večer sedím v hospodě. Mám několik drobných okýnek. Naprosto alkoholově zřízen se doplazím do areálu na EUROPE. Po minutě mě přepadne náhlá TOIpotřeba, a tak letím do hajzlměstečka. Z akustické TOIky poslechnu několik songů a poté se polomrtvý valím oddat smskování a spánku... Po Europe mě prý ještě vzbudí příchozí... Říkám...okýnka :D

Pondělí 13.7.2009
5:00 ... zvoní budík... Budíme se. Verča s Vaškem jsou evidentně aktivnější, ale nakonec vstávám taky. Pomalinku balíme. Naposledy navštívíme pana kozla na kofolu, pívo a párky. Dobalíme zbytky věcí a nakonec totálně zrasený stan. Na vlak je ještě chvíli čas, kupuji lístek... Cena mi decentně podlomí kolena... 330 kaček. Jedu totiž sám - platící. Ichu s Klárou, stejně jako Jura s Atletem odjeli už v noci... Čugálou se dokodrcáme do Otrokovic, kde jen tak tak stíháme Expres na Kolín. Ve vlaku chytneme téměř (a poté úplně) prázdné kupéčko. Nafoukneme kytaru a začne se hrát... Je sranda. Probíráme zážitky, prohlížíme fotky, kecáme, zpíváme, nic mě nebolí, teplota akorát... Zkrátka a dobře ideální cesta. V Kolíně si počkáme cca 40 minut na zpožděný osobák a hurá domů

EPILOG
Jsem doma. Naprosto nadšen ze základních lidských potřeb, činností a vymožeností. Po téměř 6 dnech normální záchod, vana, jídlo, gauč, počítač... Na druhou stranu jsem ale zklamaný. Skončil bombastický festival plný skvělých kapel, nových zážitků, spousty srandy. Viděl jsem staré přátele, poznal nové. Vracím se do reality štípáním dřeva a poté „jistým“ nočním tahem beze spánku (a chlastu)... Uplynul den. Nahrál jsem fotky na net, setřídil vzpomínky a napsal tudle sračku... Tím pro mě končí Masters of Rock 2009. Nashledanou opět za rok, druhý víkend v červenci, ve Vizovicích na osmém ročníku božího festivalu... Ročník 2009 je mrtvý, ať žije ročník 2010!!!!

KLADY
+výrazné zlepšení po organizační stránce (poměrně mnoho toiek a docela slušných, zlepšení chování u ochranky, zkvalitnění úklidu...)
+počasí (nebyl takový pařák jako vloni či předloni a zároveň tolik nepršelo jako vloni)
+atmosféra (jak u kapel, tak u lidí ... a to jak pod podiem v kotli, tak třeba u pana kozla)
+obří výběr piva, suvenýrů, atrakcí, jídla...
+pan Kozel
+vynikající kapely

ZÁPORY
-u několika kapel špatné nazvučení
-vysoké ceny v areálu (příklad – 25 dkg hnusných a polostudených halušek za 70 Kč)
-celkové náklady se u mě letos vyšplhali na 3800 Kč...