DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby

DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby

Kapitola 3



[ Vindeby, 16:04 ]


Krátce po čtvrté dorazil modrý Passat do Vindeby. Patolog doktor Brotter byl zrovna nakloněn nad otevřeným hrudníkem, když detektiv Kjelsson vstoupil do jeho království.

„Ani jsem nečekal, že vás tu uvidím, detektive,“ poznamenal doktor Brotter s jemným sarkasmem na jazyku.
„Neumřel jsem.“
„Slyšel jsem. Seržant byl dobrej chlap.“
„Co jste zjistil?“
„Oběť se jmenuje Eva…“
„…Bargen!“ vyhrkl jsem.
„Předbíháte, detektive! Eva Jansen.“
„Kdo je to?“
„Netuším. Není odsud.“
„Znáte všechny místní?“
„Ne, to neznám, ale podle dokladů, které měla u sebe, jsem zjistil, že se jmenuje Eva Lola Jansen, narozena 14.8. 1990, Odense. Bytem v Odense.“
„Kde se tady vzala, holka nešťastná.“
„Všiml jsem si, že jí chybí kus vlasů,“ ukázal. „Je to jen pruh, skoro jako by chtěl pachatel mít vzpomínku na tu dívku.“
„Uškrcená stejným způsobem?“
„Ano i ne.“
„Cože?“
„Byla uškrcena, ale pohmožděniny jsou výrazné a podle velikosti bych si dovolil tvrdit, že to udělal muž.“
„Takže to není náš člověk.“
„Co když, jenom změnil způsob?“
„Doktore, co jste zjistil u těch dvou prvních mrtvol? Řekněte mi všechno.“
„Vy jste nečetl zprávu?!“
„Zkuste si vzpomenout, jestli na nich nebylo nic zvláštního, co jste neuvedl do zprávy.“
„Děláte si legraci?“
„Ne.“
„Zvláštní byl jen způsob provedení. Není možné, aby oba obratle byly rozdrcené bez použití větší síly.“
„Co nějaké známky vniknutí jiných předmětů, jehly, nebo řezné rány.“
„O co vám přesně jde, detektive?“
„Myslím si, že oběť byla omámená, a potom na ní někdo provedl jakousi nám neznámou techniku a rozdrtil ji obratle.“
„Žádné stopy po jehle, ani vdechnutí omamného prostředku, nebylo zjištěno,“ odvětil doktor.
„Tak to je opravdu záhada.“
„Vlastně, každá z těch obětí měla tetování, takže jsem nepředpokládal, že by to mělo mít nějakou souvislost.“
„Jaké to bylo tetování?“
„Ve spisu jsou fotky.“
„Nejsou.“
„Nejsou?!“ udivil se doktor. „Fotil jsem je.“
„Víte, co to znamená, doktore?“
„A-ano. Zřejmě asi ano.“
„To znamená, že pachatel je někdo z oddělení nebo s pachatelem spolupracuje.“
„To by vysvětlovalo, že mrtvoly zmizely.“
„To vysvětluje jen to, jak zmizely, ale ne proč.“
„Chápu,“ pokynul Brotter a nadzvedl paži mrtvé. „Tady...,“ houkl na Kjelssona.
„Co je?“
„Má tu také tetování.“
„A co je to za obrázek?“
„Je to symbol.“
„Symbol.“
„Je to podobné runě.“
„A jsou to podobné symboly jako na těch dvou předcházejících obětech?“
„Myslím, že ano. Mohu to zjistit. Mám kopii fotek prvních dvou obětí v počítači.“
„Dobře, byl bych rád, kdybyste to porovnal.“
„Udělám to,“ kývl Brotter a došel si pro foťák, aby mohl vyfotit tento symbol.

Dssst!

Otevřely se dveře od výtahu a do místnosti vjel policista, který přivezl mrtvolu seržanta Nyströma.

„Budete u pitvy?“ zareagoval okamžitě Brotter.
„Ovšem, chci vědět, co je to za zbraň,“ odvětil jsem.
„Rozumím,“ kývl Brotter a udělal si pár fotek mrtvé ženy. Poté jí přikryl.
„Tuhle musíme uhlídat, aby nám ji zase někdo neukradl,“ dodal Kjelsson s jemným sarkasmem na jazyku.
„Chápu,“ ozval se obtloustlý patolog a vyrazil k mrtvému policistovi.

Po rychlém ohledání zkonstatoval, že smrt nastala okamžitě.

„Tak přesnou střelnou ránu do srdce jsem už dlouho neviděl,“ pronesl a skalpelem rozřízl místo kolem srdce.

Poté si vzal kleště, kterými rozevřel ránu.

Křup!

Žebra popraskala. Cesta k srdci, kde byla schovaná kulka, byla volná. Odložil kleště a vzal si znovu skalpel.

Bžuk!

Skalpel pronikl měkkou tkání a zastavil se až na kosti.

„Je tam kulka?“ zeptal se Kjelsson.
„Samozřejmě, že tam je,“ odvětil Brotter a vedl další řez podél.

Poté vytáhl malými leštičkami poničenou kulku a položil ji na chirurgickou misku.

„Mohu?!“ vyhrkl Kjelsson a už se po ní natahoval.
„Nejdříve ji opláchnu, pak si ji budete moci odnést, detektive,“ zareagoval patolog a zakroutil hlavou.

Zřejmě si myslel něco o trpělivosti, pomyslel si Kjelsson.

Doktor kulku opláchl a vložil ji Kjelssonovi do připraveného igelitového pytlíčku.

„Díky, dám jí na rozbor,“ řekl detektiv.
„Ovšem. Druhé patro,“ dodal Brotter a zabodl znovu skalpel do mrtvého těla.

Bžuk!

Jakmile skalpel pronikl měkkou tkání, vedl patolog dlouhý řez přes břicho.

„Potřebujete, ještě něco?“ zeptal se.
„Ne, nashle,“ odvětil Kjelsson a zmizel ve výtahu.


* * *

Výtah se zastavil ve druhém patře. Detektiv Kjelsson vystoupil a zamířil k prvním dveřím s nápisem Analyse.

Ťuk, ťuk!

Zaklepal a vstoupil dovnitř. Nečekal na odezvu z druhé strany.

„Jsem detektiv Kjelsson, potřeboval bych zjistit z jaké zbraně je tato kulka,“ pronesl a podal pytlíček prvnímu muži, který seděl u stolu.
„Vyplňte si žádost, detektive,“ ohradil se muž v civilu.
„Dobře, zavolám, kapitánovi Sorensenovi,“ odsekl Kjelsson a sáhl do kapsy pro telefon.
„Ukažte!“ sykl a natáhl ruku.

Kjelsson mu podal igelitový sáček s kulkou a opřel se o stůl.

„Jako hned?!“ vyhrkl analytik.
„Ano, ta kulka zabila Nyströma!“
„Cože?!“ vyprskl druhý z analytiků a šťouchl do svého kolegy. „Jo, tak to musíme udělat přednostně, Johane.“
„Kdybyste to řekl hned, detektive...,“ podíval se Johan na Kjelssona.
„...už to víte,“ šeptl detektiv.

Trvalo to skoro dvacet minut, než se Johan otočil k detektivovi a řekl. „Zvláštní kulka.“
„Znáte tu zbraň?“
„Ráže skoro 12 mm. Vůbec se divím, že se zastavila v těle.“
„Zřejmě jí zastavila kost.“
„To je možné,“ přitakal Johan.
„Takže, víte něco?“
„Udělám si fotku a porovnám ji v databázi. Ale řekl bych, že nás stopy zavedou na východ Evropy,“ odpověděl a vyfotil si ji svým telefonem.

Poté fotku poslal do počítače a nastavil vyhledávání.


* * *

Rovných patnáct minut trvalo, než se na obrazovce objevila zbraň, ze které je tato kulka.

„Gepard...,“ promluvil Kjelsson. „Co to je?“
„Zde je to napsané. Maďarská snajperka,“ odvětil Johan.
„Mohl jí zde střelec koupit?“ zeptal se Kjelsson.
„To zřejmě, ano, viď, Karle?“ podíval se Johan na svého kolegu.
„Znáte nějaké překupníky s takovými zbraněmi?“
„Ve Vindeby nikdo takový není.“
„A kde?“
„Jednoho znám ve Svenborgu,“ ozval se Karl.
„Jméno?“
„Rolan Kistro.“
„Zítra ho sbalíme,“ špitl Kjelsson.
„Tak to si nejsem jistej, jestli se vám to povede, detektive,“ poznamenal Karl.
„Proč?“
„Ten člověk je jako krysa. Dobře schovanej!“
„Tak ho vylákáme.“
„Zkusíme našeho informátora,“ navrhl Johan.
„Udělejte to, díky,“ řekl Kjelsson a odešel.

Johan se podíval na Karla. Ten jen pokrčil rameny.


* * *

Kjelsson se vydal ke svému vozu, podíval se na hodinky, a když zjistil, že už je skoro sedm večer, rozhodl se odjet do hotelu.

Zítra je také den, pomyslel si. Sám večer v cizím městě bych stejně už nic nevyřešil.


















Kapitola 4



[ Vindeby, 09:04, 21. února 2018 ]


Ráno se detektiv Kjelsson stavil ve Vindeby na snídani v Café Bistru. Posadil se k oknu. Objednal si kávu, džus a snídani v anglickém stylu. Toustový chléb, slaninu a vajíčka. Nakrájené rajčátka a opečené žampiony.

„Budete si přát ještě něco?“ zeptala se sympatická obsluha, když přinesla tác s kávou, džusem a jídlem.

Dlouhovlasá blondýna s výrazným tetováním na vnitřní straně spodní částí paže.

„Zajímavé tetování,“ zareagoval Kjelsson.
„Keltský symbol moudrosti,“ odvětila.
„Hm,“ pokynul hlavou a vytáhl peněženku. „Zaplatím, abych potom mohl rovnou jít.“

Blondýnka se usmála a podala mu účet. Kjelsson zaplatil a servírka odešla. Vrátil peněženku do kapsy a pustil se do jídla. Najedl se a spláchl to džusem. Kávu se nechal až na samotný závěr.


* * *

Opouštěl místní bistro, když zahlédl ženu v bílém kabátu a červeném kulichu s velkou bambulí. Zaujala ho. Došel k autu, ale pak si všiml, že vstoupila do dřevěných dveří, nad kterými byl nápis Antikvariat.

Neznám to tady, možná by mi mohla poznat zdejší poměry, pomyslel si a vyrazil za ní.

Zastavil se přede dveřmi. Na chvíli zaváhal, ale nakonec vstoupil.

Cink!

Při vstupu dovnitř, dveře strčily do malého zvonečku.

„Dobrý den,“ ozval se ženský hlas, který vykoukl za rohem.
„Dobrý den,“ pozdravil a začal se rozhlížet kolem.
„Hledáte něco konkrétního?“ zeptala se.

Prodavačka měla krásný úsměv a její krátký sestřih jí vážně slušel.

„Nepřišel jsem ještě někdo přede mnou?“ zeptal se.
„Ano.“
„A kdo?“ zeptal se a snažil se být nenápadný.
„Přece já,“ odpověděla a usmála se.

Páni, to je ona?

„Promiňte, je to trapné,“ spustil a chtěl se omluvit, ale žena k němu přistoupila.
„Nejste zdejší,“ pronesla.

Jako by to snad věděla, prolétlo mu hlavou.

„Ne.“
„Je to poznat, takže se nemusíte cítit trapně,“ řekla jako by netušila, proč jsem tady.

A proč jsem tady? Přece kvůli ní. Líbila se mi.

„Hledáte nějakou specifickou knihu?“ zeptala se a ukázala na stojany, kde byly vystavené knihy ve velmi starých vazbách.
„Vlastně ano,“ řekl Kjelsson a popsal jí symboly, které se našly na těle obětí.

S tím by mi mohla pomoci, možná, pomyslel si.

„Kde jste je viděl?“
„Víte, co jsou to za znaky?“ snažil se zamluvit její otázku.
„Mohou to být runy,“ odpověděla.

Vyzná se.

„Když vám nakreslím, jednu takovou runu, řeknete mi k tomu více?“ zeptal se a už vytahoval tužku.
„Jistě,“ usmála se a vytáhla kus papíru.
„Jsem Lana Rokks,“ představila se.
„Detektiv Kjelsson,“ vyhrkl automaticky.
„Ach, tak. Už rozumím,“ uchechtla se.
„Omlouvám se, ale nechtěl jsem vás vystrašit...“
„…vypadám na to, že se bojím?“ pousmála se.

Ta ženská má za ušima.

„Zkusím nakreslit ten symbol,“ ozval se a pokusil se nakreslit symbol, který měla třetí oběť jako tetování.

Po chvilce bylo hotovo. Lana vzala papír do ruky a pak se podívala Kjelssonovi do očí.

„Už to víte?!“ vyhrkl.
„Nedočkavý, že?!“
„Máte na všechno vždycky odpověď?“
„Ne,“ usmála se a ukázala prstem na symbol. „Jestli nespěcháte, porovnala bych to s ostatními runami.“
„Takže je to runa?“
„Ano, je to runa, ale není typická jako vikinské runy.“
„Přesně, jak jste řekla. Není typická.“

Jen pokrčila rameny a odešla k regálu s tmavými knihami. Sáhla po jedné z nich a začala v ní listovat.

„Tady,“ ukázala prstem.

Naklonil se blíž, aby viděl. Nemohl však přejít její příjemnou květinovou vůni, která se mu dostala do nosu.

„Příjemná vůně,“ pronesl tiše.
„Děkuji,“ pozvedla obočí.

Skoro to vypadalo jako by projevila zájem. Nebudu předbíhat. Každý hezký pohled nemusí znamenat, abych očekával něco víc.

„Je to Rovas,“ šeptla.
„Aha.“
„Jsou to maďarské runy, staromaďarské písmo užívané v raném středověku.“
„Maďaři měli runy? Tak to jsem ani netušil.“
„Kde jste to našel napsané?“
„Nebylo to nikde napsané.“
„Ne?!“
„Oběť to měla vytetované na ruce.“
„Vážně?“
„Ale nemohu o tom mluvit.“
„Je to jedna z těch mrtvých žen?“

Takové zprávy se evidentně šíří velmi rychle, pomyslel si Kjelsson.

„Víte…“
„…nemůžete o tom mluvit, tomu rozumím,“ pousmála se a vrátila knihu s písmem zpátky.
„Děkuji, že to chápete.“

Přimhouřila oči a vrátila se k pultu.

Cink!

Zvoneček u dveří oznámil, že někdo přišel.

„Ještě se přijdu poradit,“ pronesl a s pozvednutím ruky odešel.
„Klidně se stavte,“ ozvala se a pak svůj pohled nasměrovala k muži, který vstoupil dovnitř.

Cink!

Zvoneček znovu zazvonil. Detektiv Kjelsson opustil Antikvariat.


* * *

Opět lehce sněžilo. Kjelsson si upravil límec, aby mu ten bílý poprašek nezapadal za krk.

„Byl jste včera v tom květinářství, že?“ zastavil ho mužský hlas, který patřil postaršímu muži.
„Znáte majitele toho obchodu?“
„Je to přistěhovalec,“ odvětil.

V jeho hlase bylo cítit jasné opovržení.

„Evropa je plná přistěhovalců,“ dodal Kjelsson.
„Já si myslím, že by měli žít tam, kde se narodili a nekazit svou kulturou jiné země.“

Velmi radikální postoj.

„Je to malé město, všichni se znáte, stěžoval si někdo na něj?“
„Ne, co já vím.“
„Tak proč vám vadí?“
„Dánsko Dánům,“ odvětil.
„Spíše zastávám názor Evropa Evropanům bez muslimského vlivu.“
„Černoši a arabové vůbec do Evropy nepatří. Nechápu, proč jim dáváme azyl, sami by nás nejraději ukamenovali. Roztahují se, vyžadují, abychom se podřizovali jejich náboženství. Dokonce si tu staví ty svoje modlitební boudy.“
„Možná je to jen o pochopení a toleranci,“ poznamenal Kjelsson.
„Sami pro nás nemají pochopení. Jenom nás využívají, vysávají náš sociální program. Tím nezůstává pro naše lidi. To vám připadá správné?“
„Chtějí začít nový život a někteří z nich nesouhlasí s radikálními myšlenkami svých krajanů.“
„Pane, vy se jich zastáváte!“
„Snažím se vám jen naznačit, že nemám jeden jednoznačný názor jako vy. Jsou samozřejmě mezi nimi skrytí teroristé. Jejich fanatismus nikdy nevymizí a budeme s nimi neustále bojovat…“
„…proto by měli zůstat doma. To říkám!“
„Máte pravdu v tom, že se v poslední době počet emigrantů zvýšil, ale tomu mi nezabráníme. Všechno to závisí na politicích, kteří stejně jako my, nejsou jednotní.“
„Mrzí mě, že to nevidí. Rozprodáváme zemi cizincům, za chvíli budeme pomocnou silou ve vlastní zemi a oni nám budou vládnout.“
„To je přehnané.“
„Myslíte?! Tak se podívejte, kdo vlastní některé továrny, podniky a kdo se jim uklání.“
„Myslím, že budu muset už jít,“ ozval se Kjelsson.

Myslím, že už je na čase tenhle rozhovor ukončit, je to nekonečné. A ten muž je proti emigrantům hodně zaujatý.

„Rozumím, nashle,“ odsekl a pokračoval dál po zasněženém chodníku.

Jako by se nic nestalo.


* * *

O půlhodiny později detektiv Kjelsson dorazil do místní márnice.

Vzzt!

Dveře od výtahu se otevřely. Doktor Brotter se otočil směrem, odkud se Kjelsson blížil.

„Vy, na to snad máte čuch,“ odsekl místo pozdravu.
„Taky vás rád vidím, doktore,“ pronesl Kjelsson jako by se znali už delší čas.

Brotter zakroutil hlavou a vrátil svůj pohled do monitoru svého počítače.

„Co tam hledáte?“
„Připravuji pitevním zprávu.“
„Zjistil jsem, co znamená to tetování.“
„Vážně?“
„Jsou to maďarské runy.“
„Detektive, běžte si dělat legraci z někoho jiného.“
„Myslím to úplně vážně.“

Doktor se otočil znovu k němu.

„Maďarské runy?“
„Ano.“
„Tak to slyším poprvé.“
„Ale je to takt.“
„Máte to ověřené?“
„Jistě,“ kývl a vzpomněl si na Lanu Rokss, která mu s tím ochotně pomohla.

Mohu jí věřit?

„Takže tu máme nějakého bláznivého Maďara, který střílí po lidech z maďarské odstřelovačky a teď to tetování s maďarskými runami. Co bude zítra? Maďarský guláš?!“ pousmál se Brotter.
„Jak víte z jaké zbraně ta kulka je?“
„Byl za mnou Jonas, řekl mi to,“ odvětil patolog.
„Aha.“
„Přesně tak – aha.“
„A s tím čuchem jste to myslel jak?“
„Renzo s kapitánem Sorensenem našli další oběť.“

V tu chvíli jako by do Kjelssona bodli.

„Proč o tom nevím?!“
„Mě se neptejte, já jsem jen patolog,“ pokrčil rameny a podíval se směrem ke kávovaru. „Dáte si kávu?“
„Ne, díky.“
„Já si dám, bude to dlouhý den.“
„Pro vás ano.“
„Jaký máte názor na přistěhovalce, kapitáne?“
„Je zvláštní, že jsem cestou sem potkal muže, který se pustil se mnu do řeči ve stejném otázce.“
„Asi je to problém, nemyslíte?“
„Každý případ je třeba individuálně prověřit.“
„Možná,“ sykl Brotter a vyrazil k místu, kde stál kávovar.

Kjelsson se mezitím posadil do křesla a čekal, až přivezou mrtvolu. Podivil se, že nevyslali koronera k místu činu. Zamyslel se, když…

Bum!

Rána přímo do hlavy srazila Kjelssona ze židle…
Autor Danny Jé, 07.04.2018
Přečteno 50x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (2)

Komentáře

Tak tohle nelze nenásledovat dalším dílem:)

13.09.2018 21:11:51 | Rebejahreagovat

bavilo mě to psát a vymýšlet--

14.09.2018 18:07:48 | Danny Jéreagovat

© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.2 | Facebook, Twitter