DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby

DETEKTIV KJELSSON - Symboly ve Vindeby

Kapitola 19



[ Vindeby, Bratenvej, 12:19, 1. března 2018 ]


Oba vozy dorazily na místo určení o půl hodiny později. Dům s poměrně velkou zahradou byl pokrytý bílou peřinou.

„V létě zde musí být krásně,“ podotkla Romstromová.

Rozhodně měla ráda přírodu.

„Vše v pořádku,“ pronesl policista, který vystoupil z vozu, které stálo vedle domu naproti.
„Kdyby se tady objevil, tento muž…,“ ukázal Kjelsson fotku Ulrika Bargena. „…nebojte se použít svou zbraň. Je opravdu nebezpečný.“
„A je zraněný, takže nebude váhat,“ doplnila Romstromová.
„Rozumím, kapitáne!“ zasalutoval policista a provedl obchůzku kolem domu.

Kjelsson mrknul na Romstromovou.

„Jdeme k autu!“
„Jasný,“ kývla a následovala ho.
„My jedeme zkontrolovat Eriku Torger, Brane.“
„Dobře, kapitáne.“

Vypadalo to, že si na velení kapitána Kjelssona rychle zvykl.


* * *

Modrý Passat opouštěl Bratenvej, když si Romstromová všimla podezřelého pohybu za posledním domem v této ulici. Vůz právě odbočoval na Bjernemarksvej.

„Kapitáne, tam!“ vyhrkla.
„Co se děje?!“ zareagoval Kjelsson a přibrzdil u krajnice.
„Myslím, že jsem někoho viděla.“
„Někoho?“
„Byl raněný.“
„Vážně máte tak dobré oči?“ pousmál se a chtěl zařadit rychlost, když do něho Romstromová strčila.
„Podívejte!“ ukázala směrem k domu s nízkým dřevěným plotem.

Kjelsson se ušklíbl, ale otočil se. Hned, jak uviděl belhajícího se muže v modré bundě, pochopil, že Romostromová měla pravdu.

„Je to on!“
„Neví o nás,“ dodala a připravila si zbraň.“
„Necháme tu auto a jdeme!“ zavelel Kjelsson a vyrazil z vozu.

Přeběhli s Romstromovou na druhou stranu silnice.

„Co si tím chce dokázat?“ pronesl Kjelsson šeptem.
„Asi chce dokončit své dílo pomsty.“
„Když už si myslím, že mě lidi nedokážou překvapit, tak se najde nějakej magor, který mě přesvědčí o tom, že lidi dokážou vždycky překvapit.“

Romstromová pokrčila jen rameny a ukázala rukou na zem. Byla to krev. Zřejmě patřila pronásledovanému.


* * *

Kjelsson pokynul hlavou a rozeběhl se. Mladá analytička Romstromová se přidala k němu. Nepočítali však s tím, že Ulrik Bargen už o nich ví. Jakmile se policisté přiblížili k dalšímu domu, přikrčil se za sloupek a vytáhl pistoly. Podíval se na zranění, kterému způsobil Kjelsson a zatnul zuby.

To mě nezastaví, pomyslel si.

Ukrytý za sloupkem čekal na okamžik překvapení. Když se objevil Kjelsson, zamířil a vystřelil. Ve stejném okamžiku se však před něho postavila Romstromová, která ho se snažila předběhnout.

Bang!

Zazněl výstřel a Romstromová dopadla na studenou zem.

„Romstromová!“ vykřikl Kjelsson a hledal střelce.


* * *

[ Vindeby, Bratenvej, ve stejný čas ]


Policista, který prováděl pochůzku, zpozorněl a pak doběhl ke svému vozu. Bran stal u svého. Setkali se pohledy.

„Slyšel jste to, seržante?“
„Jistě, strážníku!“
„Myslíte, že to je náš muž?“
„Jestli je tam Kjelsson, tak to rozhodně neskončí u jednoho výstřelu.“

Jako by měl Bran pravdu. Během vteřiny se ozval další výstřel.

Bang!


* * *

[ Vindeby, Tordenskjoldvej, o deset minut později ]


Střelec byl dobře ukrytý, ale Kjelsson si pamatoval, odkud výstřel vyšel, a proto tam provizorně vyslal několik ran.

Bang! Bang!

Omítka se odlomila a Ulrik Bargen uskočil dozadu. To byl okamžik, kdy se prozradil.

Bang! Bang!

Další výstřely směrované k němu, zasáhly modrou bundu. Dopadl na zem a z ruky mu vypadla jeho zbraň.

Uf!

Kjelsson se otočil k Romstromové a zahýbal s ní. Ležela, ale nereagovala. Nic.

„Do prdele!“ zalamentoval.

Sáhl jí na krk a nahmatal tep. Byl slabý, ale žije. Vytáhl telefon a zavolal Branovi.


*

„Brane…“
„…kapitáne, slyšeli jsme střelbu.“
„Pošli sanitku, Romstromová to schytala.“
„A ten parchant?“
„Dostal to, ale musím ho zkontrolovat.“
„Běžím za vámi,“
„Okej!“


*

Kjelsson zavěsil a vrátil telefon do kapsy.

„Vydrž, holka!“

Zvedl se a vyrazil za Ulrikem Bargenem.

„A teď jdu na tebe, ty parchante!“ pronesl a vyběhl na místo, kde mělo ležet jeho tělo.

Jaké však bylo překvapení, že tam žádné tělo nebylo. Ve sněhu byla spousta krve, což byl známka toho, že to opravdu dostal. Kjelsson vyrazil po krvavých stopách, která mířila k vodě.

Zase voda?

* * *

Zraněného Ulrika Bargena dohnal detektiv Kjelsson téměř 100 metrů před dlouhým dřeveným molem, kde kotvilo několik loděk.

Bang!

Další výstřel vyhnal z domů několik místních, kteří se stali svědky, jak detektiv Kjelsson dostal hledaného vraha na kolena.

„Tady to skončí!“ Kjelsson vyštěkl a byl připraven znovu použít svou zbraň.

Ulrik Bargen klečel na studené zemi. Podpíral se jedinou zdravou rukou a z úst mu vytékala krev.

„De-te-ktive, nic jste ne-po-chopil,“ vysoukal ze sebe a padl obličejem do sněhu.

Kjelsson k němu přistoupil. Volnou rukou se přesvědčil, jestli je mrtvý. Když nenahmatal tep, vrátil svou služební zbraň do pouzdra. Hned na to mu začal zvonit telefon.

„Někdo má šestý smysl?!“


*

„Slyším.“
„Volal mi Bran. Co se stalo?“ zeptal se Renzo.
„Pronásledovali jsme podezřelého Ulrika Bargena.“
„Jak jste na tom?“
„Romstromová to dostala, ale žije.“
„A vy?!“
„Dobrý.“
„Ulrik Bargen?“
„Je mrtvý.“
„Tak jsme ho dostali.“
„Ano, to dostali,“ sykl.
„Vycítil jsem náznak pochybnosti, kapitáne.“
„Vyšlete vůz do bytu Rity Bargenové.“
„Vždyť jste říkal, že vám udala svého bratra.“
„O to právě jde. Ona udala jeho a on řekl, že jsem nic nepochopil, to znamená, že se kryjí navzájem.“
„Sakra, takže nevíme, kdo ty holky zabil?!“
„Byla to zřejmě Rita a její bratr to po ní jen uklízel.“
„Jaký k tomu měla důvod?“
„Pomsta a hněv. Nyström jí odkopl a ona se sesypala. Začala vyhledávat ženy, které byly zamilované a z nenávisti jim chtěla vzít to, co nemá. O co přišla. O lásku.“
„Ale přece musí tušit, že tu odstřelovačku u ní můžeme najít?“
„Jestli jí propustili z vojenské vazby, tak je na útěku.“
„Sakra!“
„Pamatujete si, kde bydlí?“
„Na Vindeørevej.“
„Dobře, já zkusím zavolat plukovníkovi Skoldovi.“
„Jasný.“


*


Telefon utichl. Kjelsson ho vrátil do kapsy svého kabátu a vrátil se k Romstromové, u které už byli záchranáři.

„Díky,“ podíval se Kjelsson na Brana.
„Jsem rád, že jste ho dostal!“
„Ale neudělal to!“
„Cože?“
„Tím vrahem je jeho sestra.“
„Říkal jste, že…“
„…ano, vím. Obelhala mě. I když její příběh měl jisté mezery, uvěřil jsem, že to dělá její bratr.“
„Znamená ne to, že pojedeme do Svenborgu?“
„Já zavolám plukovníkovi Skoldovi a vy prohledáte molo, břeh. Musí tu být něco, proč se tady Ulrik Bargen objevil.“
„Nemohl mít hausbót?“
„Vidíte, Brane. Vy, jste hlavička,“ pochválil ho Kjelsson. „Podívejte se do databáze lodí a najděte tu jeho loď!“
„Hledáme něco konkrétního?“
„Tu snajperku. Buď jí má na své lodi on, nebo jí bude mít doma jeho sestra.“
„Rozumím,“ kývl Bran.

Kjelsson počkal, až záchranáři odvezou Romstromovou a poté vyrazil ke svému vozu.


*


„Tady kapitán Kjelsson.“
„Plukovník Skold.“
„Máme problém…“
„…myslím, že vy máte problém.“
„Já?“
„Rita Bargen se oběsila.“
„Cože?!“
„To byla i moje slova, když mi to nahlásili.“
„Jak se to mohlo stát?“
„Použila svůj opasek.“
„Měla ho u sebe?“
„Je to jen zadržovačka,“ dodal plukovník.

V ten moment si kapitán Kjelsson vzpomněl na Coru Assander, která také spáchala sebevraždu po mé návštěvě, i když se to ukázalo jako plánovaná vražda s úmyslem zastavit moje vyšetřování Amandy Richter.

„Proč by…“
„…proč by to dělala? Na to bych se měl zeptat já vás.“
„Řekla, že všechny ty vraždy ve Vindeby má na svědomí její bratr. Když jsem ho střelil, řekl mi, že jsem nic nepochopil…v kolik zemřela Rita?“
„Není to jedno?“
„Ne.“
„Asi před hodinou.“
„Znamená to, že věděla, že její bratr je střelený.“
„Co říkáte?“
„Měla bratra-dvojče. Dvojčata jsou velmi empatická a dokážou vycítit bolest druhého dvojčete. Chci říct, že věděla, že bratr je zraněný. A že jsem přišel na to, že mi lhala. Proto se rozhodla zemřít.“
„Detektive?“
„To je vše plukovníku, případ je uzavřen.“


*

„Halo, detektive, halo…“ plukovníkův hlas však zmizel ve chvíli, kdy detektiv Kjelsson ukončil hovor a vrátil telefon do kapsy.

Nemuselo to takhle skončit, prolétlo mu hlavou.

Bylo mu jí tak trochu líto, nedostala se do toho průseru úplně vlastní vinou. Všechno by bylo jiné, kdyby se na ní Nyström nevykašlal. Kdyby ten Estonec po ní nevyjel a kdyby muž, který se ukázal jako její otec, neobjevil ve městě. Všechno by mohlo být jiné, a to Kjelsson věděl.


* * *

Po chvilce se rozhodl jet do nemocnice, ale když přijel právě jí operovali. Sestra mu slíbila, že mu po operaci zavolá. Tak se vrátil do kanceláře.













Kapitola 20



[ Vindeby, policejní oddělení, 15:20, 1. března 2018 ]


Detektiv Kjelsson seděl u svého stolu a netrpělivě očekával telefonát z nemocnice, kam byla Romstromová odvezená.

Crr!

Konečně zazvonil telefon.


*

„Kjelsson.“
„Tady sestra Rickberová. Operace slečny Romstromové dopadla dobře. Odvezli ji na JIPku. Myslím, že zítra se na ní můžete přijít podívat.“
„Moc dekuji, sestři.“
„Prosím. Nashle.“
„Nashle.“


*


Kjelsson si oddechl. Zvedl se a vyrazil k automatu na kávu. Mezitím se v kanceláři objevil poručík Renzo a strážný Moeller.

„Jak jste to věděl, kapitáne?!“ zeptal se Renzo.
„Co myslíte?“
„Že tam najdeme tu snajperku.“
„I když její příběh měl jisté mezery, uvěřil jsem, že to dělá její bratr. Jakmile jsem dostal jejího bratra, došlo mi, že vrahem je jeho sestra a že po ní uklízel.“
„Víte, co jsme tam ještě našli?“
„Ne.“
„Umučeného Erika Ference.“
„Vidíte, na konec jsme našli i jeho,“ poznamenal Kjelsson.

Letmý náznak sarkasmu však nikdo nepostřehl.

„Romstromová je v pořádku,“ dodal a vrátil se na své místo.
„Takže to máme vyřešený,“ promluvil strážný Moeller.
„Jo, to máme.“
„A co bude…“

Poručík Renzo byl přerušen svým telefonem.


*

„Major Lunberg.“
„Renzo.“
„Za chvíli jsem u vás.“
„Dobře.“
„Jinak dobrá práce Vindeby.“
„Už to víte?“ podivil se Renzo a podíval se na Kjelssona.
„Chci mít do hodiny celé hlášení.“
„Rozumím“
„Tak zatím.“


*

Telefon zůstal němý.

„Major Lunberg,“ pronesl Renzo.
„Co je s ním?“ ozval se Kjelsson.
„Jede sem.“
„Hm.“
„Někoho tu má?“
„Jak někoho tu má?“
„Už ví, že jsme ten případ vyřešili.“
„Aha.“
„Řeknete jen AHA?!“
„A co jako? Snad si nemyslíte, že mu donáším já?!“
„To jsem neřekl, ale docela bych ocenil, kdybyste mi poslal hlášení, ať se všichni dozvíme, co se všechno stalo,“ odvětil a vykročil směrem do své kanceláře.

Kjelsson pokynul hlavou a posadil se ke svému stolu.


* * *

[ Vindeby, policejní oddělení, 16:02, 1. března 2018 ]


Krátce po čtvrté hodině dorazil velitel kriminálky Svenborg major Lunberg.


„Dobrý den, jste tu všichni?!“ zeptal se.
„Dobrý den,“ zaznělo téměř sborově.

Byli zde všichni. Poručík Renzo, Bran, Moeller, za balistiku Karl s Johanem a kapitán Kjelsson. Dvě asistentky Mara a Gita, které se starali o administrativu. Chyběl akorát ten nový analytik.

„Myslím, že chybí…“
„…je tu se mnou,“ přerušil Renza major Lunberg a ukročil stranou.

Do místnosti vstoupil muž v modré uniformě policejního kapitána. Čepici držel v ruce, takže každý hned poznal, že se jedná o toho nového analytika.

„Co to znamená, majore?“ zeptal se Renzo.

Zřejmě si přišel o svou židli, pomyslel si Kjelssom.

„To je váš nový velitel,“ odvětil Lunberg.
„Já myslel, že…,“ vyhrkl Renzo a podíval se na Kjelssona.
„Kapitáne, budete chtít převzít toto oddělení?“
„Ne,“ odpověděl pohotově Kjelsson.
„Vidíte, Renzo!“ pronesl Lunberg. „Z toho důvodu jsem se rozhodl, aby tohle oddělení vedl někdo nový. Někdo z jiného města.“
„Odkud jste kapitáne…“
„…mé skutečné jméno je Ole Frederiksen,“ představil se nový velitel kriminálky Vindeby. „Omlouvám se, že jsem k vám nebyl upřímný, ale bylo to pro dobro věci. Jako nováček mám možnost vidět, jak to tady funguje a co je třeba změnit.“
„Změnit?“ udivil se Renzo.
„Tohle si řeknete později,“ přerušil je major Lunberg. „Chci vidět hlášení, poručíku.“
„Později, nevím, jestli…“
„…máte ho v mailu a na stole,“ přerušil ho Kjelsson.
„Jak jste to tak rychle dokázal napsat?“
„Píšu si poznámky během vyšetřování.“
„To jako fakt?“
„Jistě.“
„Nechcete tu zůstat jako můj zástupce?“ vstoupil do toho kapitán Frederiksen a díval se na Kjelssona.

Ten jen pokrčil rameny. Možná předpokládal, že po tomto úspěchu mu major Lunberg nabídne jiné oddělení.

„S kapitánem máme jiné plány,“ promluvil Lunberg a pak se podíval na Renza. „Jak je na tom ta mladá Romstromová?“
„No, v pořádku,“ řekl nejistě Renzo.
„Aha. Nevíte?!“
„Romstromová prodělala operaci. Její stav je stabilizovaný. Leží na JIPu ve Svenborgu,“ pronesl Kjelsson.
„To jsem rád. Byla by jí škoda. Je nadějná,“ dodal Lunberg a otočil se k Frederiksenovi. „Je to vaše, kapitáne!“
„Díky, majore.“

Kapitán Frederiksen zasalutoval a počkal, až odejde.

„Všichni do kanceláře. Hned!“ řekl dost silným tónem, aby bylo hned od začátku jasné, že se morálka tohoto oddělení musí zvednout.

Kjelsson vykročil jako poslední.

„Vy, jděte, prosím za majorem Lunbergem. Čeká na vás ve svém voze,“ řekl Frederiksem a s pozvednutím své pravice se rozloučili.


* * *

Vůz majora Lunberga, speciální policejní limuzína značky Volvo opravdu čekala venku před budovou.

„Major na vás čeká uvnitř,“ ukázal řidič a otevřel dveře.

Kjelsson nakoukl dovnitř.

„No, pojďte, kapitáne,“ pobídl ho Lunberg.
„Je to jako v těch filmech,“ poznamenal s úsměvem na tváři.
„Ale já nejsem politik.“
„No, ale jste také velké zvíře.“
„Budu dělat, že jsem to neslyšel,“ pousmál se a nabídl Kjelssonovi něco k pití, když dosedl na koženou sedačku.

Řidič okamžitě zavřel dveře a sedl si na své místo.

„Co byste řekl místu velitele kriminálky v Aalborgu?“
„Proč ne zpátky do Vejle?“
„Chcete se vrátit kvůli tomu městu nebo kvůli lidem, se kterými jste pracoval?“
„Proč mám pocit, že máte své dlouhé prsty všude?!“
„Vraťme se k mé otázce.“
„Kvůli lidem, samozřejmě.“
„Vaši lidé byli po vašem suspendování převeleni na jiná oddělení. Neřeknu vám, kde, kdo, je, ale možná ve svém dalším působení si vytvoříte takový kolektiv, který vám bude vyhovovat.“
„Jak to myslíte?“
„V Aalborgu se otvírá nové oddělení kriminální policie Afdeling X – Oddělení X, a tohle oddělení bude řešit takové ty případy, jako jste měl tady, nebo ve Vejle.“
„Kolik lidí?“
„Čtyři.“
„Kdy začneme?“
„Tak berete?“
„Opravdu si mohu vybrat lidi, které chci?“
„Ano.“
„Chci Romstromovou.“
„Je dobrá, že jo?“
„Jo.“
„A dál?“
„Mikaelsena.“
„Řekl jsem, že vaši bývalý kolegové byli přeřazeni na jiná oddělení…“
„…jestli, kde je, rozhodně budete vědět, kam zavolat.“
„Kapitáne!“
„Majore?!“

Lunberg se vzápětí rozesmál.

„Chlape jeden, ale jsem rád, že mi vás Kodaň dovolila.“
„Vypadá to, že jsem v Kodani oblíbenej,“ pousmál se Kjelsson.

Byla to samozřejmě ironie, kterou Lunberg pochopil.

„Naštval jste pár vlivných lidí.“
„Dělal jsem jen svou práci.“
„Já vím, proto jste tady.“
„Děkuji.“
„Takže co, vezmete to místo v Aalborg?“
„Jo.“
„Bezva, tak vás mohu odvést do hotelu a zítra se stavte u mě pro veškerá pověření.“
„Rád bych se rozloučil.“
„To nechte na zítra. Teď si dáme spolu skleničku,“ pousmál se Lunberg a nabídl Kjelssonovi skleničku whisky.

Řidič se pomalu rozjel k hotelu Cythia, kde se oba muži rozloučili.


* * *

[ Svenborg, nemocnice, 10:14, 2. března 2018 ]


Tři hodiny před odletem se stavil detektiv Kjelsson na oddělení, kde se rozloučil se všemi. Poté odjel do nemocnice za Romstromovou, aby jí oznámil, že si ji vybral do svého týmu.

Co když nebude chtít? Zeptám se jí, a rozhodnutí bude samozřejmě na ní, pomyslel si,

Vstoupil do místnosti se dvěma bílými postelemi. Jedna byla prázdná, ale na druhé ležela pacientka se střelním zraněním Saffi Romstromová.

„Přišel jste se podívat na lazara, kapitáne?“ pronesla Romstromová s úsměvem na tváři.
„Líbí se mi ten vás úsměv,“ odvětil.
„Jestli jste přišel kvůli úsměvu, mohla jsem vám poslat sms.“
„Jsem rád, že je vám lépe.“
„Přišel jste se rozloučit?“
„Ano.“
„Slyšela jsem, že to nakonec udělala ta šílená ženská.“
„Jo.“
„Už nemáte pochybnosti?“
„Pamatujete si na naší třetí oběť Eva Lola Jansen z Odense.“
„Jo.“
„Jediná oběť, které chyběl pramen vlasů.“
„Jo.“
„Myslím, že na místě činu byl ještě někdo jiný, a ten si vzal ten pramen na památku.“
„Její milenec?“
„Nebo někdo, kdo jí měl rád. Ale to už nevyřešíme, protože za dvě hodiny odlétám.“
„A kam vlastně?“
„Do Aalborgu.“
„Ou, není to daleko?“
„Jo.“
„Ráda jsem s vámi spolupracovala.“
„To já také, proto mám pro vás nabídku.“
„Nabídku?“
„V Aalborgu se otvírá nové oddělení kriminální policie Afdeling X – Oddělení X, a tohle oddělení bude řešit takové ty případy, jako jsme měl třeba tady. Budeme čtyři a já si je mohu vybrat.“
„Jste v Kodani oblíben.“
„Právě naopak, ale mám výsledky, které s některými ztuhlými a konzervativními mozky dokážou pohnout.“
„Říkáte Aalborg?“
„Tak co, půjdete do toho se mnou?“
„Ano, ale nebude to zítra, ani za týden…“
„…počkám.“
Autor Danny Jé, 16.04.2018
Přečteno 53x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Rebejah
ikonka Komentáře (2)

Komentáře

Tak jsem to dočetla:) Konec byl super, takový otevřený: "... počkám...", to se mi líbí:) Většina lidí nemá otevřené konce ráda, jsem zjistila. Mně to nevadí

08.10.2018 20:39:47 | Rebejahreagovat

tak ono to má jen z části otevřený konec, jinak případ vyřešen, jen v každé knize jsou takové střípky, které odkazují na knihu před. Další kniha Black Onyx uzavírá některé otevřené věci z knih ostatních. Ale tak, aby to nenarušilo příběh té knihy...děkuji

09.10.2018 19:33:26 | Danny Jéreagovat

© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.3 | Facebook, Twitter