Srdce ženy 2 - Zločin?

Srdce ženy 2 - Zločin?

Král bledý vzteky povstal z křesla. Z nedalekého stanu se vyhrnuli tři rytíři, kteří zvedli nebohého zraněného a odnesli ho z kolbiště. Bérenique se dala do pláče. Králova sestra seděla jako by byla z mramoru a jen po očku se ujistila, že ji nešálil zrak a opravdu v brnění nebyl její manžel. Rytíř de Chann sám se objevil záhy, což vzbudilo jen vlnu udiveného šumu a nevraživých pohledů, které po něm někteří vrhali.

Seskočiv z oře, odhodil Angličan zbraně i přílbu a padl na kolena. „Veličenstvo, za nic nemohu!!“

Robin I. věděl, že ho nemůže obvinit, neboť zbraně obdržel na jeho hradě a jen stěží může odpovědnost nést za tento incident. Přesto se nemínil uklidnit, měl an něj vztek od samého začátku turnaje a hodlal mu to dát najevo. Proto pánovitě rozkázal, aby byl strážemi okamžitě Angličan odveden do síně hradu, kde si později promluví. Nato gestem přivolal svého švagra a sestru a zamířil do stanu za Juanem Rodrigézem.

Spočívaje na loži provizorním, jakým stan jen disponoval, těšil se z přítomnosti Bérenique, k níž i on city vroucné choval. Už neplakala, ale s tváří bílou jako stěna se ohlížela po felčarce Madame Xyllaie.

„Jsi mužem vzdělaným v mnoha věcech,“ obrátil se vladař k švagru svému, jsa sám typickým obrazem středověkého monarchy, neumě číst ni psát, neboť veškerý svůj čas v mládí věnoval sestře, obdivoval vzdělanost švagra svého a přítele. „Přežije?“

Mládenci věru postačil krátký pohled na zranění, i naklonil se ke králi. „Ne před paní Bérenique.“ Teprva když opustili stan, pravil: „Dřevec musel zasáhnout játra. Jestli jej nevytáhnou, umře na infekci, pakliže vytáhnou, pravděpodobně vykrvácí. Jeho šance nejsou valné.“

I vrátili se do stanu, kde panovník přikázal Madame Xyllaie, aby dřevec vytáhla a informovala ho o stavu španělského rytíře.

„Nu, a teď si pojďme popovídat s tím zpupným Angličanem!!“

 

„Své jméno vám neprozradím,“ odmítl hrdě Angličan, sedě s rukama založenýma na prsou proti králi. „Jeho Veličenstvo Jindřich VII. z rodu Tudorovců mi nenařídil, že se musím představovat každému, kdo se mě zeptá. Nemám důvod se vám zpovídat, nic jsem neprovedl!“

„To vás měla naučit matka,“ podotkl nedůtklivě rytíř de Chann, který se ani po dvou letech bytí královým švagrem nenaučil patřičnému vyjadřování u panovníkova dvora. „Vážený Angličanský lorde, nikdo vás z ničeho neobviňuje! Zatím. Jste tu jako čestný host mého krále. À propos – nemusíte mi své jméno říkat sám, pakliže se zeptám vašich rytířů, jistě se který nalezne, jenž mi jej ochotně poví namísto vás, o tom nepochybuji.“

„Leda byste je mučili,“ opáčil on a bez bázně se zpříma zadíval králi do očí. „A to si nemůžete dovolit, na to nemáte právo.“

Rytíř de Chann musil bohužel uznat, že ten Angličan dí pravdu. Navíc vyslýchat kohokoli právem útrpným jen proto, aby vyzradil něčí jméno, a teprve vyslýchat ho bez náležitého věrohodného obvinění, by bylo samo o sobě jak oficiálně nezákonné, tak co daleko hůře, nekřesťanské. Nemohli na toho Angličana vztáhnout ruku, a on to dobře věděl.

Z myšlenek vytrhlo jej tiché zaklepání. Na Robinův pokyn vstoupila princezna Dominique a nejistě se zastavila na prahu.

„Velmi se omlouvám, že ruším, můj vznešený bratře, avšak je nezbytné seznámit tě s naším zjištěním. Provedli zkoušku na dřevcích, čistě pro klid duše. Zbraň, kterou třímal v klání rytíř z Anglie, je tvrdší než by měla být a také než byl dřevec Rodrigézův.

Byla to sabotáž.“

 

Robin I. zuřil. „Pážata, rytíři, urozené dámy, ten dřevec mohl vyměnit kdokoliv!! Kdokoliv!!“

„Nu, alespoň už vidíte, že jsem věru nevinný,“ utrousil lhostejně Angličan. „Ostatně, proč bych taky zabíjel rytíře, kterého vidím poprvé v životě, že ano!“

„Juan Rodrigéz posud nezemřel,“ významně upozornil vladař.

„Nikdo vás z ničeho neobviňuje!“ uhodila pěstí do stolu princezna, které se rovněž Angličan ani jeho přístup k oné věci pranic nezamlouval.

Tu pojednou rytíř de Chann, sedě již hodnou chvíli mlčky v zadumání, trhnuv sebou a vyskočiv z místa, zvolal: „Ne! Ne, špatně! Vážení, my postupujeme úplně spatným směrem! Soustředíme se na Juana Rodrigéze jako na oběť, to však není správně.“

„Jakto?“ ohlédli se po něm udiveně ve svornosti král i Angličan. Jen Dominique se pousmála, protože pochopila, co mladík naznačuje. Proto zaň dokončila: „No jistě! Do chvíle, než si Rodrigéz sňal přílbu, všichni myslili, žes v brnění ty!“

„Takže chtěl někdo zabít tebe?“ vyhrkl zmateně Robin I.

„No jo, jenže cožpak by si rytíři nevšimli, že sedíš na tribuně a nebiješ se?“ znejistěla vzápětí dívka.

„Ne nezbytně,“ ujal se slova opět Robin, šťasten, že se aspoň v něčem vyzná lépe než jeho sestra.

„To je pravda,“ přitakal Angličan. Jeho původní zpupnost byla ta tam. „Když jste v klání, nesledujete okolí, existujete v tu chvíli jen vy, sok a hroty vašich dřevců.“

„Takže chcete říct, že chce někdo zavraždit Philippa?!“ vzkřikla Dominique. Odpovědí jí byly zachmuřené výrazy všech jejích tří společníků.

„A když se na to tak dívám zpátky,“ ponuře řekl anglický rytíř, „to přepadení v lese zjevně také nebylo samo sebou. Vždyť kolik bylo vás a kolik jich? Tak početnou loupežnickou bandu jsem jakživ neviděl.“

„To je šílené!“ uhodil rytíř pěstí do stolu. „Proč by mě chtěl někdo zabít? Nic jsem neudělal!!“

„Může být spousta důvodů,“ nesouhlasil král. „Dřív nikdo nevěděl, že jsi hrabě Francie, mohlo vyvolat zlost u lidí (tím spíše u šlechty), že obyčejný kmán pojal za choť mou sestru. Taky jsi Francouz, Britové (ostatně jistě jako každý národ) neradi zapomínají na křivdy, uvědom si, že ta zatracená válka s Francií jim skončila před padesáti lety,“ neopomněl upozornit, čímž si vysloužil Britův nelaskavý ukřivděný pohled.

„Vy máte nápady,“ vyvrátil rytíř oči v sloup. „Ano, Francie válku nakonec vyhrála, a že nám Angláni v bitvě u Kresčaku i v bitvách jiných předtím vyprášili kožich, to jako nic neznamená?!“ rozčiloval se.

„Pokud tě zajímá můj názor, já se domnívám, že teď už jdeš příliš do historie, Philippe,“ zavrtěla hlavou Dominique. „Bitva u Kresčaku, víš ty, kdy ta proběhla? V polovině čtrnáctého století, čtrnáctého!“

„A co má být? Zvítězili, zvítězili v několika bitvách, neprohráli všechno. Proč by si měli pamatovat porážku ve válce, ale ne vítězství v bitvě?!“

„Válka je významnější než bitva,“ odpověděl král. „Lidé jsou už takoví, že si neumějí vychutnat malé vítězství, protože oplakávají velkou prohru.“

„To ale polemizujeme o něčem, co se nejspíš nikdy nezmění, natož abychom tím mohli něco udělat my sami,“ upozornila princezna Dominique. „Raději se věnujme tomu, s čím můžeme něco udělat. Například tomu problému, že chce někdo zabít mého manžela.“

Na chvíli se odmlčela, aby se ujistila, že nikdo nic nenamítá, a po sléze vyrukovala s vlastní ideou: „Nenapadlo vás, že mu někdo může usilovat o život proto, že býval trubadúr?“

Následovalo ticho přerušené jedinkrát rytířovým hlubokým povzdechem, který jako by přímo interpretoval jeho opovržení nad touto hypotézou.

„Sire, vaše choť má pravdu,“ prolomil ticho hlas Brita. „Byl jste jedním z nejznámějších, nejvýjimečnějších, celá Evropa vás oslavovala, jistě jste měl mnoho konkurentů.“

„To je nesmysl!“ utrhl se na něj on. „Dávno jsem pověsil loutnu na hřebík!“

„Jistě, ale mohlo to přerůst v osobní nenávist!“ zvolal Brit, naprosto zaskočen a rozhořčen, frustrován nechápavostí svého společníka. „Pořád to zní víc logicky než ten šílený nápad, aby vás vraždili pro vaši národnost!“

„Tak dost!“ udeřil král mocně pěstí do stolu. „To už by myslím stačilo, bylo toho na nás všechny hodně. A to nás ještě čeká ta zatracená hostina, nejraději bych ji zrušil. To ovšem nemohu našim britským… přátelům učinit.“

Mladičkému rytíři neuniklo, s jakým zaváháním až ironií slovo „přátelé“ vyřkl.

„Nyní se dohodněme, že o tom, co se tady projednávalo, smlčíme. Milý švagře, ve své komnatě nalezneš loutnu, připrav se, neboť nás dnes večer doufám obšťastníš nejednou svou písní.“

Autor Rebejah, 10.03.2019
Přečteno 68x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (2)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

úchvatné :-)

10.03.2019 11:14:22 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Děkuji

10.03.2019 14:56:01 | Rebejahreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter