DETEKTIV KJELSSON - FRÍDDA

DETEKTIV KJELSSON - FRÍDDA

Kapitola 4



[ Aalborg, Oddělení X, 08:43, 24. října 2018 ]


Detektiv Kjelsson seděl za svým stolem, když do místnosti vstoupil patolog policie Aalborg doktor Klaas. Než se kapitán dostal ke slovu, objevil se ve dveřích major Admunsen.

„Tak, co pro nás máte, doktore?“ spustil major.

Doktor se zastavil u Kjelssonova stolu a spustil.

„Zde jsem přinesl nějaké fotky, abyste si je mohl dát na tu vaší tabuli,“ ukázal doktor na desky, které držel v ruce a pokračoval. „Muži jsou ve věku 34 až 38 let. Všichni tři zemřeli na vykrvácení. Vždy bodná rána z boku. První oběti zůstal v těle šíp. Řekl bych, že standartní sportovní výbava. Nic zvláštního. O to bude složitější najít toho, kdo si mohl tuto výbavu koupit. Co se týče zmrazení. Došlo k němu vždy po smrti.“

Jakmile domluvil, desky položil na stůl.

„A to malování na obličeji u první oběti?“ zeptala se Romstromová.
„Podle odebraného vzorku se jedná o druh profesionální barvy na obličej, jestli jste chtěla slyšet tohle,“ odvětil Klaas.
„Vrahem může být ta samá osoba,“ dodala.
„Pokud bych se díval na bodná zranění, tak ano,“ přidal se Kjelsson.
„Zatím neznáme jména obětí,“ ozval se Admunsen.
„Zatím.“
„Máme fotky, dostaneme je ven a uvidíme. Třeba, je někdo pozná,“ navrhla Romstromová.
„Kde začnem?“ zeptal se major.
„My určitě pojedeme do supermarketu Meny, podle strážníka Moldensena je tam velké mrazící zařízení,“ odvětil Kjelsson.
„A já předám Ingssenovi fotky, aby to přes media protlačil ven mezi lidi,“ navrhl Admunsen.
„Dobrý nápad, majore,“ uznale přitakal kapitán a pohlédl na Romstromovou.

Ta už byla netrpělivá.

„Pojedeme do tohoto supermarketu. Třeba najdeme nějakou stopu,“ dodal Kjelsson.


Major pokynul a s doktorem Klaasem opustili kancelář Oddělení X.


* * *

[ Supermarket Meny, 10:13 ]


Vůz kriminalistů dorazil na místo určení. Kjelsson zastavil u rampy. Tam vystoupili a po schodech se vydali k první dveřím. Zabouchali na ně a čekali.

„Přejete si?“ ozval se nevrlý muž v bílém plášti.
„Detektiv Kjelsson a to je moje kolegyně seržantka Romstromová,“ odvětil kapitán.
„Stalo se něco?“
„Rádi bychom zkontrolovali vaše mrazící zařízení.“
„To je vtip?“
„Připadá vám, že se směji?“
„Od kdy policie kontroluje chlaďáky?“
„Od té doby, co se po Aalborgu válejí zmrazené mrtvoly,“ vyhrkla Romstromová.
„Aha.“
„Je to teda možné?“
„Měli byste k tomu mít soudní příkaz, ale nevidím důvod, proč bych vám ty chlaďáky neukázal,“ řekl muž v plášti a ochotně pozval oba policisty dovnitř.

Muž provedl policisty širokou chodbou, kde se pohybovalo jen pět lidí. Dva jezdili s paletovými vozíky a ostatní skládali krabice do regálů.

„Sumermarket má tři velké chladicí boxy, kde skladujeme převážně maso a zeleninu,“ spustil muž v bílém plášti.
„Vy jste vedoucí?“ zeptal se Kjelsson.
„Ano. Mats Helkvar.“
„Kdo všechno zná kód?“ zeptal se kapitán, když dorazili k prvnímu chladicímu boxu a všiml si, že vstup byl na kód, který tam Mats Helkvar naťukal.
„Manažér prodejny, jeho zástupce, já a můj asistent.“
„Můžeme mluvit i s tím vaším asistentem?“
„Má dovolenou.“
„Jak dlouho?“
„Už týden. Proč se na to ptáte?“
„Předpokládáme, že vrah ty mrtvé skladoval nějakou dobu v chladícím zařízení, a jestli měl přístup k něčemu takovému…,“ ukázal Kjelsson na regály se zmraženými produkty.
„…potřeboval by vůz, kterým by je přivezl a odvezl,“ ozval se Helkvar.
„Samozřejmě,“ přikývla Romstromová.
„Existuje kniha výjezdů,“ řekl Helkvar.
„Chci tu knihu vidět,“ vstoupil do toho kapitán.
„Ukáži vám ji,“ řekl Helkvar.
„Co se tu děje?!“ zazněl silný hlas z druhé strany chodby.
„Je tu policie, pane,“ odvětil Helkvar a podíval se na kapitána. „To je manažer firmy pan Angras.“
„Proč?“ zaburácel nepříjemný baryton.
„V Aalborgu se našla tři mrtvá těla ve velmi zamrazeném stavu, tak obcházíme všechny objekty, kde by je mohl pachatel schovat,“ odpověděl Kjelsson.
„U nás? To není možné!“ odsekl manažer. „Každý druhý den je příjem zboží a každý pátý den se provádí kontrola chladícího zařízení.“
„A kontroly provádíte vy?“ zeptal se kapitán.
„Já nebo můj zástupce Lars Edwarsen a tady vedoucí skladu pan Helkvar,“ odvětil manažer.
„Je zde Lars Edwarsen?“
„Je na služební cestě ve Vilborgu.“
„Kdo se stará o logistiku?“ zeptala se Romstromová.
„Já,“ ozval se Helkvar.
„Dobře, podíváme se do té knihy,“ řekl Kjelsson a vyrazil ke kanceláři vedoucího skladu.
„Já se s vámi rozloučím tady,“ pronesl manažer supermarketu Angras a odešel pryč.
„Docela bručoun,“ podotkla seržantka.
„Jo, to on je,“ dodal Helkvar a doprovodil policisty do své malé kanceláře.

Vedoucí skladu sáhl do do šuplíku svého stolu a vytáhl sešit se zelenými deskami.

„To je ta kniha?“ zeptal se kapitán.
„Ano.“
„Vypadá to jako sešit.“
„Na vzhledu přece nezáleží,“ dodal Helkvar a otevřel sešit na padesáté čtvrté stránce.

Kapitán pokynul hlavou a podíval se na 25-26. října.

„Tady,“ ukázal Kjelsson prstem na inkriminované dny.
„Kamion z Vilborgu,“ pronesl Helkvar.
„Co přivezl?“
„U toho jsem nebyl, ale podle evidenční knihy…,“ odvětil vedoucí skladu a znovu sáhl do šuplíku.

Vytáhl další sešit s modrými deskami, kde byl nalepený dodák.

„Používáte počítače?“ zeptala se Romstromová.
„Jistě, ale máme vše i papírově. Jako ten dodák,“ ukázal Helkvar.
„Kdo ho příjímal?“
„Podepsaný je pan Edwardsen.“
„Aha.“
„Kamion přijede, vyloží se náklad, který se naveze do skladu a sklad se zavře. To je celé. Druhý den se rozveze do určených sekcí,“ řekl vedoucí skladu, jak to funguje.
„Kamion přijel 25. Října v 8 hodin večer.“
„Někdy přijede večer, ale víme o tom a pan Angras zavolá mě nebo panu Edwarsenovi,“ dodal Helkvar.
„Dobře,“ pokynul Kjelsson a podíval se na Romstromovou.

Pozvedla obočí. Přemýšlela.

Kdyby chtěl někdo použít chladicí boxy, aby ukryl mrtvá těla, udělat to mohl. Je to však neprůkazné a musel by ho někdo chytit za ruku. Jsou zde tři možní podezřelí, pokud by se našla nějaká indicie, že těla byla uchována zde. První chladicí box byl však čistý a uklizený. Nic nenasvědčuje tomu, že zde byly těla uchovávaná.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se kapitán, když si všiml jejího zadumaného výrazu v obličeji.
„Museli bychom to prohledat velmi důkladně, ale to by znamenalo snížit teplotu a tím poškodit zboží, to si však nikdo neriskne, když máme jen domněnku, že zde mohlo dojít ke zločinu,“ odvětila.
„To máš pravdu,“ kývl a vrátil knihu výjezdů vedoucímu skladu.

Jejich pohledy se setkaly.

„Skončili jsme,“ dodal Kjelsson a opustil se seržantkou kancelář vedoucího skladu.
„Děkujeme,“ zaznělo zvenčí. „Ven trefíme sami.“

Hm! Dobře, pomyslel si Mats Helkvar a vrátil obě knihy do šuplíku svého stolu.


* * *

Kapitán se zastavil u vozu a podíval se na Romstromovou s úmyslem něco říct. Nakonec jen kývl hlavou do strany a posadil se na místo spolujezdce.

„Řídím já, super!“ zvolala nadšeně seržantka a sedla si za volant.

Kjelsson chvíli mlčel, ale když se auto rozjelo, rozpovídal se.

„Vrátíme se zpátky do kanceláře a pokusíme se zjistit kolik je tady supermarketů s takovými chladícími agregáty. Určitě jich je víc, a nebude snadné najít, kde byla ta těla uložená.“
„Pokusím zjistit více o té barvě,“ poznamenala Romstromová.
„Klaas říkal, že je to standartní umělecká barva na obličej,“ dodal kapitán.
„Za pokus to stojí. Někde se ta barva musí prodávat,“ nevzdávala se myšlenky, že je to mohlo zavést k první oběti.
„Přemýšlím nad motivem, který našeho pachatele vedl k takové teatrální vraždě.“
„S čím si můžeme být jistí, že na to nebyl sám. Přece nemohl rozvést během tak krátké doby tři mrtvoly.“
„Myslíš, že nemohl?“ podivil se kapitán a podrbal se na tváři.

Jeho zamyšlený výraz hovořil za vše. Ačkoliv neměl ještě žádný profil pachatele, nesouhlasil se seržantkou, že by vrah musel mít spolupachatele.

„Evidentně na to máš jiný názor,“ špitla.

Kjelsson jen pokrčil rameny a svůj pohled věnoval autobusu, který právě vyjížděl ze stanoviště. SUV přibrzdilo a dalo přednost vyjíždějícímu veřejnému dopravnímu prostředku.














Kapitola 5



[ Mølleparkvej, 18:55 ]


Zdravotní sestra Frídda Skassenová stála u cesty, když vedle ní zastavil vůz stříbrné barvy s norskou poznávací značkou.

„Dobrý večer,“ pozdravil muž a usmál se.
„Přijel jste,“ poznamenala.
„Přišla jste,“ dodal.

Pokrčila rameny a na tváři se jí objevil úsměv.

„Nastoupíte si?“ zeptal se.
„Jistě,“ kývla a nebojácně si sedla do sametového potahu.

Hm.

Prolétlo uvnitř.

Zřejmě si pochvaluje měkký potah, pomyslel si řidič stříbrného Audi.

„Jsem Frídda,“ představila se.
„Olof, ale to už víte.“

Frídda se jen pousmála. Přetáhla si bezpečnostní pás přes sebe a uvelebila se v sedačce. Doktor Balgasson zařadil rychlost, vozidlo se rozjelo a vyrazilo na hlavní třídu směrem do centra.

„Předpokládám, že se stavíme v restauraci,“ pronesl s pohledem na Fríddu.
„Předpokládá se, že rande začíná v kavárně nebo v restauraci a poté skončí v hotelovém pokoji. Vše je ukončeno sexem,“ poznamenala.

Výraz její tváře byl neměný. Takže v první chvíli Balgasson nevěděl, jestli to bylo myšleno z legrace nebo vážně.

„Vybereme tedy kavárnu nebo restauraci?“ zeptal se, aby neztratil tvář.
„Co hotel?!“

Její návrh byl okamžitě přijat.

„Ano!“ kývl a zavezl svou dámu do hotelu, kde byl ubytovaný.


* * *

[ Hotel SHAAP ]


Stříbrné Audi zastavilo u vchodu. Během několika vteřin k autu přiběhl mladík v hotelové uniformě a převzal od majitele vozu klíčky.

„Opatrně,“ pronesl Balgasson a otevřel dveře svého vozu.

Poté své dámě podal ruku. Frídda se usmála a vystoupila. Opravdu vyčkávala, až jí doktor dveře otevře a nabídne jí svou ruku. Evidentně znala tyto společenské zvyky, což Olofa Balgassona překvapilo.

„Překvapen?!“ šeptla směrem k němu, aby to nikdo jiný neslyšel.
„Život je samé překvapení,“ poznamenal s jemným úsměvem na tváři.
„S tím s vámi souhlasím,“ dodala a vykročila vedle něho.
„Ani nemáte sesterskou halenku,“ rýpl si trochu do ní.
„Ale pane doktore, vy jste zlobivý chlapec,“ zazubila se a vkročila otevřenými dveřmi do hotelu SHAAP.

Doktor Balgasson se usmál a následoval její ladné kroky, které zamířily rovnou k recepci.

Skoro to vypadalo jako by to tu znala, pomyslel si.

„Dobrý večer,“ pozdravil Balgasson recepční a pořádal o klíč ke svému pokoji.

Frídda se znovu pousmála, a když Balgasson převzal klíč od recepční, vyrazili společně k výtahu. Chytla se ho za paži a lehce na něho mrkla.


* * *


[ Hotelový pokoj č. 14 ]


Doktor otevřel dveře a pozval svého hosta dovnitř.

„Prosím,“ ukázal do osvětlené chodbičky.
„Děkuji vám, pane,“ špitla Frídda a přijala jeho pozvání.
„Drink?“
„Ani ne.“
„Já si dám.“
„Na kuráž?!“
„A měl bych se snad něčeho obávat?“
„Myslím, že jste věděl moc dobře, do čeho jdete, pane doktore.“
„Co kdybychom si tykali?“
„Návrh přijat.“
„To jsem rád, Fríddo. Mimochodem moc hezké jméno. Švédské?“
„Nejsem švédka.“
„To samozřejmě vím.“
„Podle čeho jste to poznal?“
„Vaše dánština zní trochu zvláštně, řekl bych až vzdáleně.“
„Vaše dánština je uspokojivá, na to, že jste Nor,“ podotkla a odožila si teplý kabát na židli.
„Mohu ti to pověsit…,“ ukázal rukou. „…tam?!“
„Klidně.“

Olof jí vzal kabát ze židle a pověsil ho na věšák. Hned vedle jejího kabátu si pověsil i svůj kabát. Když se otočil Frídda seděla na posteli už nahá.

Uh!

Vydechl. Rozhodně nečekal takový nástup.

„Chtěla jsem to uspíšit,“ šeptla a projela si rukou šíji. Směrem, až k prsům, aby bylo jasné, že oba chtějí to samé.
„Ovšem, jen jsem to nečekal, tak rychle“ řekl upřímně.
„Rozhodně se nevrhám každému chlapovi do náruče, ale v tobě cítím neuvěřitelnou energii.“
„Nemyslím si nic. Neptala ses, nevyzvídala jsi. Zřejmě chceš jen jednu věc.“
„Ano. Chci sex.“
„Okej.“
„Chceš toho být součástí?“ zeptala se a několikrát si vjela rukou do vyholeného rozkroku.
„Jsi krásná. Nikdo by tvé kráse neodolal,“ odvětil a začal se svlékat.

Během chvilky se na zemi váleli jeho svršky. Posadil se vedle ní a vzrušením ani nedýchal. Frídda ho několikrát pohladila po jeho mužné hrudi a rukou sjela i do rozkroku, kde se přesvědčila, jak moc jí chce. Byl vzrušený.

Oh!

Lehce vydechl a snažil se udržet svou vášeň na uzdě, aby se na ní hned nevrhnul. Jakmile však vklouzla pod něho, dala mu tak tichý souhlas, že se jí může zmocnit. Nečekal a okamžitě do ní vnikl. Vzrušení bylo tak obrovské, že po několika pohybech cítil, že je těsně před cílem.

„Chci tě!“ šeptla mu do ucha a zakousla se mu jemně do krku.

V ten moment přidal na důraze a vzápětí došlo k uvolnění ohromné energie. Několikrát vydechl a poté dopadl na její tělo. Snažil se jí několikrát políbit na krku, ale vždycky se rozesmála.

„Lechtá tě to?“ zeptal se.
„Ano.“
„Budu tu ještě dva dny, kdybys…“
„…chtěla bych,“ přerušila ho.
„Jsi neskutečná, Jsi jako krásný sen.“
„Moc mě přitahuješ.“
„Vážně? Jsem jen obyčejný chlap.“
„Žádný chlap není obyčejný, když na něm žena něco vidí.“
„Když to říkáš.“
„Žena to vidí trochu jinak,“ pousmála se.
„Zřejmě máš pravdu.“

Pozvedla obočí a pohladila ho po tváři.

„Skočím si tedy do sprchy a pak bych ještě…“
„…s tím počítám,“ přerušila ho s úsměvem na tváři.

Olof Balgasson vyskočil z postele a zamířil do sprchy. Jaké bylo překvapení, když se po chvilce za ním ve sprše objevila i Frídda.

„Mohu?“ zazněl její jemný hlásek.

Skoro měla obavy, že jí vyžene.

„Samozřejmě, ani jsem nepředpokládal, že by ses chtěla se mnou sprchovat.“
„Mám ráda mužské tělo, když na něho dopadá voda. Je to vzrušující.“
„Jsi zvláštní, víš to?“
„Možná proto jsem stále sama,“ řekla smutně.
„Jak to, že taková kráska jako ty nemá partnera?“ zeptal se.

Udivil se, ale vzápětí si uvědomil, že kdyby partnera měla, nešla by s ním na hotel.

„Promiň, hloupá otázka,“ omluvil se a pohladil jí po tváři.

Okamžitě k němu přilnula a objala ho. Mačkala se na něho. Hladila ho a toužebně vzdychala. Rukou mu sjela k zadku a opět do rozkroku, kde silně dráždila jeho ztopořený penis s takovou vášní, že jeho tvrdost byla nekonečná.

Uh!

Pojednou povolila. On vydechl a povolil stisk svých dlaní, které držely její prsa.

„Počkám vedle,“ pronesla a opustila sprchu jako první.

„Jsi vážně neuvěřitelná,“ špitl a znovu se usmál.

Pak se opřel o zeď ve sprše. Nechal po sobě ztékat teplou vodu a spokojeně se usmíval. Do pokoje dorazil o několik minut později. Frídda ležela na břichu a tiše oddychovala.

„Spíš?“ zeptal se potichu, aby ji nevzbudil.
„Ne. Čekám na tebe.“
„Mám chuť…“
„…jsem jen tvoje, Udělej mi to, jak chceš!“
„Dobře,“ pousmál se a přistoupil k ní ze zadu.

Lehce jí nadzvedl, roztáhl nohy a vnikl do ní.

Oh!

Vyjekla a vzápětí se zapřela rukama o postel. Olof znovu přirazil a pak znovu a znovu. Byl při chuti.

Netušil jsem, kolik je ve mně energie, pomyslel si a přidával na důraze.

Frídda si naplno užívala jeho agresi a rozhodně nelitovala, že si jí vzal tímto způsobem. Otevřela se mu a nechala ho, aby jí tvrdě ošukal. Tak to chtěla. Orgasmus prožili téměř současně. Cítila jeho dech na zádech. I to stačilo k tomu, aby se udělala vzápětí ještě jednou.

Uh!

Vydechl a svalil se vedle ní na postel. Rozhodně měl dost.

„Na doktora, dobrý,“ špitla a lehla si vedle něho.
„Cože?!“ vyhrkl.

Vzápětí se rozesmál.

„Ty jsi vážně neobyčejná,“ dodal a políbil ji.
„Ano, to můžeš,“ pobídla ho k dalšímu polibku.
„Rošťando,“ špitl a vrhnul se na ní.

Přimáčkl se na ní a svým jazykem nejdříve ochutnal její bradavky a poté vlhké rty. Tento neskutečný večer skončil někdy kolem desáté hodiny, kdy se oba milenci znovu vydali do sprchy.

Ten večer naposledy.
Autor Danny Jé, 14.05.2019
Přečteno 34x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter