DETEKTIV KJELSSON - FRÍDDA

DETEKTIV KJELSSON - FRÍDDA

Kapitola 8



[ Aalborg, Nemocnice 13:48 ]


Frídda kráčela po chodbě, když jí ze sesterny zavolala Margit.

„Volá ti nějaký doktor Balgasson, Fríddo.“
„Už jdu,“ ozvala se a převzala sluchátko od Margit.


**

„Ano, sestra Skassenová.“
„Doktor Balgasson.“
„Jak vám mohu pomoci, doktore?“ zeptala se a zároveň se culila.

Margit stála proti ní a vytřeštila oči.

„Mám tu takový zvláštní případ a potřeboval bych k tomu vaší konzultaci, sestři,“ odpověděl.
„Za hodinu se s vámi mohu setkat.“
„Přijedu pro vás.“
„Dobře, platí.“
„Budu se těšit.“
„Já také. Mějte se,“ rozloučila se Frídda s doktorem Balgassonem a vrátila sluchátko Margit, která netrpělivě očekávala, co jí Frídda prozradí.


**

Očekávání přerušila příchozí sestra Agneta Valkerová.

„Ahoj děvčata!“ pozdravila a prošla kolem nich k počítači.
„Ahoj Agneto.“
„Co se děje?“ zeptala se, když si všimla jak, Margita zírá na Fríddu.
„Čekám,“ odvětila Margita.
„A na co?!“ udivila se Agneta.
„Tady naše kamarádka Frídda má zámost!“
„Nekecej! Co na to tvůj bratr?“

Evidentně to ví celá nemocnice, že můj bratr mě hlídá, pomyslela si Frídda.

„Bratr to ještě neví,“ odvětila Frídda.
„Ten tvůj přítel…“
„…není to můj přítel.“
„On je doktor?“ udivila se Margita.
„Jo.“
„No, páni!“
„Je to člověk jako my,“ poznamenala Frídda.
„Kde pracuje?“
„V Norsku.“
„Aha.“
„Je to Nor. Kardiolog.“
„Tak aby ti nezlomil srdce,“ upozornila Agneta se zdviženým prstem.

Vzápětí se však rozesmála. „To by ti ho, ale pak mohl znovu spravit.“
„Uvidíme, co z toho bude,“ podotkla Frídda a vyrazila do šatny.
„Vážně ti to přeju,“ dodal Margita.

Frídda se usmála. Moc dobře věděla, že je to ten pravý, ale ještě tu byl jeden problém, který se musel vyřešit a to byl její bratr Einar.



* * *

[ Vesterbro, Nielsen & Koch, 14:02 ]


Černý vůz projel kolem kongresového centra. Hned první odbočkou se dostal k firmě Nielsen & Koch, která sídlila ve velké budově ještě s dalšími třemi firmami.

„Kriminální policie,“ spustil Kjelsson jako první u recepce a ukázal svůj služební průkaz.
„Co pro vás mohu udělat?“ zeptala se recepčí.
„Rádi bychom mluvili s někým, kdo pracoval s Haraldem Sorensenem z firmy Nielsen & Koch.“
„Druhé patro. Ptejte se na pana Torgensena nebo Kocha,“ poradila slečna na recepci.
„Děkujeme,“ poděkovali policisté téměř současně a vyrazili k výtahu.

Výtahem se dostali do druhého patra. Na chodbě potkali mladou dívku s mnoha šanony v ruce.

„Hledáme pana Torgensena nebo pana Kocha,“ spustil kapitán.
„Pan Torgensen je mimo město. Pan Koch sedí tamhle,“ ukázala rukou k prosklené kanceláři s velkým logem Nielsen & Koch.
„Děkujeme,“ pousmál se Kjelsson a vyrazil za mužem v šedivém obleku.

Policisté vstoupili do místnosti, kde stál muž v obleku a právě hovořil s někým telefonem. Kapitán počkal.

„Jak vám mohu pomoci?“ zeptal se muž a pokládal telefon na stůl.
„Kriminálka Aalborg. Jsem kapitán Kjelsson a to je moje kolegyně seržantka Romstromová.“
„Manfred Koch, obchodní ředitel firmy Nielsen & Koch,“ představil se a nastavil svou ruku.
„Jsme tu kvůli Haraldu Sorensenovi,“ spustil kapitán.

Muž se posadil za svůj stůl a pokynul rukou k policistům, aby se posadili.

„Harald se ještě nevrátil z Norska,“ odvětil.
„Ani nevrátí.“
„Jak to myslíte?“
„Našli jsme jeho tělo.“
„Cože?!“ vyhrkl Koch a rozhodně tím byl zaskočen.

Vzápětí se podrbal na spánku.

„Zavolám to jeho manželce,“ řekl.
„Už jsme s jeho manželkou mluvili,“ ozvala se Romstromová.
„Dobře. Co se ode mě teď očekává?“ zeptal se Koch a byl z toho docela nesvůj.
„Chceme vedět, účel cesty do Norska. Pak bychom se rádi zeptali, jestli nedošlo k nějakému konfliktu s kolegy ve firmě. Popřípadě, jestli nevíte o někom, kdo by mu nějakým způsobem vyhrožoval,“ spustil Kjelsson.
„Nevím, že by mu někdo vyhrožoval. Jediné, co vím, že jeho manželství nefungovalo.“
„Svěřil se vám?“
„Ano.“
„Proto odletěl do Norska?“
„Požádal mě před měsícem o další služební cestu do zahraničí,“ odvětil Koch.
„Zeptal jste se proč?“
„Ne. Nechtěl jsem vyzvídat.“
„Jeho manželka je velmi sympatická dáma,“ podotkl kapitán.
„Přesně tak. Jeho žena je velmi společenská a sympatická dáma, ale Harald zřejmě nestál o to být v její blízkosti. Podrobnosti však neznám.“
„S Haraldem se něco stalo?“ ozvala se dívka, kterou policisté potkali na chodbě.
„Pak vám to řeknu, Samantho,“ odpověděl Koch.

Dívka odešla.

„Je možné, že měl jinou známost?“ zeptala se Romstromová.
„Kdo, Harald? Nesmysl!“ odsekl, ale jeho pohled uhnul do strany.

Seržantce to samozřejmě neuniklo.

„Měl jste poměr s paní Sorensenovou?!“
„Nesmysl!“ ohradil se.

Začal být nervózní. Romstromová přitlačila na pilu.

„Bylo to jen jednou!“ vyhrkla a předpokládala, že Koch se složí.

Ten to však nechtěl přiznat a naopak zapíral.

„To je kravina, jak vás tohle mohlo napadnout?“
„Byla to jen otázka,“ pousmála se.
„Harald…“
„…neměl zájem o svou manželku. Musel k tomu mít důvod. Měl poměr s jinou ženou?“
„On se oblékal do kostýmů nějakých akčních hrdinů a scházel se s podobnými lidmi v kongresovém centru, kde měli pronajatý sál,“ prozradil Koch.

To vysvětluje ten pomalovaný obličej a ten šíp…? Je možné, že došlo k nějaké nehodě, pomyslel si Kjelsson.

„Znáte někoho z těch lidí?“ zeptal se kapitán.
„Ne. Ale vím, že se každou středu a sobotu scházejí v tom sále. Harald mi také prozradil, že si říkají Hakkon a jezdí dokonce někam hrát hry se zbraní. V první moment jsem si myslel, že to je jako paintball. Nakonec se ukázalo, že po sobě hází gumovými oštěpy a kladivy, aby se nezranili.“

Romstromová se podívala na kapitána a chtěla říct stejnou větu, kterou Kjelsson řekl dříve.

„Možná, že při těch hrách došlo nehodě, nebo se Haralda chtěl někdo zbavit,“ pronesl Kjelsson.
„Navštívíme v sobotu sraz těch Hakkon,“ šeptla Romstromová.
„Já zavolám Jennys…ehm…paní Sorensenové,“ ozval se Koch, a tím se prozradil.

Seržantka se jen pousmála a zvedla se ze židle.

„Není to, to, co si myslíte?!“ vyhrkl Koch.
„Není důležité, co si o tom myslím,“ podotkla Romstromová. „Chápu, že byla paní Sorensenová osamělá. Nemusíte mi nic vysvětlovat, jen jste to mohl říct na rovinu…“
„…vyšetřujete smrt jejího manžela!“ bránil se.
„Se kterou evidentně nemáte nic společného.“
„Ale kdo ví!“ vstoupil do toho Kjelsson.
„Cože?!“ vylekal se Koch.

Strach mu koukal z očí.

„Prověříme ten spolek Hakkon,“ dodal Kjelsson. „V každém případě neopouštějte město!“
„A-ano,“ šeptl.
„Ven trefíme,“ ozvala se Romstromová.

Oba policisté si to namířili k výtahu.


* * *

[ Aalborg, Nemocnice 14:32 ]


Stříbrné auto už čekalo na parkovišti před budovou psychiatrie. Frídda se blížila, když se objevilo i bílé Volvo.

„A sakra!“ vyhrkla, když uviděla přijíždět vůz svého bratra.

Frídda se schovala za velkou dodávkou a čekala, co se bude dít. Bílé vozidlo zastavilo hned na začátku parkoviště. Motor utichl a její bratr Einar vystoupil. Namířil si to přímo ke vchodu. Jakmile zmizel ve dveřích, Frídda vyběhla k Audi doktora Bagalssona a rychle nastoupila.

„Co se děje?!“ zeptal se Balgasson překvapeně.
„To byl můj bratr,“ odvětila.
„Hledal tě?“
„Nevím, co tu chce. Neví, že mám krátkou. Jeď prosím!“
„Myslím, že bys mu to měla říct,“ podotkl a vyrazil z parkoviště na Mølleparkvej.

Na hlavní odbočil doprava a zamířil rovnou k hotelu SHAAP.

„Jedeme do hotelu?“ zeptal se s úsměvem na tváři.
„Jistě!“ kývla.

Pousmála se a připoutala se bezpečnostním pásem.


* * *

[ Hotel SHAAP, 14:51 ]


Na hotelovém pokoji se Frídda vrhla na svého doktora s velkou vášní. Olof Balgasson nestačil ani odložit klíče od pokoje, když se na něho vrhla. Její ruce vklouzly pod jeho kabát a jedním šikovným pohybem ho z něho svlékla.

„Tolik vášně,“ poznamenal Olof.

Využil tak okamžiku, kdy její ruce povolily.

„Půjdeš se mnou do sprchy?“ zaculila se.
„Skoro jsem se bál, že se nezeptáš.“

Frídda se usmála a během několika vteřin byla svlečená. Nahá pak odešla do sprchy, kde čekala na Olofa, který za ní dorazil o nějakou chvilku později.

„Moc po tobě toužím,“ řekl a přimáčkl se na ní.
„To já také,“ šeptla mu do ucha a její ruce mu zmáčkly obě půlky zadku.

Znovu se začali líbat.

„Jsi tak vášnivá!“ promluvil a chytl ji za boky.

Pak jí začal olizovat bradavky. Povolil stisk a pokračoval níž. Frídda vnímala jeho doteky a spokojeně oddychovala. Kapky ztékaly po jejím těle, až k místu, kde skončil se svým jazykem. Vzdychala a chtěla, aby nepřestával. Olof to neměl ani v plánu. Když cítila, že přijde orgasmus, přitlačila jeho hlavu víc do klína.

Oh!

Vykřikla a užila si svůj první orgasmus tohoto odpoledne. Už teď věděla, že jich chce zažít mnohem víc.

„Je to chemie a já cítím, že bez tebe nemohu být,“ vyhrkla.

Sdělení, které právě prolétlo mezi kapkami vody, Olof překvapivě opětoval.

„Cítím to samé,“ řekl a přimáčkl se na její mokré tělo.

Frída ho však najednou odstrčila a otočila se čelem ke stěně.

„Chci tě!“ vyhrkla.

Olof na nic nečekal a chytl jí za boky. Našteloval si tu její roztomilou prdelku a vnikl do ní. Frídda vyjekla. Rozhodně nečekala, že do ní vnikne s takovou razancí. Zapřela se rukama o stěnu a snažila se držet tempo, které Olof začal udávat.

„Mám pocit, že exploduji!“ vyhrkl a svým penisem se snažil dostat, co nejhlouběji.

Jako by měl pocit, že mu vyhrazený prostor nestačí.

„Ano! Ano!“ Chci to!“ křičela a cítila, jak Olof dýchá čím dál tím hlasitěji.
„Ještě chvíli,“ ozvalo se za ní.

Věděla, že Olof se brzy udělá, proto ho chtěla překvapit něčím novým. Když začal dýchat ještě hlasitěji, než předtím, vyklouzla mu. Rychle se otočila a chytla jeho penis do ruky. Několika pohyby ho zbavila energie, která se v něm hromadila. Chtěla ho cítit, když mu to dělala. A chtěla vidět jeho slastný výraz ve tváři.

„Nádhera!“ vyhrkl a opřel se rukou o stěnu.

Frídda vstala a nechala na sebe proudit vodu. Omyla se a než opustila sprchovový kout, ještě jednou ho vášnivě políbila.

„Kde se v tobě bere tolik vášně?“ podivil se.
„Nepotkal si ještě takovou ženu?“
„Takovou jako ty ne. Chceš mě tolik, až se mi to zdá neskutečné.“
„A ty mě?“ zeptala se a podívala se na něho zkoumavým pohledem.
„Pořád.“
„To je dobře, počkám na tebe v posteli,“ pousmála se a v lehkém županu zmizela ve vedlejší místnosti.

Je vážně neuvěřitelná, pomyslel si Olof a vstoupil pod proud středně teplé vody.















Kapitola 9



[ Aalborg, Oddělení X, 15:24 ]


Kapitán Kjelsson stál před tabulí a připisoval další zjištěné údaje. Jeden z nových poznatků byl, že první oběť Harald Sorensen se mohl stát obětí akčních her skupiny, která si říkala Hakkon. Nemuselo se jednat o nehodu, ale mohlo to být i úmyslené zabití někoho ze skupiny.

„Musíme se v sobotu dostat mezi Hakkony,“ spustil kapitán.
„Přehodím přes tebe prostěradlo, udělám do něho dvě díry a půjdeš za strašidlo,“ poznamenala Romstromová s úsměvem.
„Strašidla nejsou akční hrdinové.“
„Uděláme z tebe akční strašidlo,“ dodala.
„Ještě neznáme třetí oběť,“ změnil Kjelsson téma.
„Napadlo mě, že nemusí jít o vybrané oběti. Co když to byla spontánní reakce?“
„Spontánní reakce? Proč to podobná zranění? Mohl to udělat stejný člověk.“
„S tím souhlasím. Jen si myslím, že mohlo jít o náhodně vybraného člověka. Nemusí být mezi nimi spojení,“ vysvětlila seržantka své úvahy.
„Souhlasím.“
„To jsem ráda.“
„Pokud tedy rozvineme naše společné úvahy,“ spustil Kjelsson. „Tak Harald Sorensen mohl být zabit nebo zavražděn v akční hře skupiny Hakkon, ale Gustav Teflor, podivná existence pohybující se na hranici zákona, šmelinář, prostitut, bisexuál, mohl být zavražděn z mnoha důvodů. Jak říkáš ty, náhodně vybraný člověk, nebo dlužil někomu peníze. Třetí neznámá oběť má společné indicie se jmenovaným Gustavem Teflorem. Stejné zranění a zmrazené tělo. Oba vykrváceli.“ „Musíme zjistit, kdo je ten třetí.“
„Co když je to další z té skupiny Hakkon?“ napadlo Kjelssona.
„To by byla moc velká náhoda, nemyslíš?“
„Máš pravdu. To škrtám,“ odvětil a vedle kruhu, který byl stále prázdný, nakreslil velký vykřičník.

Poté se vrátil ke svému stolu. Seržantka mezitím napustila vodu do rychlovarné konvice. S pohledem na kapitána připravila kávu a čaj. Kjelsson mlčky kývl a posadil se na roh stolu. Sledoval její pohyby a usmíval se. Jeho představy začaly pracovat na plné obrátky.


* * *

[ Hotel SHAAP, 14:51 ]


Když se vrátil Olof ze sprchy, postel byla překvapivě prázdná.

„Fríddo?!“ zvolal její jméno, ale nikdo se neozýval.

Frídda byla pryč.

„Co to má znamenat?!“ podivil se a prošel se po hotelovém pokoji a nechápavě kroutil hlavou.

Proč tak náhle odešla? Ani nevím, kde bydlí, prolétlo mu hlavou.

„Zítra se za ní zastavím v nemocnici, rozhodně to takhle nenechám,“ pronesl.

Poté se posadil na postel a se smutným výrazem ve tváři se začal oblékat. Věděl, že zbytek dne stráví sám, proto se rozhodl vyrazit do nějaké slušného baru.

Zítra bych se měl vrátit do Norska. A to jsem chtěl ještě chvíli zůstat, pomyslel si.


* * *


[ Oddělení X, 15:44 ]


Čerstvá káva provoněla kanceláří.

„To je vůně,“ poznamenal Kjelsson a usrkl trochu černého moku.
„Možná bychom měli prověřit ten Lidl nebo MarketFruit kvůli těm chladícím prostorům,“ navrhla Romstromová.
„Určitě to uděláme.“
„Přemýšlel jsi někdy nad tím, proč jsi u policie?“
„Vážně se mě na to teď ptáš?“ udivil se.
„Jo,“ kývla.
„Už jako kluk jsem si všímal lidí, jak podvádějí, kradou a prochází jim to. Buď se znali s policajty, nebo měli vlivné rodiče,“ spustil. „Můj táta říkával, že když nemáš známý, nejsi nic. Chtěl jsem mu dokázat, že když se stanu policistou, budu se snažit zavřít všechny ty lumpy, co kazí tenhle svět.“
„Byl jsi mladý a naivní.“
„Ano, já vím.“
„Sám tenhle svět nezměníš,“ dodala Romstromová.

Jejich rozmluvu přerušil telefon.


**

„Kjelsson.“
„Kapitáne, volal sem někdo z nemocnice, že našli v Mølleparkvej mrtvé tělo,“ řekl hlas na druhé straně.
„Muž?“
„Žena.“
„Jedeme tam.“
„Už je tam výjezd. Označili místo činu a čekají na vás.“
„Dobře, díky.“


**


Kapitán se rozloučil a položil sluchátko.

„Co se stalo?“ zeptala se Romstromová.
„V Mølleparkvej bylo nalezeno mrtvé ženské tělo,“ odvětil.
„Vyrazíme,“ vyhrkla a odstrčila hrnek s čajem stranou.

Vykročila k věšáku, kde měla zavěšený kabát.

„Jdeš?!“ otočila se na kapitána a čekala, až se zvedne.
„Ještě si srknu,“ ozval se a upil ze svého hrnku. „Studené kafe nestojí za nic.“

Poté vyrazil pro svůj kabát.


* * *

[ Mølleparkvej, 16:11 ]


Černé SUV zastavilo u policejního vozu, který měl zapnuté světelné majáky.

„Tak, kde ji máte?“ zeptal se Kjelsson a ukázal služební průkaz.
„V té strouze,“ ukázal policista v uniformě.

Kapitán pokynul hlavou a vykročil k místu, kde ležela schoulená žena v bílo modrém.

„Je to zdravotní sestra?!“ udivil se.
„Možná někdo odtamtud,“ ukázal strážník rukou k velké budově.

Byla to nemocnice.

„Víme, jak se jmenuje?“ zeptal se Kjelsson.
„Ovšem. Měla jmenovku,“ odvětil strážník.
„Veronika Bradgalen,“ přečetla Romstromová.
„Možná bychom se měli poptat v nemocnici, jestli jim nechybí zdravotní sestra…“
„…oběť je mrtvá pár hodin, podle stuhlého těla,“ podotkl strážník.
„A to je důvod, proč bychom tam měli zajít hned!“ navrhl kapitán.

Romstromová souhlasně pokynula hlavou a vyrazila za Kjelssonem, který vykročil směrem k první budově Aalborské nemocnice. Psychiatrie.

* * *

[ Aalborské nemocnice. Psychiatrie, 16:25 ]


Kapitán zazvonil na zvonek.

„Ano, prosím?“ ozvalo se z reproduktoru.
„Kriminální policie Aalborg, rádi bychom mluvili s někým z personálu, nebo s hlavní sestrou,“ odvětil kapitán.
„Pojďte dál!“

Bzzz!

Zámek zabzučel. Kjelsson strčil do dveří, které se otevřely a vstoupil společně s Romstromovou dovnitř.

„Jak vám mohu pomoci?“ ozval se jemný ženský hlas.
„Kapitán Kjelsson a moje kolegyně seržantka Romstromová,“ představil se a vzápětí se legitimoval.
„Jsem sestra Margit Borstersenová.“
„Našli jsme v křoví za silnicí mrtvou, pravděpodobně zdravotní sestru,“ spustila seržantka.
„Uh, co se stalo?“
„Vzhledem k tomu, že se to stalo v předcházejících několika hodinách, potřebuje zjistit, jestli vám na oddělení nechybí zdravotní sestra,“ dodal Kjelsson.
„Víte, jak se jmenovala?“
„Ano. Veronika Bradgalenová.“
„Veronika?!“ vyhrkla překvapeně sestra Borstersenová.
„Znáte ji?“
„Je z druhého pavilonu. Psychiatrie, oddělení C.“
„Kdy jí skončila směna?“
„Až v šest.“
„O pauze chodíte ven?“
„Ano, některé holky chodí ven kouřit.“
„Musela být sama, když jí pachatel překvapil,“ podotkla Romstromová.
„Vylekalo vás to, že?“ všiml se Kjelsson.
„Ano.“
„Máte k tomu nějaký důvod?“ zareagovala seržantka.
„Obavy o mou kamarádku.“
„Jak se jmenuje vaše kamarádka?“
„Frídda Skassenová.“
„Také zdravotní sestra?“
„Ano.“
„Proč ten strach?“
„Frídda měla schůzku s mužem, s nějakým doktorem. Lekla jsem se, že se to stalo jí.“
„Vaše kamarádka se pouští do pochybných vztahů?“
„Ne. Je tichá a nemá moc příležitostí, protože její bratr jí hlídá.“
„Její bratr jí hlídá?“
„Ona tvrdí, že o ní má strach. Prý se bojí jejich otce, který utekl do Norska. Je to podivín.“
„Víte, jak se jmenuje její bratr?“
„Einar.“
„Víte, kde bydlí?“
„Ano,“ kývla Margit a napsala adresu na kus papírku.
„Promluvíme si s jejím bratrem,“ ozval se Kjelsson a poděkoval sestře za informaci.

Než se otočil ke dveřím, strčil ji do ruky svou vizitku. Poté s Romstromovou odešli.


* * *

[ Oddělení X, o půl hodiny později ]


Kjelsson si napsal na tabuli další jméno. Veronika Bradgalenová.

„Vůbec s naším případem nemusí souviset,“ poznamenala Romstromová.
„Nebo toho pachatele vyrušili,“ dodal kapitán.
„Nemocnice.“
„Bodná rána do hrudi.“
„Přímo do srdce.“
„Bylo to spontánní.“
„Co bratr té zdravotní sestry Fríddy Skassenové…“
„…Einar!“
„Bydlejí na Jupitervej 11.“
„Možná bychom ho měli vyslechnout.“
„Vůbec toho člověka neznáme a jen proto, že ho označila jiná zdravotní sestra za podivína, nemusí to být náš člověk.“
„Nemusí to nic znamenat, souhlasím,“ přikývl Kjelsson. „Nicméně si myslím, že není normální, že bratr hlídá svou sestru.“
„Dobře, zajedeme tam,“ přitakala Romstromová a natáhla se k věšáku pro svůj kabát.

Kjelsson nad jméno Veronika Bradgalenová udělal otazník.


* * *

[ Jupitervej 11, 17:32 ]


Černý vůz dorazil na místo určení. V bytě číslo popisné 11, byla však tma. Kapitán zkusil zazvonit, ale po několikátém opakování jim nikdo neotevřel.

„Nejsou doma,“ poznamenala Romstromová.
„Evidentně.“
„Co teď?“

Kjelsson pokrčil rameny.

„Co kdybychom jeli ke mně,“ navrhla.

Kapitán pohlédl do jejích rozzářených očí a hned pochopil, oč tu běží.

„Souhlasím,“ kývl a bez jediného dalšího komentáře nastoupil do vozu.

Aha! To ses rozhodl opravdu rychle, pomyslela si.

Usmála se a vykročila k vozu.
Autor Danny Jé, 16.05.2019
Přečteno 27x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter