PSANEC PAUL „KOLT“ SUTTER - CESTA DO SANTA GRUZ

PSANEC PAUL „KOLT“ SUTTER - CESTA DO SANTA GRUZ

Kapitola 7



Seznámení s plánem.


O dva dny později jsme se všichni setkali opět v klubu El Rock. Carlos nás pak odvezl ve svém OffRoadu k sobě domů. Byl to ranč. Jen tu chyběli koně.

„Kde máte koně?“ ozvala se jako první Adeira.
„To je dlouhý příběh a já o tom nechci mluvit,“ odvětil Carlos.
„Takhle dopadl každý, kdo se nepřizpůsobil moderním způsobu chovu,“ vysvětlil Bocca.
„Znáte se dlouho?“ zeptal jsem se.
„Vždyť víte…“
„…to byl vtip!“ odsekl jsem a mávl rukou.
„Když máte o druhého zájem, poznáte ho,“ dodala s úsměvem na tváři.

Na tom něco bude, prolétlo mi hlavou.

„Ve stodole budeme mít základnu,“ promluvil Carlos a zastavil před velkou dřevěnou stodolou.

Vystoupili jsme a vyrazili za ním.


* * *

Byla to opravdu velká stodola. Ve velkých ohrádkách byly zbytky sena. Nějaké kýble na zemi a dvě lopaty opřené o špalek.

Arizona, prolítlo mi hlavou.

Pousmál jsem se, až si toho Carlos všiml.

„Co se děje?“ zeptal se.
„Na něco jsem si vzpomněl,“ odvětil jsem.
„Má tak trochu problém s pamětí,“ vysvětlila Adeira.
„To jako že si nepamatuje, co bylo?“ zeptal se zvědavě Bocca.
„Jo,“ sykl jsem a ukázal na kovbojské ostruhy.
„Když ten kšeft zvládneme, budeš si je moc koupit,“ dodal s posměchem Bocca.
„Mohu ho zastřelit?“ pousmál jsem se.

Otázka směřovala ke Carlosovi, který se také zazubil.

„Ještě se tak dobře neznáme, abychom mohli vyrazit na rande,“ poznamenal Bocca a zakřenil se.

Vzal moji poznámku jako žert.


* * *

Dorazili jsme až na konec stodoly. Tam Carlos otevřel další dveře a my vstoupili do moderně zařízené místnosti.

„Ty kráso!“ vyhrkla Adeira.
„Na farmáře dobrý,“ poznamenal jsem.
„Slušná výbava,“ podotkl Kirk a vyhlédl si stůl s několika zajímavými hračičkami.

Ten zbraně miluje, pomyslel jsem si.

„Vyber si, jakou chceš,“ ozval se Carlos.

To Kirk Zion samozřejmě s nadšením přivítal.

„Tady je plán,“ ukázal Carlos na stůl, kde ležel oválný předmět s otvorem uprostřed.

Co to je?

„A kde jsou vůbec ty androidky?“ zeptal jsem.
„Ty jsou už na místě,“ odvětil Bocca.
„Na místě?!“ udivil jsem se.
„Nahradily služebné,“ upřesnil Bocca.
„Chápu,“ kývl jsem.

Carlos přistoupil blíž k oválnému předmětu a zmáčkl modré tlačítko. Otvorem uprostřed vystřelilo světlo a před námi se objevil holografický plán starostovy rezidence.

„Zde si můžeme prohlédnout všechno, a to z několika úhlů,“ dodal Carlos.

Zajímavé.

* * *

V následujících minutách Carlos znovu vysvětlit svůj plán, který podle mě neměl slabé místo. Každý dostal přesné instrukce, podle kterých bychom měli dosáhnout zaslouženého úspěchu. Bez zbytečných ztrát na životech. To byl Carlosův cíl. Řekl bych, že to byl jediný bod, se kterým Kirk Zion z Jamajky, nebyl spokojen.

Proč mám pocit, že se těšil na pořádnej rokenrol.

„Je právě 13.30…,“ podíval se Carlos na hodinky. „…a starosta odjel do otevření nové pekárny. V rezidenci bude jen ochranka.“
„Máte to opravdu naplánované,“ dodal jsem.
„Skoro čtyři měsíce jsem na tom makal, tady s Boccem.“
„Proč se to jmenuje Projekt CX, když se jedná o nějaké stříbrné artefakty?“ zeptal jsem se.
„Carlos Xantos. Moje skutečné jméno,“ odvětil.
„To jste vy?“
„Ano.“
„Myslel jsem, že…“
„…Montana je přece nejkrásnější místo v Americe. Koně, pastviny, hory, chápete?“
„Úplně!“

Kývl jsem a všiml si klobouku, který visel na háku.

„Líbí se vám?“ všiml si toho Carlos.
„Ano.“
„Vezměte si ho! Je váš!“
„Jen se mi líbí,“ bránil jsem se.
„Je váš,“ ukázal rukou. „Bude se k vám hodit.“
„Díky,“ pousmál jsem se a sundal klobouk z háku.

Měl jen malou díru na boku.

„Sluší ti,“ dodala Adeira.
„Vydáš jako kovboj,“ poznamenal Bocca.
„Jo, jo. Kovboj Kolt,“ zasípal Kirk z druhé strany místnosti, kde si vybíral ze spousty zbraní.

Kolt?

Zamrkal jsem a škubl sebou. Moje paměť v tu chvíli prožila další záchvěv.

„Jsi v pohodě?“ zareagoval Bocca.
„Jo, v pohodě,“ kývl jsem a promnul si obličej.
„Na něco sis vzpomněl, že?“ zeptala se Adeira.
„Za to může on,“ ukázal jsem s úsměvem na toho bláznivého Jamajčana.
„Ale hodí se to ne?“ podotkl.
„Paul Kolt Sutter,“ poznamenala Adeira.
„Vtipné,“ sykl jsem a upravil si klobouk více do čela.

Carlos náhle přejel nožem po stole. Zavrzalo to.

„Máme plán, tak se ho držme!“ pronesl.

Mám obavy o Kirka Ziona z Jamajky a jeho neukojenou chutí si zastřílet, pomyslel jsem si.

Nechal jsem si svůj názor ale pro sebe.

„Vyrážíme!“ zavelel a ukázal k autu, které stálo před stodolou.


Podívali jsme se na sebe a vyrazili k zaparkovanému Offroadu.














Kapitola 8



Rezidence Ráfaela Gruze.


Cestou k rezidenci Ráfaela Gruze nikdo nepromluvil. Vypadalo to jako by se všichni modlili a v duchu se připravovali na akci.

„Jsme tady,“ řekl Carlos a zaparkoval poblíž nějakého plotu.
„Jdeme na to!“ vybídl nás Bocca a jako první vystoupil z vozu.

Před vozem vytáhl věc podobnou telefonu a něco tam namačkal. Pak se otočil k nám.

„Je to zařízeno. Během pěti minut bude plot bez napětí a senzory pohybu budou vypnuté,“ řekl a vytáhl svou pistoli.


* * *

[ Uvnitř rezidence Ráfaela Gruze ]


Jedna z naprogramovaných androidek našla skříň, kde je uložen hlavní zdroj bezpečnostních senzorů. Vytrhla skřínku ze zdi a rukou přerušila přívod elektrické energie. Senzory byly vypnuté.

Začalo blikat červené OFF.


* * *

[ Před rezidencí Ráfaela Gruze ]


Carlos vytáhl zpoza sedačky brokovnici.

„Dobře. Každý ví, co má dělat. Jděte na to,“ ukázal Carlos rukou směrem k obří rezidenci starosty Santa Gruz.

Jediný Kirk byl ozbrojený jako by se chystal do války.


Tak tedy jdeme na to!


* * *

Během pěti minut se ocelový plot opravdu vypnul.

„Už to není pod proudem,“ oznámil Bocca a vytáhl laserový řezák.

Přiložil ho k plotu a vyřízl otvor o velikosti lidské postavy. Vlezl tam první. Carlos šel hned za ním. Kirk a já úplně na konci. Každý jsme se rozeběhli jiným směrem. Adeira vyrazila k hlavní bráně, kde měla odlákat pozornost.

Jen doufám, že Kirk nebude zabíjet, pomyslel jsem si a přesunul se k zadnímu vchodu budovy.

Před vchodem stál muž v bílém oděvu.

Ochranka v bílém?

Zakroutil jsem hlavou a přesunul se za velký strom. V první moment mi nedošlo, že to je velký kaktus, a když jsem se přitiskl, píchlo mě to.

Au!

Prozradil jsem se.

„Kdo je tam!“ ozvala se ochranka.

V mžiku se mu objevila v ruce dlouhá tyč a na konci to zajiskřilo.

„Jsem nový zahradník, pane,“ zalhal jsem.

Nic jiného mě nenapadlo.

„Neznám vás.“
„Přišel jsem přední bránou.“
„Kdo vás pustil?“
„No, ten…“

Ehm!

„…říkal, že…“

Už jsem to nedořekl. Stál jsem u muže v bílém a moje pěst ho uspala. Odtáhl jsem ho za ten obří kaktus a vrátil se ke dveřím. Karetním dekodérem, který měl každý od Carlose pro snadný vstup, jsem otevřel dveře a vstoupil dovnitř.

První krok je za mnou.

Prošel jsem úzkou chodbičkou a zahlédl Boccovu androidku.

„Hej!“ šeptl jsem.

Ta se však neotočila.

Asi mě neslyšela, pomyslel jsem si.

Rozhlédl jsem se kolem. Nikdo tu nebyl. Vypadalo to tak. Pokračoval jsem dál. V zrcadle jsem zahlédl ochranku, která stála za rohem. Rozhodně na někoho čeká. Byl přimáčknutý ke stěně a v ruce držel tu elektrický tyč.

Něco se posralo, prolétlo mi hlavou a podíval se na androidku.

V tu chvíli to bylo jasné. Androidka měla v hrudi vypálenou díru. Stála nehnutě na místě a ochranka, která jí zřejmě zneškodnila, čeká na případného narušitele.

„Jsem v místnosti pro hosty, androida jsem zneškodnil. Očekávám narušitele,“ řekl muž v bílém, směrem k zápěstí.

Proč zneškodnil androida?


* * *

O minutu později se ozvala střelba.

Podle toho, odkud střelba zazněla, to byl zřejmě Kirk, který se vydal do východní části.

„Do prdele!“ vyhrkl jsem a vytáhl svůj kolt.

Jednou ranou jsem sejmul ochranku a pokračoval dál. Plán, který jsem viděl v hologramu, jsem si pamatoval velmi dobře. Proto jsem postupoval dál, až k místu, kde by měli být schované ty klenoty. Střelby jsem si nevšímal.


* * *

[ Východní část rezidence Ráfaela Gruze ]


Kirk držel v ruce pušku a střílel jako pominutý. Dva muži z ochranky starosty Gruze to odnesli. Jejich těla složila k zemi těžkotonážní palba. Upoutal na sebe pozornost asi možná větší než by Carlos chtěl.


* * *

[ Severní část rezidence Ráfaela Gruze ]


Když se ozvala střelba, Carlos se zastavil.

„To je idiot!“ vyhrkl a jen se štěstím se vyhnul úderu černé tyče, na jejímž konci to zajiskřilo.

Vyhnul se první úderu i druhému a zasadil muži v bílém, smrtící ránu nožem do krku. Krev stříkala všude do strany, než muž upadl na zem.

„Sakra, to se nemuselo stát. Kirku, ty idiote!“ vyhrkl a postupoval dál podle plánu k místu, kde jsou uloženy klenoty Tiwanaku.


* * *

[ Jižní část rezidence Ráfaela Gruze ]


Ve stejný okamžik stál Bocca u svého androida, který zneškodnil ochranku u jídelny. Elektrický náboj prošel celým tělem muže v bílém oděvu. Jeho tělo dopadlo na zem právě ve chvíli, kdy do místnosti vstoupil Bocca.

„Dobrá práce,“ pronesl a otočil se zády k androidce.

Jakmile uslyšel střelbu, byl ve střehu. Jediné, co nečekal, byl zásah ze zad.

Aáárgh!

Vydechl a klesl k zemi.

„Proč?!“ stačil říct a pak ztratil vědomí.

Z pohledu androidky to vypadlo tak, že její ruka vyslala do jeho těla elektrický náboj. Stejně jako u muže v bílém. Poté se podívala na nehybné tělo Boccy. Překročila ho a pokračovala dál.


* * *

[ Hlavní brána před rezidencí ]


Ve chvíli, kdy se ozvala střelba uvnitř starostovy rezidence, slibovala Adeira jednomu z ochranky rande.

„Sakra!“ vyhrkl. „Promiňte, slečno, ale musíme vyhlásit poplach.“
„Chápu,“ kývla Adeira a odešla.

Moc dobře věděla, že se něco podělalo, proto musela zmizet.


* * *

Její pokus útěk zastavil hlas muže.

„Kam si myslíte, že jdete!“ vyhrkl muž se zbraní v ruce.
„Já-já, byla jsem si povídat tady…,“ ukázala rukou a přemýšlela, jak se ho zbaví a zmizí.

To se však nepodařilo.

Bzzt!

Elektrický náboj projel jejím tělem. Začala s sebou škubat a po chvilce spadla na zem.

„Seberte ji!“ zavelel muž se zbraní.

Dva uniformovaní muži zvedli její tělo ze země a naložili ho do svého auta.

Auto během pěti minut odjelo.


* * *

[ Uvnitř rezidence Ráfaela Gruze ]


Kirk se dostal k místu, kde byly uloženy klenoty jako první.

„A jsem tu první!“ zasmál se.

Strhnul obraz ze zdi. Před ním se objevil velký trezor.

To je ale pořádnej trezor, pomyslel si.

Byl tak zabraný do toho trezoru, že si nevšiml bezpečnostního zařízení, které zasáhlo proti narušiteli.

„Nepovolený vstup! Nepovolený vstup!“ ozval se elektronický hlas nad trezorem.

„Jdi se bodnout!“ vyhrkl Kirk a chtěl zdroj hlasu zničit.

Během následujících vteřin se však po obou stranách této místnosti objevilo několik červených bodů, které se pojily. Laserová ochrana zabránila narušiteli proniknout do trezoru.

Kirkovo tělo se v mžiku rozpadlo na několik částí.


* * *

Carlos se k místu dostal o několik minut později. Už viděl jen kusy Kirkova těla na zemi. Podle barvy kůže poznal, že je to opravdu on. Černá kůže šíleného Jamajčana.

„Kde jsou ostatní?“ zeptal se šeptem a přemýšlel, jestli se má pokusit odkódovat bezpečnostní zařízení nebo odejít.

Rozhodl se odejít, ale stále se díval na trezor.

„Neměl jste se o to vůbec pokoušet!“ ozval se hlas za ním.

Carlos se otočil.

„Vy?!“ udivil se.
„Mí lidé zaslechli, že jeden blázen se o to chce pokusit,“ pronesl starosta Ráfael Gruz.
„Někdo mě zradil.“
„Někdo byl spíše rozumnější, než vy a řekl mi to.“
„Jste parchant!“
„A vy zloděj,“ dodal a upravil si kravatu.

Muži v bílém ve svých rukách drželi pistole a mířili na Carlose.

„Z vězení uteču a vrátím se!“ vykřikl Carlos.
„O tom pochybuji,“ poznamenal s úsměvem na tváři starosta Gruz a zvedl ruku.

„Zastřelte ho!“

Bang!
Bang!
Bang!

Zaznělo několikrát za sebou.


* * *

Jakmile se Carlosovo tělo se sesunulo k zemi a nebylo pochyb o tom, že je mrtvý, starost Gruz odešel.

„Zavolejte Gonzáleze, ať to tu uklidí,“ rozkázal a zmizel ve vedlejší místnosti, kde na něho čekal muž v jiné uniformě.

„Máme venku jednoho, který tu byl také, ale nepatří ke skupině Carlose Montany,“ řekl a ukázal rukou na západní část rezidence.
„Chci ho vidět!“
„Tudy, pane starosto!“


Ráfael Gruz se svými muži vyrazil k západní části své rezidence.


* * *

[ Západní část rezidence Ráfaela Gruze, před 10 minutami ]


Jakmile jsem zaslechl další výstřely, které vycházely z místa uložení klenotů, došlo mi, že náš plán je ztracený.

„Kirku, ty magore!“ procedil jsem mezi zuby a vrátil se stejným směrem ven.

Měl bych zmizet.

Vrátil jsem svůj kolt do pouzdra a snažil se nepozorovaně vrátit k zadnímu vchodu. Zahlédl jsem dva muže v bílém, kteří dorazili, aby zahájili pronásledování narušitelů. Nevšimli se mě. Včas jsem se přikrčil u skříně, která obsahovala spoustu knih. Muži v bílém prošli kolem.

Uff!

Byl jsem venku. Povedlo se. Jaké bylo překvapení, když se přede mnou objevili tři muži v bílém. Drželi v rukou černou tyč, která na konci jiskřila.

„Myslím, že nemáte šanci,“ pronesl jsem směrem k nim.

Cítil jsem se jasně ve výhodě. Můj kolt v pouzdru zatím odpočíval, ale stačil jeden povel a zaštěká tu svou.

„Já si to nemyslím,“ promluvil muž v modré uniformě.

Držel v ruce nějakou samo nabíjející pušku. Ale už podle hlavně bylo zřejmé, že jde o velkou ráži.

Do prdele!

„Navrhuji, abyste se vzdal,“ promluvil znovu muž v uniformě.
„A když odmítnu?“
„Nejste součást bandy Carlose Montany, takže se rozhodně budeme zajímat, proč jste se k němu přidal,“ odvětil.

Jeho odpověď byla dost podivná.

„Kde je zbytek týmu?“ zeptal jsem se.
„Týmu?!“ rozesmál se muž v uniformě. „Jako tým jste neměli žádnou šanci.“
„To si jen myslíte!“ vyhrkl jsem a využil jeho smíchu a pohnul se.

Bang!

Zazněl výstřel a já v tu chvíli bolestí ani nedýchal. Později jsem vykřikl.

Aáárgh!

Posadil jsem se na zem a sledoval svou levou horní končetinu, jak z ní stříká krev.

Kurva!

„Do prdele!“ vyprskl jsem.
„Varoval jsem vás,“ ozval se muž v uniformě a prošel skrze muže v bílém, kteří se rozestoupili, aby mohl projít.

To je zkurvenej vtip, pomyslel jsem si a podíval se na svojí paži, které chyběla ruka.

„Zabiju tě!“ vyštěkl jsem.
„Nejsem si jistý, jestli budete schopen.“
„Kdo jsi!?“

Muž v uniformě se znovu zasmál a pak řekl své jméno.

„Jsem poručík Norman Tyrelly.“

Američan?

„Jste ze států?“ sykl jsem a cítil, že omdlím.
„Můj otec byl Američan, ale moje matka pochází z Kuby,“ řekl hrdě a usmál se.

Seděl jsem na zemi a uvažoval o tom, proč jsem vlastně tady.

Kurva, to je bolest!


* * *

[ Západní část rezidence Ráfaela Gruze, SOUČASNOST ]


Zadním východem vyšel starosta Santa Gruz se svými lidmi.

„To je on,“ ukázal muž stojící vedle něho.
„Poručíku, to vy jste ho zastavil?“ zeptal se starosta.
„Ano, pane,“ pokynul hlavou poručík Tyrelly.
„Dobrá práce.“
„Díky, pane.“
„Co jste si chtěl dokázat?“ zeptal se mě urostlý muž hispánského vzhledu.

Byl to starosta Ráfael Gruz.

„Není to jedno,“ odsekl jsem a držel se zápěstí, ze kterého stále vytékala krev.
„Vím, proč tu jste. Jen nechápu, proč jste se dal dohromady zrovna s Carlosem Montanou,“ pronesl a udělal krok stranou.

Evidentně ho moje odpověď nezajímala. Odešel. Viděl jsem, jak jeho postava mizí mezi ostatními muži v bílém.

Rozhodně ví, kdo jsem. To mě překvapilo.

„A co s ním uděláme?“ zeptal se poručík Tyrelly.

Po chvilce ticha zaznělo.

„Zastřelte ho!“
Autor Danny Jé, 30.06.2019
Přečteno 61x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter