(Revoluční rok) 1863 / Zrádce republiky / 25

(Revoluční rok) 1863 / Zrádce republiky / 25

Anotace: po půl roce zase zpátky:) Dílo je věnováno Danovi Janů

Sbírky: (Revoluční rok) 1862-3

Lavion měla pravdu, Ethanovi skutečně čerstvý vzduch pomohl. S každým dnem se jeho stav lepší, obzvlášť, když ho obden beru na noční procházky. Spolu s Ethanovou ránou mizí i zlá nemoc sužující město. Po dvou týdnech přichází do Ykkhó další hrstka revolucionářů, aby ne kontaktovala. Líčíme jim, co se stalo, a oni mne doprovázejí k ykkhóským povstalcům. Společně zorganizujeme pochod na zámek, požadujeme propuštění Kamily a dalších revolucionářů, ale bezúspěšně.

O dva dny později král uskuteční odvetnou akci a ulice se zaplní vojáky, kteří pálí z karabin po všem, co jen vzdáleně připomíná povstalce. Několik dní trávíme na barikádách a vzdorujeme. Týden po naší návštěvě královského sídla přijíždí oddíl revolucionářů z Taale a Ïille a pomáhají nám zmocnit se několika posledních bašt roajalistů včetně panství mého známého, knížete d’Elzzbierppe.

Pak se ale vše ošklivě zvrtne. Roajalistům doufajícím v můj návrat na trůn došla moje zrada a přidali se k Olbramoci I. Jednoho dne na nás vyrazí společně.

To dopoledne se chystám na barikádu jako obyčejně, objímám Lavion a slibuji jí, že se vrátím, ačkoliv ta pravděpodobnost je čím dál menší. Vyrážíme spolu s Ethanem, Roskem a Orfeem jako za starých časů.

„Proslýchá se, že dneska se prý do boje vypravil sám král,“ říká Rosk.

„Kéž je to pravda,“ odtuším. „Trvalo rok, než jsme ho vylákali.“

Přibíháme k barikádě a ihned se pouštíme do urputného boje. Když si vybavuji tváře Christiana, Clary a Ethana, zmocňuje se mě pocit, že bych na celou tu armádu stačil sám, ačkoliv je to absurdní. Střílím kolem sebe kulky i šípy a v duchu naivně doufám, že zabiju i krále.

Jenomže vtom se stává něco nečekaného. Vystupuje přímo před naši čtveřici a drží před sebou jako lidský štít – Kamilu. Ačkoliv jsem ji nikdy neviděl, podle Ethanovy reakce vím, že je to ona.

Z úcty, jakou vůči němu projevují vojáci, zcela nepopiratelně vyplývá, že před námi stojí Jeho Veličenstvo. Je to tělnatý plavovlasý šedesátník, na svůj věk překvapivě očividně plný síly. Jeho tvář se ani nepohne, ale svaly na jeho paži se napnou pod sametovým oděním, když ženě podřezává hrdlo.

Z Ethanova hrdla vyrazí nelidské zaskučení. Rosk s Orfeem ho pevně svírají, aby se nemohl na muže vrhnout. Na okamžik se rozhostí ticho. Pak vystřelím. Minu krále, neboť se před něj vrhá jeden z vojáků, ale nevadí mi to. Jednou ho dostanu, o tom nepochybuju.

Ethana Joira musíme od barikády doslova odtáhnout. Bereme ho k Lavion, stejně jako několik dalších povstalců, kteří utrpěli nějaké zranění. Trvá dlouho, než se trochu uklidní.

Roajalisté získávají zpět veškeré budovy, jež jsme jim uchvátili. Všichni cítíme, že naše revoluce se nezvratně blíží svému zániku. Jenže konec není ani zdaleka tak blízko, abychom se mu nemohli pokusit zabránit. Taky není dost daleko na to, abych mohl s jistotou prohlásit, že už neohrožuje mou Lavion.

„Měla bys odjet,“ říkám jedno dopoledne. „Je to tu čím dál nebezpečnější, nechci, aby se ti něco stalo.“

Není mým návrhem příliš nadšená. Vůbec se jí nezamlouvá představa, že mne tu nechá na milost a nemilost povstání, ale já ji chci dostat mimo nebezpečí. Nakonec se mi podvoluje a souhlasí, že ráno odejde na první vlak do Ïille. Trvá ovšem na tom, abych si doprovodil.

„Dobrá.“

 

Na nádraží se spolu bolestně loučíme. Slibuji jí, že za ní přijedu, jakmile má přítomnost zde již nebude nezbytná, nicméně pochybuji, že budu moci tento svůj slib doopravdy splnit. Doufám, že ano, a stejně tak si přeji, aby i Lavionina cesta proběhla bez obtíží. Jsem rád, že se mi vůbec podařilo přimět ji, aby město opustila.

Vracím se domů a už teď se mi po ní stýská. Snad se brzy opět shledáme. Už mám krále, roajalistů a vůbec celé téhle pitomé revoluce opravdu po krk. Zemřelo tolik lidí, tolik času se promarnilo a úspěch nikde.

„Odjela?“ ptá se tiše Ethan.

„Jo.“

Vyčkávavě na mě hledí.

„Co je?“ nechápu. Jeho pohled mi již začíná být nepříjemný. Ethan jen sedí a mlčky mne pozoruje. Kamila, napadá mne. Vzdychám, přecházím k němu a přemýšlím, co bych pro něj mohl udělat. Problém za mne řeší on sám, zničehonic mne objímá.

Chybí mi Lavion. Snad ještě nikdy jsem nikoho nepostrádal víc. Uvažuji, jak dlouho může trvat, než se opět shledáme. Porodí už snad do té doby? Jak dlouho se tu mohu zdržet? Měsíc? Čtvrt roku? Nebo nedej Bůh ještě déle?!

Zavírám oči a představuji si, že je tu stále se mnou. Že neodjela a že tu stojí vedle mne a já se topím v jejím objetí. Cítím dotek na svých rtech. Mírně se usmívám a políbení jí opětuji, ale pak se vzpamatuji a dochází mi, že neobjímám Lavion, nýbrž Ethana.

Ustupuji o několik kroků, ale on si mě znova přitáhne. Zmateně zamrkám. „Co to…?“

„Miluju tě,“ říká a pokusí se mne znova políbit, ale já ho od sebe zprudka odstrkuji. Stdce mi bije jako o závod. Pak mi to dochází. Lavion je pryč a pravděpodobnost, že ji znovu spatřím, je téměř nulová. Proč si neužít v posledních dnech svého života.

Civím na něj s otevřenými ústy. Zmocňuje se mě napětí. V duchu si přehrávám, jak se ke mně Ethan choval. Jak mne pozoroval, když jsme se procházeli městem, jak v lese nesl zraněnou Lavion. Jak se mi ke všemu přiznal, i když ho to muselo hodně bolet. Co když se na zámku neusmíval tak divně proto, že mne chtěl otrávit, co když to bylo proto, že byl na sebe hrdý, že dokázal sebrat odvahu a vzepřít se králi? Co když i Lavion pomáhal proto, že mi chtěl udělat radost? Vzpomínám, jak jsem se k němu choval, a musím se zastydět. Chci se mu omluvit, ale stále mu nedokážu plně věřit. Co jestli je to jen nějaká další Ethanova hra? Kamila je ale mrtvá, nemá už za koho bojovat na králově straně.

Nakonec nacházím výmluvnější způsob omluvy než slova. Přistupuji k němu, pomáhám mu vstát a políbím ho. Tázavě se mi dívá do očí. Svírám jeho tvář v dlaních. Ethan mi pokládá ruce na boky.

„Miluju tě,“ opakuje.

„Tiše,“ napomínám ho polohlasně.

Autor Rebejah, 09.10.2019
Přečteno 12x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

tak ten poslední odstavec je hodně zajímavý, že by... jinak se to četlo dobře, šotky překlepníčky jsem ti poslal do zprávy.

10.10.2019 19:47:45 | Danny Jéreagovat

ahoj. moc mne těší že ses dostal k tomu, aby sis to přečetl:)
co je na posledním odstavci zajímavého?? a co znamená to tvé že by... ?

10.10.2019 20:46:23 | Rebejahreagovat

Arno a Ethan dohromady...to je oč tu běží

14.10.2019 17:16:06 | Danny Jéreagovat

tak nějak se to napsalo samo:) něco proti??

14.10.2019 17:45:56 | Rebejahreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter