VATANI PŘICHÁZÍ 2

VATANI PŘICHÁZÍ 2

4. kapitola



Na mostě se objevují hasičské sbory a záchranáři, kteří se snaží pomoci zraněným. Jeden hasičský vůz je u břehu řeky a s pomocí jeřábu se snaží vylovit černou dodávku.
„Co tu máme?“ ptá se policista v civilu.
„Vůz ve vodě,“ odvětí mu jeden z hasičů.
„To jsi ty, Harolde?“ ptá se policista.
„Manningu?!“ sykne hasič.
Dodávka je vzápětí vytažena na břeh. Vůz odhalil tři mrtvé. Spolujezdec je přimáčknutý mezi sedačkou a přední palubkou. Zemřel rychle, pomyslel si jeden z hasičů.
„Co je to za lidi?“ ptá se policista, když vidí na podlaze dva samopaly.
„Mrtví jsou nějací Arabáci,“ odsekne hasič Harold.
„Zřejmě se chystali udělat nějakou prasárnu,“ podotkne Manning.

Hasiči vytáhnou mrtvé ven.
„Ve vodě plave další tělo!“ křičí jeden z hasičů.
„Pravděpodobně řidič,“ ozve se Harold.
„Je tu spousta zbraní,“ všímá si policista.
Otáčí se ke svému kamarádovi Haroldovi a zapaluje si cigaretu. Dnes zůstane v práci o něco déle. Už to ví. Tohle není jen obyčejná autonehoda. Tihle čmoudi měli něco za lubem, prolétne mu hlavou. Uklízí zapalovač s pohledem na Harolda.








5. kapitola



„Máme problém“ mluví do telefonu major De Tiejn.
„Stalo se něco, majore?“ ptá se kapitán Parkea.
Drží telefon u svého ucha. Ušklíbne se.
„Plukovník Gausen a major Marso jsou mrtví.“
„Cože!“ vyprskne.
Jeho výraz je plný překvapení.
„Co mi to povídáte, majore?!“
„Ostraha objevila jejich těla v laboratoři doktora Sorjena.“
„A doktor?“
„Ten je také mrtvý.“
„Do prdele!“
„Našlo se i tělo jeho asistenta Luca Bastena. Jako jediný nezemřel střelnou zbraní.“
„A modely USKI?“
„Jsou pryč.“
„Tak to máme velký problém.“
„Zřejmě za tím stojí druhý asistent doktora Sorjena Paul Vessen, který je nezvěstný.“
„Aspoň vidíte, majore, že je úplně jedno kolik máme bezpečnostních složek. Nepřítel se dokáže infiltrovat kamkoliv.“
„Pokud tyhle USKI dostanou do ruky muslimové, začne válka.“
„S nimi bojujeme už od chvíle, kdy jim Evropa odmítla uznat Perskou autonomii.“
„To je pravda,“ přikývne De Tiejn.
„Pamatuji si dobře poslední prosincový den. Přesně v jedenáct hodin před muzeem evropského umění vybuchla bomba. Byla to radikální islámská skupina Vatan. Mého otce ten den povolali do práce…“
„…sloužil u policie?“
„Ano.“
„Nikdy jste o něm nemluvil.“
„Je mrtvý.“
„To mě mrzí.“
„Asi měsíc po tomto útoku se tato skupina ohlásila znovu. Na vlakovém nádraží se odpálil jeden fanatik. Můj otec vyrazil se svými muži do ulic. Zadrželi několik podezřelých. Všechny však museli propustit pro nedostatek důkazů.“
„A váš otec…“
„…chcete se zeptat, jestli zemřel ve službě? Ano, zastřelili ho dva dny po tomto zátahu. Svědkové popsali dva muže na motorce. Předem vytipovaný cíl.“
„Mohli by to být ti samí.“
„O tom nepochybuji. Radikální skupina Vatan byla během následujícího roku eliminována policejní protiteroristickou skupinou. Odhalili dvě buňky. Připravili se a zaútočili na obě dvě naráz.“
„To znamená, že tu máme další skupinu.“
„Vždycky se někdo objeví, aby škodil. Nikdy se nepřizpůsobí systému evropské společnosti. Budou škodit a snažit dožadovat výsad, které jim Evropská unie v minulosti odsouhlasila.“
„Myslíte, že v tom hraje roli i to, že si někteří Evropané berou za ženy černošky, Asiatky, nebo i muslimky?“
„Vím, kam směřujete. Plukovník Gausen a jeho žena pocházejí ze Sýrie.“
„To byl jen příklad.“
„Samozřejmě, že to může mít vliv. Ale někteří politici si stále myslí, že se změní. Proto těm uprchlíkům dávají tolik výhod. Ani si neuvědomují, že jsou to právě oni, kteří v ostatních lidech podporují rasismus a odpor k této menšině. Nic dobrého to nepřinese. Jestli si myslí opak, jsou naivní. Stačí se jen podívat, co se děje ve Francii a teď u nás.“
Telefonní komunikace na chvilku utichla.

„Ohlásil jsem tuto událost ministru vnitra,“ poznamenal vzápětí major De Tiejn.
„Samozřejmě. Musí pověřit někoho velením, abychom pachatele, co nejdříve dopadli a USKI se vrátili zpět.“
„Předpokládám, že novým velitelem budu já,“ vyhrkne major.
„Dá se to očekávat.“
„Budu mít vaší podporu?“
„Ovšem.“
„Děkuji, kapitáne.“
„Pro dobro věci jsem ochoten nasadit svůj život.“
„Budu na to myslet.“
„Zůstávám v terénu. Obsadíme hranice, kdyby se chtěli dostat ven.“
„Máte mé svolení. I když nejsem ještě váš velitel, tak jako hodnostně nejvyšší musím vyslat muže do terénu. Nemůžeme čekat, až se ministr rozhoupe.“
„S tím souhlasím.“
„Konec.“

Hlas na druhé straně telefonu utichl. Kapitán Parkea vrací svůj telefon do pouzdra připevněného na opasku. Jeho úkolem teď bude zajistit hraniční přechody vedoucí z Belgie.







6. kapitola



Časová událost před střetem náklaďáku s dodávkou.

Černá dodávka pokračuje směrem k mostu. V druhém pruhu se objevuje náklaďák. Jede v pruhu pro rychlé vozy.
„Všimli jste si toho náklaďáku?“ ozve se řidič dodávky. „Jede ve špatném jízdním pruhu. Měl by jet v tom našem.“
„Věnuj se řízení,“ ozve se Paul Vessen.
„Je to Evropa. Bezbožní bastardi za volanty,“ pronese jeden z muslimů sedících vzadu.
„Za mostem nezapomeň odbočit,“ ozval se znovu Vessen.
Měl otevřený notebook a pracoval na něm.

V tom se náklaďák přibližuje k černé dodávce. Před vjezdem na most vráží do černé dodávky a natlačí vůz na svodidla
Bum!
„Brzdi!“ vykřikne Paul Vessen.
„Parchant!“ křičí řidič a snaží se zastavit.
Náklaďák na okamžik povolí, aby na mostě mohl do dodávky znovu narazit.
Bum!
Silný náraz ničí pravou stranu vozidla. Paul Vessen umírá jako první. Muži uvnitř křičí. Náklaďák tlačí černý vůz více do svodidel, až se vozidlo nakonec dostává přes ocelový zádržný systém. Na chvilku zůstává viset zachycené za zničenou kabinu. Nárazem se otvírají zadní dveře a z vozu vypadává tělo modelu USKI. Dopadne na zem. Přijíždějící vozy se snaží zastavit. Ozývá se pískání gum, skřípání plechů. Černá dodávka nakonec padá z mostu do řeky.

Model 01 se zvedá ze země. Chová se dezorientovaně. Lidé stojící na silnici si ho všímají. Volají na něho, ale on nereaguje. Pokračuje vpřed. Kam?
Vrací se do města. Kulhá. Dopadá na levou nohu. Utrpěl rovněž zranění hlavy. Pravým ramenem nemůže pohnout. Krvavá skvrna se objevuje pod levou lopatkou. Oděv je na některých místech potrhaný. Jako jediný přežil tu ošklivou autonehodu. Neuvědomoval si důsledky, ani příčiny. Z nějakého důvodu se vracel na místo, odkud odjeli.
„Mohu vám nějak pomoci?“ ptá se muž s kolem.
Model 01 se otáčí za hlasem. Sleduje ho a zařazuje do skupiny: Nebezpečný.
„Jmenuji se Rick Janssens. Jsem farář ve zdejším kostele svaté Kateřiny. „Ošetřím vám zranění. Chápu, že před něčím utíkáte. Nebudu vás…“
„…už to děláte!“ přeruší jej zastřeným hlasem model 01.
„Chápu, dost otázek.“
„Ano.“
„Pojďte se mnou,“ nabízí farář svou pomoc.
Model 01 se zastavuje. Chvíli se rozhlíží kolem. Nakonec souhlasí a odchází s farářem Janssensem.

Zadním vchodem vstupují společně do kostela svaté Kateřiny. Model 01 se diví, že jdou zadním vchodem.
„Vidím půdorys zdejšího objektu. Má tři vchody.“
„Kostel je v rekonstrukci. Před několika lety byl uzavřen. Nakonec otevřeli část jen pro bohoslužby,“ odvětí Janssens.
„Nevím, co to znamená, ale věřím, že mi pomůžete zastavit krvácení,“ otočil hlavou za sebe.
Farář se podíval na jeho záda. Krvavá skvrna se rozšiřovala. Hned pochopil, že je to vážnější, než si myslel. Zavedl ho do jedné z kamenných místností.
„Tohle je moje komnata. Můj dům, kde přebývám. Ať je i tvým domovem, synu,“ vysvětluje mu farář.
Všímá si, že se raněný muž po místnosti rozhlíží. Zve jej dál.
„Můj předek se jako architekt podílel na vzniku tohoto kostela,“ chlubí se farář.
„On byl stvořitel?“ ptá se model 01.
„Ne, kdepak. Stvořitel je jen jeden,“ zvedá Janssens svůj zrak směrem ke stropu.
„Tam?“ diví se model 01.
Zřejmě vůbec nechápeš, o čem mluvím, pomyslel si farář. Proto přišla jeho následující otázka.
„Odkud jsi?“
„Budova s několika podlažími. Výtahy, schody.“
„Aha,“ zamyslí se Janssens. Vzápětí se ptá: „Jak se jmenuješ?“
„Nevím.“
„Utrpěl jsi ránu do hlavy. Je možné, že jsi to zapomněl.“
Model 01 mlčí. Farář mu ukazuje, kam se má posadit. Sám odchází k velké skříni. Otvírá ji a vytahuje velkou papírovou krabici. Zvedá víko a odkládá ho stranou. Přichází ke zraněnému muži. Uvnitř má různé léky, obvazy, injekční stříkačky i ampule s různými barevnými tekutinami
„Ošetřím ti tvé zranění,“ spustí farář.
Model 01 kývne.

Farář mu nejdříve ošetří zranění na hlavě. Poté ho pobídne, aby si svlékl vrchní část oblečení. Ošetří mu odřený loket. Obejde ho a zjišťuje, že má pod lopatkou zaseknutý kus kovového předmětu.
„Očistím ti místo desinfekci a pak to vyndám.“
Model 01 mlčí.
„Trochu to zabolí, ale bude rychlé,“ dodává Janssens a kleštěmi vytahuje kus kovu.
Jeho podivný pacient ani nepípl. Muselo to bolet. Co jsi zač? Zamýšlí se v duchu farář.
„Teď bych potřeboval, aby sis svlékl i kalhoty. Zřejmě máš poraněné koleno.“
„Ovšem,“ ozve se model 01.
„Dobře,“ kývne Janssens a ustupuje od neznámého muže.
USKI se svlékne do naha a nechá se znovu ošetřit. Janssens se samozřejmě podiví, že nemá spodní prádlo, ale neřeší to. Potřebuje mu ošetřit zraněné koleno.
„Vypadá to jako povrchové zranění, ale kulháš, bude třeba použít rentgen. Potřebujeme odbornou pomoc,“ spustil.
„Má mise.“
„Co jsi to říkal?“
„Má mise. Vatan přichází.“
Oh!
Farář sebou škubne.
„Asi jsem slyšel špatně. Říkal jsi, že Satan přichází?“
Lekl se a ustoupil od něho.
„Bojíš se smrti?“ ptá se model 01.
„Proč se mě na to ptáš?“
Farář Janssens pomalu ustupuje dozadu. USKI vstává ze židle a kráčí k němu.
„Řekl jsem něco, co tě rozzlobilo?“ ptá se farář.
„Ve tvém hlase je strach.“
„Jsem obyčejný muž a ty jsi pravděpodobně voják nebo žoldák. Zabiják.“
„Jsem vykonavatel.“
„Bože, ochraňuj mě,“ farář se začne modlit.
„Proč říkáš ty slova?“
„Prosím o ochranu svého boha,“ odvětí farář Janssens.
V tu chvíli se zastaví u zdi. Dál už nemůže. Chce mě opravdu zabít?
„Boha?“
„Mám na mysli našeho Stvořitele.“
Model 01 se zastavil.
„Nevím nic o stvořiteli.“
„Rád ti o stvořiteli něco řeknu.“
„Vatan přichází!“
Teď farář Janssens rozuměl dobře. Polkl na sucho a v jeho hlavě se začaly tvořit otázky. Jaký je jeho úkol? Kde se tu vzal? Co znamená jeho mise?
„Kdo jsi?“ promluví najednou model 01.
Vzápětí padá k zemi. Jako by ho někdo vypnul.
Uf!
Farář si oddechl. Už se viděl na onom světě. Ten muž měl svalnaté tělo. Evidentně je trénovaný zabíjet. Neměl bych proti němu šanci.

V tichu kamenné místnosti slyšel tlukot svého srdce.
Autor Danny Jé, 05.04.2021
Přečteno 9x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter