Saforovova nemoc / Prolog

Saforovova nemoc / Prolog

Anotace: Inspirováno současnou virovou dobou a jednou knihou

Prolog

 

Rusko, Petrohrad

 

Půlka září, léta páně 1709

 

Lékárna s přiléhavým názvem Pomoc bylo velkolepé místo. Velkolepé a zároveň skromné, spořádané a útulné. Tento malý domeček se shlížel v studené řece Něvě, neboť stál na nábřeží, teprve před nedávnem vysušeném a přeměněném v část nového hlavního města. Pomoc. Ten název se skoro vysmíval okolí. Byl to stín, stín něčeho, čeho se stavitelům města rozhodně nedostalo. Základy lékárny Pomoc byly v půdě potřísněné potem, slzami a krví, životy mnoha tisíc otroků, kteří za tvrdých podmínek a neustálého šlehání bičů Petrohrad stavěli.

Malý krámek vlastnil muž jménem Alexej Michailovič Sipěv, docela bohatý měšťan, který se ochotně chopil příležitosti nastěhovat se do ještě rozestaveného Petrohradu a pomáhat tu lidem. Nebyl to ale tak docela dobrý člověk. Měl rád peníze, a pokud mu je někdo nabídl, byl tento postarší muž s již šedivějícími vlasy ochoten udělat za ně prakticky cokoli. Na druhou stranu to byl člověk svým způsobem velmi poctivý a nikdo se nebál mu zaplatit předem, protože věděl, že to, co jim za peníze přislíbil, určitě udělá. V tomto ohledu bylo na Sipěva spolehnutí.

Toho zářijového večera se poslední paprsky slunce koupaly ve studené Něvě a paprsky něžně hladily její klidnou hladinu, aniž by zčeřily jedinou vlnku. Řeka působila jako plocha ohromného zrcadla, pokojná, klidná byla toho dne. Slunce rozesílalo do světa měkkou teplou zlato-oranžovou záři, která všemu propůjčovala nový, jako by přívětivější vzhled, jako by se snažila propůjčit světu nové jasné barvy a svou nekonečnou lásku a přízeň. Paprsky laskaly Petrohrad, provázely jej chladným večerem a šeptaly dobrou noc. Téměř všichni obyvatelé už byli doma a dojídali večeře. Vracel se i dřevorubec s prázdným povozem, neboť před okamžikem složil dřevo na staveniště, kde s ním ráno začnou dělníci opět pracovat.

Také Sipěv už uklízel krám. Vlhkým hadříkem setřel pult, na kterém se usadila vrstvička prachu, která však v záři zhasínajícího slunce byla dobře viditelná. Přešel k oknům a zatáhl závěsy. Náhle potemnělou malou jizbou se vrátil a řídil se podle stěn. Na pultě ještě zapálil voskovici, zaujal vzpřímený postoj a čekal. Klidně odtrhl zrak ode dveří a zahleděl se na pozvolna zkapalňující voskovici v dřevěné, ručně řezané misce. Vyčkával. Byl to trpělivý muž. Jako lékárník byl docela v oblibě mezi místními, během dne míval narváno, měl spoustu pravidelných zákazníků, ale jeho povaha a především jeho ochota udělat za a pro peníze téměř doslova všechno způsobily, že neměl žádné opravdové přátele. Nikdy se mu nepodařilo najít si ženu a neměl ani děti. Jak stárl, mrzelo ho to čím dál tím víc. Ale úspěšně si namlouval, že za to nemůže jeho povaha, ale že se ženám protiví jeho vzhled. Nebyl zrovna ošklivý, ale měl trochu delší hákovitý nos a zejména měřil sotva půl druhého metru. Díky věku už mu také začaly vlasy nejen šedivět, ale také řídnout, což mu na kráse ještě trochu ubralo.

Jediné, co Sipěv tedy miloval, byla jeho lékárna, přepychový dům na jeho poměry, postavený z pálených cihel, s velikým štítem nade dveřmi, jenž nesl skvostný nápis oznamující přiléhavý název domu. Přední místnůstka byla malinká, ode dveří k pultu bylo místa sotva pro frontu tří, čtyř lidí. Mnohem větší byla místnost za dalšími dveřmi skrytými za závěsem za pultem mezi dvěma regály s ampulemi a lahvičkami. Obsahovala další množství regálů a polic přetékajících lektvary, odvary a tinkturami, od stropu visely váčky se sušenými bylinami a omamně to tam vonělo.

Voskovice v misce dohořela do poloviny, když se konečně otevřely dveře a rozcinkaly hrozen zvonečků, které visely na jejich vnitřní straně. Kdyby někdo opravdu chtěl, jistě by dokázal dveře otevřít dostatečně pomalu a polehounku, aby zvonky nezacinkaly, ale s tím si nikdo nelámal hlavu. A tak tedy i tentokrát oznámily příchod pozdního zákazníka. Posledního zákazníka, kterého Sipěv kdy přijme.

Malinký mužíček zdvihl hlavu a rozzářil se stejně jako slunce za již zataženými závěsy.

„Dobrý večer, máte to pro mě?“ otázal se tichým hlasem neznámý, až to znělo, jako by téměř předl.

„Ale samozřejmě,“ souhlasil překotněSipěv. Vysekl hlubokou poklonu před mužem, jehož silueta se i přes zatažené závěsy ostře rýsovala proti zapadajícímu slunci, které nahlíželo na celou scénu jako němý svědek dvěma okny do ulice. Pak se otočil a zmizel za závěsem a za dveřmi mezi regály. Vrátil se záhy a natahoval k neznámému paži. V ruce držel ampuli s čirou tekutinou. Návštěvník si předmět vzal a podezřívavě si jej měřil pohledem. Pak obrátil pohled k samotnému lékárníkovi.

„Trochu málo, nezdá se ti?“ pronesl tichým zastřeným a výhružným hlasem.

„Ručím vám za účinek,“ prohlásil neochvějně Sipěv. „Je to sice malá lahvička, ale obsah je dostatečně prudký. Ujišťuji vás, pane, sám jsem ho míchal. Je účinný, nemilosrdný, ale nenápadný.“

Neznámý lehkomyslně vyhazoval jednou rukou lahvičku do vzduchu a zase ji obratnými prsty chytal, aniž by se na ni díval. Jeho oči se vpíjely do Sipěva. „Doufám, že máš pravdu,“ řekl. „Fajn. Díky. A sbohem.“

„Hezký večer.“ Sipěv sledoval, jak se neznámý otáčí a lenivě míří ke dveřím. Jednu ruku položil na kliku a druhou zasunul pod plášť, aby ukryl lahvičku. Ponechal ji tam. Sipěvovi se zdálo, jako by tam muž po něčem šátral, ale nevěnoval tomu pozornost. Už si ho nevšímal. Sklonil se, aby sfoukl voskovici. Už to ale nikdy neudělal.

„Málem bych zapomněl,“ nevzrušeně prohlásil s ledovým klidem neznámý.

Sipěv k němu na okamžik zdvihl pohled. Na dostatečně dlouhý okamžik, aby postřehl, že to, po čem muž hmatal pod pláštěm, to, co nyní vytahuje, je pistole. Ne však na dost dlouhý okamžik, aby stihl zareagovat.

Třeskla rána.

Neznámý krátce přikývl a konečně krámek opustil. Neobtěžoval se ani vracet a kontrolovat, jestli je lékárník opravdu mrtvý. O jeho skonu ho ujistil mozek, který se rozprskl po skleněných nádobkách v regálu za pultem.

Autor Rebejah, 13.05.2021
Přečteno 29x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter