VATANI PŘICHÁZÍ

VATANI PŘICHÁZÍ

21. kapitola



Major De Tiejn sedí za svým stolem. Kapitán Dubonga přichází a seznamuje ředitele s okolnostmi, které se za poslední hodiny udály.
„Utekl nám další model USKI a zabil nám dva lidi? Co se tady děje? A co to kurva bylo v centru Bruselu? A neříkejte mi, že to byl výbuch plynu?!“ reaguje na to De Tiejn.
Zvedá se ze židle. Opírá se o stůl. Sleduje Dubonga.
„Poslal jsem tam tým. Než si budeme jisti, co se tam stalo, nebudu spekulovat,“ řekne kapitán.
„Fajn,“ odsekne znechucený De Tiejn a posadí se zpátky na židli.
„A ten přeživší z útoku na autobus, umřel,“ dodává Dubonga.
„Jmenoval se Arno Veksjed.“
„Znal jste ho snad?“
„Jeho otce.“
„To mě mrzí.“
De Tiejn pokynul hlavou. Dubonga se otočí na místě a vyrazí ven z jeho kanceláře. Cestou potkává poručíka Stabera.
„Kapitáne?!“
„Hlavně mi neříkejte, že se zase něco posralo, poručíku!“
„Známe totožnost toho muže, který zabil Harryho Kriega.“
„Opravdu?“
„Měl jsem pocit, že jeho smrt není náhoda, a že skateboardista nebude jen obyčejný skateboardista.“
„A kdo je náš skateboardista?“
„Paulo Madena.“
„A víme, co je ten chlap zač?“
„Skutečný Paulo Madena je mrtvý.“
„Aha.“
„Falešná identita. Je to nájemný zabiják.“
„To bezpochyby.“
„Sebrali jsme toho prodavače, u kterého Madena měnil svou totožnost. Oblečení, vzhled. Měl to dobře naplánované. Nechal jsem tam jedno ze svých lidí, aby hlídal ten obchod. Možná, že ho využívá často. Jestli se tam vrátí, chytneme ho.“
„Dobře. Dejte mi pak vědět.“
„Ano, pane.“
Muži se rozloučili. Kapitán Dubonga zamířil do své kanceláře. Poručík Staber ke svému vozu. Vrací se na místo, kde byl naposledy viděn Paulo Madena.













22. kapitola



Poručík Staber dorazil na místo, které určil seržantu Icksovi k pozorování obchodu. Seržant tam však nebyl. Všiml si však na zemi dvou kapek krve. Sehnul se a ujistil se, že je to čerstvá krev.
„Sakra!“ zakleje.
Chystá se odejít, když si všimne, že policejní páska je na pravé straně posunutá směrem dolů. Zbystří a opatrně sahá po zbrani. Zůstává na rohu a jedním okem sleduje obchod. Předpokládá, že Paulo Madena je ještě uvnitř. Nehodlá ponechat nic náhodě a počká si na něho. Paulo Madena se opravdu po chvilce objevuje ve dveřích. Opatrně otvírá dveře. Je si jistý, že ho nikdo nesleduje, protože policistu, který hlídal obchod, zabil. Zbavuje se pásky a odchází. Staber chce zasáhnout, ale objevují se tam lidé. Vrací svou zbraň do pouzdra a vyráží za ním. Opatrně, aby si ho nevšiml.
Paulo Madena není žádný zelenáč. Několikrát se zastaví, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje. Poručíka Stabera si všimne. Nepanikaří a pokračuje dál. Vchází do nejbližšího nákupního centra a tam se mu ztrácí.
„Sakra!“ zakleje Staber. „Skoro jsem ho měl,“ sykne a proběhne obchodním centrem.
Nejdříve přízemí a pak se vydává do prvního patra. Jakmile se dostává eskalátorem do druhého patra, všimne si Madeny v přízemí.
To je ale mazanej parchant, pomyslí si.

Pokračuje do druhého patra a tam se venkovním výtahem přesunuje dolů. Madena pokračuje po hlavní třídě. Chce být mezi lidmi. Moc dobře ví, že si na něho policista nedovolí. A je to policista? Prolétne mu hlavou. Kdo jiný by to byl. Přehodí si kapuci přes hlavu a mizí v davu. Poručík sjíždí výtahem dolů. Madena je pryč.
Sakra!
Vrací se zpátky, když mu osud Madenu přihraje do cesty po druhé. Zaslechne totiž ženský hlas, jak někomu nadává. Letmo se ohlédne za sebe.
„To-snad-není-možný,“ procedí mezi zuby.
U telefonního automatu stojí postarší žena a domáhá se nároku na telefonování.
„Vážně se to děje?!“ pronese Staber, když poznává muže u automatu.
Madena!
Vzhledem k tomu, že poručík obešel obchodní centrum z druhé strany, nepředpokládal, že na Madenu znovu narazí. Ale stalo se.
„A mám tě!“ vyprskne a vyrazí za ním.
Madena ho uvidí. Pustí sluchátko a strčí do ženské, která ho prozradila. Dává se na útěk. Vytahuje zbraň a střílí.
Bang!
Poručík vytahuje zbraň a střelbu opětuje. Madena uniká do průchodu. Staber běží za ním. Lidé uskakují stranou. Někteří si rovnou lehají na zem, když se ozvaly výstřely.
Bang!
Další výstřel znamená konec honičky. Madena se musel zastavit na konci ulice, protože tudy projíždělo úklidové vozidlo. Staber zamířil a dvěma přesnými výstřely ho poslal k zemi. Madena se svalil na zem. Poručík se rozeběhl k pronásledovanému.
Madena se nehýbá. Staber opatrně kontroluje jeho zdravotní stav. Během několika vteřin se ujišťuje, že je mrtvý. Vrací svou zbraň do pouzdra. Rukou vytahuje služební odznak, aby kolemjdoucí uklidnil, že je od policie. Druhou rukou vytahuje telefon a přivolává zdravotnický vůz. Poté oznamuje kapitánu Dubongovi, že podezřelého dostal.

„Je mrtvý, kapitáne.“
„Zůstaňte na místě!“
„Podezřelý se snažil někomu volat.“
„Máte jeho mobil?“
„Ne. Mám telefonní automat, ze kterého se o to pokoušel. Zjistíme, kam volal.“
„Pošlu tam někoho, aby vás vystřídal.“
„Rozumím.“
„Dobrá práce, poručíku.“
„Díky.“

Telefonní hovor byl ukončen. Saber vrátil svůj telefon do kapsy.



Tajný úkryt radikální skupiny Vatan.

Kemal se vrací do úkrytu. Abdul už je uvnitř. Ukazuje mu tablet.
„Neměl jsi ho vyhazovat.“
„Ale vyhodil jsem ho,“ reaguje Abdul.
„Asi to nechápeš, ale my se snažíme na sebe neupozornit.“
„Proč to tedy děláme, když nechceme, aby se o nás vědělo?“
„Fajn,“ pozvedne Kemal ruku. „Špatně jsem se vyjádřil. Chci říct, že nechci, aby někoho z nás chytili a tohle…,“ ukazuje na tablet. „…by mohlo přivést policii nebo jiné bezpečnostní složky sem!“
„Zabiju je!“
„Ale co ostatní?“
„Ostatní?“
„Tohle není žádná pouliční válka.“
„Vatan přichází!“ pronese Abdul a odchází.
„Počkej!“ snaží se ho Kemal zatavit.
Marně. Abdul, model 01 na něho nereaguje. Kemal kroutí hlavou a pokládá tablet na první stolek, který uviděl.
„O co šlo?“ ptá se Rebak Džahír.
„Vyhodil tablet do koše,“ odpoví Kemal.
„Aha.“
„A našli ho dva kluci.“
„Viděli ho?“
„Nevím, ale měli ten tablet.“
„Co jsi udělal?“
„Postaral jsem se o to,“ odvětil Kemal.
O tom, že druhý s chlapců utekl, pomlčel. Ten na policii nepůjde.
„Dobře,“ pochválí ho Rebak a odchází.
Na konci chodbičky se zastaví s pohledem na Kemala.
„Pošleme Abdula na další misi!“ řekne s úsměvem na tváři.
Zřejmě je spokojen, pomyslí si Kemal.




O hodinu později Abdul odchází z tajného úkrytu. Kemal se diví, ale Rebak Džahír mu vše vysvětluje. Abdul dostal nový úkol.
„Chci, aby zasáhl na druhé straně Bruselu!“ dodává Rebak.
„Dvojí zásah?!“
„Ano.“
„Dobře,“ přikývne Kemal.
S rozhodnutím nejstaršího člena a duchovním této skupiny souhlasil. Jen měl obavy o Abdula.
Autor Danny Jé, 09.06.2021
Přečteno 11x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter