Findë úruva VII.

Findë úruva VII.

Anotace: Kratší kapitolka na téma přátelství s mužem, žárlivost jeho ženy a metod uzdravitelů :).

Sbírka: Findë úruva - Ohňovláska

„Vidím, že se ti povedlo ho přesvědčit,“ usmíval se Faeron, když Maryanen přišla ke hradbám s ovázanýma rukama. Celý den strávila cvičením v lukostřelbě. Celeborn byl trpělivý jako nebe, ale ona se neustále rozčilovala a tvrdila, že tohle se nemůže nikdo naučit, protože je to strašlivě těžké. Smál se a neseriózně jí hrozil, že ji nebude učit, když nechce – Maryanen však zatnula zuby a rozhodla se pokořit svou netrpělivost i lukostřelbu. Doma jí pak musel ošetřit oděrky, které si způsobila.

„Krušné začátky?“ nadhodil Faeron, zatímco se vyšvihovala na sluncem vyhřátý kámen.

„Tak nějak,“ zabručela.

Ve skutečnosti však ještě krušnější bylo pokoušet se soustředit, když byl Celeborn téměř neustále těsně za jejím ramenem, ukazoval jí, jak držet luk, a pomáhal jí mířit. Toto téma však zatím nenadnesla nikdy před nikým a ani Faeron nebyl touto výsadou poctěn.

„Neboj se, za chvíli si zvykneš. Z odřenin se udělají mozoly a pak už ti nebude nic vadit.“

„Pěkně děkuju,“ opáčila a Faeron se rozesmál. I Maryanen nakonec na tváři rozkvetl úsměv. Povzdechla si. „Měla jsem chuť to vzdát, ale tím bych dokázala jen to, že nejsem schopná to zvládnout. Dala jsem si předsevzetí, víš – naučit se střílet aspoň tak, že trefím terč, to mi stačí. Jestli mě to potom začne bavit, jen dobře.“

„Jsi tvrdší, než jsem si myslel,“ žďuchl do ní. „Ale mohlo mi to být jasné, vzhledem k tomu, co sis zažila. Taky nemluvíš jako ženská, a právě proto se mi s tebou dobře tráví čas. Nemusím se přetvařovat, ani jinak vysilovat. Moje žena je sice velice laskavá a dobrá, ale opravdu jen s velkým přemáháním poslouchám její nekonečné verbální myšlenkové pochody.“

„To já mám co dělat, když mám přemýšlet, natož abych u toho ještě mluvila,“ poznamenala Maryanen a oba se svalili smíchy z hradeb.

„Když už mluvíme o mé ženě,“ nakousl Faeron, když se vydrápali zpátky, „je taky vynikající kuchařka. A protože ví, že se přátelíme, zve tě na oběd, až budeš chtít přijít.“

Maryanen se podivila. „Je vážně moc hodná, přijdu ráda.“

„Víš,“ poškrábal se na hlavě, „já mám dojem, že je to hlavně proto, že si tě chce zblízka prohlédnout. Prostě žárlí,“ dodal, když se na něj Maryanen dál dívala nechápavě. „Já vím, že pro to nemá vůbec důvod, ale znáš ženské,“ pokrčil omluvně rameny.

Maryanen se uchechtla.

„Ano, Faerone, rozhodně alespoň jednu.“

„Promiň,“ rozesmál se, když si uvědomil, co řekl. „Vždyť vidíš, s tebou se uvolním tak, že zapomínám, že jsi žena. Abych se tak vyjádřil, jsi můj první kamarád ženského rodu.“

Maryanen se zeširoka usmívala.

„Já vím a je mi ctí,“ přiložila si dlaň na srdce a mírně se poklonila. „Jinými slovy se mám chovat jako chlap, až přijdu k vám na oběd, abych tvé ženě ulehčila od starostí tohoto druhu?“

„Nemusíš,“ vykulil oči Faeron. „Buď sama sebou, ona to pochopí. Není hloupá a na hraní se nechytá, ale když budeš naprosto upřímná, brzy jí bude jasné, že se tě vůbec nemusí obávat.“

„Dobrá,“ přikývla. „Jsem ale ráda, že v tom máme jasno i my dva. Už nějakou dobu se na nás lidé divně koukají.“

„Všiml jsem si,“ ohrnul Faeron ret. „Nevěra na denním světle, málokdo projde bez zájmu.“

„Asi nemají nic lepšího na práci,“ pokrčila rameny.

„Nebo prostě závidí,“ usmál se. Maryanen přikývla.

„Málokdo se v poslední době na veřejnosti hlasitě směje… Žijeme sice na krásném a bezpečném místě, ale nebezpečí pořád číhá všude okolo. Je tak smutně málo důvodů k bezstarostné radosti…“

Oba se zadívali přes hradby k lesům a hlavou každému z nich běžely vlastní chmurné myšlenky.

 

Maryanen vždy přišlo kouzelné, jaké zázraky dokáže Celeborn dělat bez jakékoli viditelné námahy. Když právě znovu seděla v křesle a on pomalu přejížděl rukama nad jejími jizvami, napadlo ji se na to zeptat.

„Jak to vlastně děláš?“

Celeborn s úsměvem vzhlédl.

„Na tom nic není, jen musíš chtít. Dej takhle ruce dlaněmi k sobě,“ ukázal. „Zkus nejdřív otřít jednu o druhou, až ucítíš mravenčení. A když se teď soustředíš, cítíš něco?“

Maryanen to zkusila, jak řekl. Energie v jejích dlaních se jemně rozvibrovala – a ona si najednou vzpomněla.

„Tohle znám!“ vykřikla. „Pamatuju se na to. Když jsem byla malá, stávalo se mi to, než jsem usnula… Mravenčilo mě celé tělo a dlaně přímo hřály.“

Celebornovi vylétlo obočí.

„Vážně?“ podivil se. „Nikdy jsi mi o tom neřekla.“

„Nevěděla jsem, že je na tom něco výjimečného,“ pokrčila rameny. „Co může dítě vědět o tom, co dospělí považují za normální?“

„To je pravda,“ usmál se. V jeho tváři se zračil mírný obdiv. „Máš ještě víc takových překvapení, že bys mi to řekla najednou?“

Maryanen se na něj zaškaredila.

„Pokud jste ještě sám nezapomněl všechno, drahý pane, přišla jsem o paměť. Kdyby sis odpustil takové poznámky a raději mi vysvětlil, jak to funguje, budu moc ráda.“

Celeborn se pobaveně usmál, ale vzal ji za ruce. Nasměroval její dlaně směrem dolů, takže jí mířily na břicho. Posunul je trochu níž, až byly jen kousek od povrchu těla.

„Cítíš teď to brnění a teplo na břiše?“

„Je to, jako kdybych na sebe položila jemnou vatu, která napůl neexistuje.“

„To je ono,“ přikývl. „Zkoušej si to třeba před spaním; promni si dlaně a tou energií, kterou tím probudíš, si přejížděj po těle, jak jsi to viděla dělat mě. Hned ucítíš úlevu, lehkost a radost. Jakmile si budeš jistá, že jsi přišla na princip, může z tebe být uzdravitelka.“

„Zní to dobře,“ pochválila si Maryanen. „Uzdravitelka… A proč ne léčitelka? Myslela jsem, že tak se té profesi říká.“

Celeborn se měkce usmál.

„Léčit ještě neznamená uzdravit; já říkám léčiteli uzdravitel, protože už to slovo má lepší energii, obsahuje v sobě kořen zdraví. A to je to, co by mělo být cílem každého, kdo léčí. Opravdový uzdravitel totiž není ten, který léčí nejvíce lidí, ale ten, který jich nejvíce nadobro uzdraví.“

„Máš pravdu,“ uznala s úsměvem Maryanen. „Ostatně jako vždycky.“

Tentokrát se rozesmál a zavrtěl hlavou.

„Ne, má milá, nejsem neomylný,“ povzdechl si. „Ale pokaždé, když se na tebe podívám, moc bych si přál být…“

Maryanen mu stiskla ruku. Nenašla však slova pro to, co cítila; obrátila tedy list.

„Říkal jsi, že mě budeš učit jezdit na koni,“ nadhodila. „Platí to i teď?“

Autor Lostris Queen, 03.10.2012
Přečteno 454x
Tipy 6
Poslední tipující: Aiury, Klaný, Lillian Bann
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter