Findë úruva VIII.

Findë úruva VIII.

Anotace: Maryanen se seznamuje s Faeronovou ženou a během oběda se od něj dozvídá mnoho nečekaných novinek. Paní Bereth je ukonejšena, ale Maryanen má opět nad čím hloubat.

Sbírka: Findë úruva - Ohňovláska

Faeron už na ni čekal na hradbách. Maryanen se přiřítila, unavená, ale nadšená.

„Promiň, že jdu pozdě, učila jsem se jezdit,“ vysvětlila. „Zítra asi nevstanu, ale bylo to skvělé. Netušila jsem, jak je to příjemný pocit. Myslím, že si koně zamiluju.“

„Určitě,“ usmál se. „Ale teď – teď ochutnáš kuchyni mé ženy.“

Paní Bereth pro ni připravila opravdu velkolepé uvítání. Ta malá hostina, která se rozprostírala na stole, se ani nedala nazvat obyčejným obědem. Vprostřed stolu stála ohromná váza plná omamně vonících květin, nádobí určitě muselo být honosným svatebním darem a příbory dědictvím po nějakém vznešenějším předkovi. V jinak skromném domě působila tabule trochu nemístně, ovšem její krása všechno okolí zastiňovala natolik, že si toho Maryanen téměř nevšimla.

Přivítala se s paní domu.

„Ráda vás poznávám,“ usmála se. Bereth jí stiskla ruku a oplatila úsměv.

„Těší mě poznat přítelkyni mého manžela,“ řekla lehkým tónem, ale v jejích očích se daly číst obavy. „Připravila jsem pro vás malé pohoštění, ciťte se tu jako doma.“ Ano, malé pohoštění, napadlo Maryanen, to byla přesně slova pyšné hospodyně, která půl dne strojila stůl a vyvařovala podle svých nejlepších receptů, a přece je natolik vychovaná, aby to nezdůrazňovala.

„Mockrát děkuji,“ řekla však nahlas a lehce se paní uklonila.

Jak bylo dobrým zvykem menegrothských, zdvořilostní rozhovor následoval až po hlavním chodu, když byli všichni po okraj naplněni dobrotami, rýpali se v dezertu a neměli sílu ani chuť se hádat nebo postrkovat. Jídlo bylo skvostné, to musela uznat. Když se do něj pustili, Maryanen ani nedutala, dokud jí na talíři nezbyl poslední drobeček. Přesto si stačila všimnout, že ji paní Bereth po očku pozorně sleduje, jako by se chtěla přesvědčit o tom, že z nich dvou je ona lepší kuchařka. Faeron naopak v mírných rozpacích pozoroval obě dvě.

Maryanen cítila, že se jí paní Bereth i přes její skrytou předpojatost líbí, proto když dojedla, upřímně pochválila její kulinářské umění. Pamatovala na Faeronova slova a snažila se svůj chvalozpěv nijak nepřehánět, a zdálo se, že je paní domu opravdu potěšena jak jejími slovy, tak zdvořilým a milým chováním.

„Na oplátku vám chci nabídnout, abyste s manželem přišla na oběd k nám,“ pokračovala Maryanen. „Abych se přiznala, moc jsem toho v životě nenavařila a vám se nemohu rovnat, ale slibuji, že se něco málo naučím, abych vás mohla také uhostit.“

Paní Bereth však z nějakého důvodu znervózněla. Podívala se na Faerona, ale ten pokrčil rameny.

„Víte, lady Maryanen, moc mě vaše nabídka těší, ale nemyslím si, že by dělalo dobrotu, kdyby se prostý lid vtíral, kam nepatří,“ vysvětlila pomalu téměř omluvným tónem. „Nechci se pokoušet dosáhnout výš, než mohu.“

Maryanen se usmála.

„Prosím, paní Bereth, tykejte mi,“ požádala. „Celebornův byt přece není královský palác a já nejsem žádná lady. Nevidím důvod, proč by mělo být nevhodné zajít k nám na oběd.“

„Popravdě řečeno,“ odkašlal si Faeron, „ty jsi lady. Lord Celeborn, když si tě bral do péče, trval na tom, že musíš dostat stejné výsady, na které má právo on. Já u toho tedy nebyl,“ dodal spěšně, „ale sdělil mi to strážný z paláce, když viděl, že s tebou jednám jako se sobě rovnou. Říkal prý, že doba je nejistá a že kdyby se něco stalo i jemu, nesmíš znovu zůstat úplně sama a bez ničeho, takže na tebe rozšířil svůj titul a odkázal majetek.“

Maryanen se na něj minutu nebo dvě zaraženě dívala a přehrávala si v hlavě jeho slova, zatímco jí z pozvednuté vidličky odkapávala jahodová šťáva do poháru s ovocem a sladkou polevou, který se podával jako dezert. Z řady otázek, které se jí stavěly do fronty pro odpovědi, se dopředu protlačila tato:

„Jaký majetek? Jeho byt je menší a prostší než váš dům. I mí rodiče měli víc.“

Faeron se tiše zasmál, když to slyšel.

„Tebe to opravdu nikdy nezajímalo? Jsi vůbec odsud?“ rýpl si pobaveně. „Svatá naivito, patří mu celé domy uzdravování i pozemky se zahradami za nimi. To on zřídil ošetřovnu. Ten byt tam má jen proto, aby měl kam složit hlavu, když zrovna nepracuje. Máš mnohem víc než my, holčičko, a máš tedy od nás, prostých lidí, právo na uctivý odstup.“

Maryanen při jeho slovech obočí šplhalo vzhůru.

„Nevymýšlej si,“ setřela ho zamračeně.

Faeron se usmíval.

„Myslím, že si můžeš se ctí dělat nárok na to, co je jeho, protože někoho jemu tak podobného jsem ještě nepoznal. Víš, že tu práci dělá zadarmo? Proto tam chodí všichni, proto je Celeborn oblíbenější než sám král. On je prostě lidumil, baví ho pomáhat druhým a majetek ho moc nebere.“

Maryanen zatřásla hlavou, aby si urovnala nápor důležitých nových informací.

„Dobrá, tomuhle věřím, na to ho znám příliš dobře. Ale napadá mě… tvá ctěná žena se ke mně chová v rukavičkách, ale s tebou si tykáme a bok po boku se válíme smíchy… V tom případě nejsem sama, kdo se chová nepatřičně, ne?“ usmála se.

„Víš, já jsem neurvalec, to je o mě známo,“ mrkl na ni.

„Tak v tom vesele pokračuj, protože já nejsem zvyklá na nějaké klanění a je mi to krajně nepříjemné. Ber to tak, že máš výjimku, a na oplátku mi zase dovol, abych se jako k sobě rovnému chovala já k tobě. Budeme si kvit.“

„Prima,“ smál se. „Dohodnuto.“

Paní Bereth je pozorovala a nebyla si jistá, co si vlastně má myslet. Trochu ji popuzovalo, jak familiérně se Maryanen chovala k jejímu muži, který byl o čtyři století starší než ona, ale na druhou stranu jí bylo příjemné, jak prostě a nepovýšeně na ně pohlížela. Líbilo se jí, jak otevřeně a nenuceně dával Faeron najevo své sympatie k Maryanen, protože nyní cítila, že v nich opravdu není víc než upřímné přátelství.

Maryanen se k ní obrátila.

„Vidíte, paní Bereth, směle následujte příkladu svého neurvalého muže a berte mě jako svou přítelkyni – tedy jedině pokud stojíte o přátelství takové žáby.“

Paní Bereth se usmála a tentokrát se zdálo, že jí úsměv jde od srdce.

„Moc ráda,“ stiskla jí ruku. „Ale zapomněla jste na svůj dezert, tak jezte, byla by škoda ho nechávat.“

„To je pravda, protože lepší jsem neochutnala,“ přikývla Maryanen. V duchu byla moc ráda, že se jí povedlo naklonit si ženu nejlepšího přítele, neboť tušila, že má opravdu srdce ze zlata.

Autor Lostris Queen, 03.10.2012
Přečteno 348x
Tipy 6
Poslední tipující: Aiury, Lillian Bann, Klaný
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter