Findë úruva IX.

Findë úruva IX.

Anotace: Namožené svalstvo, kachní chůze a nebezpečný nehet; po mírném odlehčení Maryanen zpovídá Celeborna na základě informací, které jí sdělil Faeron.

Sbírka: Findë úruva - Ohňovláska

Druhý den ráno Maryanen skutečně měla potíže vstát. Měla pocit, že nějakým způsobem hodně tvrdě dopadla na hýždě a vnitřní části nohou. Na nohy se vydrápala jen proto, že se držela rámu postele rukama a přitahovala se za ně, ale jakmile se pokusila vyjít, zjistila, že je velmi bolestivé držet při chůzi nohy u sebe. Když se zahlédla v zrcadle, vypadala tak komicky, že se znovu svalila na postel a rozdýchávala záchvat smíchu.

Do jejího pokoje jako neustále bdělý strážný vrazil Celeborn. Když viděl, že je Maryanen v pořádku, viditelně se mu ulevilo.

„Co se stalo?“ nepochopil.

Maryanen se vynořila z podušek, rudá a udýchaná. „Pomoz mi vstát a já ti to ukážu.“

Když ji Celeborn vytáhl na nohy, stačilo jí udělat pár kroků a i na jeho vážné tváři rozkvetl pobavený úsměv.

„No ano, ti koně nejsou nejměkčí, že?“ nadhodil a bylo slyšet, že potlačuje smích.

„Klidně se posmívej, vsadím se, že jsi nevypadal líp, když jsi jezdil poprvé,“ opáčila Maryanen, ale nebyla v tom ani kapka jízlivosti.

„To jistě ne,“ přiznal Celeborn odlehčeně. „Já nevypadám lépe než ty ani když nechodím jako kachna.“

„Jen se nedělej, krasavče,“ odbyla ho Maryanen. „O tvé skromnosti jsem slyšela chvalozpěvy na každém rohu Menegrothu, takže soud svého vzhledu laskavě nech na mě.“

„Říká se, že není moudré brát vážně lichotky ženy, která na muži existenčně závisí,“ rýpl si Celeborn a koutky mu cukaly.

„To mohl říct jen muž, který poznal ženy z té nejhorší stránky,“ oponovala Maryanen s převahou.

„Ony mají ještě nějakou další?“ zahýbal obočím v teatrálním údivu.

„A už jsi slyšel, že není moudré hněvat ženu, která stojí příliš blízko?“ přimhouřila oči, naklonila se k němu a přiložila mu k ledvině nehet, jako kdyby to byla dýka.

„Jsi nebezpečná, když chceš,“ utahoval si z ní dál, ale jeho úsměv najednou působil podivně nuceně. Maryanen cítila, že stojí opravdu příliš blízko, a tak se raději odtáhla. Takové škádlení mohlo být zábavné a osvěžující, ovšem nikoli, pokud byl vaším protivníkem muž, ze kterého se vám třesou kolena.

„Já jsem nebezpečná pořád, jen klamu zjevem,“ vyplázla na něj jazyk a ztěžka dosedla zpátky na lůžko. „Dneska asi nikam nepůjdu, nemá to cenu.“

„To ti sotva pomůže, Maryanen; namožené svaly je lepší rozhýbat. Takhle bys tu zkysla pěkných pár dní. Nejlepší léčba následků jízdy na koni je další jízda na koni.“

„Děláš si legraci? Upadnou mi nohy.“

„Tak ti je zase přilepíme zpátky,“ ukončil Celeborn rezolutně diskuzi, popadl ji a znovu jí pomohl vstát. Společně došli do stájí blízko zahrady. Když vstoupili, Maryanen zamířila k mladému koni, na kterém jezdila předchozího dne. Byl to plemenem bělouš, ale ještě zdaleka nevybělal. Byl potomkem zdravých a silných rodičů a jako naděje na pokračování slibného rodu dostal jméno Estelion.

„Jak se ti jede dnes?“ zajímal se Celeborn, když bok po boku vyjeli po cestě, která obkružovala celé zahrady a vracela se opět do stájí.

„Ještě jsem si nezvykla na to hopsání,“ informovala Maryanen. „Na něco jsem si vzpomněla; včera jsem byla na obědě u Faerona – jeho žena vaří skvěle, mimochodem – a pozvala jsem je na oplátku na oběd k nám. Nejsi proti tomu?“

„Jestli chceš naučit vařit, budu tě muset zklamat, protože to vůbec neumím,“ varoval Celeborn.

„Ale ne,“ zasmála se Maryanen. „Je mi jasné, že na tohle se musím zeptat nějaké ženy. Jen jsem se chtěla ujistit, jestli ti nevadí, že jsem je pozvala do tvého bytu bez tvého svolení. Bylo tak nějak zdvořilé a až potom mě napadlo, že bych se nejprve měla zeptat tebe.“

„Můj dům je tvůj dům,“ pokrčil Celeborn rameny. „A do svého domu můžeš zvát, koho chceš.“

„Prima, děkuju – a tady se dostávám k tomu druhému, o čem jsem s tebou chtěla mluvit. Jde právě o to, co je vlastně můj dům. Proč jsi mi nikdy neřekl, že jsem tvoje dědička? A proč jsem vlastně až do včerejška nevěděla, že ti domy uzdravování patří? Jsi pořád tak málomluvný a skromný a máš neustále mnoho práce – a já ani nevím, že za mými zády si na mě lidé ukazují a nemluví se mnou jednoduše proto, že jsem zčistajasna šlechtična.“

„Nikdy tě to přece nezajímalo,“ usmál se Celeborn.

„Nezajímá mě to ani teď, ale zdá se, že lidi okolo ano,“ oponovala Maryanen. „Caleneth se mnou sice mluvila o tom, že je přirozené být osamělá, když se liším mentálně, ale rozhodně mě nenapadlo, že přede mnou lidé mluví uctivě potichu, protože mě mají za snoba.“

„Máš pravdu, asi jsem ti to měl říct,“ uznal Celeborn, „ale při všem, co jsi zapomněla, se už ztrácím v tom, co víš a co nikoli.“

„Dobrá, tuhle omluvu beru,“ uznala Maryanen. „Proč jsi to ale udělal? Proč jsi vlastně udělal tolik pro děcko, se kterým jsi neměl nic společného?“

Celeborn si povzdechl a na okamžik zamlkl, jak si promýšlel, jak odpovědět.

„Chtěl jsem ti být otcem,“ řekl nakonec. „Příčilo se mi pomyšlení, že budeš vyrůstat jako nějaký cizinec, žebrák v domě pána, který se tě milosrdně ujal, abys někde v závějích sněhu nezemřela hladem. Jsem si jist, že každý dospělý by to viděl jako ohromné dobrodiní a ušlechtilý čin, ale já si byl jist, že dítě, které svět vnímá docela jinak, se bude cítit jako přítěž, o kterou nikdo nestojí a která musí být vděčná za každý drobek, který pánovi upadne z talíře. Bylo by to krajně nedůstojné, neřku-li ponižující, a vím, že bych to nesl stejně špatně. Chtěl jsem tě toho ušetřit. Zajistil jsem ti podmínky, jaké kterékoli jiné dítě dostalo automaticky od svých rodičů. Cítil jsem, že si to zasloužíš a že to jednou oceníš.“

Maryanen poslouchala ohromeně a oči se jí zalívaly slzami. Vztáhla k němu paži a za jízdy ho chytila za ruku.

„Každému sirotkovi ze srdce přeju, aby se ho ujal takový člověk jako ty,“ hlesla. Celeborn se usmál a pohladil jí hřbet ruky palcem.

„Jak to, že jsi ještě nedostal přídomek Moudrý?“

Zasmál se. „Ve svém věku na něco takového nemám nárok, moje milá. V životě nastane mnoho chvil, kdy se i moudrý poučí, tím si buď jistá.“

„Budu,“ přikývla Maryanen. „Faeron však říkal, že při králi jsi použil jiný argument.“

„Nemusím přece králi vylévat srdce, ani když je to můj strýc,“ vysvětlil Celeborn. „Odůvodnění, které jsem uvedl tehdy, bylo stejně dobré a pravdivé jako to, se kterým jsem se ti právě svěřil. Jen bylo kratší, údernější a jaksi stravitelnější pro širší okruh lidí.

Abych se ale doplnil, moje rozhodnutí přece jen nebylo tak neosobní, jak se ti možná zdá. Pravdou bylo, že jsi mi učarovala. Mám rád lidi všeobecně, rád se o ně starám a pomáhám jim, proto jsem se také stal uzdravitelem; ale ty jsi měla v mém srdci zvláštní výsady. Možná to bylo tím, že sis jako malá vždycky uměla říct o to, co sis přála – o pohádky na dobrou noc, nášup zvlášť dobré kaše, nebo o objetí a polibek. Připoutala sis mě k sobě nenásilně, ale pevně.“

Maryanen se usmívala.

„Už tehdy jsem si uměla vybrat.“

Celeborn se tiše zasmál a nic na to neřekl. Po chvíli se na ni však zadíval.

„Copak?“

„Vysedáš Estelionovi do rytmu,“ oznámil Celeborn. Maryanen si uvědomila, že je to pravda. Jelo se jí daleko pohodlněji, ani ty namožené nohy už tolik necítila.

„Jak se mi to stalo?“ smála se.

„Zamluvila jsi to, přestala ses na to soustřeďovat a nechala jsi pracovat jemnější smysly. A ty se naladily mnohem snáz, když jim nepřekážel rozum.“

„Perfektní,“ zářila Maryanen. Estelion dál mírumilovně klusal a nestalo se vůbec nic zvláštního, ale v něžném ranním slunci najednou všechno vypadalo ještě hezčí.

Autor Lostris Queen, 04.10.2012
Přečteno 494x
Tipy 6
Poslední tipující: Aiury, Lillian Bann, Klaný
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter