FABIEL - Anděl ochránce

FABIEL - Anděl ochránce

Kapitola 10



Edenské zahrady.


Vrátil jsem se za Arietou. Bylo po obědě. Zrovna jsem ji přistihl při její modlitbě.

„…a za ranního rozbřesku bych chtěla roztáhnout křídla jako pták, který se vznáší nad zdejší krajinou. Chtěla bych tančit na rozkvetlých loukách, a mít dlouhé vlasy až na zem. Ty chvíle štěstí a radosti jsou jen střípky v zástupu všedních dní. Co s tím mohu udělat? Poraď mi, bože?“

Přála by sis to zažít?

„Jsi tady, anděli?!“ otočila se za sebe. „Slyšel jsi mě?“

Jsem tu krátce, ale i tak jsem pochopil, že tě něco trápí, odpověděl jsem.

„Vždy po obědě chodím do svého pokoje, abych se pomodlila a poděkovala bohu, za vše dobré.“

Jestli dovolíš, rád tě zavedu do světa, kde budeš moci tančit na rozkvetlých loukách a budeš mít dlouhé vlasy až na zem, nabídl jsem.

„Opravdu?!“ zajásala.

Lehni si do své postele a zavři oči. Ostatní si budou myslet, že spíš. A já tě vezmu do jiného světa.


* * *

Jakmile zavřela oči, ocitla se ve světě plném barev. Stála uprostřed rozkvetlé louky. Kolem ní létala hejna motýlů a pestrobarevných ptáků, kteří si prozpěvovali.

„Já mohu tančit,“ pronesla nadšeně. „A mé vlasy…bože, to je krása! Mám dlouhé vlasy skoro až na zem.“

Její nadšení neznalo mezí. Stačilo tak málo, abych dosáhl toho, že v tento moment prožívala ve svém srdci ohromnou radost.

„Je to nádhera,“ žasla a rozeběhla se po zelené trávě. „Je tak vlhká a přesto teplá. Příjemná na dotek,“ usmívala se. „Jako bych se vznášela,“ dodala a hopsala v trávě jako květinová víla.

Vůbec se nezajímala, kde je. Neptala se na místo, ve kterém se nachází. Většina lidí by se na to zeptala, ale Arieta to neudělala. S úsměvem na tváři pobíhala mezi květinami. S motýly a prozpěvujícími ptáky nad hlavou. Užívala si to.

„Nemá to konce!“ vykřikla a ukazovala rukou do dálky.

Jsem rád, že jsi šťastná, pronesl jsem a vznesl se nad stromy.

„Mohla bych tu zůstat?“ zeptala se najednou.

Bohužel to nejde.

„Je tu krásně a já se cítím plná štěstí. Moc bych si přála, aby taková místa byla i na Zemi.“

Samozřejmě, že jsou.

„A kde? Já se tam vypravím.“

Její odhodlání mě nepřekvapilo. Má krásný vztah k přírodě.

„Pověz, anděli. Pověz, kde taková místa jsou?!“

Třeba tě to překvapí, ale i ve tvé zemi je takových míst spoustu.

„Miluji barevné zahrady,“ pronesla a nadšeně zvedala ruce k modré obloze.

A stejně tak jako zdejší příroda ji naplňovala pozitivní energií, Arieta to vracela zpět. Tomu se říká souznění, vzájemné přijímání a odevzdávání toho dobrého.

„Už se musím vrátit?“ zeptala se jako by tušila, že čas strávený zde, se chýlil ke konci.

Každý ve svém životě nenavštíví Edenské zahrady, ozval jsem se. Je to svět mimo dimenze a jenom duše ve snu nebo po fyzické smrti za doprovodu svého anděla strážného, anděla ochránce může vstoupit na toto místo.

„Moc děkuji, že jsem mohla strávit chvilku v tomto krásném světě. Už se smrti nebojím, když vím, že půjdu na takové krásné místo.“

Jsi ještě mladá, není třeba se smrti bát.

„Moje babička říkávala, že by se člověk nemusel bát smrti, kdyby věděl, že nikdy nezhřešil. V opačném případě bude trpět v pekle.“

Hřích člověka provází celý život. Někdy mu podlehne, někdy ne. Nikdo však neodejde z tohoto světa zcela bez poskvrny. Pokud se svých chyb dopustil za svůj fyzický život a uvědomí si to, může je napravit. Omluva a odpuštění je mocné kouzlo.

„Chceš říct, že každý může být hříšníkem?“ udivila se.

Samozřejmě.

„V tom případě se budu snažit, abych ve svém životě vykonala spoustu dobra,“ řekla a její odhodlání bylo silné jako ocel.

Vrátíme se, řekl jsem a doprovodil Arietinu duši zpět.

Pak se Arieta probudila. Otevřela oči a úsměv jí rozzářil tvář.

„Jsem plná radosti,“ šeptla a vyrazila ze svého pokoje. Ven za psem Donem, který už netrpělivě čekal na zápraží.


* * *

Lidská mysl je slabá a málokdy odolá manipulaci. Démoni to vědí a pokusí se získat další lidské duše. Budeme se držet v pozadí a pozorovat, vzpomněl jsem si na slova anděla Nifela.
Autor Danny Jé, 26.07.2019
Přečteno 47x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter