FABIEL 2 - Anděl pomsty

FABIEL 2 - Anděl pomsty

Kapitola 3



Kněz Alfonso.


Vstoupil jsem pootevřenými dveřmi dovnitř zdejšího kostela. Dveře zavrzaly a prozradily, že někdo přišel. Aha, pokrčil jsem rameny a nebojácně pokračoval dál.

„Kdo je to?“ ozval se hlas muže z pravé strany.
„Jmenuji se…,“ zasekl jsem se, ale pak jsem si uvědomil, že mu nemohu říct, že jsem anděl, „…jsem Elias.“
„Jak ti mohu pomoci, Eliasi?“ zeptal se.

V tu chvíli se objevil muž v bílém rouchu. Na krku měl zavěšený velký kříž, který se dotýkal jeho rukou.

„Chtěl bych jít ke zpovědi,“ odvětil jsem.
„Pojď tudy!“ pobídl mě směrem k dřevěné budce.

Pokynul jsem hlavou a vyrazil k dřevěné stavbě. Tam jsem se zastavil a přemýšlel, kudy dál.

„Nikdy si u zpovědi nebyl, že?“ zeptal se kněz.
„Ne.“
„Tak vstup doprava, já půjdu sem,“ ukázal rukou.

Kývl jsem a vlezl dovnitř. Sedl jsem si na malou lavičku a čekal.

„Jsem kněz Alfonso,“ představil se.

Otočil jsem se a udivil se, že nás dělí mříž vyhotovená ze dřeva.

„Tady se jmenuji Elias,“ pronesl jsem.
„Čím si zhřešil, synu?“ zeptal se a usmíval se.

Proč se usmívá? Jakmile člověk zhřeší, není to přece ke smíchu, pomyslel jsem si.

„Nezhřešil jsem,“ odpověděl jsem.
„Proč jsi chtěl jít ke zpovědi?“ podivil se.
„Potřebuji pomoc.“
„S čím?“
„Někteří lidé jsou posedlí démony, velmi nebezpečnými démony.“

Skrze mřížku jsem viděl, že ho to překvapilo.

„Proč si to myslíš, synu?“

Chtěl jsem se ho zeptat, jestli neslyšel o Cordobilla de Lácara, ale uvědomil jsem si, že andělé po bitvě uzdravili zemi, lidé zapomněli a vrátili se ke svým všedním životům.

„Těžko se to vysvětluje, nevěřil byste mi, řeholníku.“
„Řeholníku?!“ udivil se kněz.

Pousmál se. Neurazilo ho to.

„Odkud jsi přišel?“ zeptal se a vzápětí se podrbal na bradě.
„Já…“

Včas jsem se zastavil. Už jsem byl připraven mu říct, že jsem přišel z Nebe.

„Jsi z Méridy?“ zeptal se.
„Ne.“
„Nemusíš mít strach se svěřit. To co mi tady řekneš, se nikdo nedozví.“
„Já nemám strach. Jen si nejsem jistý, že byste mi to uvěřil.“
„Jsem věřící muž, chlapče.“

Chlapče?!

Znělo to tak zvláštně, skoro legračně.

„Jsem anděl,“ pronesl jsem a sledoval skrze dřevěnou mřížku jeho reakci.

Kněz Alfonso se ani nepohnul. Díval se před sebe. Pak se pousmál a otočil se ke mně.

„Věřím, že andělé jsou s námi, ale že by se vtělovali do lidí, proč by to dělali?“
„Kdo by to předpokládal, že?“
„Jaký bys měl k tomu důvod ty? Chceš zjistit, jestli jsem dobrý služebník našeho pána?“
„Potřebuji pomoc.“
„Měl bys zajít za Horaciem. Bydlí v ulici Almendralejo. Je zdejším nejlepším doktorem,“ řekl kněz.

V tu chvíli jsem pochopil, že mi nevěří.

„Rozumím,“ podotkl jsem a opustil zpovědnici.

Kněz vyšel ven a zkusil mě zastavit, ale už jsem ho neposlouchal. Myslel jsem jen na to, že musím najít jiného kněze. Přemístil jsem se k východu. Brána zavrzala. Byl jsem venku. Lidé procházeli kolem, usmívali se, povídali si a neměli vůbec tušení, že jsou mezi nimi démoni.

* * *

Jakmile jsem se ocitl znovu na ulici, vyrazil jsem směrem na východ od řeky. Všiml jsem si muže s knírkem a vzpomněl si, že to je ten muž, který chtěl ty chlapce potrestat a tloukl je holí. Zahlédl mě. Vytřeštil oči a rychle se schoval za stánek, který stál před ním.

Lekl se mě. Určitě si myslí, že jsem vstal z mrtvých, pomyslel jsem si.

„Dávej pozor, mladíku!“ ozval se hlas postaršího muže, který jel proti mně s kárkou.

Uh!

Uskočil jsem stranou.

„Omlouvám se,“ usmál jsem se a zařadil se mezi ostatní kolemjdoucí.

V tu chvíli jsem zahlédl dívku. Měla krásné černé vlasy, ve kterých měla zelenou stuhu. V obličeji mi připomněla Arietu.

„Eliasi!“ vyrušil mě hlas z pravé strany.

Otočil jsem se a uviděl chlapce v mém věku.

„Co chceš?“ zeptal jsem se, aniž bych si pamatoval, kdo to je.
„Co tu děláš?“
„Jdu, tam.“
„A co tam?“
„Proč se ptáš?“
„Kde je Fernando, on nešel s tebou?“
„Ne,“ zakroutil jsem hlavou a otočil se zpátky k té černovlásce.

Už tam ale nebyla.

„Pojď se mnou!“ vyhrkl a ukázal rukou směr.
„Nech mě být!“
„Říkám ti, pojď se mnou!“ ohradil se mladík a chytl mě za ruku.

Jakmile se mě však dotkl, ucítil jsem jeho studenou energii. Otočil jsem se k němu a změnil své oči. Nebyly hnědé, ale světle modré.

„Zapomeň na mě!“ vyslovil jsem.

V ten moment se mladík zasekl, pustil mou ruku a odešel. Ještě chvíli jsem sledoval jeho vzdalující se kroky, pak jsem se pokusil v davu najít černovlasou dívku.

Dívka však v davu zmizela.


* * *

Cestou k dalšímu kostelu jsem narazil na několik opilců, kteří se tu poflakovali.

„Kde ses tu vzal?!“ vyhrkl na mě ze strany mužský hlas.
„Nechci si s vámi povídat.“
„Možná bys měl,“ pohrozil nožem v ruce.

Hned jsem toho muže poznal. Byl jedním z těch, kteří napadli ty dva mladíky ve slepé uličce.

„Co byste chtěl vědět?“
„Jste zloději!“
„A vy jste kriminálník!“
„Parchante!“ vyhrkl a pokusil se mě bodnout.

Samozřejmě jsem uhnul a muž bodl do prázdného prostoru.

„Sakra!“ zaklel a pokusil se mě znovu zasáhnout.

Bum!

Svou paží jsem ho však složil k zemi. Lidé se kolem mě okamžitě shromáždili a pokřikovali: „Je to lump! Zasloužil si to!“

„Napadl mě,“ pronesl jsem a vytvořil strnulost.

Lidé se zastavili. Nehýbali se. Otočil jsem se a odešel z místa, kde ležel ozbrojený lotr. Po chvilce strnulost pominula a lidé si ukazovali rukama na muže, který ležel na zem. Nehýbal se.



„Není mrtvý?“ ozval se hlas v davu.
„Určitě není,“ řekl hlas vedle něho.
„Půjde do vězení,“ prohlásil jiný.
„Kde je ten mladík?“
„Nikdo jiný tu není.“

Muž, který ležel na zemi, byl druhý z dvojice, kteří napadli mladíky Fernanda a Eliase. Díval se za mnou a v jeho myšlenkách se mu honila spousta scénářů, jak mě zabít. Slyšel jsem ho. Četl jsem ho.

Jestli mě znovu vyhledáš, zemřeš, pomyslel jsem si.

„Co-co že?!“ vyhrkl muž s knírkem, když uslyšel ve své hlavě moji myšlenku.

Začal máchat rukama, až to dva muže odstrčilo stranou. Během několika minut se objevili dva muži v saku. Byli to policisté. Zvedli muže ze země a odvedli ho do vězení. Tam patřil. Podle svědků, napadl mladíka, který však už nebyl k nalezení…
Autor Danny Jé, 30.07.2019
Přečteno 42x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter