FABIEL 2 - Anděl pomsty

FABIEL 2 - Anděl pomsty

Kapitola 6



Noc plná démonů.


Díky této události, jsme s Naemim na sebe upozornili, jak démony, tak i anděly. Hned ten večer zaklepal na dveře soused Moráles. Babička Olivie ho poznala podle hlasu.

„Co potřebujete, pane Morálesi?“ zeptala se už hlasem staré ženy.
„Potřeboval bych nástroje na pole,“ zkusil se vetřít do naší přítomnosti.
„Můžete přijít zítra ráno?“
„Chtěl jsem vás požádat dnes, poněvadž na pole jdu velmi brzy ráno,“ odvětil.
„Už za svítání,“ vstoupil jsem do toho.

„Aáárgghh!“

Zařval a rozrazil dveře.

Křach!

Dveře se rozlomily vejpůl. Démon vstoupil dovnitř.

„Aáárgghh!“

Jelikož jsem s tím počítal, byl jsem na něho připravený a v mžiku ho spálil. Zlatý oštěp projel lidským tělem, které vzplálo jako by bylo jen ze slámy.

Tss!

Žhavé uhlíky poletovaly přede dveřmi. Do té doby než anděl Naemi přivolal vítr, aby je odvál ven z domu.


* * *

To byl jen začátek. Vzápětí se ve dveřích objevil další démon, který se neschovával v lidském těle. Měl svou přirozenou podobu. Rudá fosforeskující silueta připomínající lidské tělo s hlavou vlka. Na rozdíl od lidského těla měl čtyři ruce a byly zakončené dvěma drápy, které připomínaly háky.

„Aáárgghh!“

Zařval a vstoupil dovnitř. Z tlamy mu vytekla šedivá tekutina a dopadla na dřevěnou podlahu. Okamžitě se vytvořily dva krápníky, které vyrostly do metrové výše. Démon je utrhl a použil je jako zbraň proti nám.

„Je to Clawwr, podle těch drápů,“ pronesl jsem a ustoupil stranou.
„Ano, já vím,“ řekl Naemi a vystoupil ze starého těla, které dopadlo na zem a rozpadlo se na tisíce kousků.
„Už se nebudeš moci vrátit,“ vyhrkl jsem.
„Nebude to třeba. Olivia je velké a silné děvče,“ řekl a vytvořil kolem sebe stříbrný kruh.

V něm se objevily čtyři symboly, které se spojily a vytvořily světle modrou zářivou mříž.

Grrr!

Clawwr zavrčel a vyrazil proti Naemimu, který zářivou mříž ohnul do oblouku. Clawwr byl lapen, ale ne na dlouho. Svými drápy se vymanil z uvěznění. Použil jsem proti němu zlaté světlo, které ho oslepilo a Naemi ho svým stříbrným mečem zabil. Ustoupil stranou od těla, které vzplálo a vmžiku zmizelo. Zrušil stříbrný kruh a sklonil svůj meč k zemi.

„Zemřeš!“

Zahřmělo najednou ve dveřích a další Clawwr protáhl svou ruku a probodl Naemiho. Anděl upustil svůj meč, ale vzápětí se pro něj chtěl sehnout. Clawwr mu to však nedovolil. Přiskočil jsem a chytl jeho meč.

Švunk!

Jedním máchnutím jsem přesekl jeho ruku. Andělský meč jsem poté okamžitě upustil. Měl jsem popálené ruce. Vzhledem k tomu, že jsem měl andělskou sílu v lidském těle, bylo z toho jen popálení. Člověk by zřejmě uhořel.

„Překvapil mě,“ pronesl Naemi a zvedl svůj meč ze země.

Druhou rukou se snažil léčit zranění, které mu Clawwr způsobil. Olivie stále spala. Vůbec nevěděla, co se tady odehrává.


* * *

Zdálo se, že už je po všem, když se do chalupy dostali dva černí démoni. Jejich těla se ocitla uvnitř a nebyla skoro vidět. Kdyby jejich oči nezářily rudě, zřejmě bychom je přehlédli. Na okamžik, než bychom zachytili jejich energii.

„Chzzz!“

Ozval se stínový démon Roddr a napadl mě. Vybral si mě, protože si myslel, že jsem člověk, který je chráněn andělem.

„Zemři!“ ohradil se Naemi a svým mečem rozťal černý stín, který se blížil ke mně.

Druhý stín okamžitě napadl Naemiho a chtěl do něho vstoupit. To se mu však nepodařilo. Odrazil se od světelného andělského těla a vyčkával v rohu místnosti. Chvíli jsem ho pozoroval. Předpokládal jsem, že se o to znovu pokusí, ale místo toho jsem odvrátil zrak k Naemimu, který se najednou předklonil. Hned jsem poznal, že se s ním něco děje.

„Naemi!“ vyhrkl jsem.

Nemohl jsem nic udělat.

„Jdi!“
„Neopustím tě.“
„Jsem zraněný a jed stínového démona mě zabíjí. Uteč!“
„To se nestane!“
„Jdi!“ mávl rukou a zakymácel se.

Nenechal jsem to být. Rozpažil jsem ruce a zvolal. „Lux Angelii!“

Světlo začalo prostupovat skrze lidské tělo, které jsem obýval. Kůže praskala. Proudy světla se zvětšovaly, až jsem vystoupil z těla, které se při dopadu na zem rozpadlo na prach.

„Chzzz!“

Ozval se stínový démon a rozhodně musel být překvapen, čeho byl svědkem.

„Lux Angelii!“

Pronesl jsem a vytvořil kolem svého těla zlatý kruh.

„Chzzz!“

Ozvalo se z rohu místnosti. Pět modře zářivých symbolů vytvořilo jehlan. V něm se během krátké chvíle nahromadilo tisíce žluto červených hvězdiček, které čekaly, až je vypustím.

Stalo se.

Vsss!

Tisíce hvězdiček dostalo volnost a vylétlo ven. Vytvořily luminiscenční spirálu, která lapila stínového démona. Chtěl uniknout, ale nepodařilo se mu to.

Všechny vás zničím!

Nebylo to jen varování, ale slib, který jsem chtěl dodržet.

Šluf!

Spirála se zužovala, až úplně zmizela. I s démonem, který se vzpouzel, ale bylo to marné. Světelné sevření bylo dostatečné silné.


* * *

Jakmile bylo po všem, ohlédl jsem se k místu, kde byl anděl Naemi, který klečel a do půlky svého těla byl černý. Jed stínového démona byl opravdu silný.

„Měl by ses vrátit,“ promluvil najednou hlas uprostřed místnosti.

Co zde děláš, archanděli?

„Jsi očekáván v Nebi,“ odvětil.

Zachráníš Naemiho? Zeptal jsem se a podíval se na něho.

„Musím ho vzít sebou do Nebe, ale nejsem si jistý, jestli ho andělé-léčitelé uzdraví.“

Můžeš ty, pobídl jsem ho.

„Jed stínového démona je v jeho těle už dlouho. Má síla ho neuzdraví.“

Tak ho odnes k andělům léčitelům.

„Pak se ale vrátím pro tebe.“

Jsem teď anděl pomsty, Michaeli a musím najít Lefira, pak se vrátím.

„Vrátím se a spolu odejdeme,“ řekl Michale a odnesl Naemiho sebou.


Už jsem nepromluvil a připravoval plán, jak najít Lefira ještě před svítáním. V tu chvíli jsem věděl, že na Michaela nepočkám.
Autor Danny Jé, 02.08.2019
Přečteno 33x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter