WRAKOD - Povídky o černém rytíři

WRAKOD - Povídky o černém rytíři

XVII.



Efigé a Obius.


U jednoho malého hospodářství poblíž Halme, ponechal Wrakod zraněnou Efigé. Věřil, že se o ni postarají. Zabušil na vrata. Když se ozval mužský hlas, zmizel…

„Kdo jste?“ ozval se hospodář.
Když se nikdo neozýval, opatrně nakouknul škvírou mezi prkny.
„Ženo, pojď mi pomoci!“ vykřikl a rychle otevřel vrata.
Hnědouš s Efigé stál nehnutě na svém místě. Hospodář chytil uzdu a zavedl koně dovnitř. Mezitím přispěchala jeho žena na pomoc. Zavřela vrata a pomohla držet koně. Hospodář pomalu sundal Efigé dolů a odnesl ji do chalupy. Jeho žena odvedla koně do stodoly k ostatním. Poplácala ho po krku a dala mu vodu a seno.
„My se o tvou paní postaráme,“ pronesla a vrátila se do chalupy.
Její muž položil Efigé na lavici a vyčkal příchodu své ženy.
„Vodu a nějaké hadry,“ vyhrkl na ní, když se objevila v místnosti.
„Už to nesu,“ pousmála se.
„Má jen lehké zranění. Zřejmě od nože. Někdo jí napadl,“ poznamenal hospodář.
Jeho žena jen pokynula hlavou a přinesla ještě další hadry. Zraněnou Efigé statkář ošetřil. Ani neotevřela oči. Ani se nepohnula. Probudila se až k ránu.
„Kde to jsem,“ pronesla a pokusila se vstát.
Její zraněná noha jí to však nechtěla dovolit. Zaúpěla a vrátila se zpět. Rozhlížela se a snažila se rozpomenout, jak se sem dostala. Matně si vybavovala, poslední okamžiky předtím, než omdlela. Viděla černý stín. Vysokou postavu. Černý válečník. Určitě to byl on, pomyslela si.

V tom se otevřely dveře a do místnosti vstoupila hospodářova žena.
„Dobrá ráno. Jsem Laen, hospodářova žena,“ představila se a přistoupila blíž k Efigé.
„Děkuji, že jste mě ošetřili,“ poděkovala Efigé a snažila se postavit.
„Ležte paní, musíte odpočívat.“
„Musím odjet.“
„Vaše rána se otevře a nezahojí se,“ znovu varovala hospodářova žena.
V tom do místnosti přišel její muž. Pán zdejšího hospodářství.
„Jsem Simdur. A myslím, že byste mou ženu měla poslechnout,“ pokynul hlavou a také přistoupil blíž. „Kdo jste paní?!
„Jsem Efigé z rodu Haklos,“ představila se a chtěla, aby to vyznělo váženě.

Rod Haklos si vymyslela. Zalhala. Bylo to však z důvodu, aby k ní přistupovali s úctou a opravdu jí pomohli. Kdyby odhalila svůj skutečný původ, možná by ji vyhodili. A bratrovi to v posmrtném životě vadit nebude, že jsem použila jeho jméno.

„Nejste zdejší, že?!“ pronesl znovu hospodář Simdur.
„Ne,“ odvětila Efigé.
„A co zde hledáte, jestli to mohu vědět?“
„Svého bratra,“ znovu zalhala.
„V Halme?“
„Ano. Řekl, že jede do Halme za obchodem, ale už se přes měsíc neozval.“
„Nemáte jiných bratrů?“ udivila se Laen.
„Ne. Moji dva bratři padli ve válce mezi králem Pruunanem a králem Holdeynnurem.“
„Můžete tu zůstat, jak dlouho budete chtít, paní,“ poklonil se hospodář a odešel.

Jeho žena ještě zkontrolovala obvaz na noze Efigé a pak také odešla.

„Až se noha trochu uzdraví, musím najít Wrakoda,“ pronesla a po chvilce usnula.


* * *

Po třech dnech polehávání se zvedla z postele. Cítila se mnohem lépe. I když její noha nebyla úplně zahojená, rozhodla se vyrazit.
„Váš kůň je připraven, paní,“ pronesl hospodář, který na ni čekal s jejím koněm před branou.
„Moc děkuji za vaši péči a pohostinnost,“ poděkovala Efigé a opatrně naskočila na koně.
S pozvednutím své pravice vyrazila vpřed. Popohnala svého koně a pokračovala dál do osady Halme. To byl směr, kam se vydala a věřila, že by cestou mohla potkat černého rytíře.

Narazila však na mladíka jménem Obius…

„Vylez z toho křoví! Vím o tobě!“ vykřikla Efigé.
„Sakra! Jak, můžeš o mě vědět?!“ udivil se Obius.
„Prostě to vím,“ odvětila.
„Kam míříš, jestli se mohu zeptat, paní?“
„Do Halme.“
„Jsem Obius. A ty?“
„Já jsem Efigé.“
„Mohu se připojit k tobě?“ zeptal se.
„Ovšem,“ souhlasila. „A kam míříš ty?“
„Do Arghamu.“
„Tam jsem nikdy nebyla.“
„Je to stejným směrem.“
„Proč zrovna Argham?“
„Můj otec mě tam vyslal, abych se naučil šermířskému umění.“
„Chceš být rytířem?“
„Ano,“ odvětil a všiml se meče, který měla Efigé připnutý k opasku.
Efigé si jeho pohledu také všimla.
„Překvapen?“
„Já…já…“
„Co pak?“
„Jsi první žena s mečem, kterou jsem poznal.“
„Kolik jsi poznal žen ve svém životě? Myslím, jiných žen, kromě vašich…přeslechla jsem, odkud pocházíš.“
„Naše vesnička se jmenuje Pampein.“
„Líbí se mi tvé jméno.“
„Proč zrovna do Arghamu? Není jiné město, kde učí tomu to umění?“
„Velitel městské stráže Dornier je bratranec mého otce,“ odvětil Obius.
„Tak to je výhoda.“
„Možná ano, Možná ne. Mně to nevadí. Chci být rytířem,“ podotkl nadšeně.
„Opravdu chceš být rytířem,“ pronesla Efigé a pousmála se na něho.
„Ano,“ pokynul hlavou. „Teď když král Holdeynnur ztratil další část svého území, bude další válka.
„Další?“ udivila se Efigé.

Okamžitě si vzpomněla na hostinec Železná pěst a rozhovor dvou žoldáků ve službách krále Pruunana…

„Král Holdeynnur po své druhé porážce prý bude znovu usilovat o své území,“ dodal Obius.
„Kde jsi to slyšel?“
„Potkal jsem několik pocestných,“ odvětil.
„Aha,“ podotkla.

Znovu ji posedly myšlenky na černé rytíře a Wrakoda. Jak může být jeden z nich tak moc odlišný od všech ostatních? Znepokojovalo jí to, ale rychle se to pokusila zapudit. Měla pocit, že její zamyšlený výraz by Obius neměl vidět. Je mladý a zvědavý. Také byla taková...kdysi...


* * *

Došli k malému rozcestí. Tam se rozdělili.
„Já pokračuji tímto směrem,“ ukázala Efigé na širokou cestu směřující do Halme.
„Argham je tudy,“ zvedl Obius svou pravici.
„Tak ať se ti daří ve tvém novém životě,“ popřála mu Efigé a přitáhla koni uzdu. Kůň se vzepjal a poklusem vyrazil po kamenité cestě, směrem do Halme.

Obius chvíli sledoval, jak Efigé a její kůň mizí v dálce. Pak se otočil a vykročil svým směrem. Směrem do Arghamu.
Autor Danny Jé, 15.02.2020
Přečteno 36x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter