Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Anotace: II.

II.



Devět dní v Mosunu.


Drainys hnal svého koně Jasmínovým údolím. Měl svůj úkol a věřil slovům čaroděje Atiga, že mu Neelms pomůže zastavit postupující temnotu a uzdravit jeho srdce. V polovině údolí zahnul doleva. Lesní cestou pokračoval přímo do Mosunu. Poslechl tak Atiga, který mu říkal: „Až uvidíš v dohledu vysokou horu, dej se první cestou až na konec toho lesa.“

Mosun. Kamenná mohyla připomínající hada sahala do výše šesti metrů. Jezdec vedl svého koně mírným klusem. Podíval se hadovi do očí a cítil v sobě podivný pocit. Vzápětí se před ním objevil muž nepatrné výšky. V zeleném oděvu a s hnědým kloboukem na hlavě. Kdosi by si ho mohl splést s trpaslíkem. Drainys však věděl, že jediný, kdo zde žije, je mocný čaroděj Neelms. Zastavil svého koně. Muž s holí v ruce si jezdce pozorně prohlížel. Jen stál a díval se, jako by čekal, až on sám poví, proč je zde.

„Posílá mě Atigo,“ spustil Drainys nakonec jako první po chvilce mlčení. Jeho hlas v tom tichu zaburácel.
Čaroděj Neelms mlčel. Jezdce si stále prohlížel, a až jeho hnědák začal být nervózní, promluvil.
„Dlouhá cesta to byla?“ zeptal se čaroděj. Drainys v tom samozřejmě poznal jeho ironii. Komu by se chtělo vracet se na stejné místo třikrát. Tušil, že to byla jeho práce, když projel lesní cestou a najednou se ocitl na začátku. Vytrval a vyplatilo se. Možná, kdyby se otočil a vrátil se zpět nebo by se snažil projet Jasmínové údolí a objet tu velkou horu, vyšlo by to nastejno. Tenhle čaroděj by ho stejně svými kouzly zkoušel, jakou má trpělivost. Jiné by pravděpodobně odradil, ale jeho ne. Znal svou budoucnost, kdyby nic nepodnikl a nechal své srdce zčernat, stal by se znovu nelítostným zabijákem. Teď, když získal přátele, svou sestru a důvod, proč chránit osady v Krajích, nechtěl to ztratit.
„Vydržel jsem,“ sykl rytíř.
„To je dobře,“ pousmál se čaroděj a rukou, ve které držel hůl, ukázal směrem doleva. „Trpělivost je ctností chytrých válečníků,“ dodal a vykročil k dřevěné chatrči, která se před nimi náhle zjevila.
Další kouzla, pomyslel si Drainys.
„A já jsem válečník?“ zeptal se jezdec. Jeho tón hlasu byl opatrný. Těžko odhadnout, co se od čaroděje ještě dozví.
„Můj přítel Atigo tě ke mně poslal ze dvou důvodů. Za prvé abych ti pomohl uzdravit tvé srdce, ve kterém proudí černá krev. A za druhé, abys mi pověděl více o tom černém oblaku v druhém světě.“
„Černý oblak,“ ukázal Drainys rukou směrem k řece Rubin. „Přišel druid s armádou a vraždil lid tohoto světa. Zasáhli jsme a jeho armádu zničili. Druida jsme pak pronásledovali do světa na druhé straně. Tam jsme viděli divný lidi a černý oblak.“
Neelms pozorně poslouchal.
„Druida jsem zabil a vzal mu kouzelný krystal, kterým jsme se dostali zpět do našeho světa. Ten jsem předal Atigovi, který ho ukryje, prý pro případ, kdyby se naplnilo proroctví o králi Gelfů.“
„Pravdu mluvíš,“ čaroděj pokynul hlavou a ukázal ke dveřím své chatrče.
Drainys seskočil z koně. Přátelsky ho poplácal a vyrazil za čarodějem dovnitř. Nepřivazoval ho. Kam by utíkal?
„Mluvil jsem s Atigem. Řekl mi, že se zde objevíš, leč sám mohu říci jen, že jsi mě překvapil, žes vytrval a mým kouzlům odolal.“
„Už se nechci stát tím nelítostným zabijákem, i když okolnosti tomu jsou stále nakloněny, že zabíjet musím.“
„Rozumím ti.“
„Můj přítel Remnario, řekl, že nebýt mé temné stránky, nikdy bychom toho druida nechytili.“
Čaroděj přikývl. Postavil se ke stolu, kde měl položeno několik artefaktů. Černého rytíře pobídl, aby se posadil na dřevěnou lavici.
„Temnota nepramení ze smrti nepřátel, ale ze záliby v zabíjení, byť jen podvědomé. Navždy zůstaneš černým rytířem. To neznamená, že černá je symbolem strachu a smrti. Je to jen barva. Lidé si sami vytvořili k černé vztah, a proto já volím zelenou.“ Rukou ukázal na svůj oděv, který se skládal z dlouhého pláště, sahajícího až pod kolena.
„Krutost, strach a smrt.“
„Od takových myšlenek se musíš oprostit,“ pozvedl rukou. V té druhé stále držel svou dřevěnou hůl. Ve chvíli, kdy začal mluvit o temnotě, zelený krystal začal zářit. Byl majákem v ponuré místnosti.
„Hněvu nepřátel neunikneme!“
„Krutý král Pruunan už je mrtev a já věřím, že král Holdeynuur teď vládnout bude spravedlivě.“
„Tak válka skončila,“ šeptl Drainys. Vydechl a zřejmě byl i za to rád.
„V míru budou Kraje nějaký čas žít,“ dodal čaroděj a vložil svou hůl do nějakého připraveného otvoru v zemi.
„Co tedy musím udělat, abych temnotu ve svém srdci potlačil?“ ptal se rytíř.
Přiložil rukou k místu, kde jeho srdce bije. Pohlédl starci do tváře.
„Uvařím lektvar z tekutých krystalů. Oni tě budou léčit. Pak tě naučím některým cvikům, abys věděl, jak uklidnit svůj vztek a jak naložit s nepřítelem, aniž bys ho svým mečem musel zabít,“ odvětil čaroděj. Pokračoval a Drainys pozorně poslouchal jeho řeč. Sledoval jeho ruce, jak se ladně pohybovaly vzduchem, až najednou usnul. Padl k zemi.

* * *

Probudil se, když byla noc.
„Jak dlouho jsem spal? Co se stalo?“ vyhrkl překvapeně. Slaměná podestýlka pod ním ho začala píchat do obnaženého krku. Podíval se na sebe a zjistil, že nemá opasek s mečem, ani černý plášť. Měl na sobě jen kalhoty, koženého holiny a hnědou košili.
„Uspal jsem tě,“ nelhal mu čaroděj, aby bylo jasné, že za tím stojí on.
„Zřejmě jsi k tomu měl důvod,“ zasýpal. Zvedl se a vykročil k sudu s vodou. Myslel si, že ta tekutina odrážející lesk od světla ze svíček, je voda.
„To není voda,“ varoval ho čaroděj jako by tušil, že se chce napít.
„Mám hroznou žízeň.“
„Tady se napij,“ ukázal Neelms rukou na mosazný korbel, který stál na stole.
„Díky,“ sykl a natáhl se po něm. Slabá pěna na hladině ho ujistila, že je to pivo. Sotva však polkl první hlt, vytřeštil oči, ale pil dál. Pivo to nebylo, ale překvapivě sladká chuť ho neodradila.

Mužíček s kloboukem se prošel kolem své hole. Nedotkl se jí. Zelený krystal se přesto rozzářil.

„To udělá vždycky?“ zeptal se Drainys hned poté, co odložil korbel zpátky na stůl. „Myslím ten krystal,“ ukázal.
Čaroděj přikývl a zvedl kovovou tyč ze země. Udělal to kouzlem. Stál a jednou rukou ovládal kovový předmět. Vznášel se metr nad zemí.
„Mám to zvednout?“ nabídl se Drainys.
„Chyť ji do rukou a sedni si na zem.“
„Chceš abych…“
„…posaď se!“
V momentě Drainys ucítil neviditelnou sílu, která ho postrčila dopředu.
„Budu si na tebe muset dát pozor,“ poznamenal a chytil ocelovou tyč do obou rukou.
„Posaď se a zavři oči!“
Drainys kývl a posadil se na zem. Zavřel oči. Vmžiku se ocitl v úplně jiném světě. Vznášel se nad zemí. Seděl a nohy měl překřížené. Ruce měl položené na kolenou. Až teď otevřel oči. Hlavou otáčel do stran a snažil se pochopit, co se to stalo. Na nic rozumného nepřišel. Vtom se objevil před ním velký červený had.
„Uvolni se a nechej ho, aby tě omotal!“ slyšel hlas nad sebou.
Pro jistotu zavřel oči. Obří červený had ho omotal. Z úst mu vycházel černý dým. Kolem těla se objevila zlatá záře, která prostupovala v podobě hřejivé energie jeho tělo.

„Sai nomis cor!“ rozezněl se zvonivý hlas nad Drainysovou hlavou.

Teplo začalo pronikat do všech částí jeho těla. Nejprve cítil hřejivou sílu uvnitř své hrudi. Později se horko dostávalo i na jiná místa, ale největší teplo bylo stále kolem jeho srdce.

„Sai nomis cor! – Léčím tvé srdce!“

Krátce na to zlatá zaře pominula. Červený had povolil sevření a zmizel. Krajina se ponořila do tmavého karmínu. A bylo to k něčemu? Nebo nebylo? Vždyť tohle není skutečný svět. A co je to vůbec za svět?

„Kde jsem to byl?!“ vyhrkl Drainys jakmile se ocitl zase v chýši čaroděje Neelmse.
„Říkám tomu meditace, uklidnění mysli,“ odvětil a vzal si zpět kovovou tyč.
„Ta tyč je potřeba?“
„Používám jí k uzemnění.“
„Jak dlouho tohle budu cvičit?“
„Jak se cítíš? Zeptal se otázkou a svým kouzlem uložil ocelovou tyč vedle skříně.
„Opravdu dobře,“ pokýval Drainys. Vstal a několikrát s úlevou vydechl. „Nevím, co jsi udělal, ale povedlo se to.“
„Já ti jen ukázal cestu k meditaci. O zbytek se postaral červený had. Přijal tě. Tvé srdce obdaroval svou silou a začal tě léčit. Zítra ráno tě budu učit já meditaci v tomto světě. Základní cviky, abys nezlenivěl.“ Neelms se pousmál.
„Proč jsme museli meditovat v noci?“
„Noc je na to jako stvořená. Téměř všechno spí.“
„A co teď?“
„Pojď se mnou,“ pobídl ho. „Venku se budeme učit rozeznávat zvuky přírody. Máme před sebou hodně práce.“
Drainys přikývl a následoval čaroděje ven.
Autor Danny Jé, 18.05.2020
Přečteno 54x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter