Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

III.



Údolí padlých.


Remnario seděl na dřevěné kládě u ohně. Společně s nemegewskými a ženami z osady Falkonsaw, které si zde našli muže. O své muže přišli při útoku těch proradných gelfů. Teď měli možnost založit novou rodinu. Devalgyra se tulila ke svému muži, který myslel na černého rytíře Wrakoda. Uběhlo pět dní, co Drainys odjel.

„Jsi zamyšlený,“ všimla si rusovláska. Byla se svými vlasy výjimkou v kolektivu zdejších žen. Mnozí na ní koukali s podivem a mnozí jí záviděli její dlouhé rudé vlasy.
„Myslím na Drainyse,“ svěřil se.
„Určitě to zvládne,“ snažila se ho povzbudit. „Našel jsi někoho, komu můžeš věřit a v boji je stejně dobrý jako ty, že?“ podotkla.
„Je mnohem lepší,“ řekl s vážnou tváří.
Devalgyra pokynula hlavou.
„Zvolili jsme nového vůdce osady,“ prohlásil Bostur, nemegewský bojovník a přistoupil k ohni s dalšími dvěma bojovníky.
„Jak se jmenuje?!“ otočil se Remnario k nim.
„Aendir!“ odvětil Bostur.
„Nemegew bude opět silný! A to i díky tobě, Remnario,“ poznamenal bojovník stojící vedle Bostura. Urostlý vousač s vlasy smotanými do copu se jmenoval Ragnarul.
„Zásluhu na tom mají i tyto ženy,“ ukázal Remnario na falkonsawské ženy. Okolo ramen chytil svou rusovlásku. „A samozřejmě i moje Devalgyra,“ pousmál se na ní.
„Co ten černý rytíř, který by snad dokázal porazit celou armádu těch pomalovaných,“ dodal Ragnarul. „A kde vůbec je? Vrátí se vůbec?“
„Věřím, že ano,“ odvětil Remnario.
„Doufám, že se vrátí. Nemegewští by mu rádi poděkovali. Dlouho jsem neviděl, tak silného válečníka.“
Tím asi myslel tu agresivní nenávist, kterou v ten den Drainys vynikal, pomyslel si Remnario.
„Vrátí se,“ kývl muž s ocelovým plátem ve tvaru kruhu, který mu sloužil jako ochrana. Chránil jeho hruď a srdce. Tuto ochranu si Remnario pořídil hned po vítězství nad pomalovanými válečníky z druhého světa.

Najednou se kolem nich prohnala skupina nemegewských se zbraněmi v ruce. Křičeli jako na lesy. Remnario se otáčel a marně se snažil pochopit, co se stalo. Podíval se na Bostura. První, kdo vykřikl, byl Ragnarul. „Co se děje?“
„Od řeky Rubin se k nám blíží skupina jezdců, vykřikl jeden z bojovníků.
„Cože?“ podivil se Bostur.
„A to jsem si myslel, že válka skončila,“ dodal Remnario a zvedl se z dřevěné klády. „Myslím, že svého koně povedu opět do boje!“ hrdě se bouchl do hrudi.
„A my půjdeme s tebou!“ zamručel Ragnarul. Několikrát vykřikl a pohlédl na Bostura. Ten samozřejmě na nic nečekal a vytasil meč.
Remnario odběhl ke svému koni. Hodil přes něho sedlo, utáhl třmenové řemeny a naskočil. „Hyjé!“ popohnal koně do klusu, který se během chvilky změnil v trysk. „Zaženeme je!“ vykřikl s pohledem na Devalgyru.
Rusovláska jen pokynula. Polkla na sucha a v duchu si přála, aby se vrátil v pořádku.


* * *

Planinou se hnala skupina nemegewských jezdců vedená svým vůdcem Aendirem. Za nimi běžela horda bojovníků se štíty a meči. Bylo jich tak dva tucty. Blížili se k malému údolí, které vzniklo zřejmě nějakou přírodní aktivitou kdysi dávno.
„Edelnuur měl pravdu. Vidím je!“ prohlásil nemegewský válečník na černém koni. Jmenoval se Talharun. Na hlavě měl ocelovou helmici s rohy. Pravou rukou se držel uzdy a levou mířil svou paží před sebe.
„Tak na co čekáme?!“ vykřikl jeden z jezdců.
„Vrhneme se na ně!“ přidal se další.
„Počkáme na ně tady,“ navrhl Remnario. „Je to výhodné místo.“
Válečník s kožichem místo pláště se po něm podíval. Mlčel a čekal, jestli někdo z nemegewských s ním nebude souhlasit.
„Co říkáš, Kallengure?“ podíval se Remnario na muže vedle něj.
„Zaútočíme na ně, až sestoupí do údolí.“
„Využil bych těch vyvrácených stromů,“ ozval se znovu Remnario.
„A jak?“ zeptal se jezdec za ním. Toho Remnario neznal.
„Schoval bych se tak s pěti muži za ně a až projedou, napadl bych je zezadu. A protože vy už budete útočit, nebudou mít možnost na to zareagovat,“ vysvětil Remnario.
„Co je to za podivnou taktiku?“
Remnario neodpověděl. Jen se zazubil.
„Když si to uvědomí, už bude pozdě,“ dodal Haelvar a seskočil z koně.
„Já jdu také s tebou!“ přidal se Ungalvar.
„Vyber ještě dva muže, Talharune. S Remnariem jich bude pět. To bude stačit,“ zavelel Aendir.
„Dobrá,“ ozval se Talharun a pohlédl na Brandegira. Sám seskočil z koně. Bojovník s dvěma meči za opaskem ho následoval.

Jezdce mezitím doběhla ozbrojená skupina vedená mužem, co křičel u ohně, že od řeky Rubin se blíží skupina jezdců. Remnario se čtyřmi válečníky sestoupil do údolí. Schovali se za spadané stromy a vyčkávali, až kolem nich projedou neznámí jezdci. Nebylo možné se jim vyhnout.

* * *

Ve chvíli, kdy se objevili jezdci na svahu, Remnario zpoza silné větve sledoval prvních šest válečníků na koních. Už jsem tuhle zbroj viděl, zamyslel se. Snažil se vzpomenout, ale marně. Poté, co se objevili další a společně projeli mezi spadanými stromy, si Remnario podle jejich výstroje vzpomněl, odkud je zná. Jsou to Brangelonští. Zřejmě pro ně válka neskončila, pomyslel si.
„Jsou všichni,“ pronesl válečník krčící se za kmenem silného stromu. Talharun.
„Jdeme!“
Na ně!“
Ozvalo se ze zadu a válečníci napadli brangelonské jezdce zezadu. V ten samý moment nemegewští jezdci vyrazili ze svahu. Brangelonští tasili meče a nebojácně se vrhli do boje. Ke střetu došlo někde v půlce kamenitého svahu. Když si uvědomili, že jsou obklíčeni z obou stran, bylo pozdě. Byla to řež, která skončila vítězstvím nemegewských. Jejich vůdce Aendir projížděl mezi mrtvolami a spokojeně kýval hlavou.
„Tady je jeden, co ještě dýchá!“ ozval se Ungalvar.
„Doražte ho!“ nařídil Kallengur.
„Počkejte!“ vykřikl Remnario.
Pozdě. Ungalvar do něho zabodl svůj meč. S pohledem na Remnaria. Jako by mu tím chtěl naznačit, že na tom nesejde.
„Mohl nám říct, proč nás chtěli napadnout!“ promluvil znovu Remnario. Tím chtěl vysvětlit, proč jsme mohli ušetřit život brangelonského jezdce.
„Válka skončila a vojvoda Brangelonský vyslal své vojáky, aby zjistili, jak si žijeme tady na jihu,“ poznamenal Kallengur.
„Tasili své meče!“ postavil se Brandegir na stranu nemegewského bojovníka.
„Mohli jsme se dozvědět jejich důvody, proč sem zavítali,“ podotkl Remnario.
„Už je to jedno. Vracíme se domů,“ promluvil Aendir a rukou mávl na své muže. „Naše mrtvé vezměte s sebou!“ nařídil. Se svým koněm pak vyklusal mírný svah. Tam si ještě jednou prohlédl údolí, ve kterém našli smrt brangelonští vojáci. Bylo to první Aendirovo vítězství.

Od té doby se tomuto místu říká Údolí padlých.
Autor Danny Jé, 19.05.2020
Přečteno 12x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter