Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Anotace: IV.

IV.



Idhiél – území elfů.


Skupinka elfských žen sbírala kořínky, když se objevilo pět elfů. Jedna z žen poznala jednoho z nich.

„Edhure,“ vyhrkla a okamžitě k němu vyběhla.
„Athuen,“ muž se usmál.
„Byla vaše výprava úspěšná?“ ptala se.
„Ano,“ odvětil, a když se od sebe odtrhli, ukázal svou mošnu, ve které měl nádobu s průhlednými krystalky.
„A draka jste neprobudili?“
„Já si myslím, že je to jen legenda a žádný drak tam není,“ ozval se jiný z elfů. Byl to Urthandur.
„Když jsem byla v té jeskyni, viděla jsem ty velké oči,“ trvala si na svém Athuen.
„To je důvod, proč se ženám zakázalo chodit do blízkosti hory Emerald,“ řekl nejstarší z elfů a rukou vybídl ostatní muže, aby se vrátili do osady.
Athuen se cítila ukřivděná podle svého výrazu, který k němu vyslala, ale nedovolila si oponovat.
„Uvidíme se,“ špitl Edhur a pošeptal jí do ucha, aby si ze starého Nemendhura nic nedělala.
Athuen se pousmála a polibkem se rozloučila se svým mužem. Každý, kdo znal Nemendhura, věděl, že je to starý morous.

Ženy pokračovaly ve sbírání kořínků, když jedna z nich Eniire objevila v trávě podivný předmět. Zvedla ho a ukázala ostatním ženám.
„Co to je?“ zeptala se Saien.
„Netuším,“ odvětila Eniire.
„Je to kámen?“ ptala se zvědavě Athuen.
„Ne.“
„Je to měkké?“
„Ne.“
„Pojď, podíváme se!“ vybídla ji Athuen. Ostatní ženy se seběhly kolem Eniire. Držela v ruce oválný placatý předmět. Uprostřed byl vyrytý symbol. Elfské písmeno „S.“

Athuen byla zvědavá a chtěla se toho dotknout, ale opatrná Eniire s rukou uhnula. „Raději se toho nedotýkej! Nevíš, co to je a co by to mohlo udělat. Jestli je to jedovaté, umřu jen já!“
„Nemusíš mít strach,“ uklidňovala ji Athuen. „Je to jen placka, kterou někdo…“
Až teď si všimla toho písmene.
„…je to elfské písmeno?!“
„Zřejmě to někdo ztratil,“ dodala Saien. Tvářila se u toho, jako by se nic nestalo. „Je to jen předmět, se kterým si hráli děti!“
„Děti?“ udivila se Athuen. „Děti z Idhiélu si hrají jenom v blízkosti osady. Starší chlapci pak při zkoušce odvahy odcházejí se zkušenými muži do Kaecar – písečné pouště.“
„Odnesme to tedy moudrým elfům,“ navrhla Eniire.
„Ano, udělejme to,“ přitakala Athuen, která chtěla vědět, co je to za předmět a hlavně k čemu slouží.

Ženy zajistily své vaky, aby cestou do osady nepoztrácely nasbírané kořínky a vrátily se zpět. Jejich první kroky vedli k moudrým elfům, bylinářům a léčitelům, ke kterým se chodí pro rady.


* * *

Skupinka elfů vedená Nemendhurem dorazila do osady.
„Konečně zpět!“ vítal je první elf, který je uzřel.
„Byla to dlouhá cesta,“ postěžoval si Nemendhur.
„Krystaly jsme nalezli,“ pochlubil se Edhur.
„A nejenom to, Evindure,“ poznamenal Urthandur.
„Pověz tedy,“ vybídl ho elf strážící cestu do osady.
„Já budu mluvit!“ vyhrkl Nemendhur a pokračoval dál kolem stojících elfů. Mířil rovnou k jejich králi Nefielu L´men – zářícímu.

Byl okamžitě přijat. Přistoupil k trůnu z větví. Jakmile se objevil král, poklonil se a pak hned povstal. Nefiel L´men usedl na trůn a za přítomnosti několika dalších elfů včetně skupinky, kterou Nemendhur vedl k hoře Emerald, si vyslechl příběh o setkání s člověkem.

„Byl to jen potulný básník, tvrdil. Zbraně neměl, ale mohl to být špeh,“ dodal Nemendhur s vážným výrazem ve své tváři.
„Válka mezi králem Pruunanem a krále Holdeynuurem už skončila,“ připomněl Nefiel skutečnost, že v Krajích konečně zavládne mír. „Myslíš si, že by se vojvoda Brangelonský chtěl dostat k hoře Emerald s úmyslem získat nějaké drahokamy?“
„Je to jedna z možností.“
„A jaká je podle tebe další možnost?“ zeptal se král. Jeho zvědavost byla ukojena, když Nemendhur vyřkl své obavy týkající se Idhiélu.
„Co když se vojvoda chce dostat do Idhiélu?“
„Nikdo z těch lidí netuší, že zde žijeme.“
„Právě proto, můj králi!“ pozvedl Nemendhur varovně svou pravici. „Možná, že čekal jen na příležitost, aby mohl vyslat své vojáky přes řeku Rubin na naše území.“
„Pokud se tak stane. Zabráníme mu v tom. Hustým lesem Allveronem by své vojáky určitě nevedl, Zbývá tedy přímá trasa přes řeku Rubin a propast Poroth.“
Nemendhur přikývl.
„A živé krystaly jste přivezli?“
„Ano. Předám je léčitelům, aby je rozmnožili.“

Král se poté zvedl z trůnu a odešel se svým doprovodem. Ostatní elfové se vrátili ke svým rodinám, aby mohli vyprávět o setkání s člověkem, kterého odvezli k nejbližšímu rozcestí. Tam jej ponechali. S pohrůžkou, aby o nich nemluvil.


* * *

Athuen společně s Eniire vyrazily k léčitelům. U vchodu do příbytku, kde se nacházeli léčitelé Lofur a Finthur se potkaly s Nemendhurem.
„Co vy tady?!“ ptal se zvědavě. Zastavil se a očekával odpověď.
Eniire o tom nechtěla mluvit a Athuen to chytře vyřešila. „Nemůžeme jít snad k léčiteli?“
„To samozřejmě ano,“ přikývl Nemendhur a bez dalších otázek odešel.
„Nemusí to vědět,“ dodala Athuen.

Obě elfky vstoupily dovnitř. První z léčitelů Finthur, který si jich všiml, je oslovil. „Je potřeba nějakého léku?“
„Mluvíš vždycky tam podivně, Finthure,“ pousmála se Eniire.
„To kvůli tobě, Eniire,“ usmál se na ní mladý elf.
Athuen samozřejmě pochopila, že se mu Eniire líbí.
„Něco jsme našli,“ strčila Athuen do něho.
„Ukažte!“ vybídl je Finthur. Natahoval ruce, ale elfka, která se mu líbila, se zdráhala.
Athuen do ní lehce strčila. „No, tak!“
Mladá elfka kývla a vytáhla z mošny oválný placatý předmět. Finthur semkl rty a zakroutil hlavou do strany. Nevěděl.
„Můžeš se na něco podívat?“ zavolal Finthur druhého léčitele staršího Lofura.
„Co tu máte?!“ ozval hrubý hlas.
K trojici elfů se přiloudal starší elfský léčitel toho jména Lofur.
„Uprostřed vyrytý symbol. Elfské písmeno „S“ – hm!“ pronesl a vzal oválný předmět do ruky. Jeho povrch byl lesklý. Jeho barva se měnila v závislosti na lomu slunečních paprsků. Chvíli si ho prohlížel a pak se podíval na všechny přítomné.
„Co si myslíš?!“ vyhrkl nedočkavě Finthur.
„Je to dračí kámen,“ odvětil starý léčitel.
„Co znamená to písmeno?“ ozvalo se téměř dvojhlasně.
„Písmeno „S“ může znamenat spoustu věcí, ale jednou jsem zahlédl podobný oválný předmět, který měl v ruce Sigadur,“ odvětil Lofur.
„K čemu by potřeboval elf takovou věc?“ zeptala se Athuen.
„Kdysi jsem četl v Idhiélské kronice, že z Kaecaru přišli píseční lidé, kteří ovládali elfskou magii. Chtěli si podrobit Idhiél, ale zastavili je zelení draci. Lidé z Kaecaru, píseční elfové, jak jsme jim začali říkat, se už neobjevili.“
„Vidíš, že existují draci,“ vyhrkla nadšeně Athuen.
Eniire jen pokrčila rameny.
„Před tisící roky bylo normální, že jsme draky vídali, ale ta doba už je pryč. Draci létali do Kraje Tyralského a Severního Kraje. Lidé se jich báli a zabíjeli je. Draci se stáhli a už o nich nikdo neslyšel.“
„Slyšela jsem, že se ukryli v hoře Emerald,“ promluvila znovu Athuen.
„A já slyšel, že draci už vymřeli,“ oponoval se smutným výrazem v očích Finthur.
„To mohu potvrdit,“ dodal Lofur.
„Je možné, že Sigadur zná tento příběh?“ zamyslela se Athuen.
„Je to jeden z nejstarších elfů v Idhiél,“ odvětil Lofur. „Je více než pravděpodobné, že tento příběh zná.“ Elfský léčitel nevědomky podpořil domněnku Athuen, která z jeho odpovědi vznikla.
„Jestliže jsou to artefakty sloužící k ovládání elfské magie, znamená to, že Sigadur má i jiné takové artefakty a má s nimi nějaký plán,“ Athuen se podívala na Lofura, jako by očekávala, že to potvrdí.
Lofur se zamyslel, ale nakonec přikývl. „Pokud je opravdu má, je to možné.“
„K čemu by potřeboval elfskou magii?“
„K mnoha věcem.“
„Například?“
„Musel bych se podívat do knihy kouzel, která je uzamčena v chrámu Tenerré, protože kouzla se už nepoužívají,“ odvětil.
„A mohl bys to udělat?“ žadonila. Dokonce svými dlaněmi prosila.
„Budu muset radě starších vysvětlit, proč to chci.“
„Když ukážeme ten artefakt, mohl by se o tom Sigadur dozvědět.“
„Zkusím vymyslet jiný důvod,“ navrhl Lofur.
„Děkuji,“ pokynula Athuen hlavou a podívala se na Eniire.
Finthur přikývl a doprovodil elfské ženy ven z příbytku léčitelů.
Autor Danny Jé, 20.05.2020
Přečteno 51x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter