Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

V.



Kwido a Lyneesh Smrtka.


V poledne Kwido opustil město Jukola, míjel Valhos a pokračoval do Kederunu. V hostinci u Bílé růže slyšel vyprávět příběh o kouzelné kašně. Její voda prý dokáže uzdravovat nemocné. Kwida samozřejmě napadlo, že by mohl získat pár kapek. Prodat je, když neuspěl v okolí hory Emerald, s nasbíráním drahokamů a trochu si přivydělat.

Když projížděl roklí, všiml si lidských koster, které visely na dlouhých větvích mohutných stromů. Znejistěl, ale strach neměl. Nikoho neviděl a ten, kdo zabil tyhle ubožáky, určitě nečekal, až jejich shnilé maso z těl odpadá.

„Už jsem viděl takové hrůzy,“ prohlásil trubadúr. Chyběla jen melodie, která by těm slovům dodala správný šmrnc. „Jsou to těla vandráků a lůzy." Veršoval a vedl svého koně nebojácně roklinou. Cesta byla pokryta drobnými kameny a spadaným listím.
„Trpíš samomluvou?!“ ozval se najednou hlas vycházející z křoví.
„Kdo je tam?!“ vykřikl Kwido. Ohlédl se tím směrem. V křoví se pohnuly větve. „Jsi snad démon?“ zeptal se znovu. To pro jistotu, kdyby ho snad neznámý neslyšel.
„Co tě nemá, jsem člověk jako ty.“
„A jsi lapka zdejší? Jestli ano, nemám nic, co bych ti mohl dát!“
„Jen projíždíš?“
„Jsi zvědavý, než poutníka zamorduješ?“
„Samé otázky, kdo jsi?“
„Jsem básník a cestovatel Kwido Raugalin a co ty? Jméno máš?“
„Lyneesh.“
„Tak vylez, ať tě vidím, jestli nebojíš se!“ vyzval Kwido Lyneeshe. Naparoval se a čekal, že se neznámý ukáže. Ten však vyskočil z křoví a vyjekl, až se kůň polekal a svého jezdce shodil na zem.
„Co to děláš?!“ vyhrkl a vyskočil ze země, jako by měl pérka. Jeho kůň běžel vpřed a nebyl k zastavení.
„A teď jsi jen tulák. I koně nemáš,“ vysmál se mu Lyneesh.
„To vůbec nebylo vtipné!“
„Nebojíš se!“
„Měl bych snad?“ ušklíbl se Kwido.

Lyneesh nedopověděl. Prohlížel si ho. Stejně tak jako trubadúr. Upravil si mošnu, kterou měl přes rameno a pozoroval hubeňoura v hnědých kalhotách a černé kožené vestě. Kde vzal tak pěknou vestu? Samozřejmě, že mě to hned nenapadlo, zamyslel si Kwido. Někomu ji uloupil. Měl dlouhé vlasy jako žena a tvář měl čistou, jako by se před chvíli umyl. Co ho však překvapilo, byla jeho košile. Oba rukávy byly od krve. Skvrny zaschlé krve, ho měli možná vystrašit. Za opaskem měl dva zahnuté nože. Zubil se a vykročil k trubadúrovi. Teď měl Kwido strach.

„Hezký klobouk,“ promluvil Lyneesh a hodil hlavou do strany. Na malý okamžik odhalil své špičaté uši. Takové už Kwido viděl. Bylo to, když ho přepadli elfové u hory Emerald. Je také elf?
„Líbí se ti?“
„Jo,“ kývl hubeňour. Jeho ruce se dotkly opasku, kde měl své nože.
„Mohu ti sehnat podobný,“ zkusil ho Kwido zastavit. Teď si nebyl jistý, jestli ho nechá Lyneesh naživu.
„Tak jo!“ vyprskl a zastavil se dva metry před člověkem, co tak obratně ohýbal slova. Zaujalo ho to. To byl zřejmě důvod, proč ho nechtěl zabít.
„Musíme dojít do města,“ ukázal Kwido směrem ke Kederunu.
„Možná bys tam měl jít sám a přinést mi ten klobouk,“ navrhl Lyneesh.
Vážně to řekl? Překvapil ho.
„Nechceš jít se mnou do města?“
„Ne.“
„To je proto…“
„…že mě neznáš!“ vyhrkl Lyneesh a rychlostí blesku tasil svůj nůž a přiložil ho ke krku vystrašeného trubadúra.
„Má-áš pra-pra-vdu. Ne-znáá-m-tě.“ koktal Kwido.
„Nezabiju tě, protože bych rád zase slyšel tvá slova,“ spustil Lyneesh. „Hraješ si s nimi, zní to dobře v mých uších. Moji předkové také používali těchto schopností.“
Vážně si myslí, že jsou to mé schopnosti? Opravdu to ocenil. To zatím nikdo, zamyslel se trubadúr. Tímto způsobem.
„Jestli mohu, chceš-li, složím báseň o tobě,“ navrhl Kwido.
„Dosti bylo slov. Jdi do města a vrať se!“ vyhrkl a odstrčil trubadúra od sebe.
„Nemáš obavy, že se už nevrátím?“
„Říkají mi Lyneesh Smrtka! Když se nevrátíš, najdu si tě a zabiju!“ zazubil se a strčil nůž zpět za opasek.

Aha!

„Jelikož jsi mi vyplašil koně, tak se nevrátím ještě dnes.“

Lyneesh jen pokrčil rameny. Pokynul hlavou a mávl rukou, aby už ten básník šel. Jakmile Kwido vykročil, podivín s noži za opaskem, pravděpodobně elf, zmizel v křoví. Trubadúr se ještě jednou otočil, jako by se chtěl přesvědčit, jestli ho Lyneesh sleduje, ale už byl pryč.

„On je zvláštní stvoření,
co v lesích se skrývá.
Jako lapka ve větvích,
co na svou oběť číhá.“

Několik veršů zaznělo z Kwidových úst.
Autor Danny Jé, 21.05.2020
Přečteno 11x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter