Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

Wrakod 3 - Povídky ze tří Krajů

VII.



Sigadur a Derien.


Ten den vyslal elfský léčitel Lofur svého žáka Finthura pro Athuen a pro Eniire. Než přišel, objevil se u něj Nemendhur.
„Co jsi hledal v chrámu Tenerré?“ ptal se zvědavě.
Nebyl tam sám. Ještě s ním přišel Raddathur, který viděl, jak Lofur vstoupil do chrámu.
„Hledám nějaké nové způsoby v léčení,“ zalhal Lofur.
To Nemendhur nevěděl, ale nevěřil mu.
„Potřebuješ kouzla?“
„Ne, jen některá…“
„…praktikuješ zakázanou magii? Jestli ano, přestaň s tím!“
„Vyhrožuješ mi?!“
„Nevím, jak jsi přesvědčil starší, aby ti dovolili nahlédnout do knihy kouzel,“ pozvedl prst. Skoro se jím dotýkal proutěné čelenky, kterou nosil. „Ale mě si nepřesvědčil!“
„Vždycky si byl podezřívavý, Nemendhure.“
„A měl jsem k tomu vždy důvod,“ hájil se.
„Stejně jako, když jsi podezříval Derien, že do propasti Poroth shodila sestry Shieere a Onishu.“
Nemendhur se zamračil.
„Nic o tom nevíš!“
„Vím dost, abych věřil, že to Derien neudělala, a že ten kdo ti to řekl, se jí chtěl zbavit.“
„Zbavit? Zní to tak lidsky,“ zavrčel Nemendhur.
„Matka Athuen byla zaslíbená Sigadurovi, ale vzhledem k tomu, že proti ní byla vznesena tato obvinění, ze sňatku sešlo.“
„Udělala to!“
„Ale proč by to dělala?“
„Kovář Galandir byl dobrý muž,“ odvětil Nemendhur.
Změnil téma, jako kdyby tušil, že se blíží osoby, které by o tomto tajemství neměli vědět.
„Chudák Athuen,“ posmutněl Lofur. Podíval se na mrzutého elfa, který znal téměř všechna tajemství v Idhiélu.
Nemendhurovo tušení bylo správné. O chvilku později dorazili k Lofurovi Athuen a Eniire.
„Zase vy?!“ podivila se Athuen, když uviděla toho starého elfského morouse.
Nemendhur se zamračil a s pohledem na Raddathura opustil příbytek léčitelů.

„Kde jste nechali Finthura?“ ptal se Lofur.
„Říkal, že si musí ještě něco zařídit,“ odvětila Athuen.
„Nechal jste pro nás poslat, znamená to, že jste něco zjistil?!“ zeptala se Eniire.
„Oválný předmět, který jste našli,“ spustil. „Opravdu slouží k ovládání elfské magie. Říká se tomu Doish. K vytvoření mocného kruhu se potřeba šest takových Doish. Vkročí se do kruhu a symboly, které se objeví, se spojí. Vytvoří dračí energii, neviditelnou sílu. Jakmile tato síla vstoupí do těla, jedinec bude schopný ovládat pradávnou elfskou magii.“
„Stane se mocným,“ dodala Eniire.
„Velmi mocným a nebezpečným,“ podotkla Athuen.
„Pravda,“ přikývl Lofur.
„Proč by chtěl být Sigadur tak mocný?“ podivila se Athuen. „Patří mezi nejváženější starší elfy v Idhiélu.“
Lofur mlčel. V paměti měl totiž živou diskuzi s Nemendhurem o matce Athuen a právě Sigadur se měl stát jejím manželem.
„Jestliže jsme našli jeden z těch Doish, znamená to, že Sigadurovi musí chybět,“ zamyslela se Eniire.
Ostatní jen tiše přikyvovali. Měla pravdu, o tom nebylo pochyb.
„Sigadur byl v západní částí Idhiélu. Tam ztratil Doish,“ přidala se Athuen. „Byl u propasti Poroth.“ Podívala se na Lofura. Její pohled byl natolik zkoumavý, že se starý léčitel málem přiznal k tajemství, které se týká její matky Derien a Sigadura.
„Jsem tady!“ vyhrkl najednou Finthur. Objevil se v chýši právě ve chvíli, kdy se Lofur nadechoval. Nebýt tohoto okamžiku, Athuen by se dozvěděla, jak to bylo s její matkou, údajným připravovaným sňatkem a jeho zrušením. Proč svého otce nikdy nepoznala a možná i jak zemřela její matka.

Lofur zavřel ústa. Pokl na prázdno a osočil se na Finthura. „Kdes byl?“
„Musel jsem odnést hojivou mast Frayire,“ odvětil mladý učedník.
„Chci zajít za Sigadurem a zeptáme se ho, proč chtěl Doish,“ vyhrkla Athuen.
„Jsi tak zbrklá,“ prohlásil Lofur. V duchu se usmíval, protože byla stejná jako její matka. Za každou cenu chtěla vědět pravdu a nebála se jít až za králem. Znal jí a často si s ní povídal o hvězdách na obloze. Elfové si vyprávěli různé příběhy o tom, jak duše elfů po fyzické smrti vystoupali ke hvězdám.
„Našel Doish a vyryl do něho písmeno „S“ – hm!“ pokračovala. „Myslíš, že mu někdo pomáhal? Nějaký rytec nebo kovář?“ Podívala se na Finthura. Pak svůj zrak zaměřila na Lofura. Starý léčitel stál u stolu. Ve chvíli, kdy se střetli očima, Lofur vyprskl. „Byl to tvůj otec!“
Všichni najednou zůstali stát jako zkoprnělí.
„Mů-ůj ote-ec?!“ koktala Athuen.
„Galandir?“ podíval se Finthur překvapeně na svého mentora starého Lofura.
Starý elf přikývl.
„Znal jsi mého otce?“ zeptala se Athuen.
„Ano.“
„Samozřejmě,“ dodala. „A znal jsi i mojí matku. Proto ty tajnosti. Vzpomínám si, že jsi měl úhybné odpovědi, když jsem se ptala, jak zemřela.“
„Tajnosti?!“ pozvedl obočí.
„Jak si to mám, jinak vysvětlil?!“
„Nebyla jsi připravená.“
„Tak teď jsem!“ udeřila na něho. „Je tu spousta tajemství. Sigadur, zakázaná elfská magie, moje matka, můj otec…ehm…proč má pocit, že je to všechno nějakým způsobem propojené?“
„Jsi zvědavá.“
„Ano, jsem.“
„Ale všímavá a empatická jako tvoje matka.“
„Možná bys jí tedy měl říct, jak zemřela její matka,“ ohlédl se Finthur na svého mentora.
„Ano!“ vyhrkla Athuen.
Eniire stála vedle své přítelkyně a jen žasla, jak se nalezením podivného předmětu zvaného Doish tato diskuze dostala, až k rodičům Athuen. Věděla jen, že její matka zemřela za nevyjasněných okolností. Její otec po její smrti onemocněl. Několik dní se trápil v bolestech, než umřel. O malou Athuen se pak starala sestra jejího otce. Teta Inaen.
„Tvá matka skočila do propasti Poroth,“ pronesl Lofur. Jeho oči byly smutné. Neříkalo se mu to lehce, a hned jak to řekl, poznamenal, že jeho osobně to zasáhlo.
„Proč se to dozvídám až teď?“
„Vím to jen já, léčitel Laeftur a Sigadur.“
„Sigadur?!“ vyhrkla Athuen.
„Není to zvláštní, že se jeho jméno objevuje i v tomto příběhu?“ podivil se Finthur.
Lofur přikývl. „V ten den jsem byl se svým mentorem Laefturem sbírat byliny, když jsem zahlédl Sigadura, jak hnal svého koně směrem k osadě. Neviděl nás. Když jsem se však druhý den dozvěděl od místních žen, že Derien vyrazila k propasti a ještě se nevrátila, svěřil jsem se s obavou o její život svému mentorovi. Laeftur se pak Sigadura poptal, co že tam dělal, a jestli neviděl Derien, která se do těch míst vydala a do dnešního dne se nevrátila. Sigadur řekl, že Derien neviděl. Laeftur mu věřil a už ho nepodezříval. O pět dnů později zmizel i Laeftur. Už to bylo podezřelé, ale Sigadura jsem se nedovážil zeptat. Jestli víte, co tím myslím…“
„…bál ses o svůj život,“ poznamenal Finthur.
„Vzhledem k tomu, že zmizel poté, co se ho zeptal na Derien, mlčel jsem. I poté, co se zde Sigadur objevil. Ptal se po Laefturovi.“
„Co když s tím neměl nic společného?“ zakroutil Finthur hlavou.
„Sigadur zabil Laeftura, protože si myslel, že ho viděl, jak zabil mou matku!“ vykřikla Athuen.
„Elfové nemají sklony k zabíjení jako lidé,“ vyhrkl Lofur.
„A jak vysvětlíš smrt mé matky, mého otce a svého mentora?“ pozvedla Athuen prst ke svým očím.
„Chtěl jsem říct, že elfové nemají sklony k zabíjení jako lidé, ale někteří ze starších toužili po moci přesahující jejich možnosti.“
„Magie?!“
„Ano.“
„Král by mohl povolit magii jen pro vyvolené,“ poznamenal Finthur.
„Ale kdo by mohl určit, kdo je vyvolený?“ zakroutil jeho mentor hlavou. „Nikdo z nich veřejně nevystoupí a nepřednese svůj návrh na zrušení zákazu používání magie. Nehledě na to, že si všichni zvykli žít bez magie. Byly zde obavy z chaosu, který by mohl nastat.“
„Sigadur se tedy sám tajně připravuje k ovládnutí elfské magie,“ spustila Athuen. „Jakmile vytvoří dračí energii a její moc vstoupí do jeho těla, nebude mít sobě rovného. Stane se krutovládcem. Zničí všechny nepřátelé, kteří s ním nebudou souhlasit.“
„Netuším, proč chce Sigadur ovládnout magii, ale měla bys také vědět…ehm…,“ Lofur zakašlal. „…musíš vědět, že tvá matka byla Sigadurovi zaslíbena, ale poté, co byla obviněna, že dopomohla k smrti dvěma bláznivým nemocným ženám, Sigadur si jí už nechtěl vzít.“
„Ne!“ vykřikla Athuen. „Tomu nevěřím. Moje matka byla vždy laskavá a plná porozumění. Pro každého měla vždy vlídné slovo.“
„Také jsem tomu nevěřil. Jenomže to obvinění stačilo, aby ze svatby se Sigadurem sešlo. I když se později prokázalo, že to neudělala.“
Oči Athuen se jí zaplnily slzami. Musela se posadit na židli, jinak by se zhroutila.
„A to byl důvod, proč jsem ti to nikdy nechtěl říct, i když jsem věděl, že se to jednou musíš dozvědět.“
„Je-to-kruté-a-já-já-nevím-jestli, odpustím Sigadurovi, že moji matku takhle opustil.“
„Byl její první láskou,“ dodal Lofur.
„A můj otec?“
„Uběhlo hodně dní, než se potkali a on jí pomohl vstát, když upadla. Vyznal jí lásku a ona si ho vzala. Pak ses narodila ty. Nový příběh, nová láska, nový život.“
„Škoda, že se ho pamatuji tak málo,“ vzlykla. „Chtěla bych vrátit čas!“
„To bohužel nejde, Athuen!“ špitl Lofur. „Tvá matka byla uvězněna mnoho dní a mnoho nocí, než se prokázala její nevina,“ podotkl. „O takovou ženu už nikdo z vážených elfských bojovníků nestál.“
„O ženu, která byla ve vězení, i když byla neprávem obviněna?“
Lofur smutně přikývl.
„To měla vlastně štěstí, že si jí můj otec vzal.“
„Opravdu jí miloval a z jejich lásky jsi vzešla ty.“
„Za to Sigadur zaplatí!“ hrozila Athuen.
Její pěst udeřila do stolu, až se hliněné hrnky zakývaly do stran.
Autor Danny Jé, 23.05.2020
Přečteno 8x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter