RIOG VELESA - II - Bitva o Béthy

RIOG VELESA - II - Bitva o Béthy

Anotace: II-III

II.



Cesta do Béth.


Čaroděj Neelms se dozvěděl o řádění cizí armády na území Tobánie. Rozhodl se jednat. Vydal se do Halme, aby varoval nově zvoleného knížete Yzbekka.
„Děkuji za přijetí, kníže,“ pronesl Neelms s pokorou.
„Co mi chceš, poutníku?“ vyhrkl na něho kníže.
Neměl rád čaroděje, ani ostatní šarlatány zahrávající si s kouzly a temnou magií. Dokonce magii ve městě zakázal. Každý, kdo by se jen slůvkem pokusil, zahrávat si s magií, bude uvržen na žaláře. Neelms o tomto zákazu nevěděl. Nezajímal se o život ve městě, ale musel je varovat před hrozbou.
„Jsem tu, abych tě varoval…“
Ani to Neelms nedopověděl, když se na něho Yzbekk obořil. „Asi nevíš, s kým mluvíš, poutníče!“
„Nejsem poutník!“ ohradil se Neelms.
„Drzý čaroděj se mi pokouší vyhrožovat!“
„Nepřišel jsem ti vyhrožovat, ale jen varovat. V tom je rozdíl.“
„Budeš se snad se mnou hádat!“
Kníže křičel, jako smyslů zbavený.
„V Tobánii zuří válka a armáda Nemrtvých dorazí co nevidět i sem!“ poznamenal Neelms v naději, že se kníže uklidní a pochopí závažnost jeho návštěv.
Ne. Kníže byl nadutý a sebestředný hlupák, který Neelmsovi samozřejmě nevěřil.
„Odejdi z mého zámku, nebo tě nechám vyvést!“ pohrozil mu vladař města Halme.
Čaroděj chvíli stál a nevěřícně sledoval, jak se kníže vzteká jako malé dítě. Teď mi neuvěří. Hněv mu zatemnil mysl, pomyslel si čaroděj a odešel.




Neelms nasedl na svého koně a vyrazil do města Béthy. V naději, že starosta Trumgald bude vstřícnější a vyslechne jej.
Z dálky byly vidět špičaté věže města Béthy, které bylo mnohem menší, než Halme, ale bylo stejně krásné. Díky obchodníkům měla obě města v pokladnici spoustu peněz. Dokázala tak udržovat města v čistotě a jako ochrana jim sloužily početné stráže, které kontrolovaly každého příchozího.
Čaroděj projel branou dovnitř. Po jeho levici právě probíhaly trhy. Neelms pokračoval dál, až ke schodišti vedoucímu k věži, kde sídlí starosta Trumgald. Sesedl z koně a požádal stráže, aby ho ohlásili. Mezitím přivázal svého koně u sloupu k tomu určenému.
„Starosta na tebe čeká!“ spustil strážný.
Muž v plášti přikývl a vstoupil do ponuré chodby. Tou se vydal dál k dalším dveřím, kde stál strážný.
„Už na vás čeká,“ řekl zbrojnoš a vpustil ho dovnitř.
„Neelmsi, co tě k nám přivádí,“ spustil Trumgald jakmile čaroděje uviděl.
„Přišel jsem tě varovat, že v Tobánii zuří válka a armáda Nemrtvých dorazí do Halme i do Béth,“ odvětil čaroděj.
„Znamená to, že jsi byl v Halme a teď jsi přijel sem?“
Neelms přikývl.
„Kde se v Tobánii vzala armáda Nemrtvých, co je to čáry?“
„Někdo si pohrává s temnou magií.“
„Chápu.“
„Bohužel v Halme jsem nepochodil. Kníže Yzbekk mě vykázal pryč. Nevěřil mi.“
„Příště bys měl promluvit nejdříve s jeho rádcem Zafrongem, kníže mu hodně naslouchá,“ poradil mu Trumgald.
„Král Hulak III. armádu nemrtvých nezastaví a oni vstoupí do kraje Abetomského a budou jej drancovat, pustošit, a zabíjet.“
„Shromáždíme všechny boje schopné muže a budeme očekávat armádu, kterou zřejmě nezastavíme,“ vyhrkl Trumgald.
„Neřekl jsem, že nejde zastavit.“
„A jak je tedy zastavíme, když to nedokáže král Tobánie?“
„Musíme zabít toho, kdo je řídí. Jsou pod jeho vlivem. Zřejmě je to temný mág,“ poradil Neelms.
Trumgald pokynul souhlasně hlavou a vydal rozkaz veliteli stráží, který měl za úkol shromáždit všechny vojáky a boje schopné muže.











III.



Královské město.


Anvees. Severozápadní Tobánie.
Král Dumnel Hulak III. měl jeden a půl dne na to, aby shromáždil své vojsko a postavil ho blížící se hrozbě z jihu země. Když se dozvěděl od rytířů, kteří se vrátili od Tellynburgu, proti čemu stojí, král nechal připravit katapulty.
Šest obřích trébuchetů, dalekonosných katapultů dřevěné konstrukce bylo postaveno sto metrů před hradbami města. Královská jízda se shromáždila přímo pod zdí. Král Hulak posleze sebevědomě prohlásil, že nepřítele porazí a hrdě se postavil do čela své armády.
První vlna armády Nemrtvých, kterou vedl lidský obr na koni Riog Veleda dorazila ve chvíli, kdy se nad městem objevily černé mraky. Déšť. Jen to ne, modlili se vojáci. Rozbahněný terén by mohl být problém pro jejich koně, když nesou rytíře v těžké zbroji.
„Prší!“ vykřikl kdosi v dálce.
Opravdu se rozpršelo. Těžko říct, pro koho déšť bude výhodou nebo nevýhodou. Pěší armáda Rioga Velesy a temného mága Urgase postupovala dál a vojsko krále Hulaka vyčkávalo. Pak dal král povel, aby vystřelili z trébuchetů zápalné soudky. Bohužel neměly takový efekt, protože jejich účinek zničil prudký déšť.
Teď se ukázalo, že déšť bude pro vojsko krále Hulaka nevýhodou. Soudky během letu déšť uhasil, a když dopadli na zem, srazili jen několik vojáků.
„Znovu nabít!“ vykřikl kaprál Brislaw.
Dlouhé rameno se přitáhlo provazem a rumpálem až k zemi. Na konci tohoto ramene byla na háku a provazu zavěšena kůže, do které obsluha vložila další soudek. Prudký déšť jim však nedovolil znovu soudek zapálit.
„Nezapálíme to!“ vykřikl voják z kraje.
Bylo zřejmě, že se to ostatním také nepodaří. Kaprál se otočil k veliteli na koni.
„Použijem kameny?“
Velitel přikývl.
„Kameny do katapultů!“ křičel kaprál.
„Obsluha vložila do kůže velký kámen a na povel kaprála Brislawa odpálila další salvu z trébuchetu.

Rameno se vyhouplo do výše a dvojí silou, jednak zatížením, jednak pružností dlouhého ramene byl kámen vržen obloukem do dálky. Tato zbraň pracující na principu nerovnoramenné páky a protizávaží, by měla mnohem větší účinky, kdyby nepršelo. Ohnivé koule nebo zápalné soudky by nepříteli zasadily smrtící úder. To se však nestalo a Riog Velesa svou armádu, přivedl až před řadu vytvořenou z rytířů královského vojska.
Rytíři vyrazili na povel svého krále, který byl na samém kraji a se zdviženým mečem vedl své muže do boje.



Bitva začala. Armáda Nemrtvých se rozeběhla proti první řadě anveeských rytířů. Rozbahněný povrch znemožňoval koním se dobře pohybovat. Riog Velesa vedl útok ke středu řady, kterou brzy prolomili. Král Hulak byl překvapen, jak rychle se dostal nepřítel skrze jeho těžkooděnce. Riog Velesa postupoval dál. Drtil anveeské jezdce jednoho za druhým.
Král ustoupil a jeho generál dal povel druhé řadě, aby se přeskupila a vytvořila tak tři řady za sebou, a nepřítele zastavila. Jakmile Riog Velesa prorazil první řadu a vyrazil vpřed, ocitl se na okamžik v kleštích. Jezdci vytvořili oblouk a snažili se vůdce armády nepřítele zabít. Riog Velesa si uvědomil, že se dostal do sevření, ale během několik minut se jeho nemrtvá pěchota dostala k němu a protivníkův oblouk zrušila. Jezdci padali ze svých koní na rozbahněnou zem, kde našli smrt pod údery nepřátelských zbraní.
Déšť neustával. Rigo Velesa řval a rozrážel obranu anveeského vojska. Armáda nemrtvých se rozpínala do všech stran. Získávala navrch a jejich postup vypadal, jako když krásně žluté pole napadnou obří černí brouci. Nebylo to způsobenou žádnou magií, ale drtivým nástupem armády Nemrtvých.
„Zpět do hradu!“ křičel král.
Předpokládal, že do jeho hradu se nedostanou. Část vojska byla samozřejmě na hradbách a sledovali vývoj této bitvy. Král Tobánie měl postavený masivní multiplexový hrad. Hrad uvnitř hradu. Se čtyřmi prstenci hradeb a jednou věží čtvercového půdorysu. Vnější zdi jsou nižší, ale jejich výška se zvyšuje směrem k centru hradu.
„Tam se nedostanou!“ hlesl král a vybídl svého koně ke klusu.
Najednou déšť ustal. Temný mág Urgas nezávisle na tom použil temnou magii. Země se zachvěla, popraskala a otevřela. Mezi hradem a prchajícím králem se vytvořila dlouhá propast. Natolik dlouhá a široká, aby zabránila králi a jeho rytířům dostat se do hradu. Pravé křídlo bylo zcela odkryté a nemrtví mohli postupovat dál.
„Jsme v pasti!“ vykřikl jeden z rytířů.
„Chraňte krále!“ křikl jiný.
„Za krále!“ přidali se další a postavili se před krále, aby ho chránili svými meči, před blížícím se obřím vůdcem nepřátelské armády.
Riog Velesa se blížil. Rozrazil jejich řady a pustil se do souboje s několika rytíři najednou. Jeho tělo utržilo během boje mnoho šrámů, které se po chvilce hojily. Rytíři si toho všimli, ale ve svém snažení nepolevili. Rozhodně nechtěli, aby se dostal ke králi. Chránili ho svými meči, i svými těly.
„Haaar!“ zařval Velesa a svým mečem uťal prvnímu rytíři hlavu.
„Zhyň!“ křičel rytíř, který ho sekl do zad.
Riog Velesa měl část těla zakrytou ocelovým kruhem. Hruď a záda. Meč sklouzl po oceli. Ruce neobepínalo brnění, a proto se pohyboval mnohem rychleji, než anveesští rytíři.
Švunk!
Další jezdec ve stříbrném brnění spadl z koně. Byl mrtev. Král Hulak sledoval, jak jeho rytíři postupně umírali. Držel svůj meč a oči mu lítaly do všech stran. Co bude, až se obr dostane k němu?
Švunk!
„Zemři, netvore!“ křičel rytíř, který se ho pokusil zasáhnout.
„Zemři, člověče!“ zachroptěl Velesa a jeho pokus odrazil.
Rytíř byl překvapen, že muž v masce mluví jejich řečí, ale od svých záměrů neustoupil.




Mezitím armáda Nemrtvých pod vedením mága Urgase a kováře Kysse dorazila k hradu. Vojáci na hradbách stříleli z kuší, ale nebylo jim to nic platné. Nemrtvé nešlo zabít. Proto využili toho, že už nepršelo a vylili z hradeb olej, který vzápětí zapálili. Nemrtví začali hořet. Všechno kolem hořelo. Oheň se stal nekontrolovatelným a vzhledem k tomu, že nemrtví se pohybovali směrem k dřevěné bráně a snažili se dostat dovnitř, brána po nějaké době vzplála.
Švunk!
Riog Velesa zabil dalšího rytíře. Krátce na to padl i poslední rytíř a cesta ke králi byla volná. Král Hulak pozvedl svůj meč, ale bál se. Obr se k němu blížil a jednou ranou ho zbavil zbraně.
„Nemůžeš mě zabít. Já jsem král!“ vykřikl Hulak.
„Zabiju všechny!“ pronesl Riog Velesa a zasekl svůj meč do králova těla.
Meč se zastavil ve středu jeho těla. Král vytřeštil oči a sledoval muže v masce, jeho oči plné nenávisti. Velesa vytáhl svůj meč a druhou rukou do něho strčil. Zraněné tělo dopadlo na zem. Kolem se vzápětí vytvořila kaluž krve. Během chvíle král Tobánie Hulak III. vydechl naposledy. Riog Velesa strhl svého koně doprava a vyrazil k hradu. Jakmile kovář Kyss rozbil svým kladivem hořící bránu, armáda nemrtvých pronikla dovnitř.
„Aáárrrghhh!“
Ozval se řev obřího jezdce s maskou na obličeji, který pozvedl svůj meč nad hlavu. Vjel na nádvoří, kde nemrtví už masakrovali vojáky. Obsadili hradby a nenechali naživu nikoho. Velesa přecválal celé nádvoří a spokojeně sledoval, jak zbytky nepřátelského vojska ustupují k hradu. Bude snadné dobýt tento hrad, pomyslel si…
Autor Danny Jé, 16.10.2020
Přečteno 8x
Tipy 2
Poslední tipující: Writer_012
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter