Co když nebe je tady? ČÁST TŘETÍ: Nika 3

Co když nebe je tady? ČÁST TŘETÍ: Nika 3

Anotace: Romantická young/new adult fantasy. Tento díl 16+.

Sbírka: Co když...

U Marino-Vyskočilových opravdu nikdo nebyl a Marek měl přijít ze školy až kolem druhé hodiny. K obědu jsem usmažila lívance, které Ondřej bohatě potíral marmeládou, kdežto já je sypala cukrem se skořicí. Chtěla jsem po sobě uklidit, ale můj kluk se jen poťouchle usmál a odvedl mě za ruku do svého pokoje. Těžké závěsy nikdo neodtáhl, ale okno větralo, takže ho zavřel a jemně do mě šťouchl, abych zahučela do neustlaných peřin. Voněly jako on, a tak jsem se zhluboka nadechla a zavřela oči. Cítila jsem, jak mě přikrývá svým hřejivým tělem a soustředěně mě líbá. Olízla jsem mu dolní ret a za moment měla jeho jazyk v puse. Stávala se z toho důvěrná praxe. Zanořila jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho blíž – najednou to bylo málo. Chuť kovu jeho piercingu mě instinktivně nutila přimáčknout k němu boky a zatnout pánevní dno. Zasténal mi do úst a mou touhu ještě znásobil. “Sundej si ty kalhoty, Niko. Svlíkni to všechno.” 

Vytáhl mě za ramena do sedu a povzbudivě se usmál. Srdce mě zabolelo a bůhvíproč mě zaplavila úzkost, protože Ondřej byl nejkrásnější kluk na světě. V mém světě určitě. Naráz mi stáhl halenku i košilku a já se nešikovně pokusila svléknout mu tmavé triko s anglickým nápisem proklínajícím celý vesmír. Přesně to bych nakonec udělala, kdyby mi s tím nepomohl. Moc dlouho jsem si jeho pružné tělo prohlížet nemohla, protože položil ruce na mé bradavky vystouplé okolním chladem a zatlačil mě zpátky do polštáře. Dech se mi zadrhl v plicích a palčivá touha se tentokrát usadila v žaludku. Přitiskl rty k mému krku a pomalu si prolíbával cestu mezi ňadry dolů, kde začal bojovat s knoflíkem džín a s kalhotkami. Nadzdvihla jsem se, aby mě jich zbavil a odkopla ponožky. Teď jsem před ním ležela nahá a bezbranná jako Eva před hadem. Svlékla jsem se před svým nejlepším kamarádem a prvním klukem, který se odvážil mě políbit. Přemýšlela jsem, jestli je to divné a když jsem se rozhodla, že není, ptala jsem se proč. On klečel na kolenou a prohlížel si mě s naprosto nečitelným výrazem. “Na co myslíš, Ondřeji?”

“Že na světě není lepší pocit než mít tě nahou ve svý posteli,” zavrněl a podal mi deku. “Nahoře se můžeš přikrýt. Zatím.”

Měla jsem chuť jen tak cvičně ho kopnout do kolena, ale vtom s prohnaným úsměvem přitiskl ústa mezi mé nohy a já jen zalapala po dechu a nabízenou deku křečovitě sevřela v prstech. Naplnila mě vůně jalovce a černého pepře a přelila se přese mě rychlá horká vlna. “Proboha!” Ne, že bych netušila, že sex probíhá mezi nohama, ale na ten první dotyk vás nikdo nepřipraví. Když jsem se trochu vzpamatovala, cítila jsem, že mi Ondřej tamní dosud nepoznaný uzlíček nervů jemně saje, krouží okolo něj piercingem a příležitostně proniká i do mě. Bylo mi děsivě slabo a zároveň krásně a netušila jsem, co si s tím počít. 

“Povol se v kolenou, lásko,” zamumlal něžně a jednou rukou mi začal třít bok a holou půlku. Hlasitě jsem vydechla a stydlivě si přehodila deku přes hlavu. Otřásl se smíchem, ale přikrčil mi nohy a pokračoval v pokusech přivést mě k šílenství. 

Nastupující tlak a zároveň uvolnění staré jako lidstvo samo se mi v hlavě smrskly na jedinou myšlenku: “Proč tohle lidi nedělají pořád?”

To už se Ondřej naplno rozesmál, sebral mi deku a položil se vedle mě. “Jsi trubka, Váňová.”

Plácla jsem ho do ramene. “Zkazila jsem to?”

“Ne. Jsi až moc úžasná a rozptyluješ mě,” prohlásil s pohledem upřeným ke stropu. 

“Tak pokračuj,” zašeptala jsem, aniž bych se obtěžovala skrýt zoufalou touhu, která mi roztřásla hlas. Ondřej se přetočil na bok a sklonil se nade mnou. Zatímco se mi díval do očí, zatlačil na to kouzelné místo jedním prstem. 

“Takhle?” Jo! Byla to nádhera a když sklouzl dolů a dovnitř a zároveň majetnicky přitiskl své horké rty na má rozevřená ústa, úplně jsem nad sebou ztratila kontrolu. Polykal mé vzdechy a pohyboval prsty tam a zpátky, až se oba směry změnily v jednolitou rozkoš. Bylo to jako ocitnout se uprostřed horečky, která spaluje celé tělo, aby z něj dostala nákazu a zanechala ho tu silnější a spokojenější. Když už jsem nechtěla křičet a i svět za závěsem utichl, přitulil se Ondřej ke mně a objal mě silnou paží. 

“Líbilo se ti to?” zeptal se tiše, když jsem ho už hodnou chvíli jen bezmyšlenkovitě hladila po překvapivě jemných havraních vlasech. Stočila jsem pohled z jeho zatnuté čelisti do zelených očí. Nebyla jsem zvyklá, aby se na mě dívaly nejistě a nechtěla jsem to tak. Když byl Ondřej namyšlený, svět byl v pořádku. 

“Líbilo se mi to moc,” přiznala jsem. 

“To jsem moc rád.” Na obličeji se mu zase rozlil úsměv a do očí se vrátilo obvyklé sebevědomé jiskření. 

“Opravdu jsi teď můj kluk?”

Rozhodně přikývl a přivinul si mě těsněji do teplé náruče. “Jenom tvůj,” zašeptal mi do vlasů a já spolkla všechny pochybnosti, abych o ten dokonalý okamžik nepřišla. “Asi to tak bylo vždycky.”

Takže o ten okamžik stejně přijdu. “Nebylo. Byl jsi jejich. Měly tvoje úsměvy a polibky a…” zmlkla jsem. Jeho tělo?

“Jen to dopověz, Váňová,” vyzval mě napůl hravě, napůl vážně. Dával mi na výběr a já se rozhodla, že nejsem na vážný rozhovor o jeho děvkařské dráze připravená. 

“Tvůj penis,” vyprskla jsem a on se smál spolu se mnou. 

“Můj penis byl vždycky můj,” ujistil mě a já mu bleskově hmátla mezi nohy. Netušila jsem, kde se ve mně taková troufalost vzala. Sykl a za zády se mu vynořily stíny. Chytl mě za zápěstí a pevně mi ho stiskl. “Jsi zákeřná. Jestli se teď hned udělám do školních kalhot, nevím, jak to vysvětlím mámě.”

“Je to tak jednoduchý?” podivila jsem se. Přečetla jsem hromady knih, ale evidentně jsem nečetla ty správné. 

“Většinou ne,” prohlásil a odtáhl se ode mě, aby nahmátl batoh a vytáhl z něj mobilní telefon. 

Zamžourala jsem na barevnou linii na jeho kůži. Přes dolní část zad se mu táhla specificky zašpičatělá tmavá čára. “Ty máš tetování?” zeptala jsem se nevěřícně. 

Ohlédl se a nadzdvihl obočí. “Nikdy jsi mě neokukovala, když se mi tričko vytáhlo při zavazování bot?”

“Okukovala,” přiznala jsem bez rozpaků. Na pohled byl víc chlap než všichni jeho vrstevníci dohromady. Všechny holky ho okukovaly. “Nemůžeš ho mít dlouho.”

“Koupil jsem si ho k osmnáctinám, takže máš pravdu.” Narozeniny měl na Nový rok a přesně dva měsíce po mě. Natáhl ke mně ruku a zamyšleně mě pohladil po spánku. Bylo to tak hezké, až jsem měla chuť spokojeně zavrnět. “Proč Ještěd?” zeptala jsem se místo toho. Obtočila jsem mu paže za krkem.

“Je to symbol Liberce. A já jsem tu doma.” Upíral na mě klidný pohled a já si opravdu připadala na správném místě. “Budou dvě hodiny. Za chvíli přijde Marek. Moc mě to mrzí, ale měla by ses oblíknout.”

“Jasně,” hlesla jsem, ale nechtělo se mi do toho. Připadalo mi, že když to udělám, přijdu o pocit klidu, bezpečí a jistoty, že život je krásnější. než jsem si myslela. Svraštil obočí a položil mi ruku na tvář. 

“Jsi v pořádku, la mia amorosa bella?” Netušila jsem, co to znamená. Ale slyšela jsem ho někdy mluvit vlídnějším tónem?

“Já jen…” zarazila jsem sem. 

“Co, Niko? Začínám se trochu bát,” nervózně se uchechtl. 

“Bude nějaké pokračování?” zašeptala jsem a doufala, že nevypadám tak stydlivě, jak se cítím. 

Čekala bych, že se rozesměje na celé kolo, ale jen mě jemně políbil na čelo a slíbil: “Bude všechno, co budeš chtít, andělská krásko.”

***

Marek seděl u kuchyňského stolu a cupoval zbylé palačinky na malé kousky, které namáčel do tvarohu. Upíjel čaj a podezřívavě si nás měřil, zatímco jsme uklízeli obědovou spoušť a dobírali si jeden druhého, jak jsme to měli ve zvyku. 

“Neujídej mu ty palačinky, měl jsi jich snad jednadevadesát,” plácla jsem Ondřeje utěrkou, ale on ji chytil a zatáhl za ni, abych přikročila blíž k němu. 

Poté ji ovšem s předstíraným odporem pustil. “Fuj, je mokrá a smrdí! Tebe už to na tomhle světě nebaví, Váňová?”

Marek nespokojeně mlaskl. “Takže vy dva spolu teď chodíte?” zeptal se konečně. 

Najednou jsem měla hromadu práce se způsobným zavěšením utěrky na háček. Ondřej se na svého brášku otočil, ležérně se opřel o linku a v obranném gestu založil paže na hrudi. “Už to tak vypadá.” Marek po mě švihl pohledem, ale našpulil pusu a po chvíli opatrně poznamenal: “Neříkal jsi, že nikdy s nikým nechodíš? Že to nejsou vážný vztahy? Že nejsi dospělý a podobný žvásty?” 

“Nakecám toho hodně, kámo.” Ondřej si prohrábnul rukou věčně rozcuchané vlasy a já se odvrátila, abych zahnala hříšné myšlenky na to, že jeho prsty byly ještě před hodinou někde úplně jinde. 

“Hele, máma bude zuřit, až zjistí, že chodíš s naší ségrou.”

“Nejsem s vámi příbuzná, Marku.” I když jo, rozuměla jsem tomu, jak to myslel. 

“Slyšel jsem ji říkat tátovi, že jsi její jediná naděje, že tady Andrea není jako jeho kreténský otec, protože to na tebe zatím nezkusil. Bude zklamaná,” pokrčil rameny. Marek byl šmírák. Jeho pokoj se nacházel vedle ložnice rodičů, a tak evidentně slyšel víc, než by chtěli. Jenže měl pravdu. 

“Bude spíš nasraná,” prohlásil Ondřej ledově. “Pustí se do mě, protože přede mnou bude chtít Niku chránit. Neuvěří, že tohle je jiný.”

Bylo to jiné? “Možná přece jen dospíváš,” poukázala jsem. Anebo uvnitř skrýval víc, než jsem si myslela. Co když mi toho ze sebe ukázal víc než ostatním, ale neukázal mi všechno?

“Není to nic příjemnýho,” ucedil. Překvapivě se ke mně naklonil a vlepil mi pusu na spánek. Na tohle bych si dokázala zvyknout. 

“Nee, tohle přede mnou nedělejte,” zaúpěl Marek a zakryl si oči, jako kdybychom mu je mohli vypálit. “Ani nic podobnýho!” 

Zasmála jsem se a vrátila se ke skládání nádobí do myčky.

Autor Jeninas, 21.10.2020
Přečteno 20x
Tipy 1
Poslední tipující: Rozmarýna
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter